Ajrad1981 přečtené 459

Když nastaly deště 2006, Louis Bromfield

Čteno kvůli Čtenářské výzvě. Nechtělo se mi do toho, (s panem Bromfieldem už jsem jednu nezábavnou zkušenost měla, ale dávám druhé šance), tak jsem to odkládala, odkládala a stihla to taktak. A opravdu mě to nebavilo. Indii jsem dosud nepoctila svým zájmem a asi to tak zůstane. Byť autorovy popisy míst i charakteristiky lidí jsou tak podrobné, že není problém si Rančípur i jeho obyvatele představit, místy to byly právě ty popisy, které mě nudily, kdy jsem se jen násilím donutila nepřeskakovat. A ti lidé! Šílenost! Společnost sériového vraha je rozhodně zábavnější (na stránkách knih, pochopitelně). Nechtěla bych s nimi strávit ani den. Přestože tam je i několik obdivuhodných charakterů - major Safka, slečna MacDaidová, Smileyovi - nedokázala jsem si nikoho oblíbit (což je pravděpodobně jedním z důvodů, proč mě to nebavilo). Do přírodní katastrofy jsem vkládala naděje na změnu, ale marně. Nebavilo mě to pořád stejně. Přesto knize nemohu upřít jistou zajímavost - bohužel ne pro mě. V hodnocení jsem váhala mezi dvěma a třemi hvězdičkami, hlavně kvůli těm mistrným popisům bych hodnotila lépe, nakonec jsem se rozhodla být na konci roku shovívavá a dávám za tři. Ale třetí šanci Bromfieldovi v dohledné době rozhodně nedám.... celý text

Smrtící nahota 2000, J. D. Robb (p)

Kdyby tohle byla první knížka s Evou Dallasovou, která se mi dostala do ruky, nikdy bych si tuhle sérii neoblíbila. Detektivní děj byl parádní, ale vedlejší (citová) dějová linie mě znechutila. Tak takhle nějak jsem hodnotila knihu kdysi, po prvním přečtení. Teď, když jsem si ji pořídila domů a znovu přečetla, mě samotnou překvapilo, jak se to ostří mé nelibosti otupilo. Možná proto, že už jsem si na Evu a Roarka tak nějak zvykla. Nebo proto, že už jsem věděla, co v knížce najdu za příběh? Nevím. Každopádně nynější hodnocení by bylo o hvězdičku vyšší, ale já zůstanu u toho prvního. V rámci objektivity.... celý text

Pilíře země 2001, Ken Follett

Tahle knížka se čte pěkně blbě. Hlavně na začátku a na konci. Teda pokud nemáte ruce jako lopaty. No fakt. Držet v jedné ruce 900 stran je dost mazec. ;-) Příběh samotný je ale nečekaně dobrý. No, nečekaně... Kladné recenze a doporučení jsem samozřejmě zaznamenala, ale pokud do ruky dostávám nějakého autora poprvé, už se snažím být očekáváníprostá. Je vidět, že si autor fakt dal tu práci a nastudoval si o stavění chrámů snad vše, co šlo. Je to čtivé, napínavé, vžíváte se do děje i do postav. Přesto nedokážu dát plný počet. Snad proto, že jsem musela tak dlouho čekat, až domelou boží mlýny. A taky mě dost zklamal popis Alieniny cesty do Santiaga, když hledala Jacka. Sice je nutno obdivovat, že to zvládla bez google map a navigace a že Jacka našla, aniž by měla možnost mu dát vědět telefonicky, mailem či smskou, ale její pouť nedostala prakticky žádný prostor. Přitom to, z jejího pohledu, musela být strastiplná cesta plná nástrah, naděje, zklamání. Chápu, že tohle nebylo hlavním tématem knihy a že by to pak bylo mnohem tlustší čtení, ale bylo to dost odfláknuté a vzhledem k podrobným popisům všeho ostatního to působilo jako pěst na oko.... celý text

