Johule komentáře u knih
Pěkná knížka, či spíše fotopublikace. Oceňuji fota vhodných biotopů pro dané motýly, chyběl mi ale aspoň základní klíč, jak od sebe jednotlivé vzájemně si podobné druhy rozeznat.
Vynikající kniha, která se zaměřuje na prostředí, které nemá ani zdaleka takovou popularitu jako všemi milovaný, vzývaný a zachraňovaný les. Čtivě, srozumitelně a zábavně vysvětluje, proč jsou louky (nebo spíše veškeré trvalé travní porosty) nesmírně důležité pro druhové bohatství a že k naší přírodě neodmyslitelně patří. Doporučovala bych přečtení všem, kteří mají zájem o přírodu, kteří chtějí zachraňovat svět výsadbou stromů nebo věří, že skutečná příroda by měla být nechaná spontánnímu vývoje bez zásahu člověka.
Nebojte se, opravdu se nejedná o suchopárnou botaniku, velmi rychle vás kniha chytne a už nepustí :) A kdo po přečtení zatouží po "své" louce, na níž by mohl pomáhat přírodě, tomu doporučuju přidat se k některé z poboček ČSOP v jeho okolí :)
Dobře zpracovaná příručka o krmení ptactva. Co mi ale vyloženě vadilo, bylo z mého pohledu zbytečné navážení se do oponentů, lidí, kteří celoroční krmení ptactva neschvalují (či si jím třeba nejsou jistí). Agresivní dogmatická rétorika typu, že tito lidé jsou lakotní a zlí mě vyloženě iritovala. Celoroční krmení ptáků je téma k diskuzi a myslím, že kniha nabízí dostatek důvodů, proč se k němu uchýlit a nepotřebuje lacině manipulovat citově zabarvenými útoky na oponenty, kteří se navíc ani nemohou bránit. Za zpracování a argumenty podložené studiemi dávám 4*, ale s výhradami.
EDIT: Čím víc se tématem zabývám, tím více vnímám knížku jako trochu zaslepenou propagandu. Velmi doporučuji si přečíst článek "Krmítka ptákům pomáhají. Anebo škodí?" od předsedy České společnosti ornitologické, ke stažení zde https://bigfiles.birdlife.cz/PS/PS_2022_01.pdf Hodnocení snižuji o 2*
Rozvláčné a chvílemi pro čtenáře až příliš detailní líčení cest po oblasti Sichote Alinu, přesto však velmi zajímavý cestopis z doby před více než sto lety. Autor je dobrý pozorovatel přírody, ale i etnografických prvků, takže se čtenář může zasnít nejen nad krásou neposkvrněného kraje, ve které jsou běloši ještě vzácností a jejich návštěva událostí, ale i nad kulturami původních obyvatel, šamanskými rituály a dalšími prvky, které teď už vzaly za své...
Asi nejsnáze se čtou krátké povídky ze střední části "Se zvěří a přírodou", které jsou náčrtky díla, které autor nestihl před svojí smrtí dokončit. K přečtení ale doporučuji knížku celou, hned bych se vydala do těchto krajů a putovala jimi (ačkoli v dnešní době bych nejspíše nad stavem krajiny zaplakala)
Opakují se zde už známé příběhy z knihy "Tři jízdenky do dobrodružství" a snad z "Přetížené archy"(?).Durrellova fanynka jsem od dětství, ale jiné jeho knihy jsou výrazně lepší
Velmi stručně a čitelně shrnutá všechna fakta o klimatické změně. Přečtení nezabere ani hodinku, laika uvede do situace a vyvrátí nejznámější omyly. Doporučuji jako četbu všem politikům, učitelům, studentům, důchodcům šířícím přeposílané manipulativní maily... Vlastně všem, kteří nemají o klimatické krizi hlubší vědomosti ani chuť se do jejího studia hlouběji pouštět, ale zároveň jsou ochotni prostudovat si základní vědecké informace podané jednoduchou formou.
Za vyústění knihy přece jen přidávám jednu hvězdičku, kterou jsem původně dát neplánovala (možná ji ale zas strhnu, ještě uvidím až se mi kniha rozleží). Čtivý to je, to jo, ale neskutečně mě štvalo, když žena s IQ 207 nepochopila pomalu ani jednu z hádanek, kterou průměrný čtenář pochopil už před třemi stranami a Langdon jí je musel vysvětlovat jak mentálně postižené... Obecně Brown jede podle starých ověřených struktur - šifry, útěky a žena (jako stafáž, které může vysvětlovat své geniální mentální pochody), nic moc nového...
