1amu
přečtené 1094
Vražda v salonním coupé
2002,
Zdeněk Svěrák
Ono je vůbec jedno, ke které hře "Největšího Čecha" napíši ,komentář, všechny jsou naprosto úúúúúchvatné" a máme je prostudovány původně ze šelakových LP, později CD, přímo z divadla, či z televize, která nám je dopřává obvykle na ČT2 na Silvestra. Bohužel čas plyne rychlým krokem a i "Cimrmanové" jsou bohužel obyčejní lidé a tedy nám odcházejí (věřím, že do nebe velkého Járy, kde je furt veselo). V komentované hře nemohu zapomenout na dialog inspektora Trachty s mladým (na jevišti již stříbrovlasým panem Bruknerem), a to když nadhodí problematickou Vilmu Puškášovou - divadelní "sqost". Leč nikdo to nevyjádřil na této stránce lépe, než woodward. To je ono ! Slibuji, že dále z toho budu "opraudu" vycházet.... celý text
Blaník
2001,
Zdeněk Svěrák
Triatletem jsem byl upozorněn na onu "Zapamatelnost dat" . O tom, že je Jára da Cimrman světový badatel a právem (přes pitomé byrokraty) Největší Čech víme my, tedy normální národ. Potěšili mne v Holandsku (více na - http://www.ok1amu.estranky.cz/clanky/jara-da-cimrman-institute/idea-ceskeho-genia-a-nizozemske-antily.html ), když věrni JdC vyhlásili samostatnost svých ostrůvků v Karibském moři, tedy Bonaire, Curacao, St. Maarten, Saba a St. Eustatius na zapamatovatelné datum 10.10.2010. Není to krásný hold JdC ?... celý text
Emília Vašáryová : Stále na cestě
1998,
Marie Reslová
S přihlédnutím k množství materiálu, který se autorce podařilo shromáždit vzniklo cosi jako "kočkopes". Domnívám se, že vynikající herečka, jakou paní Emília je si nezaslouží něco takového co přišlo (bohužel) na český trh.... celý text
Doktoři
2006,
Erich Segal
Budu stručný, protože jsem dospěl ke stejnému závěru v hodnocení knihy jako Racík a zejména Mercatino . Autor dělal co mohl, zpočátku se mi to četlo dobře až na hlavního hrdinu Barnyho Livingstona, který byl zhmotněn do "Mirka Dušína" z Rychlých šípů. Studium na Harvardu je popsáno výtečně, ale pak to začíná pokulhávat, viz "nedovařená" postava Benneta Landsmana . Říkám si: joj co z toho mohl autor vytěžit. Bohužel, nestalo se tak. A jde to pořád níže. "Škoda:" ...... celý text
Byla jsem ženou slavného muže
1998,
Božena Neumannová Hodačová
Přečetl jsem knihu, o které bookcase říká mírně "husté". Mladá dívka (20) měla životní pech, zamilovala se do básníka, ale také ženatého grázla. Prožila po jeho boku skoro neuvěřitelných 20 let ! Což se mi zdá nepochopitelné. Lhostejný přenašeč venerických chorob, osoba, která se nechá živit více méně svou družkou a její rodinou . Co říci o tyranovi, který řeší své komplexy soustavným mlácením osoby, která je mu něco jako nejbližší. Finanční zabezpečení pozdější rodiny (dcera Soňa) je pro něj pasé. Občasné výdělky velice rychle rozfofruje v hospodách se svými kámoši. Božena Neumannová sepsala tyto ponuré vzpomínky a chtěla je vydat knižně ke konci svého života. Bylo již po roce 1948 a bylo jasné, že to nepůjde. S dovolením použiji pojmenování bývalého komunistického ministra školství (vymyslel to jadran) přiléhavým pseudonymem Goebels . U něj narazila na STOP ! Kniha vyšla bohudík před 20 roky v Hostu, Brno.... celý text
Všichni ti bystří mladí muži a ženy
1991,
Josef Škvorecký
