het2 komentáře u knih

Další "Křídla" a další zklamání. Ani ta první nebyla žádná pecka, ale kvalitativní propad je znatelný. Tohle je snůška průměrných, bídných a místy až prachbídných povídek, mezi kterými se sem tam objeví kvalitní kousek. Žánrově to osciluje od klasických lovecraftovských pastiší až po věci, které s ním a jeho pojetím hrůzy vlastně nemají moc společného. Ale nějak se ten Joshi živit musí, že :) Jelikož jsem se detailněji rozepsal u jednotlivých povídek, spíš si položím otázku, proč já to vůbec ještě čtu.
A hned na začátku se přiznám, že první důvod je Kiernanová. Ja jí prostě miluju. Ze svojí lásky k její tvorbě se vyznávám u každé její povídky, tak se nebudu opakovat. Mám spoustu jejích věcí v originále, ale v překladu Milana Žáčka si jí vždy rád přečtu. Ale zrovna její povídka je tentokrát trochu slabší.
No a druhý důvod je hledání. Hledám v těch většinou neznámých jménech někoho, kdo mne dokáže ohromit, překvapit, vystrašit či okouzlit. Inu, co si budem nalhávat, je to těžká práce :D ,ale minimálně dvakrát se to v téhle sbírce povedlo. "Utváření fraktálů" je skvělé a po Samu Gaffordovi se prostě musím podívat. A pak Wade German a jeho báseň "Tradice". Zbožňuju weird poetry a hlavně C.A.Smithe a German se mu blíží. Jeho "Dreams from a Black Nebula" už mám doma a je to výborné. Bez "Křídel 5" bych na něj možná nikdy nenatrefil, takže to nakonec stálo za to. Ale další "Křídla" už si nejspíš přece jen nechám ujít. 2,5*

5 19.02.2021

Naprosto úžasná kresba, ale bohužel v součtu naprosto průměrné, místy až hloupoučké (ale bez onoho brakového kouzla), příběhy. Snaha navázat na Barbara Conana od Roye Thomase prostě nevyšla. Nemá to kouzlo a tenhle Conan nemá jiskru. Lehce nad průměrem je úvodní "Karmínová čarodějka" a "Ten, který přežil". Možná ještě "Zvíře v kleci". Asi bych udělal líp, kdybych si tohle jen prohlížel, protože nakreslené je to fakt skvěle...jinak nic. Ale co, o to víc jsem rád, že mám v knihovně 15 svazků sebraných "Chronicles of Conan" (bohužel pár posledních se mi stále nedaří sehnat).

5 05.02.2021

Historky jsem měl nějaký ten týden u postele jako čtení před spaním. A když jsem měl náladu na obrázky, dal si z nich příběh nebo dva. Z toho pohledu mi vyhovovala ona počáteční povídkovost, která se s příchodem "většího" příběhu koncem lehce vytrácí.
I přes občasné povedené psí fórky je to překvapivě temné a dospělé čtení. Obzvlášť příběhy "Pes a jeho chlapec" a "Ztraceni" jsou drsné a emocionálně celkem vyčerpávající. Ten konec "Ztracených" mne fakt rozsekal a to hned několikrát. Zkrátka tenhle komiks klame tělem a tou krásnou barevnou kresbou. 4,5*

3 30.01.2021

Uf. Hotovo. Je zvláštní, že tohle je po dočetní takovéhle bichle (550 stránek celkem malým fontem) moje převládající myšlenka.
Na "Klec duší" jsem se strašně moc těšil, ale dostal jsem něco úplně jiného než jsem čekal. Alespoň tedy z poloviny. Ona totiž tahle kniha vlastně není román v tradičním slova smyslu. Víc než to je kronikou. Kronikou z konce času, kronikou o konci lidské rasy. Je to vyprávění plné střípků příběhů, historek a vyprávění jiných. A stejně špatně nebo možná lépe řečeno stejně pomalu jako kronika se to i čte. Pořád čekáte něco velkého, ale ono tam nic takového není. Není tam žádný nosný a hlavně ucelený příběh, který by všechna ta témata a tajemství spojil dohromady, dal jim nějaký smysl. Navíc spousta z dějových linek a nakousnutých nápadů se vlastně nijak neuzavře, jen skončí (guvernér a jeho posledlost Trethowanem, čarodějná královna, Víra, Shadraparské politické hrátky, Chrám a další a další.). A tím, jak je ten konec ve většině případů definitivní, ve Vás po dočtení vlastně nehlodají ani žádné otázky. Převládá jen prázdnota. A to je sakra škoda, protože na stranu druhou je "Klec duší" i plná parádních nápadů, zajímavých postav a to prostřední je úžasné, ožívá Vám před očima, ohromuje Vás a bere Vám dech. A přes všechny ty moje výtky je to dobrá kniha a stojí za přečtení. O tom žádná.
Byl to můj první Tchaikovsky. V knihovně mám další dva. Je mi jasné, že po nich dlouho dobu nesáhnu. Je mi ale taky jasné, že jednou jejich čas přijde...

