1amu
přečtené 1094
Dobytí severního pólu
2000,
Zdeněk Svěrák
Dnešní mladou generací již zapomenutý bývalý stalinistický ministr školství prof.Zdeněk Nejedlý se zasloužil o souborné vydání spisů Aloise Jiráska. A v roce 1989 nastala šťastná chvíle Čechů. Pan Ladislav Horáček založil jedno z prvních soukromých nakladatelství jménem PASEKA, které pak potěšilo a těší kvanta čtenářů nádhernými knihami. Jedním z klenotů je souborné knižní vydání her Járy da Cimrmana a pánů Smoljaka a Svěráka. Tak jako bylo upřeno byrokraty velkému JdC býti "Největším Čechem" - nepochybně nemá šanci obdržeti "In memoriam" ani Nobelovu cenu za literaturu. Je to dobře, protože řada vyznamenaných pokulhává daleko vzadu za našim velikánem. Za něj mluví jeho dílo ! Byl to on, kdo přiblížil národu velkou chvíli Čechů, kteří pod vedením Karla Němce (Němce pouze jménem-jinak Čecha jako poleno) dosáhli severního pólu. Pravda ututlalo se to, jako mnoho jiných úžasných věcí, které by jinak vstoupily do našich dějin. Že nejde pouze o českou věc je jasné jako hvězda Polárka. V daleké Nigérii (kde neznají sníh) byla tato hra uvedena samozřejmě s herci černé pleti. Sláva JdC se dotýká hvězd a je škodou, že jeho jménem byla, doufám, že pouze prozatím, malá planetka. Věda jde kupředu a jsem přesvědčen, že v budoucnu, kdy již zde budou psát do DK jiní čtenáři, bude objevena planeta větší než Jupiter a bude pojménována Cimrman. A celý svět se bude klanět geniálnímu, leč skromnému smolaři z Čech, který přišel se svými objevy vždy o trochu později. Útlá knížečka se zmiňuje i o opozici ve výpravě, tu prezentoval Varel Frištenský. Pro své názory měl být hladovými polárníky sežrán, naštěstí k tomu nedošlo a ještě k tomu nebyl sežrán ani zamrzlý Čehoameričan Beran. Sláva ! My, kteří máme tuto (a také celý komplet her JdC) ve své knihovně, jsme šťastnými lidmi. Kdepak Ottův slovník naučný, ten se již tolik nekrade. Musíme si dávat setsakra pozor a tak: nepůjčovat, nepůjčovat, nepůjčovat... PS: Promiň Járo, víc * tady nemají... celý text
Atlas odlehlých ostrovů
2012,
Judith Schalansky
Na ostrovy jsem fanda i zatoužil jsem po této knize. Přes Google jsem se dostal na internetovou prodejnu Dobré knihy v Holešovicích. Internetové obchody, součást našeho moderního života, nám však prodávají cosi, co bych nazval "zajícem v pytli". Knihu jsem v pořádku vyzvedl (na zaplacenou částku se mi zdála poněkud tenká), papír střední kvality, inu myslel jsem, že nejkrásnější kniha Německa by si zasloužila lepší, tedy bibliofilské vydání. Jako dobrý marketingový tah považuji od vydavatele (65.pole) i citaci, že jde zároveň o nejkrásnější cestopisnou knihu roku 2010, oceněnou ve francouzské soutěži La Nuit de Livre. Tolik chvály, říkám si, to musí být klenot ! Jak pro koho. Těšil jsem se, že získám dílo plné informací a dějin oněch odlehlých ostrovů. Chyba lávky. Jedinou kvalitou díla je u každého ostrova pečlivě provedená mapa a zeměpisná poloha, bohužel toť vše. Třeba ostrov Tromelin obsahuje 24 řádků (trochu historie, nic více). Mapička na druhé straně kuriózní, nepoužít brýle - Tromelin bych neviděl. Zkrátka Judith S. sice píše o 50-ti ostrovech, které nikdy nenavštívila a nikdy nenavštíví (zde jsme na tom stejně). Možná ťukla na přání romantických duší, přejících si přečíst o Larsi Christensenovi, který dorazil jako první k břehům Ostrova Petra I. v roce 1927 a přivezl 175 vzorků hornin (konec informace), zdá se mi to trochu málo.... celý text
