Johule Johule oblíbené citáty

☰ menu

 „ Byla jednou jedna vlna, která milovala skálu, kdesi v moři. Pěnila se a hučela okolo ní, dnem i nocí ji líbala a objímala svými bílými pažemi. Vzdychala a plakala, prosila ji, aby k ní přišla. Milovala ji, bouřila okolo ní a podemílala, až se jednoho dne skála vzdala a úplně podemleta spadla do její náruče. A najednou tu už nebyla skála, s níž si bylo možno pohrávat, milovat a opřádat ji sny. Vlna se cítila zklamána a obelstěna a hledala si novou skálu."“
— Erich Paul Remark
„ Až nás Země zavolá, až pokyne nám poutníkům k návratu domů, nám neklidným bytostem ke spočinutí, pak náš konec nebude ani loučením, ani váhavým podrobením, nýbrž vděčným a žíznivým vdechnutím toho nejhlubšího prožitku. Jsme zvědaví na Jižní Ameriku, na neobjevené tichomořské zátoky, na zemské póly, na to, abychom porozuměli větrům, proudům, bleskům, lavinám - avšak ještě nekonečně zvědavější jsme na smrt, na ten poslední a nejodvážnější prožitek svého bytí. Neboť máme za to, že ze všeho poznání a ze všech prožitků mohou být opravdu zasloužené a uspokojivé jen ty, za něž rádi obětujeme život.“
— Hermann Hesse
„ Zabiju se. Není mi pomoci. Nikdo nemá čas se mnou zabývat do hloubky, nikdo mi nedokáže poradit, jak mám sama sobě lépe rozumět... tolik jiných je na tom hůře než já. Jak jenom mohu tak sobecky vyžadovat pomoc, útěchu a vedení?“
— Sylvia Plath
„ Duše ženy přichází na zem z vyšších světů než duše mužova. Proto osvobozuje Zákon ženu od oněch příkazů, jejichž plnění je omezeno na určitý čas, na nějakou dobu denní nebo noční. Neboť svět, v němž má původ duše ženy, je nad pojem času povznesen. (Devět bran)“
— Jiří Langer
„ Toto je jeho velká Mantra: Náma sámanta vadžranám čánda maháróšana spatája húm traka ham mam. Odevzdávám se vesmírnému démantu - tato zuřivá zběsilost budiž zničena. A bude chránit ty, kdož milují lesy a řeky, bohy a zvířata, vandráky a blázny, vězně a nemocné, hudebníky, rozverné ženy a nadějné děti. (Medvědí sútra)“
— Gary Snyder
„ Žijeme v době, kdy platí, že každá činnost je výtečná a rozumná, která se děje pro peníze, kariéru a společenský úspěch, a každá činnost je nesrozumitelná a podezřelá, pro kterou má člověk "své důvody vnitřní". (Sedm listů Melinovi)“
— Josef Šafařík
„ "Možná by ti pomohl psychiatr. Znám jednoho slušného v Albany." Finerty zavrtěl hlavou. "Vtahoval by mě zpátky do středu, a já chci zůstat co nejblíže okraje, aniž bych se z něj zřítil. Na okraji vidíš věci, na které ze středu nikdy nedohlídneš."“
— Kurt Vonnegut Jr.
