alekis přečtené 619

Noční lovec 1992, Jennifer Greene

Načesaný manekýn na obálce rozhodně není můj typ a vůbec nezobrazuje hrdinu tohoto krátkého příběhu, jak nám jej popsala autorka. Takže, o čem to je? Atmosféra vystavěna pěkně a představitelně. Hlavní postavy, ona a on, každý za sebou něco vleče ze svých předešlých dnů, jak to v těchto příbězích, a ostatně i v reálném životě bývá. Všechno se točí pořád dokola, vše o tom jednom: má mě rád? Má mě ráda? A erotická přitažlivost vibruje z každé stránky... Na malém prostoru harlekýnky projdou ti dva, co se zamilovali takřka na první pohled, určitým vývojem... a pochopí, že to bude navždy... No, jak to říct a nespoilerovat: prostě, zas obvyklý happyend. Romance mají své dané mantinely, do kterých se napasovávají dávno známá klišé: poznali se, zamilovali se, zjevil se zádrhel, zádrhel se vyřešil a nastal happyend. K tomu patří méně či více popsaný bouřlivý sex a je to. Urostlý, hezký a charakterní Noční lovec z obvyklých mantinelů nevybočil - ale mně se líbil :-)... celý text

Až na kost 2021, Ellison Cooper

SPOILER :-) Dočetla jsem celou sérii o agentce FBI a doufám, že budou pokračování! Případ sám je opět docela spletitý, vskutku velice dramatický, a víc o něm nic psát nebudu. Pouze konstatuji, že "sympatičtější" jsou mi zločinci, kteří loupí, občas i vraždí pro peníze, než zde přítomní úchylové, sadisti, magoři, paka... Je to děs, co se v chorém mozku dokáže vylíhnout, a nemusí to být vůbec člověk z ulice, než třeba i na vysoké pozici. Většinou mi stačí anotace, tyto hrůzy spíš nečtu než čtu, a pevně doufám, že to, co nám v posledních letech servírují autoři američtí, severští i jiní ve svých děsuplných kriminálkách, je opravdu zřídkavé. Doufám!! Ale jinak si myslím, že kromě poctivosti, vstřícnosti, milé povahy atd. je v každém z nás takový menší či větší kousek magora... Menší... Větší... Jak kdy, jak kdo. Takže jen pár malých spojleříků, taková troška do mlýna... Pro nezničitelnou, chytrou, sympatickou, ale osamělou Sayer mám vytipovaného frajera, který by stál za hřích! Doufám, že v případném příštím díle se dočkám! Ovšem babička... Pokud nevíte, tak Sayer má babičku, starší zachovalou, milou, vtipnou, charakterní dámu, vdovu po senátorovi. Zatímco Sayer chytá zločince, babička chodí randit... Dosud z toho nic nebylo... ale zdá se, že se blýská na časy! Je tu ještě jedna dáma v nejlepších letech, a tuším, že i zde se něco vyvíjí. Autorka konečně zaplula do romantických vod a příběh je hned osvěžen! Jen tak dál, Ellison! Dalším osamělým sympatickým postavám kolem Sayer budu držet palce, ať rovněž dojdou svého štěstí. Neboť život není jenom boj se zločinci, je také o lásce a přátelských vztazích. Sayer, tobě a tvým parťákům držím palce na všech frontách! A nepřátelé, neb i takové v životě občas člověk potká... tak ty ať pokaždé porazíš na hlavu! :-)... celý text

Pohřbení 2020, Ellison Cooper

Toto je opravdu síla, a nelze než dát knize hodnocení, jaké si zaslouží. Je velmi napínavá. Zvědavost, jak se věci vyvinou dál, mě nutila číst... a číst... Ovšem, není to příběh pro slabší povahy - jako jsem například já. Rozhodně si ale přečtu i třetí část. Znovu jsem zvažovala, jestli je něco tak zvráceného a příšerného vůbec možné. A usoudila jsem, že ano. Věci hrozné se děly, dějí a budou se dít dál, jednoduše proto, že choré mozky a pokřivené duše jsou v lidské populaci v určitém počtu zastoupeny. Jak v první, tak i v této části musel "NEZPACH" - neznámý pachatel - vyvinout poměrně značné úsilí, aby mohl dát plný průchod svým praktikám. Šlo by to i v realitě? A znovu musím připustit, že ano. Lidé jsou schopní neuvěřitelných výkonů, když mají silnou motivaci. Otázka je potom, jakým směrem se ta nesmírná síla napře... Sayer opět měla kolem sebe výbornou partu. Malá skupina dokázala přes neustálý déšť, nevyspání, únavu a hlad, protože občas zapomínali i jíst, nakonec zabránit nejhoršímu, zachránit, koho zachránit šlo a vysvětlit všechny záhady. Takže rozhodně doporučuji přečíst, ale není dobré v určitých okamžicích něco pojídat, některé popisované věci jsou místy trochu... nechutné. :-)... celý text