3,5*
Doporučuji zejména první třetinu knihy, čtivě a pochopitelně vysvětlující téma klimatické změny a principy, na nichž funguje. I zbytek stojí za přečtení, ale ten je už více fyzikální a zaměřený na praktická cvičení pro studenty.
Skvělá brožura pro všechny milovníky přírody, ochotné uvažovat i v jiných než zajetých kolejích. Odborná a detailní, přesto pochopitelná a čtivá i pro laického čtenáře. Spolu s navazující publikací o ohroženém hmyzu nížinných lesů ji skutečně vřele doporučuji všem, kteří by se chtěli dovzdělat v moderním přístupu k ochraně přírody (a zdaleka ne jen hmyzu).
Pro zájemce jsou obě volně ke stažení na Fóru ochrany přírody či na webu Lepidoptera.cz.
Neskutečně silná knížka, ovšem v závislosti na tom, v jakém rozpoložení ji člověk čte a kým vůbec je a s čím se potýká. Na poprvé mi přišla dobrá, ale nějak se mnou nerezonovala a drastické a kruté výjevy pro mě byly příliš děsivé a nezkousnutelné. Při čtení o šest let později, už více seznámená i s Nickovou hudební tvorbou, si mě knížka podmanila. Fantastický jazyk a kruté, ale zároveň i určitým způsobem velmi citlivé líčení života naprostého vyvrhele se mi dostalo hluboko pod kůži. Prostě Nick Cave - temný, děsivý, podmanivě geniální... a schopný popsat veškerou temnotu hlubin lidského nevědomí a šílenství...
S lítostí narušuji Steinerovu pětihvězdičkovou hegemonii, ale bohužel... Kdybych ho četla o něco dřív, možná o tu jednu hvězdičku přibude, ale dnes jsem názorově posunutá už trochu jinam. Na dobu, kdy knihu psal to je jednoznačně přelomové, dnes si ale myslím (věřím? těžko říct, když jde o duchovní vědy a každý téma vnímá po svém), že je to všechno o trochu jinak. Společně s horší čitelností mě kniha neobohatila zdaleka tolik, jak jsem doufala. Uvidíme, až se dostanu k dalším jeho knihám, třeba názor přehodnotím a pokud se dostanu k znovupřečtení, budu to vnímat jinak. Ale tentokrát to bohužel nebylo to pravé a k dočtení jsem se musela přemáhat...
Krásná, poeticky napsaná knížka. Nečekejte žádnou velkou akci a "dobrodružství", o tom to není. Kniha nás vtahuje do atmosféry a způsobu života Hroků a Tašů v období začátku příchodu bílého člověka do jejich krajin a svým jazykem umožňuje člověku procítit jejich přemýšlení a vnímání. Pro všechny, které původní (americké) kultury zajímají, určitě doporučuji jako čtivou záležitost - knížku, v níž vás fantazie může vtáhnout do života kmene...
Ani se mi nechtělo věřit, že je na databázi jenom 7x v přečtených - zaslouží si určitě větší zájem.
Za křesťanku se považovat nemůžu, ale úvahy o Bohu a duchovní hledání jsou pro mě důležitou součástí života. Ládi Heryána si dávno vážím a tak jsem se na jeho knížku těšila od chvíle, co jsem se dozvěděla, že má vyjít. Nezklamala, jen by klidě mohla být delší a objemnější. Jeho zkušenosti a úvahy jsou inspirující a jeho znalost původních textů Bible, která umožní vyložit mnoho v podstatě podivných biblických textů úplně jinak, je už teprve skvělá. Mít tak od něj takový láskyplný překlad Bible, možná by hned působilo křesťanství jinak. Těším se na navazujícího "Stopaře" a myslím, že knížka stojí za přečtení všem, kteří zajímají o Boha a cesty k němu.