„ Lidi jsou složité. Lidi jsou lidi. Lidi jsou legrace, hra, fantazie, kouzlo. Lidi jsou bolest, lidi jsou nemoc, lidi šílet, lidi mají ublížení, lidi ubližovat lidi, zabíjet, zabíjet sebe. Kde je legrace, kde je hra, kde je fantazie, kde je kouzlo? Psychiatrii já nerad. Lidi miluju. Šílení lidi, krásní lidi, zranění lidi, nemocní lidi, zlomení lidi, zhroucení lidi, mám rád, miluju. Proč? Proč lidi ztratí legraci, hru, fantazii, kouzlo? Proč to? Peníze? Myslím si to. Peníze. Je láska, tyhle peníze. Je krása, tyhle peníze. Je legrace, tyhle peníze. Kde jsou peníze? Nevím. Už není legrace. Teď jen práce. Práce. Tygr. Tygr.“
— William Saroyan
„ Zkušenost mě však naučila, že se nesluší klást otázky, když mě nějací lidé berou na riskantní, nejistou a neskutečnou výpravu. Kdyby ses vyptával, znamenalo by to, že jim nedůvěřuješ, že si nejsi jistý svým rozhodnutím, že se bojíš. A vymyslel sis to přece sám! Musíš se tedy rozhodnout: jsi připravn na všechno, ano, nebo ne?“
— Ryszard Kapuściński
„ Představovala jsem si svůj život, jak se přede mnou rozvětvuje jako ten fíkovník z povídky. Na konci každé větvičky mě lákala nějaká skvělá budoucnost jako velký purpurový fík. Jeden fík byl manžel a šťastný domov plný dětí, druhý fík byla slavná básnířka a třetí slavná profesorka, další fík byla É. Gé., skvělá vydavatelka, další byla Evropa a Afrika a jižní Amerika, jiný byl Konstantin a Sokrates a Attila a parta dalších milenců se zvláštními jmény a nezvyklými povoláními, a ještě další fík byla šampiónka ženského olympijského týmu a kromě těchhle fíků tam visela ještě spousta dalších, které jsem nedokázala rozeznat. Viděla jsem se, jak sedím v rozsoše toho fíkovníku a umírám hlady jenom proto, že nevím, který z těch fíků si vybrat. Chtěla jsem je úplně všechny, ale vybrat si jeden znamenalo přijít o všechny ostatní, a jak jsem tam seděla a nemohla se rozhodnout, fíky se začaly scvrkávat a černat a pak mi jeden po druhém spadaly na zem k nohám.“
— Sylvia Plath
„ Napadlo mě, že by měl existovat nějaký obřad pro chvíle, kdy se člověk podruhé narodí, kdy jej slepí dohromady, sešijí a označí za vhodného pro další život.“
— Sylvia Plath
„ Někteří lidé porušují pravidla, protože mají zlá srdce a nemají nikdy dost. Určití lidé jsou morálně čistí a pravidla překračují, protože chtějí vědět. Ale přitom chápou, že za to platí a nestěžují si.“
— Gary Snyder
„ Ukončení vývojové linie tolika tvorů, s nimiž jsme putovali tak dlouho, je důvodem k hlubokému zármutku a hoři. Smrt lze přijmout a do jisté míry přetvářet. Ale ztrátu vývojového druhu a všech jeho potomků nelze akceptovat. Tomu se musí rozhodně a inteligentně zabránit. (...) Smrt je jedna věc, konec rození je něco jiného.“
— Gary Snyder
„ Řekl bych, že člověk může s jistotou udělat ten skutek, za který je ochoten sklidit nepřátelství svých přátel. (Český snář)“
— Ludvík Vaculík
„ My všichni máme tendenci scházet se v takovém složení, v jakém se nám dobře sedí a mluví. To znamená, že se dnes scházejí v jedněch sálech takoví lidé a v jiných jiní. To je naprosto špatné. My jsme schopni uvést se do stavu, v němž si budeme myslet, že vlastně máme svobodu, protože nám ji nikdo nebere. Je třeba podstoupit nepříjemný krok - pouštět se do kontaktu s lidmi, jejichž společnost nám nevoní. Celý život je člověk zatížen jednou věcí: neustále cenzurovat své známosti a vyřazovat své přátele. Potřeba harmonického soužití ve společnosti vede člověka k tomu, že místo aby řešil problémy společnosti, vytváří si svou vlastní společnost. (Český snář)“
— Ludvík Vaculík
