WEIL
komentáře u částí děl
Stroj času neselhal, a příhody a mýty o Odysseovi? Je třeba je přepsat?
Budeme se někdy dorozumívat jazykem S i l b o? Jaké jsou jeho přednosti a jaké jeho nedostatky?
Nevysvětlitelná dopravní katastrofa, kterou policie a politici nechávají stranou, ale spisovatel Souček ne.
Co se podařilo prohlédnout doktoru Contestovi? Stojí to za to i pro mě, jako pro čtenáře? Ani moc ne.
Milióny let zapomenutá sonda mimozemské civilizace se náhle objevuje a lidstvo žasne...
Neznámé okolnosti bitvy na Bílé hoře. Zúčasnili se jí i mimozemšťané a pomohli katolíkům?
Putování železné krychle, která je vlastně aparaturou mimozemšťanů a díky ní se snaží získat pro sebe (sobci) důležité informace.
Upřímná slova hlídače z Národního muzea. Co jen to zažil, co jen ho to potkalo...
Trampoty spisovatele spisovatele Rubína a inkognito redaktora Zajíčka. Povídání chvou mužů, kdy jeden dělá blbýho a druhý chytrýho.
Motto: O mrtvých jen dobré. Jen dobré. Jen dobré...
Příběh Soptíka a jeho kamarádů.
Pan Edward B. bydlí v N.Y. a chce pomoci od bolesti své úžasné kočičce Míně.
Kdysi si našel, vzal si ji k sobě domů.
Pan Edward je knihovník, má strach z jistých Nostradamových předpovědí.
Pro svou kočku Míňu chce sehnat ženicha, děti nemá.
Spojí se s vdovou Honollyovou, která má kocoura, ale kočka s kocourem nemohou najít porozumění.
Zvěrolékař mu navrhuje kastraci kočky Míny.
Následuje fantasmagorie, neb pan Edward se ocitne mezi kočkami, co jsou v jakési jejich nebeské hierarchii a dozví se od jejichšéfa, že Mína je svatá, obnovitelka, a pak je vykupnut z jejich společnosti a vrací se ke své práci v knihovně.
Dva muži navštíví bývalého školníka Karase v jeho domku. Ukáže se, že pod jeho barákem se nachází zbytek starého židovského hřbitova z podzdního středověku.
Jenomže když už je školník i pro, aby se koukli do sklepa, ta oni - zmizí.
Za týden se ale situace opakuje, dva muži a jejich touha vidět sklep.
Karas odmítá, oni mizí.
Jenomže se mu objeví v kuchyni, vyhrožuje jim policií, oni, že mu dají do držky.
Pak se uklidní a jeden z mužů mu řekne, že ve sklepě je hrob z roku 1389.
Měl by v něm ležet rabi Johanan, ale Karas je vyhodí.
A přece mu to nedalo a šel se do sklepa kouknout. Našel desku, ale písmena nedokázal přečíst.
V noci se mu zdál zvláštní sen, pak k němu přišla sousedka, co měla problémy se zády a on ji uzdravil. Sousedka to rozkřikla a už se za ním valí proudy nemocných. Karas pronáší uzdravovací formulaci, kterou slyšel ve snu a většina nemocných se prý
uzdravila.
A na závěr najde jednoho z oněch návštěvníků jak se vkradl do do sklepa s krumpáčem a chce si odnést kosti rabiho. Ale Karas ho praští, a černý muž zmizí. Své ale vykonal, rabiho duch uletěl, a tím povídka končí.
Strojvůdci Hruška a Hildebrand byli už dlouhé roky nerozlučnými kamarády.
Spojovala je nezničitelná láska ke staré lokální železnici mezi třemi pohraničními městečky, jakož i srdečný vztah k přírodnímu pivu Bernard, ke starým fotografickým aktům a také letité staromládenectví.
No co k tomuhle úvodu a poté i podobnému dalšímu textu říct?
Že si to pořádně šlape na jazyk.
Ano, to je tedy typický rozhovor na policejní stanici (?).
Nevěcný, snivý, a koho tam zajímá kdo je a kdo není potápěč?
Jen toho, pokud vyšetřuje nějakou nekalou činnost za níž je potápěč
Jako by autorka vytáhla tuhle povídku ze šuplíku, kde ležela roky a trochu ji poupravila.
Věda už dneska málokoho v této formě vypravování zaujme. Mě tohle nebere, četl jsem podobný žvásty už před dvaceti lety.
Červové kontra lidi. Nic mi to nedalo, ale ani nesebralo.
Je to M.Urban jak ho znám. Trchu divný, ale nedá se říct, že je to nereálný, ale cítím z toho psaní chlad, divný tragikomický humor.
Ivan Klíma mě v této povídce překvapil, ale taky v něčem zarazil.
Překvapil mě v tom, že dokáže napsat vícevrstevnatý děj, a zarazil v tom, že přišel s něčím, co je tak deset let pasé.
