1amu přečtené 1094

Hry Osvobozeného divadla 3 1959, Jan Werich

III.díl vyšel (stejně jako první dva díly) v r.1956 v počtu 10.000 kusů, což není málo na to, že jde o divadelní hry. Ono uplynulo pouhých 18 roků od doby, kdy byla hrána (bohužel jako poslední) Pěst na oko. Kromě ní jsou zde: Legendární VEST POCKET REVUE, hrána v Osvobozeném jako první a tři další z doby začátku 30-tých let, kdy divadlo konečně chytilo dech a začalo se mu dařit. Ustálil se herecký soubor, V+W měli neskutečnou kliku v tom jak dovedli objevit zejména ženský herecký talent. Příkladem může být mladičká Hana Lašková (pseudonym Vítová jí vymyslel Jan Werich, podle přítele Vítězslava Nezvala). A tak v Golémovi se objevila poprvé Hana Vítová, která okamžitě zaujala tím, že uměla výtečně zpívat (byla dcerou profesora Hanuše Laška, profesora na konzervatoři) . Jaroslav Ježek již byl v divadle pevně usazen jako nepostradatelný. A písničky z her se okamžitě staly šlágry, zejména mezi mladými lidmi. Hudba v divadle a moderní balet - to bylo v Praze nóvum, proto takový úspěch a každý den vyprodané divadlo. Jan Werich říkal, že to začalo hrou FATA MORGANA, která rozhodla o osudu divadla. Teprve tato hra dala vyniknout v plné síle Ježkovi, i když se podílel v začátcích na dvou hrách předchozích. Soubor prvních tří dílů her Osvobozeného divadla byl neuvěřitelným počinem Jana Wericha, který využil úspěch filmů Císařův pekař a Pekařův císař. Čtenáři najednou dostali možnost koupit si něco hezkého, což nebylo v oné době pravidlem, protože knihkupectví byla zaplavena komunistickým póvlem . Pamětníci vzpomenou třeba Na daleko od Moskvy a stovky dalších. Ty knihy se nekupovaly. Zasloužilí členové strany je dostávali darem . Bylo by zajímavé zjistit jejich osud. Leč máme zde konečně Hry V+W a chvíli později vyšla kniha profesora Holzknechta o J.Ježkovi a Osvobozeném, rovněž klenot v knihovnách "fandů" tohoto umění s velkým "U".... celý text

Chvilky s Janem Zrzavým 1978, Ladislav Langpaul

Kouzelná a útlá knížečka o člověku, kterého mám rád. O Janu Zrzavém . Vydal ji Melantrich v r.1978 za neuvěřitelných 17.-Kčs. A když jsme u "financí" je nutné poznamenat, že není lehké sehnat kvalitní reprodukce Mistra. Samozřejmě originály možná, leč zřejmě jde o sumy sedmimístné. A knižní ilustrace ? Třeba Máchův Máj ? Geniální ! Jan Zrzavý toho procestoval hodně. Mimo jiné počátkem 30-tých let (za doby krize) se uchýlil do Vodňan, hezkého městečka na jihu Čech. Město zmiňuji proto, že na prachatické SVVŠ jsem poznal kamaráda z Vodňan . Jednou přišla řeč i na Jana Zrzavého :"No osobně jsem ho nepoznal, ale můj děda vyprávěl, že Mistr byl jejich rodinný přítel . Jsa osamělý, byl často zván na dobré jídlo. Peněz moc neměl a odvděčil se občas darem, svým obrazem. Jó máme jich doma dost a líbí se mi" - říkal ....... Uplynulo hodně let a předpokládám, že nyní jsou obrazy uschovány v dobře zabezpečeném trezoru. Proto jsem byl nadšen stálou expozicí obrazů Jana Zrzavého v Telči. Stojím před tou krásou a nemohu se odpoutat....... celý text