V kleci 2019, Ellison Cooper

Varování: nečtěte anotaci ke druhé části, je tam prozrazen - lépe řečeno bez rozmyslu vyslepičen ukazatel k pachateli z 1. části!! (Dodatek 17. 6.: to jsem z toho jelen, informace o pachateli z anotace ke druhé části je pryč... Ale byla tam. Dobře, že je pryč, zkazilo by to překvapení, kdo je padouch - pachatel.) :-) Co napsat o právě dočtené knize. Zajímavé. Napínavé. Čtivé - tím myslím, když se kniha dobře plynule čte, což je dobrá práce autora a překladatele. Ve skutečnosti nejsem příznivkyní tohoto druhu literatury, neb trpím, když trpí oběti a mám strach o vyšetřovatele v ohrožení života. Ale když je kniha napsaná zajímavě a dynamicky, tak prostě chytí a nepustí :-). Jen málo k ději: pachatel má hluboké znalosti z více oborů a má možnosti jich využít. To se mi zdálo až přitažené za vlasy. Ale když si vzpomenu na citát "Svět se hne, kam se síla napře", tak je možné i ve skutečnosti vlastně skoro všechno. Když se člověk opravdu do něčeho obuje, ať v dobrém, či špatném, má velikou šanci svůj úmysl uskutečnit - a pachatel uskutečňuje a řádí jak urvaný z řetězu. Nebýt Sayer, kdo ví, jak by to skončilo. Ano. Agentka Altairová je sympatická schopná žena, spolupracující se sympatickými chytrými lidmi a ještě něco: jezdí na motorce :-)! Navíc tento případ, který nakonec přes postřelení a různá poranění vyřeší, přinese potvrzení jejího dosavadního výzkumu, že z vyšetření mozku se dá vyčíst, zda má člověk sklon páchat zločiny, nebo nemá.... celý text

Proroctví 2005, Elizabeth Haydon

Příběh pokračuje. Rapsodie a její přátelé budují na troskách staré říše nové království. V podzemí spí velice neobvyklé Dítě... a další Dítě, které nesmí být nikdy probuzeno, spí v ještě větších hlubinách. A věci jsou složité a složitější, protože nebezpečí je velice blízko a nic není takové, jak se zdá být. Některé otázky byly zodpovězeny... Na některé se snad dočkáme odpovědí. Mnohé záležitosti však zůstávají i nadále utajeny. Co přinesou dny příští? Odkryjí se nám aspoň nějaká tajemství? Nevíme, kde je pravda. Kdo je opravdu člověk a kdo se za lidskou tváří pouze skrývá... Proroctví jsou zamotaná a nejasná, a budoucnost, ach ano, ta budoucnost... Tak ta je nevyzpytatelná... Přece však... Stalo se. Ti, kteří se považovali za navždy ztracené se znovu nalezli... Přinese jim to štěstí? Kdo ví? Zavřela jsem druhou knihu a otevírám třetí... Co bude dál? Tuším, že zatímco většina obyvatel toho zvláštního světa žije svou každodennost s nadějí, že bude trvalý mír, že se jim podaří zajistit bezpečný domov, jídlo a vůbec klidné žití pro své rodiny, naši hrdinové se zatím vydávají na cestu za záchranou právě té obyčejné každodennosti... Neboť možnost, že svět bude zničen, že zavládne chaos a hrůza, je stále tady... a je stále blíž...... celý text

