alekis přečtené 619

Naostro 2005, Carl Hiaasen

Anotace je velmi vypovídající, že by skoro ani nebylo potřeba číst knihu. Ale moc ráda ji doporučím. Čtenář-ka, ocitnuvší se ve nenadálé čtecí krizi, si touto drobnou legráckou dokonale spraví náladu. Bezva, nemá to chybu! :-) Na DK jsem našla už hodně inspirací, a to je myslím, hlavním smyslem existence této stránky.... celý text

Osud 2007, Elizabeth Haydon

Je vidět, že tato série je dílem ženy, muž by ji asi pojal jinak. Třetí část je poměrně dlouhá a oproti předešlým dvěma ne tak čtivá. Jako kdyby se autorka vyčerpala. Nejde tu o ztrátu energie, naopak, textu je až až. Jako kdyby pro ni tentokrát vycpávání bylo snadnější než přemýšlení, zda opravdu všechen popsaný děj a sáhodlouhé rozhovory do knihy patří, zda ji povýší... nebo jí spíš ublíží. Je tu taková malá ztráta soudnosti. Méně je opravdu někdy více. Příliš mnoho vykecávání, čímž se vás nechci dotknout, nejdražší tvůrkyně úžasných postav a úžasného světa! Rapsodie je, zdá se, vskutku super žena se vzácným charakterem, navíc je velmi, velmi krásná a všichni ji milují... Ale kdyby byla hlavní hrdinkou babice bezzubá s bradavicí na nose, zlá, až by byla černá, tak kolik asi řádek by bylo třeba k napsání jejího příběhu? Dosti již kritik! Přesto, že to... a přesto že ono... a dalo by se vytýkat do aleluja... tak je to skvělá fantasy a pro mě zase za 5*! :-)... celý text

Tvůj svůdný dotek 2013, Teresa Medeiros

SPOILER :-) Temnými chodbami rozpadajícího se sídla, plného prachu, plísně a pavučin, se prochází duch krásné mladé dívky, která se před deseti lety v zoufalství vrhla z útesů do moře... a okolo se vznáší sladká vůně jasmínu... Hrací skříňka v pokoji ve věži občas pod dohledem zchátralých panenek zahraje vtíravou melodii... Neustálý déšť, vítr a zima dokreslují pochmurnou atmosféru domu, do kterého dosti nepromyšleně vstoupil jedné sychravé noci jeho pán Maxmilián Dravenwood. Předešlý majitel odtamtud v hrůze uprchl a předpředešlý vypadl z okna - pokud ovšem, povídá se ve vesnici, nebyl šíleným duchem vyhozen, a srazil si vaz... Služebnictvo je neschopné a zvlčilé. Kuchařka vaří, spíš nevaří. Hrabě nechce zemřít hladem, ale nedá se to skoro jíst, a přitom všude okolo božsky voní čerstvě pečený chléb... Upjatá hospodyně se chová jako paní domu. Majordomus, sešlý a zchátralý stejně jako celé sídlo, se schovává v kredenci. A další hřebíček do rakve: ohavný malý ratlík Cinkal, který spolu s kocourem Tlapičkou patří do živého inventáře, podléhajícího trochu šokovanému Maxmiliánovi, svými vyčnělými zuby rozkousal a sežral panu hraběti oblíbenou botu... tudíž mu tento dobrý muž věnoval i tu druhou. Jak jenom tohle může dopadnout? :-)... celý text