Bez slitování 2003, Lee Child

Kniha se mi líbila. Hned od začátku, kdy stopne dva černé staroušky - muzikanta a jazzovou zpěvačku a ti cestují kamsi koncertovat do státu New Jersey. Reacherovi to vyhovuje. Seznámený čtenář se těší na první "nakládačku" a té se mu dostane brzy na začátku knihy. Reacher si koupí ve frcu zimák (u moře to již nepříjemně fouká) a jak jej známe - 2 buranům ukáže, jak má rvačka vypadat. Ale brzy zjistí, že jeho identita je prozrazena, samozřejmě nejvyšší místa zapracují, protože zjistí, že nikdo v zemi nezajistí ochranu viceprezidenta USA lépe než Reacher. A ten na to jde důkladně. Vždy mě potěší, když se na scéně objeví i Frances Neagley, zde se připojí k našemu hrdinovi a je to ihned znát. Vrcholní šéfové ostrahy dostanou info, jakých chyb se v ochraně dopustili. Kniha má spád a logiku. Vše spěje ke konci do Dakoty, kde vrcholí závěrem, který dovede napsat pouze autor.... celý text

Rozhovory s Voskovcem 1995, Michal Schonberg

Dělám to na DK prvně, že připojuji ještě jeden komentář. Po přečtení Faustových skleněných hodin, cože je kniha zachycující začátky Voskovce a Wericha, tedy období let 1922-29 jsem objevil v edičním komentáři pořadatelů jednu perlu, kterou jsem zřejmě v této knize přehlédl. Jiří Voskovec tam vypráví o všem co se dělo v kulturní oblasti v Praze, a to po jeho návratu ze studií ve Francii. Cituji: " Jan systematický nikdy nebyl, byl pracovitý, energický a když ho to začalo i bavit, byl výkonný. Leč organizaci práce jsem mě vždy na starosti já. První aktivitou Jana na veřejnosti byla spolupráce s časopisem Český filmový svět. S nabídkou na jeho redaktorské místo přišla paní Zdena Smolová, známá mezi bohémy jako Zet Molas. Možná měla s mladičkým studentem zcela jiné než literární úmysly, to se mi nesvěřil. Jeho úkolem bylo převyprávět děje zhlédnutých filmů, dostal novinářskou legitimaci a viděl každý týden asi 20 filmů. To ho moc nebavilo. Byl nejvíce potěšen tehdy, když se mu podařilo do textu propašovat nějakou ptákovinu. Třeba - Šťastný konec vyžádá si smrti Irenina chotě, jenž zabit spadlým lustrem dělá místo jejímu bratránci (Film Kletba starého zámku-recenze z prosince roku 1924). Redakce časopisu neměla pro tyto experimenty pochopení a Jan po dvou číslech dostal padáka. Nahradil jej Vítězslav Nezval." Když čtu občas recenze současných uváděných filmů, schází mi u nich šarm Jana Wericha.... celý text

Já 1996, Miloš Kopecký

Jan Werich si nevybíral po návratu z USA své nové přátele jen tak. I to mluví o velikosti Miloše Kopeckého. "Vyhrál se" na vynikajícího herce přes kvantum negativních rolí , ale jak byl v nich úžasný - třeba Limonádový Joe a jeho úchvatný zloduch Horác. Měl jsem to štěstí, že jsem ho viděl na "Vinohradech" v jedné z nejlepších rolí - nerudného spisovatele Sheridana Whitesida, kde mu přihrávaly Iva Janžurová a Jiřina Jirásková. Protože tuto hru přeložila do češtiny paní Zdenka Werichová, jsem přesvědčen, že kdesi v nebi všichni Werichovic s potěšením občas sledují záznam této hry " s Mildou", protože právě s tímto dílem vstoupil na české jeviště po příletu z USA první z dvojice W+V. Bohužel nemoc si nevybíráme - hupsne na nás tak, jako se dlouho držela pana Kopeckého. Přes to vše vzpomínáme, čím krásným jste nás za svůj život potěšil. Hluboká úcta mistře.... celý text