7 15.01.2021

Přímočarý horror, který vlastně ničím nepřekvapí. Karty jsou rozdány lícem nahoru a v rukávu se žádné eso neskrývá. Takovéhle příběhy jsme hltali v raných 90. na ošoupaných videokazetách z půjčovny. Ale je to napsané zručně a děj odsýpá. Líbilo se mi to proložení novinovými výstřižky, úryvky z vyšetřovacích spisů a laboratorních zpráv. Chvílemi jsem tedy měl pocit, že autor možná až moc tlačí na pilu, protože místy už to není jen nepříjemné, ale dostaví se až takřka fyzický odpor. Občas je to fakt explicitní a surové.
O nějaký přesah se Cutter snaží vlastně až v závěru a vychází to tak napůl. Ale vlastně jo, tam mne překvapil, nečekal jsem, že po dočtení bude tou převládající emocí smutek. Těch pár posledních stránek má sílu. 3,5*

6 06.12.2020

Po "Temné hmotě" to Blake Crouch dokázal znovu. Naservíroval nám knížku, o které bych si chtěl povídat hodiny, ale zároveň Vám o ní vlastně skoro nic říct nechci. Cokoliv prozradit dopředu, by byla hrozná škoda. Opět je plná omračujících nápadů a opět je nečekaně lidská. Na jedné straně je to hard sci-fi vyžadující otevřenou mysl a plnou pozornost, na straně druhé je to zatraceně krásná a místy nevybíravě smutná (nejen) love story.
Tím jak všechny dílky skládačky dokonale zapadnou na svá místa, svojí melancholickou atmosférou a motivy jako jsou touha, vina a osudovost to má hrozně blízko k Netflixáckému "The Dark" (dokonce i těch 33 let, všimli jste si?). A nenechte se odradit, pokud Vás to hned nedostane do kolen, ono to přijde, nebojte...

(Škoda jen té změny názvu. Ona by tomu ta originální "Rekurze" slušela mnohem víc. Mimochodem píše se tak o knize i v "Poděkování" na konci, tak se zdá, že tu změnu udělal vydavatel až na poslední chvíli.)

11 28.11.2020

Tak jo přiznávám se. Píšu tenhle komentář už po druhé. Ale úplně jinak. První jsem napsal před pár dny, kdy jsem knížku odložil s tím, že jí ani nedočtu. Moje předchozí zkušenost s Joe Hillem byla pouze v originále čtená NOS4AT2 (Vánoční říše), která se mi celkem líbila, ale ve finále mi to přišlo zbytečně dlouhé a utahané.
"Na plný plyn" jsem pořídil hlavně kvůli povídce "Ve vysoké trávě". Před pár měsíci jsem viděl filmovou adaptaci na Netflixu, a i když to nebyla žádná bomba, navnadilo mne to dostatečně na to, abych si přečetl předlohu. A tak jsem tou povídkou začal, a líbila se mi, fakt že jo. Jenže pak jsem začal číst od začátku a nic. Prostě to nefungovalo, nepotkávali jsme se. "Jízda" mi přišla nudná, "Kolotoč" přes parádní "kingovský" rozjezd ve finále trapný a "Wolverton" ani "Jezero" mne nijak zvlášť nebavily. Tak jsem to prostě chtěl odložit, i když to s knížkami dělám opravdu málokdy. Napsal jsem nespokojenou recenzi a chystal se knížku uložit k ledu. Jenže pak jsem jí naposledy prolistoval a viděl "Ďábla na schodech" a jelikož miluju tyhle hrátky s textem a jeho formou, dal jsem mu ještě šanci. A líbil se mi. Moc. A tak u mne Joe Hill dostal další šanci. A jsem sakra rád, protože druhá část té sbírky byla pro mne velkým a příjemným překvapením. Je tam spousta dobrých příběhů ("Záleží mi jen na Tobě", "Propouštíme vás", "Mateřídouška") ale NEJ jsou "Pozdní návraty". Ty jsou prostě nádherný. Už jenom kvůli nim stojí za to tuhle knížku mít a číst. Kvůli nim bych chtěl dát "plnou palbu", ale nebylo by to fér, takže jen 4*.