Příslib krve 2016, Brian McClellan

Lidská představivost nemá hranice a pokud se ještě spojí se schopností vázat slova do vět, do odstavců a do kapitol... Se schopností svázat tu úžasnou neskutečnou širokou a barevnou fantazii, uspořádat ji, aby to mělo logiku, postavit mantinely a vytvořit knihu... Tak potom, lidi, to nemá chybu! Někdo považuje fantasy za pokleslou literaturu, přezírá ji, čte jiné autory a vybírá si jiná témata. Kdo miloval pohádky jako dítě, musí milovat i fantasy, neboť to je jistý druh pohádky, s rytíři, draky, kouzly a princeznami... jenom trochu "hustší" než to naše dávné dětské čtení (i když, třeba takoví bratři Grimmové...). Budiž každému dopřáno, co má rád, není nutné pohrdat kýmkoliv ani čímkoliv. Než číst o dřívějších a dnešních hrůzách reálného světa (už se snažím maximálně omezit i denní zprávy, to je masáž, schopná slabší jedince dohnat k mašli) a upadat z toho do depresí, neboť je jasné, že náš svět, jak ho známe, se v p...l obrací, tak to raději budu číst tu "pokleslou fantasy" Samozřejmě, tu dobrou! fantasy, žádnou jinou! :-) Tam se to sice imrvére mele, padají přátelé i nepřátelé jako kuželky, kouzla třískají vlevo a vpravo... ale je to napínavé, zábavné, čtivé, a především, a to je hlavní, vím, že tohle je zhola vymyšlené a to utrpení probíhá opravdu jen na stránkách knihy. Prachmistři byla další trefa do černého, ani jsem nemusela šňupat střelný prach. Stačilo se začíst. Chviličku trvá, než se čtenář-ka zorientuje, je to takový skok z mosta do prosta... ale pak je to jízda ve velkém stylu. Na doporučení některých spolučtenářů jsem jako druhou začala číst povídkovou knihu Příběhy ze světa prachmistrů, která rozšiřuje informace o hrdinech a přidává i nějaké nové postavy. Zároveň už mám otevřenou i druhou část a teď je jen potřeba se v tom mišmaši neztratit a dokonale, do poslední tečky... si to jednoduše... užít!!! :-)... celý text

Stavitelé 2019, Daniel Polansky

SPOILER Jak bonbónek z čokolády... Z extra dobré čokolády... S notně velkou špetkou chilli. Náplň je excelentní, vynikající - pokud máte rádi železitou příchuť krve... To vše posypáno střelným prachem... No prostě... jedním slovem... Delikátní! Vzhůru do Zahrad... které už nikdo znovu nepostaví... Protože: My nestavíme. Tak pravil Kapitán, zapálil si cigaretu a odešel středem. Geniální dílko. Takovéhle nesmysly, které ale zároveň mají svoji nezpochybnitelnou logiku, mám prostě ráda :-). Oprava: Kapitán kouří doutníky. P. S. Měla bych ocenit překlad, vymýšlet ta jména bylo asi trošku složitější.... celý text

Hvězda 2002, Shannon Drake (p)

Cesta do Říma 2015, Ben Kane

SPOILER Pár zázračných přežití, pár oslích můstků, něco historie, více fikce, vše spojeno do zábavné a vrcholně zajímavé směsi... Autor mi po několik dní podaroval plno dobrého čtení, za což mu patří můj dík! Dočetla jsem třetí knihu série, bohužel poslední, takže se asi nedozvím, jak pořídili Romulus a Tarquinius na vzdáleném východě, kam se hodlali v závěru vypravit... Budu doufat, že udatný Brennus v těch barbarských divokých končinách přečkal všechna protivenství a že věrní přátelé se zas setkají v plném počtu. Skvělá trilogie! Autor je skutečným mistrem v popisu nejrůznějších půtek, šarvátek, především však četných bitev, které (nejen) toto období zhusta provázejí. Třesk mečů a výkřiky raněných, poslední steny umírajících se mísí s řičením krvácejících koní, a sem tam dokonce s troubením válečných slonů a s křikem nepřátel. Gladiátoři bojují v aréně na život a na smrt a každý den může být jejich posledním. Lidský život, jak svobodných, neřkuli pak otroků, nemá prakticky žádnou cenu... Až na to, že čtvrtá hlavní postava, Fabiola, je zvláště v tomto dílu vykreslena asi nejhůř, tak trochu šustí papírem, jsou jinak všechny tři části čtivé a krom zábavy i poučné. Autor nastudoval, co se dalo, je to vidět též podle popisů měst a vůbec zeměpisných míst, výstroje a výzbroje armád, náboženství, cestování atd. Nosné téma celé trilogie je nejspíš fikce vycucaná z prstu... ale kdo ví, možné je všechno... :-) Ave Caesar! Morituri te salutant!... celý text