Josef Škvorecký je výborný ve všem: v krátké povídce, či sborníku povídek, ovšem lahůdka to jsou jeho romány. Souhlasím se vším co zde napsala AnjaVCL s tím, že jsem si "pochutnal" zejména při čtení o Jiřím Menzelovi a J.Němcovi. Ten druhý byl dlouho mimo, takže se vrátím k tomu prvnímu jmenovanému. Jiří Menzel - to je prostě klasika, asi podobně jako Martin Frič do roku 1948, bohužel pak již byl nucen (aby se uživil tím jediným co uměl) točit blbosti. Hezky o tom mluví Miloš Forman. Zkrátka pak to dal do rukou Iva Nováka a pouze smutně přihlížel. Pravda byl zde ještě Císařův Pekař a Pekařův císař, i když i zde zasáhla nucená ideologie. Ale zpět k J.M. : pravda je zde pár slabších věcí, těch není mnoho. On je dvorní režisér B.Hrabala. Když jej točí jiní (i když výborní jako D.Klein- již to není ono) . Nikdo nedovedl točit věci V.Vančury jako on. Je dobře, že tato kniha vyšla.... celý text
Křížem krážem po stopách Járy Cimrmana
2012,
Radek Laudin
Když byl před více než 50-ti léty objeven pro český národ Jára da Cimrman (později prohlášen Největším Čechem) bylo to zjevení a něco jako vysoce úspěšný léčebný přípravek pro široký okruh nejen české populace (otrávené komunistickými bláboly). Leč méně někdy bývá více a dokladem je toho tato kniha. Vytištěna na kvalitním papíře s hezkými fotografiemi, kde čtenář najde vše od kvalitní inspirace v podobě nejnižší světové rozhledny JdC, kde nikdo netrpí závratí (Nouzov u Semil), či Letohradské muzeum JdC, nebo dobře ukrytá rozhledna v Březové nad Svitavou, ze které toho moc vidět není. To se mi líbí, má to vtip a dělá Járovi dobré služby. Bohužel se našli tací, kteří JdC zneužívají a to opravdu blbým způsobem typu : zde JdC nikdy nebydlel, nepřenocoval a podobně. Járu Cimrmana a jeho tvůrce i divadlo na Žižkově mám rád, protože jde o inteligentní humor. Možná je ale dobře, že autor této knížečky Radek Laudin ji nepsal kvůli počtu stránek, ale s dobrým úmyslem poukázat co lze se vtipem využít, či hloupostí jiných zneužít.... celý text
Lanďák
2010,
Pavel Landovský
Kniha vznikla za spolupráce s jeho druhou manželkou. Řekl bych, že je čtivá do období jeho návratu po listopadu 1989. Ten zbytek je již smutný. Zahořklost staršího člověka, který se vrátil zpět do vlasti s jinými představami. Konec konců ani "jeho" divadlo, kterým byl Činoherní klub (než byl v druhé polovině 70-tých let i odtud vyhozen), mu nepodalo po návratu onu potřebnou pomocnou ruku. Své udělalo i kamarádství s Václavem Havlem a při začátku jeho prezidentování i práce našeptávačů (nechci psát poradců) prezidenta. Já budu vzpomínat na Pavla Landovského zejména kvůli jeho úžasným rolím hajzlík Hyneček ve Znamení Raka, nejlepší povídka Hříšných lidí města pražského zvaná Kapr, roztomilý Standa Kocián v Soukromé vichřici a nezapomenutelný Tonda Boháček v "Utrpení" a samozřejmě břitký poručík Emil ve fantastickém Slaměném klobouku. Pavel Landovský byl osobnost českého filmu, který opustil tento svět nejspíše rád, aby byl od těch hajzlů, kteří mu házeli klacky pod nohy, konečně pryč. Škoda přeškoda, že již není s námi, samozřejmě v rolích, které mu byly blízké a také psány na tělo.... celý text
Jak to šlo
1993,
Pavel Tigrid
