Ajrad1981 přečtené 459

Vražedná povaha 2002, John Connolly

Já si toho Birda snad nakonec oblíbím :-D Po prvním díle to rozhodně nebyl můj favorit, spíš bych ho na začátku nejradši nakopala. A druhý díl můj vztah k němu vylepšil jen nepatrně; teď ho vidím v trochu jiném světle, tak uvidím, co předvede dál ;-)... celý text

Smrtící rituál 2001, J. D. Robb (p)

Jiná Gabriela Koukalová 2018, Martin Moravec

Hodnotit tuhle knihu je trochu oříšek. U románů hodnotím na prvním místě obsah, nápad, příběh, tady to nejde. Nemůžu přece chválit nebo kritizovat něčí úhel pohledu, něčí pocity! Navíc když vím z osobní zkušenosti, že úhel pohledu se může občas pěkně lišit. Takže mi moc kritérií k hodnocení nezbývá. Čtivost - mně se to četlo dobře. Originální nápad s číslováním stránek. Diskutabilní může být datum vydání, ale to nehodnotím. A jen tak na závěr, rozhodně to není takové kydání špíny, jak se nám snaží nabulíkovat novináři.... celý text

Bratrstvo neohrožených: Velitel 2006, Dick Winters (p)

Když jsem kdysi viděla seriál Bratrstvo neohrožených, děsně se mi líbil, takže když jsem objevila tuto knihu, prostě jsem si ji musela koupit. Některé ze vzpomínek majora Winterse si pamatuji ze seriálu, a překvapilo mě, jak přesně si je pamatuji. Přiznávám, dost jsem bojovala s posloupností vojenských útvarů, ale teď už si budu pamatovat, že rota se dělí na čety a ne naopak :-) Kniha se čte celkem dobře. Samozřejmě, kdyby to zpracovával "profi" spisovatel, byly by jednotlivé pasáže popsány akčněji, ale tahle kniha není o akčnosti. Je o realitě. Nebavil mě začátek, kde byl popisován výcvik vojáků, to mě nějak nebere, ale jakmile došlo na Den D, bylo to už úplně o něčem jiném. Přesto nedávám plný počet, ale tohle je čistě pocitové. V seriálu na mě nejvíc zapůsobil díl Proč bojujeme, kde američtí vojáci osvobodili koncentrační tábor. Ten jejich šok, zděšení a další pocity, které se seriálu byly jasně cítit, tady tak jasné nebyly. Jasně, racionálně vím, že to nemůžu srovnávat, ale prostě mi to tam chybělo.... celý text

Vyvolení 1993, Chaim Potok

Čekala jsem knihu o židech a židovství, i když ne v téhle formě. Ale rozhodně nejsem zklamaná. Kniha obsahuje spoustu informací, které jsem dosud netušila (bohužel jich nejspíš většinu brzo zapomenu, toho nového tam bylo pro mě moc). Příběh dvou židovských chlapců z různých židovských skupin je plný přátelství a zejména v případě Dannyho i snahy splnit si svůj sen ohledně budoucího povolání, chasidům navzdory. Jeho otce jsem si oblíbit nedokázala, až na konci knihy jsem se před ním musela sklonit. Jaká dilemata jím musela zmítat!... celý text

Krvavé jahody 2017, Jiří S. Kupka (p)

Nedá mi to, abych nesrovnávala s Rutou Sepetys, kterou jsem četla relativně nedávno. Nebudu srovnávat ani tak styl, jakým jsou knihy napsány, jako spíš prožitek. A ten je tady mnohem silnější. Nezachází se do podrobností při popisování nelidských podmínek v gulagu (a to ani nelze čekat, když si uvědomíme, jaká doba uplynula, než vůbec mohla být kniha napsána), ale pocitově to vůbec poznat není. Přišlo mi to mnohem, mnohem silnější vyprávění než v V šedých tónech. Nebo je to tím, že se tohle týká přímo nás, naší historie, našich občanů, a že vím, že to není fikce, ale že se to opravdu stalo?! A musím přiznat, že chování soudruhů v JZD v Československu mě znechutilo snad víc, než celý gulag (tam totiž nic moc pozitivního nečekáte, takže překvapeni můžete být leda mile, pokud se vůbec takové slovo dá v souvislosti s gulagem použít). Knihu, tedy příběh, hodnotím 5*, ale kdybych měla hodnotit vydavatele, tak nevím, jak by dopadl. Pokud už autor má mezery v používání interpunkce a sází si čárky, jak se mu zachce (některé věty jsem musela číst dvakrát a čárku si na správné místo domyslet, aby mi to dávalo smysl), ale snad to může někdo opravit, ne? A to nezmiňuji další chyby...... celý text