Obléknu si půlnoc 2011, Terry Pratchett

Můj druhý Pratchett vylepšil moje mínění. Vzdáleně jsem vzpomínala na Malou čarodějnici - čarodějka konající dobro. Přestože je to poslední díl série, nebyl to problém, příběh spěl k dramatickému závěru - který ovšem dramatický nebyl. Škoda, mohlo být o hvězdičku víc. Jo, a fíglovština je úžasný jazyk.... celý text

Schůzky se zvířaty 1995, Gerald Durrell

Durrell a jeho zvířecí příhody nikdy nezklamou. Jen se mi víc líbí ucelené vyprávění o nějaké výpravě, jako například Dva v buši, než takhle rozkouskované povídání pro rozhlas.... celý text

Další případy Sherlocka Holmese 2011, Arthur Conan Doyle

Stará dobrá klasika :-)

Polibek smrti 2001, John Connolly

Tenhle díl se mi líbil víc než Na ostří nože. Jednalo se hezky o kompaktní příběh, žádný prudký skok v napínavosti se tentokrát naštěstí nekonal a i ten Bird mi byl o něco sympatičtější. Doufám, že se to bude i nadále zlepšovat.... celý text

Červená lucerna 2016, Graham Masterton

Tahle kniha mě bavila zatím nejmíň z těch čtyř, které jsem v této sérii přečetla. Možná je to tím, že jsem nějak podvědomě fandila pachateli a nechtěla jsem, aby byl dopaden. A i ta drastičnost byla ve srovnání s ostatními díly trochu slabší - jen se nedá říct, jestli je to plus nebo mínus. ;-) Na pět hvězdiček to bylo tak možná od autonehody, to mě pak děj naplno pohltil. Katiin nový šéf pro mě nebyl překvapením, protože už jsem četla Výkupné pro krále, nicméně já na jejím místě bych toho šovinistu nakopala do koulí a odjela s Johnem do Ameriky :-)... celý text

Maminka neříká pravdu 2016, Michel Bussi

Začátek mě nebavil. Fakt ne. Později to začínalo být zajímavější, ale rozhodně jsem měla problém s Marianne. Jak ta mohla šéfovat policejnímu týmu! Vždyť jen rozdávala úkoly, jinak převážnou většinu zásluh přisuzuji jejím podřízeným. Některé postupy mi přišly podivné, například jsem myslela, že při hledání komplice se prověřují bývalí spoluvězni. Nebo Vasilova smrt. Když zjistili, že to nebyla nehoda, a když věděli, co hledal, nebylo by logické si to okolí víc prohlédnout? Závěr už byl takový, jaký měl být - napínavý. Teda až na poslední kapitolu, ta tam byla proč, proboha?! Už tak nesympatická Marianne byla díky tomu ještě nesympatičtější. Jinak klobouk dolů před Angie. SMSka plná hrubek, ale jako šachista by neměla konkurenci, její schopnost předvídat a myslet tak daleko dopředu mi přišla až neuvěřitelná. Ale po většinu knihy mi v hlavě strašila jedna zásadní otázka, která nebyla zodpovězena - kdo měnil / dobíjel baterky?!... celý text

Žebřík ke Stvořiteli 2015, Roman Cílek

Čtivá oddechovka :-)

Vysoké sázky 2009, Dick Francis (p)

Já to nechápu. Dnešní autoři se předhánějí v tom, kdo popíše víc stránek, kdo bude mít víc mrtvol, čí hrdina trpí většími depresemi nebo kdo víc natáhne chvíli, než hrdinu někdo v hodině dvanácté zachrání od jisté smrti, jen aby napsali ten top příběh, bestseller bestsellerů a já nevím, co ještě. A Dick Francis před 40 lety? Napíše příběh na necelých dvou stech stranách, který, ač má být jen o tom, jak majitele dostihových koní ve velkém okrádá trenér, je plný napětí a kouzla, které některým současným knihám s nálepkami bestsellerů tak zoufale chybí. A vůbec nevadí, že padoucha znáte od začátku a jde jen o to, jak použít jeho zbraně proti němu.... celý text