Vlasta Burian - Král komiků 2011, Karel Čáslavský

Karel Čáslavský odvedl touto knihou nejen obrovskou práci (těch detailů ze života Krále komiků), ale co hlavní - složil hold velkému herci, který měl v životě pech. Strmý růst a velké bohatství, bohužel to vše skončilo s koncem II.světové války. Ve srovnání s ostatními kolaboranty to odnesl opravdu hodně . Soudruzi ho odepsali . Filmy typu Slepice a kostelník a Muž v povětří - bohužel trapárna. Bylo zásluhou Jana Wericha, který mu podal pomocnou ruku v pohádce Byl jednou jeden král. Ale já si zachovávám tohoto krále v krásných vzpomínkách . Zásluhou této knihy znám konečně slova písně knižete Nariškina z filmu Tři vejce do skla. Jde o zvláštní verzi jazyka "carské šlechty", která po bolševické revoluci tak smutnila po nádherném životě, který se již nikdy, ale opravdu nikdy nebude opakovat, - tady nám ji Karel Čáslavský předkládá: OČI ČERNÉ Oči černija oči chladnija to mě anija nenapadnija . Poněmajtě mi, vodky dajtě mi, až budu na zemi, vynadajtě mi . Oči černé jako uhle, pro vás bych chtěl ležet v truhle, ležet v truhle, pěkně ztuhle, buďto támhle, nebo tuhle. A pak: Pozvala mě jedna kněžna do kiosku, říkala mi golubčiku, graj mi graj, bylo-li by libo, libo papirosku, nebo libo-li by radši čaj. Jářku já mám nejraději tudle vodku, vypadá tak nevinně, čaj mě krkem nejde vůbec do žaludku, pak spím po něm neklidně. A následuje kozáček... pamatujete ?... celý text

Hvězdné hodiny lidstva 1993, Stefan Zweig

Útlá knížečka, která patří k mým nejoblíbenějším. Protože mi mluví "ze srdce Metroušek" lépe bych to nenapsal. Domnívám se, že by měla patřit k základní povinné literatuře ve školách a rovněž k základním vědomostem člověka.... celý text

Hry Osvobozeného divadla 1 1958, Jan Werich

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek . Zachycuje časovou linii Osvobozeného divadla, které zkrátka kvůli svým angažovaným hrám nemělo nikdy klidný život. Osel a stín - samozřejmě nepřekousli fašisté . Balada z hadrů - tu museli hrát vedle v Rokoku, než se mohli po obrovském úspěchu vrátit "k Novákům" do Vodičkovy ulice. Rub a líc - přímo nutil ke zfilmování, což se stalo, byl natočen Svět patří nám (ve filmu nehrála svou domovskou roli Markétky, dívky se sametovým hlasem - Jarmila Švabíková, nahradila ji z komerčních důvodů a dobře Adina Mandlová). A pak Těžká Barbora . Bohudík (ještě s Caesarem) byla hrána i Balada z Hadrů a Těžká Barbora na rozhraní šedesátých let XX.století v divadle ABC s Werichem a Horníčkem. Jde o hry moderní, které mají divákovi pořád co říci.... celý text