Otevřený hrob 2017, Angela Marsons

Opět super. Sice se tam párkrát obracely oči v sloup (a nikoliv nevolností), ale dalo se to přežít. Spíš jsem trochu nechápala, proč nikomu nevadí ten chybějící manžel. Zas na druhou stranu tým sledoval tolik stop u různých případů, že mu to těžko může někdo vyčítat. A velmi pozitivně kvituji, že Kimina socializace nepokračuje tak bleskovým tempem, jak jsem se obávala na konci minulého dílu. To by se z toho stala limonáda.... celý text

Druhé pohlaví 1967, Simone de Beauvoir

Kniha bezesporu zajímavá, ale četla se mi děsně špatně, je moc filozofická, abstraktní, nedokázala jsem ji pořádně uchopit, spousta citací různých děl mě spíš rušila. Navíc mi přijde už poněkud zastaralá, přece jen dnes už jsme zase o kousek dál. Nicméně je tam hodně věcí vysvětleno, to zas ano, i když bych tedy rozhodně upřednostnila poněkud jasnější podání. Každopádně mě to zaujalo, natolik, že se poohlédnu ještě po nějaké podobné literatuře.... celý text

Dračí náhrdelník 2018, Vlastimil Vondruška

Další čtivý případ pana Oldřicha z Chlumu. Stále mi dělá potíž orientovat se ve vztazích jednotlivých šlechticů, kdo si koho vzal, kdo koho miluje, nenávidí, kolikátá je to manželka a tak, ale ty hlavní jsem zvládala a i v ostatních postavách se dalo celkem dobře orientovat. Vysvětlení jasné, logické, a že bylo až na konci? Tak to u detektivek většinou bývá :-)... celý text

Třikrát a dost 2004, Darja Kocábová

Nostalgické vzpomínání, krásně literárně zpracované.

Prozacový národ 1997, Elizabeth Wurtzel

Nevím, co přesně jsem čekala, ale určitě to nebyl příběh člověka, který trpí depresemi od 11 let! Přijde mi to až neuvěřitelné, že je něco takového možné. Trošku cynicky ale musím dodat, že kdyby měl depresemi trpět každý, jehož rodiče se rozvedli, tak se cpe antidepresivy minimálně polovina dětí z Evropy a Ameriky. Elizabeth si zcela evidentně prošla peklem, ale musím říct, že mě cca v druhé polovině knihy už pěkně vytáčela. Bylo to pořád dokola, přestávala jsem s ní mít trpělivost a byly i chvíle, kdy bych se přikláněla k poněkud radikálnějším a ne příliš medicínským způsobům léčby. Ale prostě se mi to dost těžko představuje. A to můj kolega po totálním kolapsu skončil na antidepresivech taky. Až když se objevil na scéně Prozac, začala jsem doufat, že jí to konečně pomůže. Elizabeth byla jedna z prvních, kdo jej začal užívat, prakticky hned po jeho schválení. Knihu doporučuji každému, je třeba si uvědomit, že psychika je věc velmi křehká a že je potřeba hodně síly nejen tomu, kdo depresemi trpí, ale také - a možná hlavně - jeho okolí.... celý text

Pamatuji si vás všechny 2015, Yrsa Sigurðardóttir

Po dočtení jsem ani netušila, jak tu knihu ohodnotit. Byla čtivá, napínavá, strašidelná, kapitoly důsledně přeskakovaly z opuštěné vesnice k Freyrovi, což dodává na požitku, ale spousta věcí mi neseděla. A když jsem si je vypsala a shrnula, jsou z toho 3*. Sice duchařiny přímo nevyhledávám, ale zas až tak moc výhrady proti nim nemám – i když tohle asi přehodnotím. Od začátku roku je to již druhá knížka s paranormálními jevy, co jsem četla, a ani v jedné nebylo racionální vysvětlení. A já mám radši, když se to dá logicky vysvětlit a ukáže se, že strach má velké oči. Ale budiž, jednou za čas se to snese – ale tady těch duchů bylo zbytečně moc, jeden by stačil, aby to bylo strašidelné a napínavé. Další mínus je za ten nápad jet rekonstruovat barák na opuštěné místo bez elektřiny a bez signálu, notabene v zimě, v podmínkách, kdy se nerekonstruuje. A ani ta barva nemohla schnout, když netopili. Zavřela bych je na psychiatrii, všechny tři. Letní období by sice postrádalo tu dramatičnost, ale i tak. Moc se mi ani nelíbily některé náhody, ale o tom se moc rozepisovat nemůžu, pokud nechci nic prozradit. Spousta věcí zůstala nevysvětlených a nechtějte po mně, abych všechny přičetla na vrub duchům. Navíc, i kdybych přijala motiv pomsty, tak nevím, proč by se s tím mělo čekat tak dlouho. Kromě toho ani pomsta nevysvětluje vše. Poslední věc asi můžu vyčítat spíš sama sobě, třeba si sedím na vedení, ale vůbec jsem nepochopila konec, tu část s Katrín. Pokud je tady někdo chápavější, mohl by mi to vysvětlit? Třeba do zpráv…... celý text