Příliš brzy unavená demokracie
2009,
Karel Hvížďala
Při četbě této knihy jsem si připadal jako divák na exhibici dvou špičkových hráčů tenisu . Nejde o "řežbu" - oni chtějí ukázat divákovi krásu této hry v plném rozsahu. V knize je mnoho moudrosti, zajímavostí, ale také nesplněných předpovědí - proto mohou zájemci knihu číst i se značným časovým zpožděním. - Knihu nelze přelouskat za jediný večer. Trvalo mi to trochu déle a uvedu zde pouze pár zajímavostí : - Ruský generál Gromov vzpomíná na stažení Rudé armády z Afghanistánu a doporučuje četbu Engelsovy knihy o neúspěších britského koloniálního tažení v této zemi. Knihu si přečetl příliš pozdě a sděluje : pokud by členové našeho politbyra tuto knihu četli, je pravděpodobné, že by se nerozhodli pro intervenci. (A pan Rupnik dodává : "Ach jo,kdyby byl býval Brežněv četl Engelse !"). - Jean-Paul Sartre na dotaz "Co je objektivita v krajních situacích ? Odpověděl, že na něco takového nikdy nevěřil, ale budiž ! -Objektivita v médiích ? Hitler - 5 minut ! Židé - 5 minut ! " V ČSSR okřídlené úsloví "Kdo neokrádá stát , okrádá rodinu !" S touto filozofií prognostici a bývalí straníci potom budovali čs.kapitalismus. Ekonomicky tento způsob řešení byl úspěšný, ale zničil morálku a oslabil vznik skutečně demokratických struktur. Ano, Václav Klaus zahrál na populistickou strunu, když se obrátil k národu : Vy všichni jste porazili komunisty (svým lajdáctvím, kterým jste pomalu, ale jistě oslabovali režim a nahlodávali jeho základní struktury. Tady by měl stát pomník neznámým českým a slovenským pivařům, lajdákům a vekslákům) . Uvedené citace jsou pouze drobným zrníčkem "máku" . Zájemce o tento druh literatury si "pošmákne".... celý text
Otčina
1993,
Robert Harris
Z knihy mám po přečtení rozporuplný pocit. Námět ? Výborný, alternativní historie se objevuje i u nás. Hlavní hrdina ? Nepřesvědčil mě. Naopak starý šéf Artur Nebe ano, tak bych si ho představoval. Zejména, když se o konci jeho životní poutě moc neví. Slečna novinářka Charlie mi připadala jako ze scénářů z Holých vod (vypůjčeno od V+W - míněn Hollywood). Nejlépe vystižen dle mého názoru hajzlík-syn Pili, to je koření knihy. Ale když na konci Gestapem těžce pomlácený hrdina kluše (???)- tak to je spíše parodie. On by se ani neplazil. Přečetl jsem. Průměr. Rozhodně se po dalších knihách autora ještě podívám.... celý text
Italské sýry
2014,
Federico Coria
Jako milovník výborných sýrů jsem byl dlouho na rozpacích zda volit jako Nr. 1 - Francii nebo Itálii. Rozhodlo městečko Tre Porti kousíček od Benátek a tam probíhající (každou středu a sobotu) trh. Zážitek je to famózní . Množství stánků a v nich neuvěřitelný výběr zejména sýrů. Neznám v Evropě lepší "stánkaře" ! I když nejsem příznivec ovčího sýra Pecorino (v této knize 17 druhů), tak nabídnutou ochutnávku nešlo odmítnout. Kniha je pro "fajnšmekry" dobrým průvodcem, zejména proto, že vybrat si chuťově ten pravý druh sýra je "kumšt". Bella Italia" !... celý text
Zabijákovo mlčení
2018,
Ward Larsen
