12kelpie
přečtené 134
Kvítek karmínový a bílý
2014,
Michel Faber
Viktoriánský Londýn je moje srdcovka od té doby, co se mi do ruky dostal grafický román „Z pekla“ http://www.kosmas.cz/knihy/107119/z-pekla/ od Alana Moora. Na Kvítek jsem se těšila celé roky: oblíbený spisovatel, oblíbené téma, oblíbený překladatel. Na tom posledním bodě se to poněkud zaseklo, překladatel Viktor Janiš je totiž zjevně zastáncem hesla "Dokonalost spočívá v maličkostech, ale dokonalost není maličkost", a tak piloval těch 920 stran deset let. Za mne se to čekání bohatě vyplatilo. Faber dokáže vykouzlit dickensovskou atmosféru, do níž vklouznete jako do snu: úžasně živého, barvitého snu, ze kterého je vám po dočtení líto, že už je pryč. Přirovnání k Dickensovi je na místě: nečekejte akční scény, většina dějových zvratů se odehrává ve vztazích hlavních protagonistů, a to ještě většinou velmi jemně, nepřímo: všichni jsou viktoriánsky zdvořilí. Zničující souboj manželů Rackhamových (celou dobu jsem si kladla otázku, nakolik je Agnes doopravdy šílená a nakolik své nemoci využívá jako zbraně, kterou tyranizuje manžela pocitem viny) probíhá obvykle v duchu společenské konverzace u čaje. Všechny ty věci, které William nakonec udělá Sugar, se odehrají dokonale korektně... a přece se vám z nich chce zvracet. Faber vás provede všemi vrstvami Londýna a všemi odstíny lásky: od nechutných detailů řemesla mizerně placených kurev (nebudete ušetřeni například "výplachů" špinavým hadrem coby metodou antikoncepce) přes popelkovský příběh půvabné, bystré a sympatické nevěstky Sugar, která potkala svého prince Wiliama („Máš… Máš mě ráda?“ Chraplavě se zasměje, obrátí hlavu k té jeho a přitulí se k jeho tváři. „Ach Williame, jisssstě,“ odpoví. „Jsi přece můj zachránce. Můj hrdina…“ Vezme jeho genitálie do drsných dlaní. „Sotva mohu věřit tomu, jaké mám štěstí.“) až k něžnému a čistému vztahu dvou křesťanů, jejichž vzájemná erotická touha se naplňuje jen ve snění. Kvítek je smyslný po všech stránkách, krom pikantních erotických pasáží vám Faber naservíruje vůně, které by se vyjímaly i v „Parfému, příběhu vraha“, a myslím, že nad jeho popisy Rackhamovic jídelní tabule jsem přibrala pěkných pár liber. Jídelní příměr se nabízí i u překladu: je to, jako by autor napsal recept, který pak překladatel uvaří tak, aby si ho čtenář mohl vychutnat i v rodném jazyce (přičemž samozřejmě některé ingredience citlivě nahradí domácími přísadami). Už se těším na Jablko www.kosmas.cz/knihy/204551/jablko/... celý text
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
2010,
Haruki Murakami
V té knize je prostě všechno... káva, podzim, zima, kalkulátoři, kódmani, Továrna, Systém, jednorožci, Čtenář snů a šílený biolog. Dokonalé :)
