het2 komentáře u knih

Jedoduché, ale nápadité zpracování, které Vám v pár obrázcích řekne na co některé knihy potřebují desítky stran. Je to zábavné a občas vtipné. A občas taky ne, obzvlášť když některé ty bubáky dobře znáte.

4 16.12.2024

Tak zatím, pane Fabere... nemám čas na dlouhý loučení ani hodnocení, jdu si rovnou vytáhnout další Vaší knížku, protože tahle byla naprosto luxusní a jediné, co mne mrzí je, že ji nemůžu mít v knihovně.

(Kdyby to někoho zajímalo, tak podorobněji jsem se rozepsal u jednotlivých povídek.)

3 14.10.2024

Blackwooda mám rád, jeho Vrby jsou jedna z mých nejoblíbenějších povídek/novel a Vyšehrad je vydal česky v dobrém překladu a krásné úpravě, pokud máte možnost, tak si je sežeňte.
Od tohoto paskvilu, který vznikl strojovým překladem a nejspíš bez jakékoliv redakce se držte dál, stačí si na webu přečíst ukázku. Věty nedávají smysl, a když ho už náhodou dávají, nemá to s Blackwoodem nic společného, ten jeho podmanivý styl psaní, to okouzlení spojené s mrazením v zádech, to tam prostě není. Doba, kdy AI překlady nahradí lidské překladatele, asi nevyhnutelně přijde, ale zatím je to ještě sakra daleko, a čeština navíc není jednoduchý jazyk. A tenhle paskvil nemá s literaturou nic společného.
(vydání v "překladu" Terezy Novotné hodnoceno na základě ukázek dostupných na webu, samotné Vrby a Wendigo si v originále (nebo vydání od Vyšehradu) zaslouží absolutní hodnocení)

Blackwooda mám rád, jeho Vrby jsou jedna z mých nejoblíbenějších povídek/novel a Vyšehrad je vydal česky v dobrém překladu a krásné úpravě, pokud máte možnost, tak si je sežeňte.
Od tohoto paskvilu, který vznikl strojovým překladem a nejspíš bez jakékoliv redakce se držte dál, stačí si na webu přečíst ukázku. Věty nedávají smysl, a když ho už náhodou dávají, nemá to s Blackwoodem nic společného, ten jeho podmanivý styl psaní, to okouzlení spojené s mrazením v zádech, to tam prostě není. Doba, kdy AI překlady nahradí lidské překladatele, asi nevyhnutelně přijde, ale zatím je to ještě sakra daleko, a čeština navíc není jednoduchý jazyk. A tenhle paskvil nemá s literaturou nic společného.
(vydání v "překladu" Terezy Novotné hodnoceno na základě ukázek dostupných na webu)

Ze všeho nejvíc se cítím vyčerpaný. Dotáhnout to do konce nebylo vůbec jednoduché a v tomhle je to za mne stejné jako ostatní Barronovy romány. Tohle je další důkaz, že povídky a romány jsou úplně jiná disciplína a vyžadují taky jiný talent. Barron je geniální povídkář, ale bohužel jen průměrný romanopisec.
"Černá tma zapomění" má na jednu stranu našlápnuto, aby byla výborná. Jsou tam místy obrazy a vize, které Vás dostanou do kolen, ústřední mýtus je fajn, hlavní postavu Dona si prostě oblíbíte, a i ty vedlejší postavy (byť většinou hrají jen epizodní role) jsou zajímavé a dobře napsané. Tíživá atmosféra je takřka hmatatelná, Donova nejistota o tom, co je realita a co jen výplod horečnatého snu, jeho pochybnosti nad vlastními vzpomínkami, strach z toho, že ho zrazuje vlastní mysl, to vše by si zasloužilo absolutní hodnocení. A, jak jsem psal jinde, tohle málokdo umí napsat tak dobře jako Laird Barron.
Jenže, pak je tu to "jenže". Příběh sám plyne strašně pomalu, obsahově je to materiál tak na povídku, čemuž odpovídá i poměrně náhlý konec a vyloženě povídková pointa. Opět je to celé strašně pomalé a stejně jako romány s Izajášem místy až nudné, takovým tím Dickensovsko-Dostojevským způsobem:), kdy víte, že čtete velkého spisovatele, ale nebaví Vás to.
3,5*