Bohužel jsem začal (z neznalosti jména autora) až 3.dílem série bývalého zabijáka izraelského Mossadu Davida Slatona. Kdo neví, co tito perfektně vycvičení agenti dokáží, měl by nahlédnout do wikipedie: Činnost Kidonu je známa jen velmi málo a není ani oficiálně přiznáván izraelskou vládou. Jsou však známy určité, ale velmi kusé informace. Kidon se zaměřuje na tři okruhy lidí - I. bývalí nacisté II. teroristé III. lidé, kteří pracují, byť nevědomky, proti Izraeli. Je známo, že lidé z prvních dvou skupin jsou likvidováni po souhlasu izraelského předsedy vlády a bez upozornění, zatímco lidé ve III. skupině jsou vždy před případnou likvidací varováni, aby zanechali své činnosti. Komando má asi 48 členů, z toho je osm žen. Tým Kidonů se připravuje ve dvouletých kurzech ve výcvikovém středisku Mossadu "Henzelia" nedaleko Tel Avivu. Jezdí také do speciálního tábora v Negevské poušti, kde se učí zabíjet. Učí se jak vhodně vybírat a používat zbraně pro různé úkoly. Škrcení s řezákem na sýr když má být cíl zabit v noci a potichu. Učí se používat ruční zbraně s tlumičem. Jak rozprášit nervový plyn v aerosolu nebo jak ho píchnout v injekci s jedem v davu lidí. Učí se precizně se vyznat v lidském těle (např. kterou cévu přetnout...). S Mossadem běžně spolupracují někteří Izraelští přední soudní patologové, kteří vědí nejlépe jak provést vraždu tak, aby vypadala jako nehoda. Učí agenty, jak zničit stopy po útoku na těle oběti. Kidoni mají k dispozici malou laboratoř na výrobu jedů, které účinkují okamžitě po podání (Ricin). Dále mají k dispozici krátké nože, struny na škrcení, výbušniny malého dosahu ale velké razance, které člověku např. (když se umístí do tel. sluchátka) utrhnou hlavu. Dále používají pistole i sniperské pušky. Kidoni se učí vyznat se v neustále aktualizovaných plánech světových metropolí. Psychologové je učí vyznat se ve zvycích obětí. V rámci výcviku dostanou Kidoni za úkol sledovat potenciální oběť (jiného agenta či spolupracovníka Mossadu) např. v Londýně a nakonec jej naoko "zlikvidovat". Kromě likvidačních misí Kidoni provádějí také únosy a ženy se pro změnu učí využívat svůj šarm a zejména sex pro získávání zpravodajských informací. O Mossadu platí, že jen jeden z tisíce zájemců je přijat ke tříletému výcviku ve špionáži a jen jeden ze sta agentů se může stát členem Kidonu. Nutno dodat, že agenti musí ovládat všechny kvalitní ruční zbraně (jde samozřejmě i o zbraně ruské - ukořistěné zabitým nepřátelům). Nejen z této knihy je jasné, že Izrael má v Kidonu perfektní páku, která vedle armády neumožňuje drtivé přesile nepřátel vyhrát. Dějiny mluví jasně. A David Slaton to předvádí "na plné pecky".... celý text
Půlnoční linka
2018,
Lee Child
Je to tak ! Věk se nedá zastavit, autorovi bude letos 29.10. neuvěřitelných 64 let ! A s ním musí stárnout (bohužel) i náš hrdina Reacher . Ve Večerní škole (Nr.20 v pořadí) byl mladík a najednou čteme, že se mu v horách krásného Wyomingu již špatně dýchá. Je to logické i on musí stárnout se všemi s tím spojenými příznaky. Na začátku knihy je to ale pořád náš hrdina. Sejme s nóblesou partu harleyařů, ale má kliku ! Ani oni nedisponují tou správnou fyzičkou. A považme, to vše kvůli prstenu (absolovenstkému z Vojenské akademie West