Spasitel Duny 1993, Frank Herbert

Tak nevím. První díl jsem četla před víc jak 18 měsíci, takže mi na začátku chvilku trvalo, než jsem se zorientovala na Arrakisu a v postavách. Část, kde se pouze kuly pikle mě nebavila, zdála se mi moc politická, aspoň tedy vzhledem k mému aktuálnímu psychickému rozpoložení. V pasáži, kde opravdu došlo na realizaci spiknutí, bylo napětí, nebezpečí, ta byla fajn. Ke konci se mi fakt nelíbilo, jakým způsobem Paul viděl, když zabíjel nepřítele, i když vím, jaký žánr jsem držela v ruce, tak mi to přišlo divné, no. Ale úplný konec, tak to klobouk dolů před Paulem. Kdo z vůdců by tohle dokázal? Přestože hodnotím jen třemi *, další díl si přečtu (doufám, že dřív jak za rok a půl). Jsem prostě zvědavá :-)... celý text

Manželé odvedle 2017, Shari Lapena

To byla magorovina. Překombinované, ale bez obratů o 180°, které tak skvěle umí Deaver nebo Nesbo. Navíc tam nebyla jedna jediná sympatická osoba a normální byl snad akorát Rasbach. Už před čtením jsem si říkala, že na thriller dnešní doby je to jakési tenké, ale to možná bude tím, že to vedle thrilleru prošlo obloukem. Snaha tam byla, ale jakmile bylo naznačené nějaké šokující odhalení, tak bylo prakticky přímo vzápětí prozrazeno, napětí by asi byl zbytečný luxus. Nebo obava, že by to napětí čtenář nevydržel? Bezprostředně po dočtení jsem si říkala, že mi tam nesedí konec, ale to byl jen zřejmě další pokus udělat z toho thriller. Koneckonců můžu být ráda, že to neskončilo ve stylu: všechno jsme si vyjasnili,všechno jsme si odpustili, hlavně že se máme rádi.... celý text

Dítě číslo 44 2009, Tom Rob Smith

V první půlce jsem vůbec nebyla schopná hodnotit příběh, jediné, co mi stále vězelo v hlavě, byly praktiky MGB. Rozum se vzpírá uvěřit, že by se to opravdu mohlo dít, podvědomí ale ví, že lidé jsou toho schopní. Po přestěhování Lva na Ural mě kniha už zdaleka tolik nebavila, nedokázala jsem si tam nic najít. Když byla čtenářům odhalena postava pachatele, asi mě to mělo udivit, ale nestalo se tak. No, možná jsem jen nebyla v kondici. Naproti tomu odhalení Lva opravdu překvapilo. No, a konec... Od zatčení Něstěrova a Lva to zase na chvíli nabere spád, ale Vasilijova nenávist už mi přijde spíš jako ze setrvačnosti, setkání Lva a vraha nemá jiskru, emoce a ten úplný závěr mi vzhledem k dosavadnímu průběhu a popisům moc nesedí. Líbilo by se mi to úplně jinak, ale když jsem teď zjistila, že Lev Děmidov je spojovacím prvkem série, tak je mi jasné, že moje představa o zakončení neměla šanci. P.S. Za mě rozhodně lepší počtení než Farma.... celý text

Turnus 2015, Hugh Howey

Jsou to vysvětlivky k Silu, to je patrné. A jako takové mě zrovna moc nezaujaly. Ano, byly tam pasáže, které mě bavily, ale víc bylo těch druhých. Konec je zajímavější, je tam jistý příslib do dalšího dílu, jestli to bude pohádka (tj. s dobrým koncem), nebo horor. Když jsem se dostala do bodu, kdy Jimmy našel svého Stína, dokonce jsem uvažovala o přidání jedné hvězdičky, doma mám takové dva stíny, za mě to bylo to nejhezčí z celé knihy, nicméně pak jsem si uvědomila, kam to nevyhnutelně musí vést (a kam to pak také vedlo), a za ten smutek jsem nakonec zůstala u původního hodnocení.... celý text