Rapsodie 2002, Elizabeth Haydon

Poslední komentář z roku 2015, komentátoři naposledy spatřeni na DK docela dávno, poslední snad 2020... že by tato kniha s jejími démony a hrůzami měla nějaký zhoubný vliv na čtenáře? Snad ne! Snad je to jen náhoda. Ovšem, celkem vzato, je toto rozsáhlé dílo velmi málo čtené a to je škoda, přeškoda. Pro fanoušky čistokrevné fantasy by mohlo být jednou z třešinek na výborném dortu oblíbeného žánru... To, co píše Davies níže o nejemociálnějším prologu, je načisto pravda. Byla jsem smutná, zděšená, rozčarovaná, nechápala jsem... Potom se ale objeví nové, úplně jiné postavy, děj se začne ubírat jiným směrem, minulost se vytratí do vzpomínek a objeví se budoucnost, ve které je nutno se vyznat... V knize je pár pasáží, které jsem přečetla dost ledabyle, o historii světa, o tom, co se dělo dřív a co ovlivnilo současnost... A to byla chyba, protože jsem se potom v určitých věcech ztrácela, takže nezbude, než rychlé opáčko o panovnících, válkách, zkázách, budování... Dokonce jsou tu zmíněni i draci, naštěstí jen okrajově, neboť draků je ve fantasy knihách habakuk a já je moc nemusím, snad jen krom pohádek, kde princ vysvobodí princeznu a je happyend :-). Věděli jste, že draci mohou měnit podobu a to i do lidské, že dračice se může zamilovat do člověka a mít s ním potomky..? Že by to bylo něco jako v 1. díle Shreka, kdy se dračice zamiluje do oslíka, tady podobu sice nezmění, zato s ním má malé dráčkooslíky... Oslíkodráčky... :-)? Jsem na samotném začátku 2. části a tentokrát je mi, díky náznakům, už aspoň jedna důležitá věc jasná. Ale jak to bude dál..? Jo, to si musím teprve přečíst... Fantasy je více druhů, je jasné, že tato tetralogie nemůže bavit každého. Podle mě je to skvělá věc, tedy vzhůru do... jakže se vlastně všechny ty kraje jmenují? Dám si holt malé opáčko :-).... celý text

Jak jsem se stal lovcem mamutů 1978, Eduard Štorch

Tento velmi útlý svazek rozhodně nepřibližuje dramatický a košatý životní příběh Eduarda Štorcha. Píše v něm víceméně o tom, z jakého důvodu (původně na etapy) napsal knihu Lovci mamutů - a posléze i další z pravěku, a jaké výrazové prostředky zvolil a proč. Musím dát 5*, byť nejde o žádné světoborné dílo. Je to informační záležitost. Ale proč tedy toto moje hodnocení? No. Nastartovalo mě totiž k vyhledání dalších informací. Přiznám se, že jsem o autorovi krom názvů jeho nejznámějších knih nevěděla zhola nic! Naštěstí je tu teta Wiki a někdo si dal velkou práci s heslem Eduard Štorch. Předestírá se nám tu jeho život, práce, pohnutky, úsilí... Vřele doporučuji si tento dlouhý text, nabitý informacemi, přečíst. Byl to hodně zajímavý člověk. Nesmírně pracovitý a pilný. Jeho osobním údělem, těžištěm jeho práce bylo, že se věnoval dětem ze všech svých sil. Ale naštěstí pro nás - psal i knihy (nejen) o pravěku! Díky vám za Kopčema, za Veverčáka, za všechny ostatní, pane Štorchu, náš nejznámější lovče mamutů! Tento spisek mi věnoval přítel encyklopedie - díky i tobě, kámo! :-)... celý text

Hříchy 1996, Judith Gould

Každý příběh by měl mít svůj správný mix, ať už je zaměřen jakkoliv. I tato objemná kniha toho má v sobě až až. Je to román, je to i thriller a do jisté míry je to i romance. Malá francouzská dívenka musí nejprve přežít nevídané hrůzy a těžkosti, aby se nakonec, v rané dospělosti, pomocí vlastního nebývalého úsilí, podpory přátel a dobrých lidí, a také trochy štěstí, stala úspěšnou podnikatelkou. A aby se časem dostala mezi horních deset tisíc a nakonec procházela životem ověšena šperky a oděna do modelových šatů a norkových kožichů. Hříchy mě zavedly do mnoha míst a přiblížily mi svět, který jde jinak úplně mimo mě a většinu z nás. Svět přepychových rezidencí, luxusních jachet, soukromých letadel, nejdražších automobilů... Je to fikce, ale jednoznačně takovýto životní styl, takový život v nesmírném bohatství, které dovoluje téměř vše, někteří lidé velmi dobře znají... Jen ten krušný začátek... Ten boj... Ta hrůza, osudové ztráty, bolest, beznaděj... Jistě, i toto byla fikce, ale domnívám se, že v průběhu lidské historie bylo podobných trampot víc než moc... na rozdíl od užívání báječného života v hedvábných poduškách... Fandila jsem naší hrdince, věřila jsem, že všechno překoná, a čtení jsem si užila.... celý text