point) . Reacher jej koupí v zastavárně a začíná se odvíjet příběh. To vše proto, že jeho autobus zastavil kdesi v půli cesty. Zřejmě dámský prsten ho zaujme a už to frčí ! Tato kniha je trochu jiná, ale četla se mi dobře. Místo akčních scén sledujeme trpělivé pátrání zkušeného mazáka, vysloužilého majora MP US ARMY. Protože jde o Reachera - daří se mu. A já také již vím co se skrývá za slovem bigfoot : Ten chlap byl obrovský...sahal skoro až ke stropu... od ramene k rameni vypadal jako čtyři basketbalové míče na regálu v tělocvičně... Pěsti jako krocan na Den díkuvzdání... čelo celé pomlácené a otřískané ...atd No není to krásné milé dámy-čtenářky ? Ano i takto se dá charakterizovat Reacher. Je zde ale pech, takových lidí po ulicích moc nechodí a ještě k tomu na samotách v krásném Wyomingu. Padouši dostanou hlášku a identifikace bigfoota je jasná ! Sice projde pár chalup dost od sebe vzdálených, ale víme, že se blíží k cíli. Chce předat prsten držitelce, protože to není normální, když je taková vzácnost dána do "frcu". Záporáci stupňují své úsilí odrovnat bigfoota ! My víme, že se jim to podařit nemůže. Co bychom četli příští rok ? Klídek ! Na str.311 zamáváme Reacherovi na autobusovém nádražíčku, odjíždí směr Kansas, samozřejmě pouze s kartáčkem na zuby .... celý text
Hry Osvobozeného divadla 2
1956,
Jan Werich
II.díl her Osvobozeného divadla mám nejraději, a to zejména kvůli hře Golém . Jeden z hlavních protagonistů má jméno Prokop Prach z Prachatic . V tomto kouzelném městečku na Šumavě jsem prožil dosti let. Zde jsem byl kdysi jedním z nejpilnějších čtenářů tamní knihovny, kdy ještě sídlila na Velkém náměstí. Ale zpět k Osvobozenému divadlu. Bylo ohromné, že jsme se s těmito hrami mohli seznámit a také poslouchat černé šelakové desky 78-ky a slyšet originály písniček. Zrovna myslím onu nezapomenutelnou "Píseň strašlivou o Golemovi" . Dovolte bych suše předpokládal, píseň strašlivou, že znáte... dodnes umím zpaměti, tak jako plno dalších od fantastické trojice V+W+J . V 50-tých létech natočil Martin Frič Císařova pekaře a Pekařova císaře . Oni to jinak "souzi" nedovolili natočit jinak, proto ten socialistický konec, ale to není chyba Jana Wericha. Filmy můžeme vidět pořád v TV, bohužel ty 4 hry z knihy ne. Ona poslední - Kat a blázen způsobila rvačky v divadle . Máme kliku, když vidíme film Pudr a benzin je zde část hry Sever proti jihu (víme co je napnelismus ?), Caesar byl hrán v 50-tých létech v ABC a též se stranovládě nelíbil . Je dobré listovat v těchto knihách "Her V+W" a připomenout si krásnou dobu Osvobozeného divadla v plné slávě. A ještě něco: povšimli jste si (v tehdejší době) u krásně vázané knihy, nádherné rytiny Františka Muziky ?... celý text
Smrt krásných srnců
2007,
Ota Pavel
Je smutné, že to nejlepší, co Ota Pavel napsal se stalo bestselerem až po jeho smrti, možná k tomu přispěly nejdříve televizní film s V.Menšíkem a později totéž s K.Heřmánkem. Obojí pohladilo. Nejím ryby, natož abych je chytal ! Ale tu krásu, jak to autor popsal nelze vyjádřit slovy. Geniální autor s krátkým životem, ale kolik toho stihl za tak krátkou dobu. Osobně mi hodně dalo i vyprávění Arnošta Lustiga o jeho kamarádství s O.P. Mistr psaní není charakterizován tím, že je zařazen do povinné četby, ale tím, že na okamžiky čtení jeho knih nikdy nezapomeneme !... celý text