5 02.10.2024

Po "Gideon Falls", který česky (zatím?) nevyšel, se dali Jeff Lemire a Andrea Sorrentino znovu dohromady, aby rozjeli ještě větší a ambicióznější projekt v podobě "Mýtu Sadu kostí". Argo nám prostřednictvím "Činžáku" přineslo jejich zatím nejobsáhlejší (ale nikoliv první) příspěvek řadící se do této série.
A je to pecka, nebudeme chodit okolo horké kaše, tohle je parádní temný příběh, se skvěle napsanými postavami, zajímavou mytologií a naprosto úchvatným vizuálem. Sorrentino překonává sám sebe a některé panely nebo celé dvojstránky jsou omračující a chtěl bych je mít coby obrazy na zdi, ale asi bych se na ně sám v noci bál koukat. Snad jedinou drobnou výtku může mít čtenář k zakončení celého příběhu. Tady jsem se nemohl ubránit dojmu, že je to vlastně stejný konec jako v "Gideon Falls". A tak trochu se mi zdá, že si Lemire v závěru občas úplně neví rady (a není to poprvé). Ale asi to úplně nevadí, protože příběhy jednotlivých hrdinů byly prostě fajn a některé chytly u srdce.
Takže nezbývá než se těšit na chystaný Starseed, který vypadá rovněž skvěle, a doufat, že se toho Argo zase chopí.
4,5*
(P.S. Mne tedy ta obálka u limitky přišla zbytečně hnusná a podle mne se k tomu příběhu moc nehodí, takže jsem rád za tu klasickou.)

4 31.07.2024

Nikdy bych si nemyslel, že nedočtu knížku do Alastaira Reynoldse, ale tohle mi prostě vůbec nesedlo a nebavilo mne to. Možná se na rozhodnutí to zhruba ve třetině odložit projevilo i to, že jsem četl v originále (jako většinu jeho knih), a přece jen je to náročnější než číst (dobrý) překlad a času je málo a lepších knih spousta.
Tahle prostě tak nějak celkově nefunguje. Případ, který Panoply vyšetřuje je nezajímavý a záporák je Vám jasný hned na začátku. Vztahy mezi trojicí prefektů jsou divné. Obzvlášť to platí pro dvojici Sparver a Thalia, chvílemi to vypadá, že k sobě mají blízko a jsou přátelé, a za chvíli máte dojem přesně opačný. Tom Dreyfus byl divnej vždycky, takže žádná změna. Obvyklé Reynoldsovy omračující nápady a vize si protentokrát vzaly dovolenou. Tohle je bohužel jen špatně napsaná a nudná detektivka s předem jasným pachatelem v naprosto nevyužitých kulisách jednoho z nejzajímavějších fiktivních vesmírů vůbec. Místo ohromení, úžasu, napětí, zvědavosti a tak, mne celou dobu provázel jedinej pocit - bylo mi to celé úplně jedno. A to je prostě špatně. Na "Prefekta" (první román ze série) to nemá ani nahodou a třeba o "Odhaleném vesmíru" se nemá cenu ani bavit, to už je úplně jiná liga.

5 24.06.2024

Tak jo přiznám se, Nathana Ballingruda jsem znal jen jako autora sbírky "Wounds", podle které byl natočený stejnojmený film, ale ten jsem neviděl a sbírku nečetl, a ke koupi "Severoamerických jezerních příšer" mne přesvědčily tři věci - zajímavý název, parádní obálka a jméno Milana Žáčka, který knížku přeložil (nutno dodat, že skvěle, jako obvykle).
A v žádném případě jsem nelitoval, naopak. Tohle je čtení přesně podle mého gusta. Znepokojivé, nejednoznačné a slohově vytříbené. Ano, souhlas s kritiky, že mnohdy jsou to víc než povídky jen fragmenty bez začátku a konce, že je to náročné na čtenáře, že tam vlastně žádné jezerní příšery (skoro) nejsou atd. atd. ALE je to skvělé (a často hodně temné a smutné) čtení, které se Vám dostane pod kůži. Za mne obrovské překvapení a letos jedna z nej knih a je mi jasné, že minimálně některé povídky si za čas přečtu znovu.

Jako obvykle jsem se více rozepsal u jednotlivých povídek.