(Více jsem se rozepsal u jednotlivých povídek)

6 19.11.2020

Chvílemi mi opravdu běhal mráz po zádech. Nenechte se zmást prvním dojmem při pohledu na některé ty barevné obrázky, tohle je opravdu temné a děsivé čtení. Za nejlepší považuji povídky "Vedlejší dům" a "Hnízdo" (tak nějak by nejspíš vypadal comics kdyby byl Laird Barron žena a uměl kreslit :)). Výtvarná stránka je povedená, líbí se mi ten styl a hlavně nápaditá práce s písmem. Ani nevím, proč mi to tak dlouho leželo doma. Je to pecka a určitě se k tomu vrátím. 4,5*

10 12.11.2020

Je to prostě krásný. Nic dalšího nemá smysl psát.

3 12.11.2020

Ouch. Tohle bylo špatné, sakra špatné. A já vů* si to koupil hned dvakrát (originál na kindlu a české vydání). Ale po pořádku. The Luminous Dead se poslední rok celkem pravidelně objevovala ve sci-fi/horrorových žebříčcích či doporučeních a zápletka (osamocená průzkumnice v tajemném komplexu mimozemských jeskyních, jejíž jediným spojením se světem tam nahoře je její operátorka sama skrývající nejedno tajemství) působila zajímavě. Rovněž ty odkazy na "Anihilaci", kterou zbožňuju, mne nenechávaly v klidu. Tohle bude pecka. Jauvajs. To jsem si tedy naběhl.
Všechny zajímavé nápady autorka vystřílí na prvních 50-100 stránkách. A ty jsou fajn, nutí vás to číst dál a dál, jenže pak se to celé nějak zvrtne a zbylé tři čtvrtiny knihy se omezí na nudné a stále se opakující dialogy a situace. (následuje minispoiler) Moje matka, Tvoje matka. Zrůda jsi, ale miluju Tě. Dochází mi baterie. Umřu. Moje matka, Tvoje matka. Zrůda jsi, ale miluju Tě. Dochází mi baterie. Umřu.... A pořád dokola a nejen v přeneseném slova smyslu.
Musel jsem se nutit, abych to dočetl. A to se mi stává málokdy. A vlastně toho lituju, měl jsem to odložit a šmytec. Možná jsem až příliš příkrý. Vlastně mi vztahová dramata nevadí, naopak. Ale musí to být dobrá dramata. A navíc, když se něco tváří a prodává jako sci-fi horror, byl bych rád, kdyby to sci-fi horror byl. Alespoň maličko. O tom, že všechno to tajemno vyšumí vniveč, ani nemluvím. "Anihilace". Jistě pane... To teda ani náhodou. Kdyby to mělo o 100-150 stránek méně, alespoň to ohodnotím jako průměr, ale sakra... o té nefunkční geologii a dynamice jeskyní, absurdních lezeckých postupech a situacích a pletení jeskyňářů, lezců a horolozeců (sic!) ani nemluvě (to jde ale asi na vrub překladatele). Má to teda hezkou obálku...

5 01.11.2020

Po přečtení mi vlastně ze všeho nejvíc zůstává pocit nevyužitého potenciálu. Tohle mohla být fakt pecka, ale ve finále je to "jenom" dobré. Hlavním důvodem je asi dějová rozpolcenost (ty dva zásadní motivy se propojí tak nějak mimochodem) a jistá nedotaženost. Také bych byl mnohem radši, kdyby se příběh víc než na historii Singerovic rodiny soustředil na Maxe. Jeho přerod z na počátku částečně až parodické figurky v něco mnohem zlovolnějšího a mocnějšího je parádní a třeba ten celostránkový obrázek v závěru, kdy se ukáže "naplno", je skutečně děsivý. Což mne přivádí ke kresbě. Musel jsm si trochu zvykat, přece jen u temného fantaskního dobrodružství bych očekával, trochu jiný styl, ale nakonec jsem si zvykl. Musím ocenit jednak samozřejmě postavu Maxe, o tom žádná, ale i práce s panely a celkovou kompozicí je podařená. Některé ty tiché atmosférické pohledy na město či krajinu jsou úžasné. A Betty je docela kočka :) 4*

