WEIL
komentáře u částí děl
"Zavřel jsem oči. Bylo to dávno. Bylo to strašně dávno. Byla to krvavá oběť, taková jiná, nenápadnější, za lepší život té generace utwistovaných nahoře. Blbost, řekl jsem si v duchu. Nebudu sentimentální jak stará kurva, a otevřel jsem oči.
Venuše, poněkud obtloustlá Venuše, zpívala tím zapomenutým hlasem tu píseň rychle zapomenutých let."
To jsou závěrečné věty této povídky, nesené podle mě v rytmu blues.
Jak žijí vzorní chlapci? Jaká byla autorova představa v jistém věku? ...Jistě meditují v čajovně (opravdu, jedna taková se na Žižkově objevila, ovšem nepřežila ani týden), čtou Hegela, zahloubají se přemýšlivě i do Tomáše Akvinského, naslouchají soudobé vážné hudbě, hlavu v dlaních (už to je mi notně podezřelé), něžně líbají své křehké partnerky na vchod do zažívacího ústrojí, zavile odmítají alkohol, nejedí lůj, jsou střídmí v jídle a pití a vyznávají nějaké umírněné náboženství, nejraději východní. V jejich manželstvích jde o absolutní věrnost - jak jinak? Manželské obcování přichází v úvahu toliko za účelem plození dalšího výtečného jedince.
Kdo zná něco o životě fotografa a dělníka Jana Saudka, tak ví, že jedna jeho žena si vzala život. A sám prošel v životě nejednou krizí. Takže se těmhle snům pak nediví.
Povídka o tom, jak se člověk pokouší prorazit hlavu zeď v místě, kde si myslí, že ta zeď není tak pevná.
Obzvláště J. Vrchlickému se povídka líbila a nazval ji unikum soudobé české prózy.
Pěkná ukázka, jak hledali, porovnávali, a k čemu dospěli dva hlavní literáti a další jejich známí, než dospěli k ustálenému používání těchto pojmů, přičemž netvrdí, že vyčerpali všechny možnosti a šli jednoznačně správnou cestou.
"Inu jak kapá koza mě, tak ať skape i sousedovi", to se hodí na tuhle povídku o dvou kapsářích a příležitostných zlodějíčcích.
Těžko říct, která doba je na žebrání dobrá a zda i dneska se dost lidí může takhle důstojně uživit. I když co je to důstojně? Každý to vidí po svém.
Ženy bohémky jsou pro běžný život těžko použitelné a je jedno jestli mají pas český nebo americký.
Odvyprávěno hezky, i když důvody rozporů ve vztahu nejsou moc jasně zargumentovány, a asi o to ani až tak nejde. Jen jsou hlavní postoje tří postav povídky poněkud sterilní.
Ponekud zvláštní úvod. Jako by Řím neměl hodně obyvatel a všichni se tam museli znát...Irena je květinářka, a vydělává kde se dá. Z jednoho hocha si dělá dobrý den a myslí si, že jí na to nepřijde. Přišel, ale Ireně je to fuk a žije jako mimoňka, táhne to svým životem tak jak je pro ni nejpohodlnějším.
Zbytečně se sázet nemá, ani lhát, ani krást. Tedy zbytečně, ale pokud je to nezbytné, tak co pak...