Dneska už se tomu směju 1977, Adina Mandlová

Pro mne nejkrásnější česká žena. Měla kliku, že jako "nová Titina" Hugo Haase, využila chvilkového soužití s ním, že uposlechla všech rad výtečného herce a její filmový projev byl nesrovnatelný ve srovnání s trapně deklamující Lídou Baarovou . I já měl štěstí, že jsem tuto knihu mohl číst na xeroxových nesvázaných papírech brzy potom, co vyšla jako šlágr u Škvoreckých 68 v Torontu. Měl jsem na to 24 hodin a bylo to nezapomenutelné . Proto jsem utíkal v prosinci roku 1989, abych si knihu (brožovanou) mohl koupit. Adina neměla po válce lehký život . Jako hvězda se velice rychle dostala do basy na Pankráci. Nesla to statečně, ale věděla, že v poválečné ČSR jí již "pšenka nepokvete". Odchod do Anglie - to již byla i v TV II.liga. Domnívám se, že život jí prodloužil sňatek s Benem Pearsonem, který byl gay, s jiným by to zřejmě nevydržela. V roce 1966 měla vytvořit v Karlínském divadle hlavní roli v "Hello Dolly" - obrovská závist zejména prvorepublikových hereček to znemožnila. Byl by to tenkrát hit, ale co by následovalo ? Špína, hnůj a plivance. Svým způsobem to bylo pro herečku dobře. Máme štěstí, že ji můžeme často vidět v TV jako nezapomenutelnou Zuzanku v Kristiánovi. "Zavřete oči - odcházím" .... celý text

Prachatice, obrazy z paměti města 2012, Pavel Fencl

Aneb město jihočeských zbohatlíků. Ostatně větší komentář je u knihy P.Fencla Prachatice.

Vražda v zastoupení 2008, Josef Škvorecký

Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech 2016, Miloň Čepelka

Autor je jeden z "nosných sloupů" Divadla Járy Cimrmana od jeho počátků. A to se ještě podílel i na rozhlasové Vinárně u pavouka. Protože je absolventem Vysoké škole pedagogické v Praze (1954-1958, obor český jazyk a literatura), říkám si jaká škoda, že jsem neměl možnost být jeho žákem (čeština mě bavila, ale učitel V.K. byl hrozný). Své životní poslání našel M.Č. ve výše citovaném divadle a jsou role, kde si určité postavy bez něj nedovedu představit. Začala to matka Žílová v Aktu, fenomenální zloduch a sexuální maniak Göcs, zvaný "Dešťovka", 2-role princů Jasoně a Drsoně v Dlouhém, Širokém a Krátkozrakém, inženýr Vaněk z firmy Kolben Daněk (nikdy nezapomenu na jím zpívanou árii "Zlaté české ručičky") ve hře Cimrman v říši hudby, a co Babička v Českém nebi ? Samozřejmě těch rolí je neúrekom, kde nás těšil, těší a doufám, že ještě moc dlouho těšit bude. Je zde jedna zajímavá věc : Zdeněk Svěrák si obyčejně vybírá své kamarády do menších filmových rolí a TV inscenací. Povšiml jsem si, že pan Čepelka hrál malinkatou roli pouze ve dvou filmech "Jáchyme hoď ho do stroje" koho ? Vidíme jej na pár metrech filmu (na automobilových závodech, kde dominuje Petr Nárožný) . Hraje překladatele z japonského jazyka (a pak ještě v Nejisté sezóně - samozřejmě sebe). Pan Čepelka přivedl do divadla k Cimrmanům i jednoho ze svých synů. Hraje střídavě s Vojtou Knotkem inspektora Hlaváčka. A také jsem zjistil, že pan Miloň byl pokřtěn panem farářem latinsky jako Amadeus ! Opočenský pan děkan tvrdil při křtu v roce 1936, že jméno Miloň v kalendáři není. Ale tatínek trval na Miloňovi a v křestním listu je toto jméno zapsáno. A proč Amadeus ? Prý z latinského amo - miluji, pravil tvrdohlavý pan děkan . Ještě, že se tatínek nenechal "ukecat" a mimochodem i vnuk "Nedělňátka" je Miloň.... celý text

Doktore, fofrem, jde o život! 2009, Patrick Taylor

Kdyby to bylo možné, co nejdříve bych se vydal směr Severní Irsko, někam mezi Belfast a Bangor. Tam by měla být vesnička Bullybucklebo. Ale ona není. Jde o fikci autora, který tam byl poslán jako velký trouba svým profesorem francouzštiny, protože neuměl časovat správně nepravidelná slovesa . U nás se kdysi posílalo do Prčic (ale tam se teď šinou davy lidiček při dálkovém pochodu). A proč do B...... ? Inu po ukončení studií mediciny zde sehnal pracovní místo asistenta u místního vyhlášeného doktora. A pomalu se mu začíná dařit. Také se stačil zamilovat. Důležité je, že si oba doktory oblíbila většina obyvatel Bullybucklebo .... celý text