V šedých tónech 2013, Ruta Sepetys

Přestože je to první kniha na toto téma, mám pocit, jako by bylo důvěrně známé - ono je to tak nějak úplně stejné jako Hitlerovy deportace Židů. Takže sice nemám na srovnání žádnou knihu ohledně Stalinových zvěrstev, ale s těmi o holocaustu se dá vystačit. Je to silné téma, jak tady častokrát zaznívá. Ale zpracování mi přijde čistě popisné - emoce (a že se jedná o velmi silné emoce!) jsou pouze popisovány, nejsou z knihy cítit. (No, možná ještě u střetu Liny s Nikolajem v závěru, trochu.) Za tohle strhávám body, z takových typů knih by ty emoce měly přímo odkapávat. Trochu mi to připomíná Vypravěčku, přes hrůzy, které jsou popisovány, mi nebylo fyzicky špatně, prostě jsem je necítila. A když jsem dala Vypravěčce tři *, bylo by nefér tohle hodnotit jinak. Mimochodem, jedna věta mě fakt dostala. Až zbytek světa zjistí, co Sověti páchají, udělají tomu všemu přítrž. (kap. 17) Mám neodbytný pocit, jako bych ji už někde slyšela / četla. Akorát o Hitlerovi. Jak se mohli ti dva, Hitler a Stalin, sejít v jedné době?... celý text

Smrtící vize 2009, J. D. Robb (p)

Knihu jsem kdysi už četla, některé pasáže se mi vybavovaly, ale sakra, taky jsem tehdy tak emotivně prožívala konec?! A to si o sobě myslím, že jsem cynik...

Tichá modlitba 2017, Angela Marsons

Sophiina volba na jakýkoliv způsob je snad největší zvěrstvo, které existuje! O to víc to přidává napětí. Kim a její tým se mi zamlouvají víc a víc.

Silo 2014, Hugh Howey

Nemá cenu pokládat si otázku, jestli kdy vůbec mohlo někoho byť jen napadnout něco tak zvráceného jako zničit svět a ponechat jen pár vyvolených. Natož jestli by se vůbec mohl pokusit takovou šílenost realizovat. Nedávná historie dokázala, že to možné je, oboje, takže přemýšlet nad těmito JESTLI je zbytečné, odpověď známe. A o to děsivěji ten příběh působí. Do knihy jsem se nemohla začíst, ale jakmile se mi ozřejmila situace, vztahy, souvislosti, jelo to jak po másle. Občas se to zadrhlo, některé situace mi přišly vygradované až nesmyslně, poslední dobou mě to spíš rozčiluje, než baví, ale celkově paráda. Na některé otázky, které mě při čtení napadaly – například jestli je vzduch venku fakt otrávený, nebo jestli je to výmysl těch nahoře – jsem dostala odpovědi, ale spousta dalších zůstala nezodpovězená. A co se mi opravdu, ale opravdu nelíbí, je to, že si prostě MUSÍM přečíst další díl! :-D... celý text

Smrtící nesmrtelnost 2001, J. D. Robb (p)

Když mi před nějakými snad 15 lety tuhle sérii doporučila paní knihovnice, četla jsem knihy v pořadí, v jakém se mi dostaly v knihovně pod ruku. Myslela jsem, že jsem prvních deset příběhů tenkrát přečíst zvládla, ale teď jsem zjistila, že tenhle mi nějak utekl. Jak psala TaLu, autorka držela od začátku vysoký standard. V téhle knize teprve začínají Eviny noční můry, zjistíme, jak se seznámila s Trinou a jak začala její spolupráce s Peabodyovou. A jako soukromý bonus: moje tušení ohledně pachatele se ukázalo správné, takže si můžu klepat na rameno :-D... celý text