Šest let 2014, Harlan Coben

Mysteriózní thriller..? Světový bestseller? Opravdu? Napsat knihu je těžké a napsat dobrou knihu ještě těžší a proto si vážím práce spisovatelů a snažím se nehanět, nezesměšňovat, neponižovat, nekopat do kotníků... Není to totiž fér! Ale věnovat úsilí, čas, kloubit slova, věty, kapitoly, myšlenky, až je skloubím do nějaké podoby... a potom sesmolit a dokonce vydat... promiň, autore... tuto slátaninu? Dávno bych toto dílo psané v ich formě (což mi nevadí, ale tady to byla snůška hrdinových pořád dokola opakovaných řečí) a pod vlivem bůhvíčeho, odložila. Jenom zvědavost, jak a proč a k čemu bylo tohle všechno, mě donutila ji dočíst. To, že je to víceméně nereálné, beru. Zastávám názor, že možné je všechno, jak v našich životech, tak na planetě, tak v celém vesmíru. Ale že je to užvaněné, chaotické, celé jaksi špatně sflikované, že to nezanechalo žádný dojem, než že nudný ukecaný profesor pořád mele jedno a totéž a milovaná Natalie je plochá papírová figurka - tak to sorry. To neberu a nepřiznám. A - s ohledem na níže zmiňovaný přeslazený konec... no nebyl to sladký šlehačkový dortík, ten vypadá jinak. Byla to suchá drobivá nic moc sušenka. Bohužel, renomovaný autore, tato kniha (podle mého názoru) nestála za ten čas, který jsem jí věnovala.... celý text

Zátiší 2014, Louise Penny

Objevila jsem nového detektiva, je to opět sympaťák, další do mojí oblíbené party. Objevila jsem krásná místa kdesi v Kanadě, a protože založením jsem venkovanka, ten (zde převážně frankofonní) barvitý kanadský venkov, malá vesnička a její okolí, se mi moc líbí. Příběh samotný odsýpá, dobře se čte. Postav je sice celkem hodně a kdo si je má pamatovat... ale to opravdu není problém autorky, ale čtenářky... :-). Na rozdíl od dřívějších některých detektivů čtenářů - čtenářek, jsem vraha tipovala špatně, ale podstatné je, že závěr knihy mi všechno osvětlil a teď už to vím - zase šlo jen a jen o prachy... Jo, ten mamon, to je silná motivace... Aniž by si člověk uvědomil, jak zcestné to je. Stačí si jedenkrát denně opakovat: prach jsi a v prach se obrátíš... Bezva čtení, podstatné je, že pro mě se tu otevírají dvířka do nových příběhů a nových událostí... :-)... celý text

