Nevidíte je, ale oni vidí vás...
novinky
PR článek, 07.06.2024
Kateřina Surmanová: TŘI SEKERY
Michal tráví dny i noci tím, že navštěvuje hřbitovy, opuštěné domy a místa, na kterých údajně straší. Svět ho zná jako úspěšného youtubera a „lovce zázraků“. Když se pak dozví, že kněz z jeho rodného města skončil za mřížemi za brutální vraždu, která navíc proběhla za velmi podezřelých okolností, vidí v tom dokonalou příležitost, jak získat další fanoušky.
Jenže jakmile dorazí domů, zjišťuje, že s knězem toho měl v dětství společného víc, než si myslel. Teprve když se s otcem Václavem po letech znovu setká, odhalí šokující události, které kněze k vraždě vedly, a okolnosti, jež rozumem pojmout nedovede. A zatímco čelí démonům vlastní minulosti, dozvídá se, že Václav možná nakonec není padouchem, ale hrdinou...
Nový mysteriózní thriller od autorky bestsellerů Šepot z lesa a Zvedá se vítr.
Ukázka z knihy
Tu ironii musel ocenit každý. To nevymyslíš, říkali si nad článkem v novinách nebo na monitoru: ze všech prdelí, kde se to mohlo stát, stalo se to zrovna v prdeli s názvem Tři Sekery. Internet se jako neunavitelné perpetuum mobile sytil vtípky a memy, které událost podněcovala ve fantaziích. Některé se povedly, většina ne. Tak už to chodí.
Bylo to v červenci roku 2021, o jednom odpoledni a večeru natolik krásném, až to slabší povahy nutilo blábolit, dojímat se nebo začít malovat. Slunce hřálo, nepřipékalo však; foukal silný, ale příjemný vítr. Přinášel čerstvost, laškoval a dováděl, neobtěžoval. V kostech se lidem usazovalo blaživé teplo, jako kompot s meruňkami, který si ze spíže vytáhnou o sychravé únorové noci, kdy už se jim zima bude zajídat. Na rozloučenou potáhl den kupoli ohromujícími červánky, nachovými s ohnivě oranžovou korunkou ve vlasech. Vítr nasytil vzduch zvířeným prachem, ten s kapkami vody uzavřel dohodu a společně purpurovou nádheru vyvěsily do vadnoucího svitu. Meteorologický jev? Kdepak: kouzlo.
Jeden z těch dnů, kdy si člověk uvědomí, že žije rád, a začne se strachovat, kolik takových okamžiků mu osud ještě dopřeje. Podobné úvahy možná vířily v hlavě i Robertu Procházkovi, kdo ví. Už se ho každopádně nikdo nezeptá, protože Procházkovy dny právě tehdy expirovaly. Jak informovala policie v suchopárné tiskové zprávě, kolem půl jedenácté večer ho tupým nožem, bez jakékoli chirurgické průpravy či anestezie, vykastroval katolický farář Václav Vranský. Vzal to důkladně; Procházka vykrvácel.
Pachatelovo povolání dodávalo žurnalistické omáčce pikantnost, mnohdy pálivou až k nesnesení. Jako kdyby se novináři báli, že bez návodné pomoci čtenářům nedojde, jak je celá historka krutá a zábavná. Naoko se hrozili a zahušťovali texty kontextem o vachrlaté církevní morálce – dodnes pořádně neodsoudili sexuální násilí páchané kněžími na dětech, dodnes se zasekli ve středověku v přístupu k rodinám a gayům, všimli jste si? Není to nakonec celé obžaloba církve a přežitosti celibátu? Ve společnosti, která je tak přejícná a otevřená – tak moderní –, to nemůžeme strpět.
Ve skutečnosti se většina pisatelů i čtenářů nemohla nabažit. Takový pěkný, peprný skandálek! Taková chutná, vydatná přesnídávka! Předstírali pohoršení, ale užívali si každičký detail a řehtali se vzniknuvším žertům. Ředitelé redakcí sčítali počty kliků na články o perverzním knězi, v jednoduché trojčlence si je převáděli na svoje vánoční bonusy a nutili redaktory, aby převařený pytlík ještě znovu zalili. A znovu. Co na tom, že v textech se nic nového neobjeví? Našleháme perex, přepálíme titulek a rozvineme background, poučovali podřízené blahosklonně: copak opravdu nevědí, jak se to dělá?
Policie oficiálně pozadí zločinu nesdělila a nekomentovala, nicméně jako obvykle neoficiálně vyhřezlo všechno ven už v rané fázi vyšetřování. Občas se najde kriminalista, který si rád popovídá, a vždycky se najde novinář, který si to ještě raději poslechne. A kdyby takový policista chyběl, zastane ho záhy obhájce, aby mohl svést indiskrétnost na vyšetřovatele a případ zpochybnit kvůli únikům ze spisu. Každému se občas hodí předstírat rozhořčení...
(z Prologu)
Kateřina Surmanová se narodila v orwellovském roce v Hodoníně. Aktuálně žije v Odoleně Vodě s manželem Ondřejem Koutníkem (jehož příjmení nosí v občanském životě) a synem Tobinem. Pracovala jako dramaturgyně filmových festivalů, aby se nakonec věnovala psaní, k němuž měla blízko odmala. Působila jako novinářka v Hospodářských a Lidových novinách a vrátila se také k tvorbě vlastních příběhů.
V roce 2022 jí vyšla prvotina Šepot z lesa (2022), následovaná o rok později románem Zvedá se vítr (2023).
Když zrovna nepíše, čte – nejraději Stephena Kinga nebo Raye Bradburyho.
Vyjde také jako audiokniha pod nakladatelskou značkou Témbr.
(čte: Jiří Vyorálek, předpokládané datum vydání: 15. 6. 2024.)
Knihu můžete koupit zde
Tři Sekery
Kateřina Surmanová
Michal tráví dny i noci tím, že navštěvuje hřbitovy, opuštěné domy a místa, na kterých údajně straší. Svět ho zná jako úspěšného youtubera a „lovce zázraků“. Když se pak dozví, že kněz z jeho rodného města skončil za mřížemi za br... více
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Mezi stromy číhá zlo… Před dvaceti lety v hlubokých lesích Orlických hor beze stopy zmizel jeho nejlepší kamarád. Teď se investigativní novinář Petr vrací do rodné vesnice, aby se vyrovnal s rozvodem a dal dohromady dům, který zdě... více
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Píše se rok 1997 a jižní Moravu sužují katastrofické povodně. Ve stínu všepožírajícího živlu navíc dojde v Hodoníně k vraždě. Mrtvolu krásné dívky najde v lese parta dětí a rozhodne se vypátrat viníka. Jeden z kamarádů, Filip, má ... více