Ze života české společnosti 1994, Josef Škvorecký

Šumavská trilogie 2004, František Hobizal

Ano honajz to trefil dobře. Myslím tím sestupující tendenci novel. Ta první je čtivá a vypovídá: 1. Že fírer komunistů Kléma Gotwald řekl málokdy něco pravdivého, ale jeho "Není Němec jako Němec" má cosi do sebe, i když on to myslel kapánek jinak. 2. Komunistům nelze upřít zřejmě jeden rekord . Udělali svou ideologií (a nejenom jí) to, že Česká republika je v počtu ateistů ve vztahu k celkovému počtu obyvatel, pravděpodobně na 1.místě v Evropě. Zejména u poslední novely mi vadilo rozdělení postav pouze na dvě skupiny: černé a bílé. Ale kniha je hezká v tom, že přibližuje čtenáři i krásy Šumavy . Kdo z nás navštívil Bavorsko (tam za Strážným) musí uznat, že i česká část Šumavy má opravdu cosi do sebe.... celý text

Tak mě někdy napadá 1999, Ken Kesey

Mravenci 2005, Bernard Werber

Nejsem čtenář sci-fi. Podnět k přečtení mi dal Terva. Dle titulu knihy bych si ji nikdy nepůjčil, ale tato databáze je úžasná v tom, že si mohu (nevědomky) dát poradit. To jsem učinil, ale zároveň musel udělat ještě jeden krok. Knihu nemohu číst jako řadový čtenář. Nešlo jinak (zní to hloupě), bylo třeba hledat společného jmenovatele s mravenci. Jó chvíli to trvalo a zdařilo se. Mám kliku, z poslední návštěvy knihovny se mi podařilo přinést tři klenoty. A tato kniha byla jedním z nich. Někdo vyhraje ve Sportce, jiný odejde spokojen s knihou. Řekl bych, že ta druhá alternativa je pro mne lepší. A ještě na závěr: nevím ve které knize Jana Wericha jsem se seznámil s jeho nadšeným líčením o tom, co právě čte.Bylo to ve XX.století. Téma ? Mravenci.... celý text

Bude to bolet, doktore? 2018, Adam Kay

Gentlemani z Harvardu 1996, Erich Segal

Zatím nejlepší kniha, kterou jsem v tomto roce přečetl. Na rozdíl od "Doktorů" se mi líbila právě více druhá část knihy, tedy jak šel život 5 hrdinů po absolutoriu . Někteří to vůbec neměli lehké, na jiné úspěch již netrpělivě čekal. Zpočátku mi v této části knihy vadilo, že autor není k oné "pětce" spravedlivý. Někomu vymezuje větší prostor, ale závěr ukazuje, proč tomu tak bylo. Mým favoritem se postupně stával zamindrákovaný kronikář, který nás dějem provází Andy Eliot a následující citovaný odstavec to říká krásně : A pokud jde o jejich zářivé úspěchy jejich příspěvky do KDO JE KDO, věděli, že utrpěli nenahraditelnou ztrátu něčeho, co kdysi bylo jejich nejvzácnějším darem. Svého mládí. Ročník 58 se vracel domů jako dospělí lidé. Velká očekávání, která v nich kdysi plála, nahradily přízraky starých ambicí...... celý text

Nejkrásnější filmová místa – křížem krážem po Česku 2011, Radek Laudin

Autor zřejmě našel možnost, jak si přivydělat. Kniha Po stopách Járy da Cimrmana nebyla nejhorší, ale že by mě napadlo jezdit na výlety do míst, kde se točil jakýsi film, to tedy ne. Sesbíraný materiál není dobrý, ani špatný. Tedy průměr.... celý text