4,5*

6 18.06.2024

Norri má pravdu, je to dárek, kterej jste si nepřáli.
Je to drsný (hlavně první dvě kapitoly) a je to zlý. Má to sílu a myšlenku (dost tomu pomáhají ty doprovodné texty). Je to perfektně nakreslené. A při čtení Vám nebude dobře. Pokud máte děti, pak už tuplem ne.
Ale je to taky jednoduché a celkem předvídatelné. Ve srovnání s podobně laděnými "Ozvěnami" nebo třeba geniálními filmovými "Prisoners" to nemá šanci obstát. 3,5*

5 22.05.2024

Parádní (a za pár let nejspíš i dost aktuální) příběh z pera Bartosze Sztybora tentokrát sráží naprosto blbá (a fakt to nejde napsat jinak) kresba, která je kvalitou a barvami tak někde v 80.letech. A tady ta retro stylizace, pokud byla vůbec umyslná, nemá žádný význam.
3,5* (čteno loni v originále)

6 16.04.2024

Strašně dlouho jsem přemýšlel, co sem napsat. Nic jsem nevymyslel. Někde v půlce čtení jsem tvrdil, že je to jako kdyby "Modlitbu za Owena Meanyho" napsal místo Johna Irvinga Stephen King, ale, i když se obě knížky odehrávají v přibližně stejné době, není to pravda.
Prostě si to přečtěte. Nedostanete žádný velký příběh, ale dostanete krásnou knížku. A možná se pak zase aspoň na chvíli dokážete přestat dívat na svět těma dospělýma, unavenýma očima, co přestaly vidět kouzla, i když je jich všude kolem plno.

4,5*

10 29.02.2024

Rovnou se přiznám, že posledních 50 stránek jsem spíš prolistoval než přečetl (a to se snažím poctivě dočíst skoro všechno).
Začátek "Hlubiny" je celkem fajn, sice je hlavní hrdina krajně nesympatický a to neustálé líčení střídajících se absťáků s rohypnolovými výtuhy vyloženě otravné (zejména proto, že je to pořád dokola to samé), ale je tam aspoň náznak tajemna a pár celkem děsivých momentů.
Ale někde za třetinou se z toho stává krvavá fraška, kde se většina postav chová jako idioti a i ten zbytek atmosféry jde někam. Partyzánská backstory (minispoiler) o tom, jak drsný partyzánský vůdce nechá zraněnýho bráchu ve vesnici a doufá, že ho protipartyzánské komando nenajde a vesničany ušetří, je jen těžko uvěřitelná. Za něco stojí až poslední cca tři stránky, které mají sílu, na druhou stranu už jsme to viděli/četli mockrát.
Myslel jsem si, že "Smršť " a "Tma" byly omyl a Karika naváže, když už ne na skvělou "Trhlinu", tak alespoň na solidní "Strach", ale tohle je brak a ztráta času. A myslím, že naše cesty se tímto definitivně rozešly...

11 28.02.2024

Mně se to nelíbilo. Příběh mne sice na začátku celkem bavil, akorát mi nesedla kresba, ale ke konci jsem se vyloženě musel nutit to dočíst.
Možná je to tím, že mi to nepřišlo vlastně vůbec překvapivý, možná tím, že nemám rád tahle témata, a možná se Ed Brubaker až moc snažil být Chandler nebo Polanski (Čínská čtvrť) a v té době prostě neměl ani na jednoho. 2,5*

3 26.01.2024

Jedna z nejkrásnějších knih, jaké se mi dostaly v poslední době do rukou, a to jak po stránce výtvarné (ty kresby jsou prostě nádherné), tak po stránce obsahové.

8 06.12.2023

S hodnocením počkám, až knížku se synem (11) dočteme. Mírné varování je potřeba ale vyslovit hned.
Jsme zhruba ve čtvrtině a skoro v každé kapitolce (tudíž zhruba na každé druhé stránce), chlapci nebo dospělí muži uloví nějaké zvíře a občas je to na literaturu pro děti celkem drsné. Většinou Vám nejdřív autor popíše, jak je zvířatko roztomilé, aby vzápětí umřelo bídnou smrtí. Mamut tedy zabere stránek víc, ale o to větší je to řezničina (navíc mi způsob zabití nepřijde moc reálný). Až si říkám, co ještě autor prostřednictvím našich hrdinů zprovodí ze světa. Pprávě to byl na jedné stránce lumík a sovice sněžná a podle obrázků předpokládám, že v další kapitolce nás čeká labuť. I můj syn, který je zvyklý na ledasco, prohlásil, že knížka je dost morbidní. Číst chce ale dál....