Hraběnka a podkoní 2003, Anne Ashley

Bonbónek... cukrátko... přečteno zakrátko... Karamel, oříšek, čokoláda... to každá romantička ráda... :-)

Zašepkaj jej meno 2016, Tamera Alexander

Hřebčín Belle Meade podle závěrečných slov autorky skutečně existuje, je velmi známý, a rovněž některé postavy z knihy jsou autentické. Původně jsem zamýšlela hodnotit níž, ale nakonec se uchyluji k hodnocení nejvyššímu. Proč. Je to přitom příběh bez velkých zvratů, ačkoliv je dramatický. Taková ta velká dramata, na jaká jsme v dnes v knihách zvyklí, tu ale nejsou (upozorňuji: ani sex!). Děj jde svým tempem, kontinuálně od začátku do konce, bez přeskoků v čase... Období války Severu proti Jihu - zde v knize je už krátce po ní, je pro mě totiž vždycky zajímavé. Tak jako obyvatelé USA nemají velké povědomí o dějinných událostech Evropy, tak my zde, pokud někdo tento dramatický úsek amerických dějin cíleně nestuduje, stejně tak mnoho o této občanské válce, která poznamenala 19. století v USA, mnoho nevíme. A jako každá válka - byla strašná (pro mě byl na toto téma velice ilustrativní krátký dílek filmu Návrat do Could Mountains - vím, že ho nedokážu přesně přiblížit - je to část tuším někde ze začátku, odehrávající se na bojišti, kde vybuchne nastražené podzemní úložiště a prostor se změní v změť hlíny, krve a umírajících mužů). Získala jsem opět jakési drobnější informace, které rozšiřují mou představu - k bližšímu studiu problematiky se asi nepřemluvím... Je tu také pár hezkých, i když ojedinělých pasáží o koních a jejich chovu... a samozřejmě, láska, která se rodí postupně, zvolna, po čase, ve kterém se protagonisté stačí blíže poznat - a pochopit, že jsou si souzeni. A podpora základních pilířů života - dobrých mezilidských vztahů, je tu silně přiblížena - což hodnotím jako další plus. Kniha je dost rozsáhlá, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla, stálo to za to. :-)... celý text

Stříbrný orel 2015, Ben Kane

Anotace je poměrně výstižná, takže ani nemusím nic dodávat. Autor příliš nedusí historickými podrobnostmi a víc se věnuje svým fiktivním postavám. I tento druhý díl mě zaujal a pobavil a už čtu třetí část. Nevybírám si příliš často knihy z dosti dávných historických období, jako je například toto, před přelomem letopočtu - to je asi chyba... Když se totiž autorovi podaří tu dobu přiblížit, bývá to vynikající záležitost (připomenu zde i knihu Pompeje Roberta Harrise). Dobře popsané reálie, prostředí, zvyky, způsoby oblékání, zbraně, bitvy, cestování... atd., tak to potom bývá opravdu potěcha takovou knihu si přečíst. Potom si vždycky řeknu: myslíme si, že jsme nejchytřejší, nejvyspělejší, nejrozvinutější... s našimi mobily a serepetičkami. Jenže musíme nejdříve otočit hlavu dozadu, do historie, a pochopit, jak naši předkové, pro někoho až zdánliví primitivové, byli neskutečně schopní! Potom dopředu, upřít zrak do dáli a zkusit hádat, jak to bude dál: technika, která půjde pro nás zatím až neskutečným směrem... nebo krach civilizace a nežádoucí návrat ke kořenům... Vývoj začal kdesi pod stromem, když první Někdo seskočil na zem a vydal se pěšky savanou... A šlo to ráz na ráz. Domnívám se, že o mnoha "výdobytcích" šikovných a chytrých předků ani nevíme, neboť zanikly, když přestaly být potřebné, ale pořád to je o využití předešlého k vývinu novějšího, lepšího. Je to o postupu z jednoho schůdku na druhý, pořád směrem nahoru, bez přerušení... Výš a výš, až k Měsíci a planetám... Tak jen musím doufat, že jednou nedojde k pádu z výšin na zadek... Jauvejs! Tož to by fakt zabolelo! :-)... celý text

