12kelpie
přečtené 134
Ztracený přístav
2013,
Tana French
Dala jsem si jarni maraton Tany French a jo, ta teda pise. Kdybych si mela vybrat favorita, tak vsechny jeji veci maji neco do sebe, ale za srdecko me nejvic chytil Ztraceny pristav. U detektivek mam casto pocit, ze tady uz vsechno bylo; kdopak vlastne Frantu voddelal mi po par opakovanich neprijde jako zas tak zajimavy problem k reseni. Ale tahle irska spisovatelka umi obligatni mord podat tak, ze je zase znovu pusobivy. Neresi totiz ani tak moc kdo, jako spis proc. Samotny pribeh neni nijak spletity: na brehu studeneho more je pisecna plaz. U plaze stoji zbrusu nove satelitni mestecko. V jeho zbrusu novych domeccich nikdo nezije, protoze developer zkrachoval a cely projekt sel ke dnu. Nekolik rodin, ktere si uz dum ve meste duchu koupily, je v pasti. A jednu z techle nadejnych mladych rodin s hypotekou potkal masakr. Policajti jdou na to. Aby to cele bylo zajimavejsi, vrazdu vysetruje zabavny (hlavne tim, ze nevite, jak bude na co reagovat) novacek a stary mazak, kteremu se ale zaroven v soukromi sype jeho silena sestra (takze chvilemi patra po vrahovi a v prestavkach nahani po meste halucinujici zenskou se sebevrazednymi sklony). S otazkou komu tu vlastne uz hrablo, komu jeste ne a proc si pak T. F. pohrava celou knihu. Pripad je zdanlive jasny a podezrelych neni zase tolik, presto je motiv rodinne zabijacky v zaveru prekvapujici a dokonale souzni s autorcinym sdelenim: pricetnost pod tlakem praska a strepy mohou osklive porezat vas i lidi ve vasem okoli. Jako velkou ctitelku romantickych pribehu mne samozrejme potesilo, ze se v kazdem z Taninych detektivnich romanu vyskytuje Prava Laska. (a SPOILER po par knihach je to jasne: jakmile prijdete na to, kdo koho miluje, zpravidla uz pro vraha nemusite chodit daleko) Preklad je slusny, ale sity horkou jehlou: nikdo si u textu moc nelamal hlavu s nejakym tim preklepem a obcas jsem narazila na fraze a terminy prelozene doslova, coz v cestine pusobi dost divne.... celý text