Pompeje 2004, Robert Harris

SPOILER :-) Měla jsem v sobě tolik nadšených slov, kterými jsem tuto knihu chtěla vynachválit! Jenže pokud člověk nesedne ihned po dočtení ke psaní komentáře, slova vyprchají a ztratí se navždy. Takže co teď? Jak to říct? Tedy stručně: z příběhu jsem naprosto nadšená! Četl se hladce, postavy byly jasné, snadno zapamatovatelné, několik záhad se vyřešilo k plné spokojenosti... Padouchové, neb mezi lidmi všech dob jsou i tací, špatně dopadli a v závěru, po všech hrůzách, neštěstích a zničení všeho, nám autor dopřál i světlo naděje... Protože život jde samozřejmě dál. Některé postavy jsou historické, ostatní zcela fiktivní. Ale co autor nejspíš poctivě nastudoval a čtenářům velmi dobře předal, jsou popisy římského stavitelství, konkrétně akvaduktů a vodovodů. Znovu, už po kolikáté, žasnu nad vyspělostí lidí té doby. Samozřejmě je to popsáno zjednodušeně, nejde o technickou příručku, ale i na tom základě si lze všechno kolem a kolem dobře představit. Tak tedy vzhůru (nejen) do Pompejí! Vládne žár pozdního léta. Vinice dozrávají a život se odvíjí obvyklým tempem. Intrikáni kují své intriky. Poctivci vykonávají svou práci. Otroci, na jejichž dřině stojí úspěch říše, ačkoliv neradi, žijí a dožívají tam, kam je jejich krušný osud zavál. Ale pozor! Ve velkém vodovodu se ztrácí voda. Hladina vína v číších se jemně zachvívá... Pod vrcholkem Vesuvu se v podzemí cosi děje... a leží tam navíc mrtvola. Aquarius Marcus Attilius Primus je okolnostmi přinucen řešit nejen technické problémy, ale i pár záhad skoro detektivních... a také trochu zkoumat svoje city. Je to smutný příběh o veliké zkáze, ale protože autor nám skvěle a čtivě připravil dokonalý příběh, dokážeme dávnou tragédii sice vnímat, ale překonáme své chmurné pocity a začteme se do dramatického a napínavého děje - a teď mluvím za sebe - s velkým zájmem a potěšením.... celý text

Pěvkyně ve sněhu 2007, Louise Marley

SPOILER :-) K této knize se asi hned tak nevrátím, ale užila jsem si ji. Máme tu hodně sevřený příběh, popisující úsek života několika postav (pokud pomineme zanedbatelný bezejmenný komparz). Všechno se odehrává na malém prostoru, a že je to zjevně jiná planeta, je celkem nepodstatné. Ti lidé tam žijí své životy v podmínkách, které tam panují, jsou přizpůsobení a využívají všeho, co se nabízí, neboť život odehrávající se převážně v kruté zimě je těžký - a na tom je příběh vystavěn. Zvláštně nadaní lidé jsou pro jejich přežívání nezbytní a několik takových v příběhu potkáváme. Nedozvíme se skoro nic o jejich životní historii a vývoji jejich talentu, jen pár drobtů informací a sami si musíme domyslet souvislosti. Z náznaků vyplývá, že pradávní předkové obyvatel přišli z vesmíru - ale opět tady nejsou žádné podrobnosti, což mi vůbec nevadilo. Samotný příběh je totiž dokonalý. To, co se máme dozvědět, se dozvíme. Kdyby byl zasazen na Zemi, vůbec nic by se nestalo, ale použití neobvyklých reálií mu dodává samozřejmě na čtivosti a zajímavosti. Myslím, že toto není kniha pro každého milovníka sci-fi a fantasy. Kdo čte např. rád knihy Ursuly K. Le Guin, byl by asi spokojen. Já jsem spokojena na 100% a 5*. :-)... celý text

Velké, větší, největší 1963, Jerzy Broszkiewicz

Krásné knihy mého mládí... Ve které krabici jste uskladněny? Musím se podívat a tuhletu starodávnou pecku si zas přečíst. V hlavní roli Mercedes Benz, pokud se nepletu. Myslím, že dnešní děti by tuto knihu vůbec nepochopily... :-)... celý text

Nindža 1992, Eric Van Lustbader

Lidi, nečtěte anotaci! Autor(ka) vám v ní hned vyslepičil(a), kdo je hlavní padouch a nádech tajemna a záhad je v trapu! :-( O knize hodně napovídá níže pode mnou komentář od Stenara (ovšem, opět je tu ten spoiler...). Ano, máme tady tři roviny, každá je jiná, sem tam nuda, sem tam zábava. V konečném důsledku je ale jasné, že všechno souvisí se vším. Čteme o chlapci Nicholasovi, o jeho dětství a mládí prožitém v Japonsku, v zemi, kterou miluje. Miluje ale také Ameriku, kam odešel jako dospělý a to z jistých důvodů. Trochu méně a trochu nudně se dočteme o historii Japonska až do 20. století. Je tady dost politiky, ale bohužel - bez ní to ve světě nejde a pro vysvětlení některých záležitostí je to užitečné. To zábavné, i když pro útlocitné duše naprosto nevhodné (mnoho mrtvol, a to i lidí, kteří jsou nám sympatičtí), je psaní o Nicholasově boji s nebezpečným nindžou. K tomu raději nenapíšu vůbec nic. Stojí to za to - rozhodně! Zajímalo by mě, jestli nindžové opravdu "umí" všechno to, čím autor vybavil postavy v knize. Závěr: pozitivně hodnotím kratičkou informativní poznámku překladatele na konci.... celý text

