Abako
přečtené 140
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
2022,
Tom Felton
Pro fanoušky Harryho Pottera je to dobrý čtení. Není to bůhví jak vysoká liteatura, ale to snad nikdo nečekal. V rámci danýho žánru je to fajn - oddechovka s koncem nutícím k zamyšlení. Ubírám jednu hvězdičku za četný chyby v textu. Opravdu by bylo vhodný investovat do korektur. Chyby dost ruší při čtení.... celý text
Listopád
2021,
Alena Mornštajnová
Při čtení jsem si celou dobu říkala, jak jsem vděčná, že to tehdy dopadlo dobře. Popisy systému po nepovedeným převratu mně silně připomínaly knihu Niny Špitálníkové o Severní Koree, takže bych řekla, že ve své fabulaci autorka nešla mimo možnou realitu. Takhle nějak to opravdu mohlo vypadat. A to je děsivý. Važme si naší svobody, není samozřejmá!... celý text
Strach
2014,
Jozef Karika
Trochu mně vadila ta přiznaná inspirace Kingem (To) a podobný prostředí jako v Trhlině (nefunkční vztah/y, kopce, určitý podmínky jako zima nebo roční období, mizející lidi), proto dávám průměrný hodnocení. Ale četlo se to rychle a opravdu jsem se bála. Začala jsem večer a musela jsem přestat a nechat to na denní světlo. Za tmy jsem na to neměla. Ale to je i tím, že horory moc nevyhledávám, tak nejsem tolik otrlá. Celkově bych to vyhodnotila jako celkem dobrý a rychlý čtení na zábavu, ale znovu se k tomu asi vracet nebudu.... celý text
Sbohem, armádo
1974,
Ernest Hemingway
Touhle knihou jsem si chtěla napravit mou neznalost Hemingwaye. Je to už klasika a já jsem od něj zatím nic jinýho nečetla. Dostalo se ke mně vydání z roku 1958, v překladu Josefa Škvoreckýho. A nebavilo mě to. Od začátku až do konce strašná nuda. Příběh by mohl být zajímavej, dobrodružnej, napínavej, dojemnej,... (to všechno tam je), kdyby byl napsanej jinak. Ten styl mně prostě nesedí. Je tam pár pasáží, který se čtou dobře, ale v celé knize jsou to spíš jen útržky (zranění na frontě, popravy důstojníků, utěk do Švýcarska), ten zbytek je nuda nebo přímo vata a některý stránky jsou na přeskočení. Catherin je nesympatická, chová se jako blázen a hlavní hrdina přeskakuje mezi racionálně uvažujícím člověkem (když velí své jednotce řidičů sanitek) a naprosto vygumovaným člověkem (když mluví s Catherin). Konec celé knížky mě překvapil tak, že jsem se musela dvakrát přesvědčit, že mně nechybí stránky. Tak strašně useknutej konec to celý totálně shodil. Vypadalo to, jako by se už Hemingwayovi uprostřed věty prostě nechtělo dál psát. Catherin dopadla jak dopadla, tak fertig, šlus, konec, hlavní postava nás už taky dál nezajímá. Jestli jsou i ostatní jeho knihy v podobným duchu, tak si je asi odpustím. Pro mě to bylo prostě zklamání. Když to srovnám s Remarquem, kterej tu válku zažil taky, tak je to sto a jedna.... celý text