„ Nehledě na náš neuvěřitelný potenciál; nehledě na to, že mezi námi žijí jedinci nesmírně nadaní a osvícení, obdaření inteligencí, jemností a stylem na té nejvyšší úrovni; nehledě na hromadu úspěchů, jichž se nepodařilo docílit žádným jiným žijícím tvorům po miliony let jejich existence, stojíme na prahu sebezničení - vnitřního i vnějšího - a naši planetu, kterou svíráme v pěstičkách, bereme s sebou jako spolujezdce při nezadržitelné jízdě do temné prdele zatracení. (I na kovbojky občas padne smutek)“
— Tom Robbins
„ Jaká škoda, člověče, že chceme-li si něco sdělit, musíme se uchylovat k tak nemožnému prostředníku se zlodějskými sklony, jako je slovo. Slova kradou všechny vzácné a nejlepší myšlenky a kazí je svými hokynářskými vinětami. (Satanův deník)“
— Leonid Andrejev
„ V minulosti bylo víc parnerských vztahů k silám, se kterými musel člověk spolupracovat. Síla techniky udělala z mnoha bývalých partnerů, jako je voda nebo stromy, předměty, se kterými můžeme podle své vůle manipulovat. Manipulace nakonec, a to někdy i po dlouhé době, končí vzpourou. Počasí si postaví hlavu, půda nechce rodit, bakterie neposlouchají antibiotika a pes uteče do lesa. (Kameny a hvězdy)“
— Václav Cílek
„ Krátce řečeno, etika krajiny pozměňuje roli Homo sapiens z dobyvatele krajinných společenství na jednoho z mnoha jejích členů a občanů. Z toho plyne úcta k ostatním členům, a také úcta k společenství jako takovému.“
— Aldo Leopold
„ Nemáme však ještě etiku zabývající se vztahem člověka k zemi a k rostlinám a živočichům na ní žijícím. Země, jako Odysseovy otrokyně, je stále ještě vlastnictvím. Vztah k zemi je přísně ekonomický, přináší vymoženosti, ale ne povinnosti. Rozšíření etiky na tuto třetí složku lidského okolí je, pokud tomu správně rozumím, evoluční možnost a ekologická nutnost.“
— Aldo Leopold
„ Komise České národní rady po diskusi přijala tuto formulaci: „Občan má právo žít ve zdravém prostředí“. Tak to jděte i s celou svou ekologií, víte kam! Jesliže se naše porevoluční, demokratická ústava vyhne tomu, co je pro člověka dnes nejdůležitější, nebyl listopad 1989 žádnou revolucí, byl to jen mocenský převrat bez poučení z lekce komunismu i z kritiky kapitalismu. Výsledkem bude jenom tom, že naši občané mohou svobodně dohánět zpoždění v oboru spotřeby a pohodlí. Pak ale nemáme Evropě čím přispět, nemáme co říci a Václav Havel to nedožene.“
— Ludvík Vaculík
„ Nesouhlasím, aby Země a vše, co na ní je, bylo v zákoně vedeno jen jako životní prostředí člověka. Země se vším, co má, je svérázná bytost, součást univerzálního bytí, bytost starší, větší a silnější než my.“
— Ludvík Vaculík
„ Československo bolestně postrádá zoufalých a ,bláznů'.“
— Richard Weiner
„ Vzal-li jsem kdysi za vděk životem, beru teď také za vděk tím, že umírám. Jenom si představte velikého taviče odlévajícího kov, a kov by najednou ožil a začal by křičet, že ne, že z něj nesmí být nic jiného nežli slavný meč Mo-jie. Takový kov by jistě veliký tavič prohlásil za neblahý. Vzal jsem na sebe už jednou lidskou podobu, a kdybych teď začal povykovat, že nikdy nechci být nic jiného než zas jen člověk, velký tavič by si o mě musel pomyslet, co jsem to za neblahý kus člověka! Beru nebe i zemi jako velikou tavící pec a stvořitele proměn vidím jako velkého taviče při ní a ochotně půjdu, kamkoli budu vyslán.“
— Mistr Čuang-c´
„ Kdyby na světě nebylo zla, neměli by lidé možnost rozhodnout se z vlastní vůle pro dobro. Tak je vlastně zlo neustále ve službách dobra.“
— Hans Bemmann
„ Mezi láskou k národu, láskou k vlasti a humanitou není rozporu; mezi moderním nacionalismem a humanitou bývá.“
— Tomáš Garrigue Masaryk
„ Ekonomické posuzování je nesmírně fragmentární; z velkého množství aspektů, které musíme vzít v praktickém životě v úvahu a vzájemně je posoudit, ještě než dospějeme k rozhodnutí, nám ekonomie poskytuje pouze jedinou informaci: zda z věci plyne pro ty, kdo ji podniknou, finanční prospěch, nebo ne.“