Asi jsem knížku četla až příliš brzy po Leprosáriu, které mi perfektně sedlo. Možná kvůli tomu mi najednou přišla knížka i autorův styl psaní poněkud opakující se a onen autorův lehce cynicko-sakrastický styl psaní, který mě ve dříve čtené knize bavil, mi najednou připadal trochu únavný. Nedaří se mi přesně zformulovat dojem, který ve mě zanechala: asi jsem dobrou knížku četla v době, která nebyla ta pravá.
Mojí chybou bylo, že jsem si původně myslela, že jde o antropologickou popularizační knížku a nepostřehla jsem, že je to cestopis. Proto hodnoceno z více antropologického pohledu jsem tam nacházela dost věcí, které mi nesedly. Holt tohleto rádoby odborné hodnocení kultur, které někdo navštíví jako turista moc nemusím.
Na druhou stranu ale knížka byla čtivá a jako téma cestopisu byl matriarchát dobré téma. Snaha o údaje podložené literaturou byla taky a obecně mě knížka obohatila o některé informace, o nichž jsem neměla tušení. Jejího přečtení nelituju.
Dva týdny strávené s touto knihou byl naprostý požitek. Užívala jsem si ji zvolna, po částech a nejraději bych ji nedočetla vůbec. Snyder svoje široké vědomosti předkládá nenápadně, nevnucuje se jimi a krásně se vyjadřuje. Nepůsobí jako radikální "ekologista" a ani do čtenáře necpe nějakou jedinou možnou pravdu. Volně se probírá myšlenkami, zkušenostmi a fakty a předkládá je ke zvážení. Skvělá, čtivá knížka, ke které se budu s chutí vracet.
Pro představu: část odstavce týkajícího se otázky vyhynutí druhů: "Ukončení vývojové linie tolika tvorů, s nimiž jsme putovali tak dlouho, je důvodem k hlubokému zármutku a hoři. Smrt lze přijmout a do jisté míry přetvářet. Ale ztrátu vývojového druhu a všech jeho potomků nelze akceptovat. Tomu se musí rozhodně a inteligentně zabránit. (...) Smrt je jedna věc, konec rození je něco jiného."
Nemůžu říct, že by se mi knížka četla lehce. Naopak, občas jsem se do ní musela nutit, autor mě někdy nudil, někdy dokonce štval, jindy mě ale četba chytla. Těžko se mi hodnotí, ale nakonec se přece jen přikloním ke čtyřem hvězdičkám. Toho, že jsem si Český snář přečetla nelituji a určitě brzo sáhnu po nějaké j další knize autora, abych měla srovnání.(3,5*)
Viděl tenhle překlad někdy nějaký korektor? Nechce se mi tomu věřit, množství gramatických chyb na některých stránkách působí čtenáři až fyzickou bolest...
Jinak mi knížka přijde jako klasický ezo "průměr". Na druhou stranu je pravda, že je psaná už docela dávno a na svoji dobu mohla být dost silná. Pro mě jsem v ní ale nic extra nového asi nenašla, spíš mi některé názory tak úplně nesedly (ale jistě, může to být i tak, že k nim cítím odpor podvědomě a tím spíš bych se jimi měla zabývat :) ). Uvidíme, jak se mi usadí v hlavě a třeba časem ještě hvězdičku přidám. (3,5*)
Na můj vkus tam bylo více myšlenek a zkušeností autora (Cutlera) než by mi vyhovovalo. Doufala jsem, že Dalajlama bude mít víc prostoru, než ve výsledku měl. Přesto jsem ale knihu četla v okamžiku, kdy mi padla do rozpoložení, takže jsem k plánovaným třem hvězdičkám přidala ještě jednu. Ačkoli to není zrovna životní kniha a lidem, kteří se o Dalajlamovo učení zajímají, moc nového nepřinese, za přečtení stojí. (3,5*)
Krásná, silná kniha. Osudy obyvatel bývalého SSSR a jejich náhled na život tehdy a dnes. Spolu s knihami od Ajtmatova mi Doba z druhé ruky pomohla pochopit hodně o ruském smýšlení a o tom, proč tolik lidí s láskou vzpomíná na Sovětský svaz. Najednou to vidím ve zcela jiném světle a zdaleka ne už tak černobíle. Temné příběhy člověka zasáhnou donutí o spoustě věcí přemýšlet z jiného úhlu. Ano, už jsem schopna respektovat a snad i určitým způsobem chápat ty, kteří vzpomínají na SSSR s nostalgií a láskou...