Aingeal
přečtené 129
Proklínám řeku času
2015,
Per Petterson
A přesně tohle já na severské literatuře tak zbožňuju - ten minimalismus, zámlku, náznaky; příběh, který je vlastně skrytý za textem. Autor už v originále vydal více knih ze série o Arvidu Jansenovi, do češtiny jsou přeložené ještě Muži v mé situaci (doba po rozvodu) a Na Sibiř (životní příběh Arvidovy matky). Všude hrají důležitou roli mezilidské vztahy, respektive jejich nefunkčnost, a (marné?) hledání sebe sama. Hlavní hrdina je možná vůl, ale volů je kolem nás nakonec dost, takže je to typ značně realistický. A nebo možná vůl není a jde jenom o takovou apatickou postavičku, co trochu zoufale hledá nějakou pomyslnou kotvu - a tak úplně ten život nezvládá. Ano, není to snadné čtení, a tak je k tomu potřeba i přistupovat; jako pohodovou knihu na dovolenou bych si Pettersona asi nevzala, ale pokud máte tak trochu melancholickou a zádumčivou náladu - a sílu přemýšlet nad textem hlouběji - je to dobrá volba.... celý text
Poloviční bratr
2004,
Lars Saabye Christensen
Výborná kniha - mnohovrstevnatá, občas dráždivě záhadná, plná odkazů na severskou historii i kulturu. Kromě toho hraje v románu velkou roli i samotné dějiště: město jako místo úkrytu, místo anonymity, místo neomezených (skutečně?) možností. Christensen je rodák z Oslo, své město dobře zná a umí ho i výborně popsat. Snad už jen jedna úvaha závěrem: kdyby nám autor skutečně nakonec na stříbrném podnose naservíroval všechny odpovědi, nepřišla by náhodou kniha o celé to svoje kouzlo?... celý text
Směšné lásky (tři melancholické anekdoty)
1965,
Milan Kundera
První a třetí povídka jsou vynikající - rozmar se obrací proti svému původci + absurdita situace i doby. Hrdina povídky "Já, truchlivý Bůh" zjistí, že pomsta rozhodně není schůdným řešením zhrzené lásky. "Nikdo se nebude smát" zase nejzřetelněji odkazuje ke komunistické realitě, kde osobní soukromí je věcí veřejnou - a doslova otázkou kolektivní cti. Druhá povídka, odkazující na umělecká klišé, je asi ze všech nejslabší, ale její konec zároveň působí nejnadějněji. Nabízí se otázka, jestli je vůbec autorovou povinností stvořit postavy, které čtenářovi budou sympatické - nebo které v něm alespoň vzbudí pochopení? Milan Kundera představil ve Směšných láskách citově nevyzrálé cyniky: intelektuály a umělce bez schopnosti navázat zdravý citový vztah. Ale i takoví lidé jsou mezi námi (jak jsem měla tu čest poznat), a proto si zaslouží, aby se o nich psalo. Kundera má výjimečnou schopnost vylíčit myšlenkové pochody takových lidí, jejich pohnutky a uvažování... Za mě se tedy jedná o solidní psychologickou studii a rozhodně si ráda od autora přečtu i něco dalšího.... celý text
Sapiens: Stručné dějiny lidstva
2018,
Yuval Noah Harari
Pokud se chcete něco dozvědět o tom, jak vznikla naše moderní společnost se svými přístupy k životu a hodnotami, pak určitě doporučuji k přečtení. Kniha je psaná velmi poutavě a je přehledně organizovaná: provede vás vývojem lidstva od "vítězství" homo sapiens kdysi v mlhách dávnověku, přes zemědělskou a průmyslovou revoluci, až po život ve světě moderních technologií. Je patrné, že některá prezentovaná fakta jsou asi spíš hypotézami autora než podloženými objektivními informacemi, na kterých se shoduje většinová vědecká komunita. Jinak je ovšem docela pochopitelné, že autor musel hodně zjednodušovat a generalizovat, aby tak obsáhlé téma vystihl - jak jinak tyto informace předat laické veřejnosti (lidem bez hlubších znalostí historie, antropologie, sociologie...)? Každý pokus popularizovat vědu vnímám jako chvályhodný, a pokud vyloženě nečpí fantastickými smyšlenkami, s klidem ho přijmu a s chutí přečtu :).... celý text
