Ajaiwik
přečtené 161
Strašliví Egypťané
1999,
Terry Deary
Úžasnééé! V dějepise toho můžu vyprávět více než profesorka, která nám knihu doporučila! Vážně vážně vážně dokonalé. Informací tak akorát, člověk se dozví co potřebuje, ale není zahlcen (nebo znuděn) ještě zbytečnými žvásty okolo. Prostě skvělé.... celý text
Staré grécke báje a povesti
1984,
Eduard Petiška
Povinná četba. Popravdě mívám problém pochopit chování některých postav, protože naprosto nedávají smysl. Třeba dělání kvapných rozhodnutí, když se osoba dozví svůj osud. Většinou se právě toto hrdinovi potom stává osudným. Stejně tak chování bohů, protože někdy je opravdu spravedlivé a někdy neuvěřitelně sobecké. No a nakonec, coby pacifistka nemohu zapomenout přehnaně násilnou stránku celých pověstí. Ale je to historie, z něčeho se učit musíme. A dokážu si představit, jak fantastické byly pak divadelní hry na toto téma v některém obrovském amfiteátru. Muselo to být vážně ohromující.... celý text
Šílená hudba
2004,
Michael Cox
Skvělé, poučné, nenudné, nenásilné. Čekala jsem trochu více dějin hudby. A bohužel, v dnes se šíleně rychle vyvíjejícím světě už by to chtělo nějaký doplněk o tom, čemu říkáme pop dnes...... celý text
Šifra mistra Leonarda
2008,
Dan Brown
Přiznávám se, knížku jsem naposlouchala, nikoli přečetla. A musím říct, že kdybych četla, asi by to nebyla knížka přečtená za týden. Spletitost děje je až obdivuhodná, ovšem někeré pasáže mi připadaly poněkud zdlouhavé. Ale je to klasika, rozhodně doporučuji alespoň ten poslech. A v porovnání s filmem... jednoznačně je lepší kniha.... celý text
Sbohem, a díky za ryby
2002,
Douglas Adams
Perfektní jako všechny knihy Douglase Adamse.... prostě: Zpráva o sčítání, stejně jako většina statistik, stála strašlivé množství peněz a neřekla nikomu nic, co už nevěděl - snad až na to, že jeden každý obyvael Galaxie má 2,4 nohou a vlastní hyenu. Rob McKenna byl pěkný parchant a moc dobře to věděl, protože za ta léta ho na to dost lidí upozornilo a on neměl žádný důvod s nimi nesouhlasit, ovšem, až na ten pochopitelný, totiž že rád nesouhlasil s lidmi, a zvláště s lidmi, které neměl rád, což podle posledního sčítání zahrnovalo úplně všechny. Když si svět pěkně užil točení a trochu se zklidnil, Arthur se natáhl po lampičce na nočním stolku, ale nečekal, že by fungovala. K jeho úžasu se rozsvítila. To zaujalo Arthurův smysl pro logiku. Protože mu Elektrické podniky odpojily proud pokaždé, co zaplatil účet, přišlo mu jen logické, že ho neodpojí, když neplatí. Když jim člověk posílá peníze, jen na sebe zbytečně upozorňuje. Pokoj byl víceméně ve stavu, v jakém ho zanechal, tj. odporně neuklizený, přestože dojem byl poněkud změkčen tlustou vrstvou prachu. ... To, co kdysi bývalo nedojedeným sendvičem, se napůl změnilo v cosi, o čem Arthur nechtěl vůbec nic vědět. Prásknout do toho blesk, pomyslel si, a vývoj života může začít zase od začátku. A spousta dalších... Prostě jsem se až ve čtvrtém díle dočetla to, co jsem čekala někde v závěru prvního (ale netvrdím, že mě překvapilo nepříjemně, že jsem to tam nenašla) a to osud Země. Dál to přibližovat nebudu, kdo četl ví, kdo nečetl povinně přečte! A jedeme dál, který že je další díl?... celý text