Jak si žijí nebožtíci 2009, Mary Roach

K téhle knize jsem se dostala přes plnění jedné čtenářské výzvy, téma mikrohistorie. Přestože knihy s mrtvolami čtu pravidelně a prakticky pořád, kniha o mrtvolách se mi dostala do ruky poprvé. A přestože to zní divně, nevybrala bych si ji, kdybych nebyla při výběru omezována něčím takovým, jako je dostupnost v knihovnách v absenčním režimu. Šla jsem do toho bez očekávání a byla mile překvapená. Některé způsoby využití mrtvol jsem znala, jiné ani netušila. Autorka nás zavede do různých koutů světa a historie. Přestože se jedná o téma depresivní a morbidní, je podáno chvályhodně. Kniha se čte lehce a vždy v pravý čas je vyprávění odlehčeno nějakou vtipnou poznámkou, která ale rozhodně neubírá na vážnosti tématu ani nebožtíkům.... celý text

Smrtící sláva 2000, J. D. Robb (p)

Nevím proč, ale tenhle díl mi nějak nechutnal...

Kroky vraha 2007, Michaela Klevisová

Je to takové klidné čtení, na pohodu. Víc než vyšetřování se v knize popisuje dění okolo jednotlivých osob. Josef Bergman je tak trochu na pozadí, přestože je to vlastně hlavní postava. A soukromý život jakoby ani neměl, trochu nezvyklé, většinou se o hlavním vyšetřovateli i něco dozvíme, tady je to jen to, že má sestru, co sleduje seriály.... celý text

Přízraky 1995, Ed McBain

Tohle jako bylo co? Ty přízraky mi tam absolutně neseděly, šlo by to i bez těch pár stránek, které se jim věnují. Jinak klasický 87.revír. Začátek mě moc nebavil, ale to mohlo být tím, že se nic moc nedělo, kvůli Vánocům, pak už to byl McBain, jak ho znám.... celý text

Ledové sestry 2017, S.K. Tremayne (p)

Nečetlo se to špatně, ale nebylo tam absolutně nic, co by se nedalo čekat. Žádné odhalení se mi nezdálo nějak moc překvapivé ani šokující, a že by mi běhal mráz po zádech? To už vůbec ne. Nevím, čím to je, ale tohle se mi poslední dobou stává u thrillerů jaksi moc často. Nevím, jestli radši nezměním na čas žánr.... celý text

Playground 2016, Lars Kepler

Nápad je dobrý, téma zajímavé, jen provedení silně pokulhává. Hlavně v druhé části knihy. Největším zklamáním bylo hřiště. Od Jasmin coby vojáka - poručíka schopného velet jsem prostě čekala víc. Že tu přesilu vykompenzuje chytrostí a strategií. A závěr na hřišti? Něco jako deus ex machina. Škoda, že se tohle téma neuchopilo líp.... celý text

Cujo 1992, Stephen King

Mně bylo toho hafana líto. Jen si to představte, je vám blbě, hůř a ještě hůř a vy nevíte proč, máte žízeň, ale vadí vám voda, světlo vás bodá do očí, každičký zvuk, i bzučení čmeláka, vám trhá uši a do toho nějaký blbec mlátí dveřmi od auta, mačká klakson, túruje motor - řekněte, nechtěli byste ho zabít? :-) Ale vážně. Já jsem nejvíc litovala chudáka bernardýna. Byla to v celém příběhu nejsympatičtější bytost. Teda nejdřív. A pak už to byl jen chudák nemocný pes...... celý text

Zkurvenej příběh 2017, Bernard Minier

Začátek mi přišel děsně infantilní. Když Henry ve svém vyprávění došel k tomu, že začal se svými kamarády hledat důkazy, tak jsem ani nečekala jestli, jako spíš kdy je najdou. Konec byl sice celkem překvapivý, ale ne moc, už před tím tam bylo několik ne moc logických míst, každopádně je to překombinované (asi móda poslední doby) a nepravděpodobné. Mám věřit, že si šestnáctiletý kluk vymyslí jakýsi scénář s tolika neovlivnitelnými proměnnými a on mu do puntíku vyjde? Mám věřit, že člověk, který má problémy s agresivitou, se najednou na dalších několik let zklidní a neupoutává na sebe pozornost? A nakonec, mám věřit, že lidé kolem Granta a Jaye, kteří lustrovali počítačovou aktivitu všech lidí na ostrově, nedokázali odhalit identitu vyděrače?? Jejich další jednání by pak muselo vypadat jinak! No, ale aspoň se dají vysvětlit ta kostrbatá místa v Henryho vyprávění. Jo, a taky by mě mělo těšit, že pachatel byl svým způsobem potrestán, ale jinak mě to spíš zklamalo... A jak už tady zaznělo, kniha byla zbytečně tlustá, tak široké okraje jsem snad ještě neviděla a řádkování taky mohlo být menší. Šetřme naše lesy.... celý text