Harém
1992,
Colin Falconer (p)
Velice čtivý historický příběh, napínavý, hodně popisný. O tom, jaká Hurrem opravdu byla, nemáme šanci se dnes už dozvědět. Ale autorovo ztvárnění této postavy bylo každopádně extrémně jednostranné a černobílé, což jinak zdařilému příběhu ubírá na věrohodnosti. Škoda.... celý text
Na Brownových knihách se mi líbí, že člověka 1) něco naučí, 2) dají podněty k zamyšlení. Není to nikdy žádný bezduchý thriller, ale naopak každá kniha má silné poselství a nutí nás uvažovat nad světem, ve kterém žijeme. Nejinak je tomu i v Počátku, kde se propojuje otázka soužití vědy a náboženství s etikou technologického pokroku. Za mě nesmírně inspirující čtení a věřím, že podobně jako o Šifře a Infernu o něm budu přemýšlet ještě dlouho. K textu samotnému: byl napínavý a měl spád, jak je u Browna zvykem. Přiznám se, na mě někdy moc sci-fi (ve fyzice a moderních technologiích se moc neorientuju), chybělo mi tam to napínavé luštění kódů v uměleckých dílech, jak to bylo v knihách předchozích. Ale uznávám, že k povaze knihy by se to ani nehodilo. Za mě tedy 5*- opět skvělý Brown, který splní to, co od něho čtenář očekává. Jo, a budete mít chuť vyrazit do Španělska v jeho stopách :)... celý text
Smrt v rodině
2016,
Karl Ove Knausgård
Upřímně řečeno, už asi od první čtvrtiny to nebyl ani tak Knausgårdův boj jako spíš můj boj... Boj tuto předlouhou zpověď dočíst, protože nerada opouštím rozečtené knihy. Nejprve k tomu pozitivnímu - originální myšlenka, obdivuji autorovu odvahu něco takového napsat a vydat, to už musí srdce opravdu přetékat. V knize jsem objevila několik zajímavých pasáží (kde se Knausgård zamýšlel na různými aspekty života), které byly opravdu krásně napsané. Ať už si o knize myslím co chci, psát tedy autor nesporně umí. Jinak jsou ale moje pocity rozporuplné. Napsat svou osobní zpověď na 400 stran, dobrá, ale natáhnout to ještě na dalších šest knih? To už opravdu trochu zavání narcismem a komerčností. Marně přemýšlím, o čem ještě tak autor může v dalších dílech psát - mně jedna kniha plná stýskání nad životem přišla až až. Mimochodem, jistým pasážím by prospělo zkrácení. Popis úklidu zaneřáděného domu v druhé části knihy zabral tolik prostoru, že mi už ze všech těch čisticích prostředků šla hlava kolem. Ve výsledku se tak nahromadila spousta momentů, kdy jsem se po pár minutách zírání na tu jednu stejnou stránku přistihla, že spíš než nad textem přemýšlím nad tím, co si uvařím k večeři. Za sebe můžu říct toto: nebyla to úplná ztráta času, seznámila jsem zase se zcela novým typem literatury a stylem psaní. Ale úplně nevidím důvod pro všechnu tu slávu a nadšení, co knihu obestírá.... celý text
Jozova Hanule
2002,
Květa Legátová (p)
Štěstí nemusí vždycky přijít v takové podobě, jak jsme si ho představovali. Nevím, jestli jsme vůbec schopni si uvědomit, co to hlavní hrdinku Elišku alias Hanuli muselo stát - opustit celý svůj život, kariéru, přátele, domov, přijít v podstatě o svou identitu. Psychologicky to muselo být zpočátku peklo, o to víc je pozoruhodné, že právě to peklo se pro ni nakonec proměnilo v ráj. Sice v pěkně drsný ráj, ale to už je život... Celkově - nádherná kniha, která duši hladí i bodá. Oceňuji krásný jazyk paní Legátové, který příběh jedné osudové lásky posunul na ještě vyšší úroveň ("právě svou neschopností vládnout mi nasadil pouta").... celý text