Poslední Laponec 2014, Olivier Truc

SPOILER Tato kniha mě velice silně oslovila. Prostředí, lidé, způsob života... i ta krimi linka byla neobvyklá, vyšetřuje se ukradený šamanský buben a uříznuté uši jednoho propíchnutého chlapíka. A také jiné věci, spousta toho vyjde najevo... a úchylný padouch to dostane sežrat! Způsob psaní mi vyhovoval, všechno jde lineárně od začátku ke konci, poslední dobou jsem četla vícero knih, kde je to samý přeskok v čase... a tohle bylo takové odpočinkové. Nemyslím si, že by všem čtenářům vyhovovalo právě toto téma, rovněž lokalita, kde se příběh odehrává a celkově způsob psaní autora. To je ostatně vidět i na hodnocení. Proti gustu žádný dišputát, ale kdo se chce víc zamyslet a o hodně víc poučit o neobvyklých věcech, nám dosti vzdálených, možná se rád začte. Na okraj: jakožto romantická duše doufala jsem v romantický vztah, co se vyvine mezi Klemetem a Ninou... Krom toho, že se Klemet mimořádně opil, pak políbil Ninu a dostal facku, se ale nic romantického nepřihodilo... A ještě popaměti drobná citace: Oteplilo se... bylo jen mínus sedmnáct stupňů... :-)... celý text

Svatba duchů 2020, Peter May

Krátké - a skvělé. A bohužel i smutné, protože jako ve všech krimi knihách, i tady je mrtvola - druhdy živoucí člověk - kterou kdosi bude silně postrádat. Co víc k tomu říct? Někdy je méně slov více :-). Drahý autore, Margaret a Li Jen jsou pořád spolu, pořád v Číně, a není pochyb že se tam určitě pořád vraždí... Uvítala bych vycestování z Pekingu do jiné lokality a vyšetřování nějakého hodně zajímavého případu... Tak sedni a začni psát další díl! :-)... celý text

Modrá jiřina 2006, Nora Roberts

Černá růže 2006, Nora Roberts

Červená lilie 2006, Nora Roberts

Je potřeba občas číst oddechovky, knihy, u nichž máme zaručeno, že budou mít šťastný konec... A Nora Roberts je zárukou happyendu se vším všudy :-). Zhodnotím celou trilogii naráz. Dala jsem všem dílům po pěti *, ale je to jen proto, že autorka tak barvitě a hezky popisuje zahradní centrum, které hraje značnou roli ve všech třech knihách - kolem něj se točí život hrdinů celé trilogie. Je to tak inspirativní a potěšující, že bych hned zatoužila něco takového také dělat... ale zapamatovala bych si vůbec jména všech rostlin? Asi těžko. Myslím, že tady autorka nasadila docela vysokou laťku. Romantická a duchařská linka nejsou až tak od věci - ale nebýt té úžasné a úžasně popsané zahrady, asi by nějaká * odpadla... Přesto - není to vůbec špatné, doporučuji, pro jedno přečtení tak akorát.... celý text

King 2019, T. M. Frazier

On spatřil ji... a v tom byla ta svízel, neb jeho život předtím jak by zmizel... Co odpoví mu dívka zmámená, když drsně sevře její ramena a řekne: jsi navždy jen má..? :-) Člověk ve svém životě potká ledaskoho a ledacos, co by vůbec nečekal. Tak nějak jsem já potkala tuto knihu... a dokonce jsem ji fakt přečetla. Obálka je vše vypovídající... Je to příběh... který by se možná mohl i stát... a prožili by ho odhadem podle mě dva lidé z celého počtu obyvatel planety... Možná... :-). A jdu na druhý díl... neboť jsem zvědavá, jak ta velkolepá, šílená, nemožná, nereálná láska Kinga a Doe pokračuje... :-)... celý text