WEIL
komentáře u částí děl
Snění, poetické, jak si přeje autor a tak to i napsal. Já jako čtenář nevím proč právě takhle sní, ale proč bych si to nepřečetl a měl mít názor?
Jan se objevuje mezi svými vrstevnicemi, ale vůbec si nerozumí. Janovi to připadá, že on mluví snad portugalsky, proto mu nerozumí.
Jan ví, že uběhlo hodně let, dělá revizi, ony taky, ale každý po svém.
Autor v úvodu píše, že tuhle úvahu píše v době, kdy došlo k nevšednímu rozmachu mobilních telefonů. Vypisuje zprávy, které mu přijdou zajímavé. Potom cesta vypravěč autobusem s jednou ženou. Mám z toho čtení nějaký takový divný pocit.
J. Saudek v tomhle vyprávění si bere na paškál ženy jako společnice mužů, které si tím přidělávají a různě je škatulkuje, ale současně uznává, že ten výčet se mu nemůže podařit napsat. Na závěr J. Saudek vypočítává co muž po zevnějšku ženy žádá.
Jak viděl J. Saudek manželství jako dítě? Co na to říkala jeho matka, k čemu ho vedla? A co z toho všeho v autorovi vlastně zbylo ve věku, kdy tohle vypravování píše? Těžko se to dá stručně shrnout.
A tom, jak se autor seznamoval s pohlavním aktem. Jak hledal vysvětlení pro tenhle animální svět ve svém dětství.
"Hleď vpřed, k luzné budoucnosti - a nikdy se neohlížej dozadu...Nevracet se k minulosti, pořád jít dál..."
To je v úvodu tohoto vypravování, to mu bylo vštěpováno v mládí, ale autor se přece jen ohlíží zpátky, vzpomíná na svého otce, matku, blbnutí s kamarády, touze po ženě, na chlapecké snění.
Vzpomínka na jednu ženu, která prošla Janovým životem, ale více než její charakteristickou se zabývá tím jaký užívala parfém, co pili za alkohol, jak ji potkal po letech a to už měla mladého milence, a Jan měl pocit prohry, sám se tomu divil, že se v něm takový pocit objevil.
J. Saudek píše o svém bratrovi, o společné touze po ženách, o komunismu kolem nich, o volbách za komunistů. O své ženě, která nervově zkolabovala, o tom, jak měl kamaráda, který umíral na leukémii....A vzpomíná i na řadu významných drobností ze svého života.
Dost vulgární povídka, o přáních Jana, o tom, jak jde nakupovat, jak je rád, že o něho ještě nějací galeristi stojí.
Krátká, dvoustránková úvaha, v níž autor hopem shrnuje své zkušenosti s životem.
Kdo dneska ocení něco, co je dneska už pasé? Ale tak je to s kdečím. Doba se posouvá, postoje se zapomínají a je to pořád dokola.
V celé povídce nejde o nic jiného, než o strachu Jana z StB, ale současně by se raději oběsil, než by vstoupil do jejich seznamu spolupracovníků.
Autor v povídce navozuje pocity, jak žil v 50. letech 20. století, ale přijde mi to po slibném úvodu pak jako takové volné vzpomínání, ani ne tak které vychází z jeho potřeb, ale jen co viděl kolem sebe.
Někdy se mi zdá, jako v téhle povídce, že J.S. ženy vyzvedává, ale současně na ně i nadává, a možná až nadbytečně pak kritizuje sebe, muže. Psát umí, to si myslím, ale jak co někdy posuzuje, tak to mi někdy vadí.
Povídka je napsaná pro mě poněkud méně poutavě. Je nejdelší ze všech povídek v této knize, ale autor jako by od čtenáře předpokládal, že se vyzná v jazzu více, než je běžné, podobně i v němčině. Navíc vyprávění často odbíhá od základní linie vyprávění, která je na mě zbytečně komplikovaná.
Pro mě i docela vtipná, lehce napsaná povídka, kterou jsem více obdivoval v mladším věku.
Tuhle povídku jsem četl víckrát, s odstupem času, a i nyní z ní mám stejný pocit. Dneska se jim říká "zlatokopky", ale když narazí na muže, který je "zakomponovaný" v životě a nehledá někoho, kdo není moc srovnaný, tak s ní rád třeba stráví čas, ale nemusí jít vždy nutně jen o sex, neb z tohoto hlediska - jak je povídka napsána - tak ho ty dvě holky nezajímají.
Vyprávění nasvicuje jen část postav, jen část života více lidí, které vypravěčka uvádí.
Jako čtenář se v té melancholické povídce "ztrácím".
Spíše než epické vyprávění, jde o zápis pocitů a okouzlení z druhého pohlaví u malého chlapce, a záznamy o dění kolem až už se týká scenérií, učitelky, která vedla druhou skupinu dětí a holčičky, která ho zaujala. Příběh nemá žádnou nápadnou pointu.
Povídka zachytává atmosféru jednoho sobotního večera pro tři mládence, kteří by ho rádi strávili nějakou zábavou, ale nic jim podněty v jejich městečku neháže.