WEIL
komentáře u částí děl
Čas je neurčitá hodnota pro dění v lidském životě, odkázaném na vnějších podmínkách. I to je jedna z definicí.
Idylické vykouzlení pěkné atmosféry, tragické touze a nekonečné melancholii.
Nevím, zda je to skutečná tanečnice, či jen domnělá, ale podání bří Čapků je hezké.
Z texty : "Existuje Desatero pro hospodyňky, Desatero pro kibice a až po Desatero pro odběratele Nestléovy dětské moučky etd. Každý z mužů (s nebezpečím zklamání) v nich hledá nejprve šesté přikázání (?)), na příklad: Každý z vás.
Tak třeba : Jak ponižující úloha pro zvíře, hráti roli člověka. Dá se to i parafrázovat - Jak ponižující pro člověka, mít podobu zvířete.
Co si myslet o tomhle: "Žena je anděl, k němuž křídla má mužova duše. Žena je démon, jehož zatracení je v mužově nitru. Žena je sfinga, jejímž tajemstvím je mužovo srdce"?
ten kdo tím a oním netrpí, tak tomu se snadno radí. Ale je to k něčemu? Pro něho ne, pro vypravěče ze sportu asi ano.
Krádtká povídka v níž oscilují základní pojmy pro živého tvora - život, spánek, smrt.
Jaký by byl svět bez křesťanství?
No, pro hodně lidí by se toho moc nezměnilo. Ale co i pro ty, co se tomu věnují hodně? Tak výsledek je asi nakonec stejný, jen u těch druhých je malá naděje, že to k něčemu je.
Otázka, na kterou se dá i nedá odpovědět: Má ta či ona práce i vyšší smysl než že nemá (či má jen skrz peníz či osobní uspokojení)?
Mír se vždy uzavíral až do budoucí války, která na papíry a smlouvy nikdy nehleděla.