Jak jsem se mýlil v politice
2005,
Miloš Zeman
Jednu* dávám za název knihy. Protože se domnívám, že žádná z osob vyšších pater žumpy, zvané politika se tímto způsobem a pod obdobným názvem knižně neprojevila . Zajímavé na dalších 13-ti létech života autora (od vydání knihy) je, že by mohl pokračovat ve výčtu svých omylů (třeba díly II. III. IV. etc)... celý text
Hospoda Na mýtince
2002,
Zdeněk Svěrák
Nejsem moc na operety, ale tato a potom úžasné Proso ! Oj-oj-joj ! Nádhera ! A ty české panenky na závěr ! Samozřejmě, když jsem viděl hry, musel jsem je mít i knižně. První pokus : Divadlo Járy Cimrmana neodpovídalo kvalitou tisku i provedení. To si Největší z Čechů zkrátka nezasloužil. Ovšem nic jiného nebylo. Ber ! Nebo prodám dalšímu ve frontě. Ještě, že máme vydavatelství Paseka a kdo chce má možnost si koupit útlý, ale úžasný klenot. Hra patří mezi mé nejoblíbenější a bylo velice těžké přijmout fakt, že vězně Kulhánka již nebude ztělesňovat pan Smoljak. Zkrátka on se pro tu roli narodil (tak jako pro Frištenského v Severním pólu) a byl geniální ! Samozřejmě měl úžasné partnery, hospodský s děvenkou, která šla do města pro trošku toho zázvoru - to nemůže být nikdo jiný než pan Svěrák. A pak ten do třetice: Joj - to musí být ženská ! Sexuální maniak - Hrabě Ferdinand von Zeppelin a jaký hold mu složil pan Čepelka . Ale nesmím opomenout Seminář a dálkově studujícího Cimrmanologie, kde dominuje pan Brukner. Dodnes slyším : š í ř e j i ???... celý text
Knížecí rozhovory
2012,
Karel Schwarzenberg
On pan Hvížďala kupodivu těch rozhovorů v knize vedl málo. Ale jde o roztomilé čtení, kde při čtení přímo pana knížete slyším. Jen těch infinitivů - inu stará česká škola. Z povídání je zřejmé, že jej nemá rád Václav Klaus, st. Na otázku a proč ? Inu to si čtenář ihned doplní odpověď. Nemohu to říci odpovědně, ale domnívám se, že jsme od roku 1990 lepšího ministra zahraničních věcí neměli. A asi mít dlouho nebudeme . Handicapem pana knížete je pouze rok jeho narození - 1937 . Jako politik se choval vždy slušně a korektně . Jedna perlička z knihy: po srpnu 1968 mi zavolali ve Vídni, zda bych nemohl ubytovat několik spisovatelů z Československa. Což o to, nebyl to žádný problém. Jeden z nich byl jakýsi Milan Kundera. To jméno mi v té době vůbec nic neříkalo...... celý text
Paříž
2014,
Edward Rutherfurd (p)
Většina komentářů obsahuje nespokojenost s přeskakováním časových epoch a já s nimi souhlasím. Nepochopil jsem tento úmysl autora, ale přesto se domnívám, že knize jako takové to neuškodilo. Je s obdivem, když spisovatel vloží do 700 stránek textu tolik lidských příběhů. Protože jsem toho moc nevěděl o stavbě Eiffelovy věže, jsem rád, že jsem se dozvěděl mnoho, pro mě nových informací . Původně jsem chtěl hodnotit 3* jako průměr. Ale za období let 1940-45 přidávám. Samozřejmě rád se podívám po dalších knihách autora.... celý text
# Smrt všem prasatům
2018,
Tony Parsons