Autora, toho sympatického a moudrého pána mám rád . Byl novinářem, byl nenáviděn nacisty a po roce 1948 i komunisty . Samozřejmě pro své názory a postoje, které se té druhé straně ne zrovínka líbily. Byla škoda, že přijal místo ministra kultury v první Klausově vládě (jmenován za KDU ČSL). Útlá knížka - to jsou jeho komentáře v létech po rozpadu Československa. Ne se vším lze souhlasit, ale pan Tigrid měl vždy jasný názor. Tigrid je pseudonym Pavla Tigrida, které si dal později při vzpomínkách na školu v Semilech, asi se mu ten název řeky v Iráku zřejmě zalíbil. Vlastním jménem Pavel Schönfeld . Je škodou, když národ ztratí velikána - a tím pan Tigrid byl.... celý text
Zlatá oběť
2018,
John Sandford (p)
Náš hrdina Lucas Davenport získal (i díky protekci) dobrý flek. Stal se federálním maršálem a hned na začátku narazí na případ, který se neodehrává v "jeho" Minnesotě, ale na jihu, se startem v městě Biloxi (tolik oblíbeném třeba Johnem Grishamem). Může tak pracovat, protože bude vyšetřovat federální zločin. Vedení jej posílí o dva další maršály Boba a tmavou Rae. A zde vidím kámen úrazu děje. Dobrý začátek a čtenář očekává stupňování napětí, což byla vždy silná stránka autora. Sorry mistře, ale ona nová trojka mi svým počínáním spíše občas připomíná staré dobré komiky - bratry Marxe. Kniha má své klady. Pozorný čtenář je občas okouzlen krásnými metaforami, jako třeba: Babtistický kostel Boží milosti v Biloxi s pevnou střešní konstrukcí byl postižen v roce 2005 hurikánem Katrina. Jeho vichry odnesly tuto kdysi okrasu daleko do Kentucky asi jako Dorotčin dům v Čaroději ze země Oz... nebo: Městečko bylo obklopeno horami podivných tvarů, okolo kterých se vlnily silnice, které byly lemovány podivnými rostlinami, jako z jiné planety. Třímetrové kmeny připomínaly cosi jako zakrslé palmy zkřížené s nějakými mimozemšťany... Není to krásné ? Leč souhlasím (viz níže) s Peršankou. Dal bych hvězdičky dvě, ale ty metafory ? Mistře, doufám, že naše příští setkání ukáže Lucase D. v jeho super kondici a těším se .... celý text
Příběhy Miloše Formana
1993,
Antonín Jaroslav Liehm
Tak to se AJL povedlo ! Úplně rozdílná kniha od "Co já vím" (Jan Novák) . A co je hlavní - dozvěděl jsem se plno věcí o Milošovi Formanovi. I když kniha byla napsána po povídání dvou moudrých mužů, oceňuji zvolený způsob. Kapitoly, to jsou dojmy režiséra, jeho vzpomínky a plno věcí, které obyčejný smrtelník (za kterého se považuji) vůbec neznal. A ihned následuje povídání a názory autora. Každý sympatizant MF najde "to své".... celý text
Zakázaný Jiránek
1998,
Vladimír Jiránek
Vladimíra Jiránka mám rád (skoro jako Vladimíra Renčína), ale toto se vydavateli moc nepovedlo. Počínaje zavádějícím názvem knihy, přes předmluvu V.Klause až po výběr "ftipů" - nic moc.... celý text
Na dvoře krále králů
1980,
Ryszard Kapuściński
Zajímavé čtení o zajímavé zemi a také zajímavé osobnosti, kterou byl císař Haile Selassie I. (1892-1974). Protože kniha u nás vyšla v r.1980, nemohl autor napsat, že k převratu k zemi a nastolení čehosi, co mělo být později socialismem v Africe. Bylo provedeno za účinné spolupráce SSSR. Ale oceňuji střízlivý pohled autora na hlavní osobu děje, na režim, který byl ve XX.století v podstatě feudální s obrovskou korupcí. Bylo dobré se dozvědět něco nového o Etiopii, kterou většina z nás zná pouze podle jmen vynikajících atletů, zejména běžců a běžkyň na dlouhé tratě. Ten první byl vítěz maratónu na OH v Římě a jmenoval se Bikila Abebe. Celou trať běžel bos ! Prvenství zopakoval na dalších OH v Tokiu r.1964. Bohužel osud k němu nebyl milostivý, po těžké nehodě skončil na inv. vozíku. Zemřel v říjnu roku 1973.... celý text
Proč jsem nechodil na Alexandrovce
2010,