9 25.10.2020

Moje druhé setkání s Martinem Goffou a "jeho" Markem Vrázem. A vlastně důvod, proč jsem ho (je oba) začal číst. Opět je to skvěle napsané, rozjezd je možná pomalejší, ale hned první prolínačka do 90. let to změní. A nejde přestat číst. Zatímco v předchozím dílu, byly vzpomínky na 90.léta provázeny takovou místy až příjemnou nostalgií, tady jsou kruté a nemilosrdné. A vlastně jsem si uvědomil, na kolik z toho svinstva jsem už zapomněl, na kolik z toho jsme my všichni už zapomněli. A asi to tak mělo být. Přechod od kolektivního vlastnictví k soukromému se zdařil... ta pasáž, kdy se o tomhle všem baví Marek Vráz se svým dávným kolegou je skutečně depresivní. Bohužel, jako většina těch svinstev, co se děla, vyšuměla v nic, vyšumí tak nějak i celý příběh. Nedojde k žádné konfrontaci, katarzi, či překvapivému odhalení. A možná je to i dobře... možná tahle knížka víc než detaktivka nebo thriller prostě měla být takovou zprávou o životě a době jednoho chlápka. 4,5*

11 06.10.2020

Vlastně bych to normálně nečetl, ale kvůli tomu, že mne zaujala anotace na "Muže z chatrče" (druhá knížka v sérii), jsem si řekl, že začnu hezky od prvního dílu. A rozhodně toho nelituji. Napsané je to fakt dobře, hrozně se mi líbila ta atmosféra 90. let a zavzpomínal jsem si na svoje mládí:) První půlka knihy nemá k dokonalosti daleko. Je to to čtivé, postavy jsou zajímavé a ústřední dvojice dostatečně sympatická a hlavně atmosféra je tíživá a zmizení Sáry Vám nedá pokoje, takže hltáte jednu stránku za druhou. Ale někde v půlce (asi objevením Divouse) se to nějak změní a ta druhá půlka je podstatně slabší. Hodně mi to tím zpracováním, rekapitulacemi osudů a nostalgickou až smutnou atmosférou v závěru připomnělo lepší díly TV kriminálky "Odložený případ".

9 20.09.2020

Já Barronovy povídky miluju. I když v rámci objektivity málokterá ode mne dostane absolutní hodnocení. Někdy mám vlastně pocit, že jako povídky ani nefungují, protože i když nějaký příběh mají, je často nemožné ho sledovat, uchopit, natožpak pochopit. Přesto je čtu znovu a znovu, v překladu, v originálu, pořád dokola... Užívám si tu atmosféru. Zbožňuju jeho popisy divoké a odlehlé přírody, rozlehlých sídel plných tajemných zakoutí, jeho hrdiny a (mnohem častěji) antihrdiny, jejich tajemství, skvěle napsané dialogy. A když to rozbalí tak i jeho šílené vize dutých planet, pijavic a hnědých sluncí. A hlavně zbožňuju tu dekompozici příčetnosti. Sakra, tohle nikdo jiný napsat neumí, alespoň ne takhle...
(podrobněji jsem se rozepsal u jednotlivých povídek)

6 03.09.2020

Autorská sbírka pražského kriminalisty Davida Urbana přináší průřez jeho povídkářskou tvorbou z posledních pár let. Většinou se jedná o povídky posbírané z různých literárních soutěží, kde se často umístily i na příčkách nejvyšších. A nutno hned na začátku říci, že zcela po právu. Autor působí jako vypsaný profík a ne jako někdo, komu právě vyšla první knížka. Bez problémů dokáže střídat jak náměty, tak styly, a jeho povídky jsou originální a často s překvapivými pointami.
Obsahově lze knížku rozdělit na příběhy od pražské kriminálky ("Tři opice", "Krvavý rok" a "Panenky"), exkurze do jiných literárních světů (Holmes, Poirot) a zbytek. Přičemž první tři zmíněné povídky převyšují ostatní nejen rozsahem, ale i kvalitou. Ani ty ostatní nejsou vůbec špatné, ale právě povídky z pražské kriminálky, se mi líbily nejvíc. Je to prostředí, které autor důvěrně zná a které mu dle mého sedí nejlépe. A hlavně prostředí, které nám dokáže skvěle přiblížit. Obrovské plus je právě v líčení reálných policejních postupů a situací. A přestože náměty povídek jsou na naše poměry relativně divoké a leckdy i drsné, tohle je drží pevně při zemi a příběhy působí zcela uvěřitelným dojmem.
A jen doufám, že se se šéfem výjezdovky Edou Braunem a ostatními nesetkáváme naposledy. Protože tohle se mi četlo fakt dobře...
(podrobněji jsem se rozepsal u jednotlivých povídek)
(Jo, a musím dodat, že autor je můj kamarád a lezecký parťák, ale prosil mne, abych byl při hodnocení přísný a nebral si servítky. Tak jsem si je nebral, ale nedostatky v jeho tvorbě se hledají fakt těžko. A pak taky samozřejmě, když lezem, drží ten druhej konec lana, že jo :D )

