Adderek
přečtené 19
Vyhlídka na věčnost
2011,
Jiří Kulhánek
Na knize je sakra znát, že je napsána horkou tužkou. Příběh místy nedává smysl a až teprve po druhé třetině knihy je možné všechny události tak nějak rozumně chronologicky seřadit a oddělit takřka nesouvisející pasáže. Způsob vyprávění je velmi nekonzistentní a mám pocit, že autor zbytečně těkal k bezvýznamným maličkostem. Přesto; kniha je velmi zábavná a jsem rád, že jsem si ji přečetl. Ovšem neumím si představit, že by to byla od tohoto autora první kniha, kterou bych si z jeho tvorby přečetl - asi bych ji okamžitě zašlapal do země. Bylo však milé znovu potkat Tobiáše, Karolínu a další postavy, byť jen na okamžik. Měl jsem pocit, že příběh Nočního klubu pokračuje (frustrace z dočtení Nočního klubu byla neskutečná). Po této knize jsem dostal chuť si přečíst Peklo od Alighieriho a musím říct, že jsem si jej náležitě užil. Ta Kulhánkova inspirace v něm je neoddiskutovatelná. Směle tedy mohu prohlásit, že bez Kulhánka by mě Peklo nebavilo. Obecně se dá říci, že kniha má všechno. Akci, náboj, dynamičnost, upíry, nemrtvé, démony, zabíjení, krev, zbraně... no prostě vše, o čem se dá psát. Něco ovšem chybí a to velmi citelně.... celý text