Příběh o tom, že na starý křivdy je sakra těžký zapomenout.
Má to parádní nápad a ta alternativní historie je skvěle podaná a hlavně uvěřitelná. Hodně tomu pomáhá provázání se skutečnými historickými osobnostmi a událostmi. Líbilo se mi, jak tam vlastně vůbec nic není černobílé (snad jen s výjimkou ústřední dvojice). Vlastně jsem se přistihnul, že mám svým způsobem rád, dobře, možná ne vyloženě rád, ale že alespoň chápu toho starýho nácka Uweho, komunistu Frankeho i herr Gablera.
Akorát je to hodně pomalé, akce a napětí je pomálu a víc než o thriller jde spíš o jakousi meditaci na téma vyrovnání se s historií, křivdami minulosti a naději na smíření. Což samozřejmě není špatně, jen možná trochu knížka klame tělem, anotací a literární minulostí autora.

10 17.11.2023

Parádně nakreslená, naprosto nekompromisní a sakra drsná revenge story. Bartosz Sztybor si jde za svým stejně neochvějně jako La Muerte. A daří se mu to. Ten příběh je dobrej a takovej konec jsem fakt nečekal. Tohle se Vám bude líbit. Máte moje slovo. 4,5*

7 07.11.2023

Uhtredův příběh se uzavírá a já si říkám, jak těch 14 let, od doby, kdy mne doslova okouzlilo "Poslední království", uteklo. "Válečník" není ani nejlepší, ani nejhorší díl "Saských kronik", ale je bezesporu jejich důstojným zakončením.
Jeho problém je jistá dějová roztříštěnost a také fakt, že se historicky odehrává v nějakých cca deseti letech, a v bitvě u Brunanburhu by Uhtredovi už muselo být hodně k 80 (ne-li přes), ale moc to na něm vidět není. Má strach a nechce se mu už do další války, ale přišlo mi, že v díle předchozím byl jakožto stárnoucí, o sobě samém již pochybující válečník vykreslen mnohem lépe. /*mini spoler*/ Tady jsem jen čekal, kdy přijme Anlafovu výzvu, a rozdá si to s ním jeden na jednoho. Naštěstí to tak nedopadlo. /*konec spoleru*/
Jenže bitva u Brunanburhu je parádní a když na konci čtete "Jsem Uhtred, syn Uhtredův...", budete mít zkrátka husinu a na všechny výhrady, které jste snad mohli mít, zapomenete.
(čteno v originále)
4,5*

10 15.10.2023

Po prvnim sešitu tak nějak tušíte, kam to celé povede (lehký spoiler: v tom smyslu, kdo komu odpustí, kdo všechny zachrání a kdo se obětuje), a Lemire Vás tentokrát nepřekvapí. Jediné, o čem nemáte ani šajn, je povaha krize, kterou bude Val se skupinkou dětí překonávat. To, co se stane při a po příletu k čerpací stanici, nabídne pár twistů (mimochodem tady fyzika mezihvězdných letů dostává v zájmu příběhu totálně na prdel, protože tahle zastávka je naprosto nesmyslná), ale stejně si nakonec řeknete, že takovýhle konec jste tak nějak čekali.
Přes všechnu tu brutalitu je to vlastně milé čtení a anotace nelže, že pohladí po duši, ALE až na ten první sešit, který je skvělý, to bohužel nemá žádné grády. A to je škoda.
3,5*

9 25.08.2023

Taková fajn jednohubka. Nejlepší o tom vlastně nic nevědět, takže napíšu jen, že příběh se mi sice líbil, ale až na pár opravdu originálních prvků - sekera, košík a něco málo dalších, je to, co se na ostrově děje, vlastně jen snůška mnohokrát viděných či čtených klišé. Ale zas tak moc to nevadí, protože to rychle odsejpá a člověk se u toho baví. A ta trochu oldschool Leomacsova kresba se k tomu perfektně hodí. Takže jo, je to fajn, ale že by to byl zázrak na absolutní hodnocení, to to teda ne. 3,5*

8 30.06.2023