5 12.08.2020

Finch u nás vychází jako samostatná kniha. Ve skutečnosti je to ale třetí (a poslední) část volné trilogie Ambra od Jeffa VanderMeera. Nemůžu říct, jestli je to dobře nebo špatně. Jedno je jisté, do světa Ambry tak nevstupujeme zvolna a opatrně, ale vletíme do něj rovnou po hlavě. A nevím, jak Vám, ale mně to setkání vyrazilo dech. Ambra je monumentální a ůchvatná. Alespoň tedy musela být, než ji zničily války a invaze šeďáků a jejich "biotechnologie". Ale i z těch obrazů trosek a z úryvků historie na Vás ta velikost dýchá. VanderMeer je v tomhle mistr. Stejně jako jsem se zamiloval do jeho Oblasti X nebo do Borneova Města, zamiloval jsem se i do jeho Ambry. A stejně jako u těch předchozích, bych se chtěl do ní přenést, kráčet jejími ulicemi, objevovat a žasnout. A to i za cenu, kterou by jeden musel asi zaplatit.
Ambra už dávno není místem přívětivým pro lidi. Moc drží v rukou šeďáci a jejich zájmy jsou tajemné a nepochopitelné. Vládne absolutní totalita, lidé buď živoří v přetvořených ruinách města nebo jsou rovnou zavírání do pracovních táborů, kde jsou nuceni podílet se na konstrukci dvojice obrovských Věží, jejichž účel znají jen šeďáci sami. Městem se potulují zoufalé stíny lidí, hrdlořezové, špehové okolních států, povstalci, náboženští fanatici a podivní mutanti. Všechno je nám a našemu světu na jednu stranu hrozně blízké, ale na stranu druhou tak moc cizí.
A uprostřed toho všeho Finch, coby "detektiv" je kolaborantem šeďáků. Ale vlastně se stejně jako tisíce ostatních snaží jen nějak přežít a sem tam možná udělat správnou věc. V knize sledujeme týden jeho života. Týden, ve kterém se možná rozhodne o osudu Ambry i celého světa. Ale Finch není zdaleka strůjcem událostí. Mnohem víc je jen pěšec na šachovnici. Sem tam ohrozí nějakou figuru, občas nějakou i vyhodí, většinu času je ale jen postrkován vpřed nebo sleduje tahy ostatních a snaží se pochopit, o čem tahle podivná šachová partie vlastně je. Partie, kdy nejen že nevíte, kdo je vlastně černý a kdo bílý, ale i hráčů je mnohem víc a ještě k tomu v průběhu hry mění strany. A možná se ta partie ani nedohraje. Konec knihy je ale parádní. Z těch posledních pár stránek mne doteď mrazí a ty obrazy jsou ohromující.
VenderMeer je prostě moje krevní skupina a Finch je skvělá kniha. Připočtěte k tomu výborný překlad Jakuba Němečka a nádhernou obálku a máte kandidáta na knihu roku, alepoň co se žánru SF&F týče.

7 02.08.2020

Pojďme si na rovinu říct, že pokud hledáte pokračování "Temného léta", "Zimní přízrak" jím není. Možná se ani neodehrává ve stejném světě, možná jsou to jen světy, které leží někde vedle sebe a na čas se prolnuly. Pokud čekáte horror, budete rovněž zklamáni. Horrorových propriet se tu pár najde, ale vlastně o ně nejde. "Zimní přízrak" je ze všeho nejvíc mysteriozní drama. Drama velice osobní. Je to příběh o ztrátě, o vině, stárnutí, (ne)naplnění života, o hledání sebe sama. A v téhle rovině to funguje skvěle. Po všech těch rozladěných ohlasech jsem k četbě přistupoval bez velkých očekávání, ale vlastně je to teď jedna z mých nejoblíbenějších Simmonsových knih (jakkoliv je jiná než vše ostatní, co napsal) a její hrdina mi přirostl k srdci, víc než bych na začátku čekal. 4,5*

5 23.06.2020

Čteno v originále. Hodnotím všechny 3 díly tohoto dějového oblouku (30-32) pohromadě, jednak k sobě patří, jednak jsem je přečetl najednou..

