WEIL
komentáře u částí děl
Ne každý vyhledával mobilizaci a přišlo mu to smysluplné jako dobrému vojáku Švejkovi.
Všechno má svůj počátek a konec a právě tak je to i se slávou a jejím koncem u pana Kramáře.
Popularita Haška byla nepochybně částečně zvednutá i tím, kolik míst osobně navštívil a kolik jich i do svých povídek dostal.
Ne každý nadřízený umí přednášet, takže Hašek ihned nedostatky které kolem sebe uměl zpeněžit.
Hašek viděl do daleké budoucnosti, v USA už se běžně na středních školách střílí, v Evropě hlavně ve Finsku a v Německu.
Poněkud zamotaný případ, příliš mnoho úvah poručíka Borůvky, kdy se mu soukromý život vkládá do toho jeho reálného.
Nevím, zda bylo správné, aby poručík Borůvka usvěčil vraha rovnou na skalách, a ne až ve vyšetřovací cele...
Úsudek, kterým případ poručík Borůvka užil ve chvíly, kdy měl už dost faktů byl obdivuhodný a případ opět zdárně vyřešil.
Nálada povídky se nese v duchu hudby, jak ji měl Švorecký rád, a vrah vraždí z rozčilení a nevraživosti.
Všude je spousta legend, v každém kraji, a někdy neškodí si je připomenout.
Zase jedna povídka o člověku, který jako by vypadl z "Osudů dobrého vojáka Švejka", či spíše je to "příprava" na tohle velké dílo.
Prvně vyšlo - Mladí proudy - 20.5.1908.
Několikrát opakovaný motiv s vojákem Švejkem v povídkách, ale i v cizích službách, což později, v čtyřdílném románu je upřesněno.
Prvně vyšlo tiskem - Nová Omladina - 30.1.1907.
Sám J. Hašek nějakou dobu prodával psi, tím si přivydělával a zažil přitom i řadu historek, které někdy i napsal pro noviny.
Prvně vyšlo - Národní listy - 20.10.1903.
Tato povídka vyšla poprvé časopisecky a to v Národních listech - 28. 2. 1902.