František Nepil
Vydání této knihy po úmrtí pana Nepila nebylo dobrou službou pořadatelek souboru. Skvělý vypravěč si nezasloužil "vymetení šuplíků" vším tím co bylo založeno, kdesi hluboko a k čemu by zřejmě nedal souhlas. Bohužel šlo o "medvědí službu", kterou mu poskytly 2 ženy, z nichž tou jednou byla zřejmě jeho dcera.... celý text
Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem - Svazek II
2011,
Pavel Kohout
Přečetl jsem 1765 stránek životní zpovědi člověka, který se charakterizuje od útlého mládí jako "Chcípáček". Já dodávám: z chcípáčka vyrostl nechutný svazák, který se plánovitě měnil ve "vyčuraného komunistu", ze kterého vyrostl komunista reformní. Jak nezapomíná mnohokráte upozorňovat ve své "zpovědi" po proměně na disidenta byl s manželkou "vynesen" do Rakous, čímž dovršil své dramatické dílo na území ČSSR. Ano- finále + fanfáry. Připadal jsem si jako masochista, když jsem obracel stránky v obou knihách. Proto ani druhý svazek nehodnotím, je to zbytečné. Pan Kohout již jiný nebude. Ale je dobré si to přečíst, i když pozor, je potřebné mít "silný žaludek".... celý text
Divadlo aneb snář
1975,
Eduard Kohout
Čtenáři si pamatují herce z filmů a z televize, bohužel tomu tak není u divadla. To byla ve druhé polovině jeho života smůla Eduarda Kohouta, " PANA HERCE" ze staré školy. Sám říká v těchto svých pamětech, že měl zkrátka na film smůlu. Nikdo neznal tolik úžasných historek s geniálním režisérem Národního divadla Karlem Hugo Hilarem. Tak třeba: Na rok 1932 ohlásil Hilar Sofoklova "Krále Oidipa". V hlavní roli Jokasty Jarmila Kronbauerová, její královna byla krásná antická dáma a vášnivá milenka. Hilar chtěl, aby naše společná scéna vypovídala o bezděčné krvesmilné vášni. Hilar: Kohout, Oidipus uchopí matičku vášnivě za hýždě a praví - Ó Jokaste, už se mnou na lůžko pojď ! Zdálo se mi to zbytečné a obával jsem se možného skandálu, divadlu právě snížili subvenci a diváci se nesměli dráždit. Při příští zkoušce jsem naschvál Hilarovo přání víc než splnil a přehnal jsem to až do grotesky. popadl jsem Kronbauerovou tak, že Hilar volal: "Kohout, Oidipus uchopí matičku za hýždě, ale subvencovaně prosím . Jen subvencovaně !" Není to krásné ? Mistr, kterému říkali "Edáček" uměl !... celý text
Tvář bez masky (Skutečnost a sen)
1986,
Ladislav Pešek
Milovaný herec. Třeba se dívám na študácké filmy, tam Čuřil (na první pohled přes 30 let), ale nevadí mi to. A měl ho rád K.H.Hilar. Obsadil Peška do role Puka ve "Snu noci svatojánské". Protože byl génius měl svou představu jaký by Puk na jevišti být: Tak Pešuro ! Vyskočit ! Jak prosím pane doktore ? Jak, jak, jste přece herec. Na jedna odrazit, na dvě zůstat ve vzduchu a na tři doskočit ! Tleskl do dlaní, já se odrazil a on na druhou ihned nezatleskal, skoro jsem se přizabil. Pane, pane - myslel jsem, že jsem angažoval herce a ne nešiku. Tělocvik pane, Budete chodit k Hojerovi, sokolovat víte ? Premiéra se blíží. A pak generálka. A já mám vyskočit . Tlesk ! Vyskočím (asi jako 100x předtím) a přistávám. Pan Karel Hugo H. : Výborně Pešuro, a jak vám ten Hojer pomohl i na dvě vydržíte tak, jak si to představuju. On to již načal Eduard Kohout, ale L.Pešek potvrzuje, že zážitky s panem režisérem byly ne za po me nu telné ! Pořád si vybavuji jeho šťastný obličej po Lucerně v nově zrekonstruovaném Národním divadle. "Já se toho dožil !!!"... celý text