Blížíme se do finále. Konec celé série nás nezaskočí tolik, jako čtenáře původní sešitové řady, kdy ho nikdo nečekal a o to údernější byl. My už víme. Ale i tak s každou stránkou napětí houstne. Byla to dlouhá jízda. Začal jsem číst v originále před mnoha a mnoha lety a tehdy jsem si nedokázal představit, že a jak tohle jednou skončí. Nevědel to ani Kirkman, jak sám v závěru píše. Postupem času, ale začínalo být znát, kam ta dlouhatánská cesta směřuje. A také nevyhnutelnost některých osudů. Spolu s tím, jak na troskách starého světa, vzniká svět nový, je jasné, že ač po něm touží, ne všichni by v něm dokázali najít klid. (následuje možný spoiler) A stejně jako v Sedmi statečných, kdy na konci Chris a Vin mluví o tom, že tohle už není jejich svět a nebo možná ještě lépe v Jezdci do neznáma, kde na konci Shane odchází, aby se vrátil do srdce žhavého Západu, musí nakonec odejít i sám Rick Grimes...
Epilog, odehrávající se s odstupem mnoha let je pak dokonalým završením celé série. A já si teprve teď uvědomuji, že mi už teď všichni chybí, jak ti, co se ztratili někde cestou, tak ti, co došli až na konec. A je mi jasné, že za pár dní začnu zase hezky od začátku... 4,5*

2 13.06.2020

Čteno v originále. Hodnotím všechny 3 díly tohoto dějového oblouku (30-32) pohromadě, jednak k sobě patří, jednak jsem je přečetl najednou..

Blížíme se do finále. Konec celé série nás nezaskočí tolik, jako čtenáře původní sešitové řady, kdy ho nikdo nečekal a o to údernější byl. My už víme. Ale i tak s každou stránkou napětí houstne. Byla to dlouhá jízda. Začal jsem číst v originále před mnoha a mnoha lety a tehdy jsem si nedokázal představit, že a jak tohle jednou skončí. Nevědel to ani Kirkman, jak sám v závěru píše. Postupem času, ale začínalo být znát, kam ta dlouhatánská cesta směřuje. A také nevyhnutelnost některých osudů. Spolu s tím, jak na troskách starého světa, vzniká svět nový, je jasné, že ač po něm touží, ne všichni by v něm dokázali najít klid. (následuje možný spoiler) A stejně jako v Sedmi statečných, kdy na konci Chris a Vin mluví o tom, že tohle už není jejich svět a nebo možná ještě lépe v Jezdci do neznáma, kde na konci Shane odchází, aby se vrátil do srdce žhavého Západu, musí nakonec odejít i sám Rick Grimes...
Epilog, odehrávající se s odstupem mnoha let je pak dokonalým završením celé série. A já si teprve teď uvědomuji, že mi už teď všichni chybí, jak ti, co se ztratili někde cestou, tak ti, co došli až na konec. A je mi jasné, že za pár dní začnu zase hezky od začátku... 4,5*

4 13.06.2020

Přestože jsem dal absolutní hodnocení asi jen polovině povídek, celá sbírka si ho rozhodně zaslouží. A "Ilustrovaný muž" spolu s "Temným karnevalem" vystrnadil z mojí knihovny "Kaleidoskop", který jsem miloval, ale řada povídek z něj se mi nelíbila (nevystrandili ho tedy zcela, jen se přesunul z domova na chalupu:) ) Důvod je na snadě. Podle mne jsou právě tady ty nejlepší Bradburyho sci-fi povídky (pecky jako Město, Astronaut, Savana a další). Těch skutečně dobrých chybí jen pár (třeba moje oblíbené "Čekám"). A hluchá místa tu vlastně nejsou. Vlastně mi nesedla jen "Míchačka na beton", ale možná je to překladem, musím si jí přečíst ještě v originále. A jenom se mi potvrzuje, že raná tvorba řady velikánů žánru je prostě nejlepší. Možná ještě nejsou tak vypsaní, ale srší nápady a imaginací. A s Bradburrym je to stejné jako s Martinem nebo třeba Kingem na poli horroru.

5 08.06.2020