— Ernst Friedrich Schumacher
„ Všechno, co brání ekonomickému růstu, vnímáme jako cosi ostudného, a odmítá-li to někdo zatratit, považujeme ho buď za hlupáka nebo za sabotéra.“
— Ernst Friedrich Schumacher
„ Ví v Pelhřimově kdejaký buran/ Křemešník zbourají našli tam uran// Vyslyšet přání ať Pán Bůh dá mi/ aby ho našli pod Hradčanami“
— Ivan Martin Jirous
„ A nejtěžšího mezi hříchy prosím Tě zbav mne totiž pýchy“
— Ivan Martin Jirous
„ Nějak už se mi kreatury / příčí strkat do literatury / zdá se mi potom že jsem jejich / raději píšu o andělích“
— Ivan Martin Jirous
„ Moje milovaná země jde do hajzlu. Co chce dokázat „národ", který nenávidí stromy? Který vyvražďuje aleje stoletých stromů, aby mohl rozšířit silnice, kterými se v luxusních autech prohánějí nabobové, nenávidějící vše živé?“
— Ivan Martin Jirous
„ Chuť nemám ani inspiraci / psát o tom nad čím tiše zvracím“
— Ivan Martin Jirous
„ Novověká věda, konstruujíc svůj obecný a obecně platný obraz světa, proráží tedy hranice přirozeného světa, který chápe jen jako vězení předsudků, z něhož je třeba se probít na světlo objektivně verifikovatelné pravdy a který je pro ni pouze neblahým dědictvím našich zaostalých předků a fantazie jejich dětské nedozrálosti. Tím ruší ovšem - jakožto pouhou fikci - i nejvlastnější základ tohoto přirozeného světa: zabíjí Boha a usedá na jeho vyprázdněný trůn, aby to nyní byla ona, kdo má v rukách řád bytí a je jeho jediným legitimním správcem, aby to byla ona, kdo bude nadále jedinou oprávněnou majitelkou veškeré relevantní pravdy, protože jen ona to přece je, kdo povznáší nad všechny subjektivní pravdy jednotlivých lidí a nahrazuje je pravdou lepší: nadsubjektivní a nadosobní, vskutku objektivní a univerzální.“
— Václav Havel
„ Jsa u moci, jsem si permanentně podezřelý.“
— Václav Havel
„ Vím, že si i nadále budu jist značnou neetičností, respektive mimoetičností mnohého svého jednání a zas naopak budu asi mít za zásadně důležité některé věci, které profesoři teologie a etiky pomíjejí pokrčením ramen. Nevím, co všechno to bude, ale řeknu rovnou jedno: budu se až do posledního dechu vinit z toho nevyvinitelného hříchu, že lidstvo vyrábí ve svých prasečincích, dobytčincích a kuřečincích život za nejhrůznějších podmínek jen a pouze proto, aby jej zabíjelo - miliardy životů zvířat ročně. Můj laskavý čtenář ví, že mne to trápí odedávna, ale teď jsem si definitivně jist, že tík budu trpět i po smrti. (Leden na vsi)“
— Zbyněk Fišer
„ Kardinální otázka po bytostné odlišnosti či úplné identitě lidské kultury s přírodou je klasickou "paotázkou", kdy odpověď není ani tak výrazem poznání, ale budoucích ideologicko-politických orientací a implikací. Proto se jedná při probírání této problematiky mnohev víc o otázku "věrovyznání" a "pravověrnosti" nežli čeho jiného. Není vcelku divné, že environmentální hnutí vykazuje parareligiózní rysy a řada jeho členů skrytě touží i po mučednictví, byť ne asi úplném; ochrana a šetření přírodních zdrojů a lovné zvěře měla u lovecko-sběračských národů vždy povahu náboženských zápovědí, tabuových zákazů.“
— Stanislav Komárek
„ Není pochyb, že industriální velkochovy potraviny živočišného původu zlevnily, otázka je, za jakou cenu. Není ovšem rovněž pochyb, že tento fenomén bude jednou jmenován jedním dechem s inkvizicí i výše zmiňovanými koncentráky - i tam byla viděna jejich naprostá nezbytnost, ovšem kdo dnes vzdechne po rejdech ďáblových a kdo by si přál Bělomořsko-baltský kanál za takových obětí?“
— Stanislav Komárek
„ Život sám je záležitostí riskantní, nezdravou, nebezpečnou a končící smrtí.“
— Stanislav Komárek
„ Nenávidět neumím a jsem tomu rád. Když pro nic jiného, tak už proto, že nenávist kalí zrak a tím znemožňuje hledat pravdu.“
— Václav Havel