Z četby této knihy mám velice rozporuplné dojmy. Připadal jsem si, jako při jízdě se šoférem, který se rozjede na plný plyn a pak bez důvodu šlápne na brzdu. A to se opakuje celých 400 stránek. Hledá se vrah, mstitel a New Scotland Yard je v úzkých. Nesympatická vrchní policejní komisařka Elizabeth S. je ovšem krásně charakterizovaná. Cituji: Byla to 50-ti letá žena, která vypadala trochu jako nedávno exhumovaná mrtvola Tchatcherové, jen s menší dávkou lidské vřelosti. Poslyšte - není to nádherně napsáno ? A nebo: Neudeřila pěstí do stolu. Nemusela. Upřela na nás tak chladný pohled, že by z něj zamrzlo i peklo. To se mi líbilo . Šéfovat mi taková baba, to abych si připravil rychle oprátku... Ale vážně. Kniha se dá číst. Nejde o nic vynikajícího. Průměr.... celý text
Než jsem se pustil do psaní tohoto komentáře, přečetl jsem si všechny názory na prvotinu mých dvou oblíbenců: autora a jeho "dítě" Reachera. Hned na začátku konstatuji, že má "krevní skupina" je orinka3. Mám za sebou celou již početnou sérii s J.R. (představuji si ji jako stavbu většího domu) a zjišťuji, jak to Lee Child předem vymyslel velice chytře. Začal uprostřed "příhod" Reachera. Normální by bylo třeba začít třeba Večerní školou (?) Kdepak ! On měl zřejmě předem jasno jak to bude psát, bude střídat časově děje dalších příběhů a tím udělá u svých "nováčků-čtenářů" pěkný zmatek. Marketingově geniální úvaha ! A v této prvotině ? Hned to roztočí na plný pecky ! Sbalí ho policajti při konzumaci jídla v hospodě. I ti policajti jsou rozdělení na plus a mínus. U plus to musí být krásná, sympatická žena ! A brzy se Reacher dostane do drsňáckého vězení poblíž městečka v Georgii. Není sám. A nastává mlátičková série, která přivede na chirurgii i do pohřebního ústavu první várku "basistů" a já vrním blahem. Reacher je také analytik a my sledujeme jak začíná rozmotávat zpočátku velké klubko zdánlivě nesouvisejících problémů. Rozhodl se v městečku zůstat, místo k přespávání mu poskytla ona krásná policajtka. Hrdina nikdy nenosí kufry. Když je kvádro špinavé tak ho vyhodí do smetí a jde do obchodu a koupí vše nové. (Kde bere na nákupy prachy ? Kupujte mé knihy-praví autor v duchu - dozvíte se to v některé z dalších knih (chytré- že jó?). A máme na scéně první záporáky, zejména synka nejbohatšího pracháče z Margrave. Ten jde na věc tvrdě! V poslední třetině knihy začíná Reacher tušit . Ještě, že má po boku tu krásnou ženskou a od fochu. Sílou autora je připravit pro čtenáře překvápko a těch vám najednou servíruje přehršel. Nesmíme brát Reachera jako skutečný děj. Je to přece něco jako quasi pohádka. Proto ho čtu furtum furt dál.... Je škodou, že nám vychází vždy pouze 1x za rok. V roce 2018 máme kliku - jeden Reacher již vyšel a brzičko bude druhý. Bohužel nemá význam srovnávat tyto příběhy s filmy. V "Holých vodách" poblíž LA to dělají špatně. Na rozdíl od pana Grishama, který si smluvně vymínil, že jim do toho bude kecat (včetně schvalování představitelů hlavních rolí), toto asi pan Child právně neošetřil a na těch pár filmech je to bohužel vidět. On také J.G. vysoce v počtu filmů nad L.CH. vede. Tom Cruise ve Firmě (Grisham) je uvěřitelný, v adaptacích knih L. Childa je pro srandu.... P.S. Povšimli jste si, jak Jack Reacher v jednotlivých příbězích ty krásné ženy profesně střídá ? Zatím TOP byla dáma ve Večerní škole. Ale on si autor dělá pro čtenáře rezervu (ano, je to dcera jeho bývalého velitele, viz Varovný signál).... celý text