Zapomenutá legie 2014, Ben Kane

Moje první kniha od autora. Směs fikce a skutečné historie z doby před naším letopočtem, rozprostřená na širokých teritoriích. Pobavila jsem se a také poučila. Hodlám přečíst celou trilogii, a že je tam hodně mrtvol? To je logické - od počátku světa až doposud je to mezi lidmi celkem běžná věc :-)..... celý text

Horečka 2018, Deon Meyer

SPOILER Dívám se, že komentář jsem hodně natáhla - není nutné ho číst, raději si přečtěte knihu! :-)) Protože je tu hodně pětihvězdičkových komentářů, které knihu vystihují, asi už se nebudu pokoušet nosit dříví do lesa. Tak to zkusím z jiného úhlu. Už jsem pár postapo knih přečetla, nejklasičtější je asi Den trifidů. Horečka je psaná velmi sugestivně a přitom poměrně jednoduše, dobře se čte a všechno je tu jasné - až na to, že nám hlavní postava, Nico, od začátku stále připomíná, že jeho otec byl zavražděn. Takže podvědomě čekáme, kdy, kým, jak a proč. Usoudila jsem, že autor tím chtěl posílit zvědavost čtenářů, jak to tedy nakonec bude. Kniha má pro mě tři roviny, tu třetí nemohu zmínit, neb pak by nemělo smysl ji vůbec číst. První rovina: fiktivní příběh o lidech, kteří na základě rozpadající se civilizace stavějí civilizaci novou. Protože se děj odehrává v Jihoafrické republice, je tím pádem zajímavější.. To, že autor popisuje jednu z nekonečného počtu možných realit nic neznamená - v dané situaci to může být tak, může to být úplně jinak. Ale podle mého čtenářského vkusu jsou přibližný vývoj nového uspořádání a také vývoj a změny charakterů lidí popsané dobře. Pokud by došlo na lámání chleba, pokud by nastal popisovaný stav lidské společnosti, probíhalo by asi něco velmi podobného. Každý by se s novou situací "pral" po svém. Připomněla jsem si film Pošťák (kniha čeká na přečtení..). Je tu hlavní postava Pošťáka, která se také nějakým směrem vyvíjí, a pak je tu postava despotického vůdce "armády". Ten chce ovládat daný prostor a lidi nátlakem a hrubou silou. Podstatné je tu podle mého, že se dozvíme, že onen jedinečný vůdce byl v době zaniklé civilizace prodavačem v elektru či tak něco!! Absurdní, ale možné - z prodavače se stal velitel armády a neomezený despota - využil příležitost, protože pro to nastala vhodná situace. Autor vytvořil fikci - pokud by se z jakýchkoliv důvodů stalo, že civilizace jak ji známe zanikne, myslím, že pozůstali lidé by se chovali a jednali přibližně podobně, jako postavy v této knize. Druhá rovina knihy. Bohužel, nelze zavírat oči před možností, že přítomnost, jak ji známe nyní a považujeme ji za neměnnou, s tím, že budoucnost, která se den za dnem bude stávat naší přítomností, nepřinese nic zlého a spíše něco dobrého, že vývoj bude pokračovat kamsi do zářných zítřků... ta že může zmizet do propadliště dějin. Že ti, kteří zůstanou naživu, aby se mohli rozhlédnout kolem sebe, s úděsem zjistí, že nic co znali už neplatí, že svět se změnil a oni že se s tím musí naučit žít - nebo zmizet z jeviště. A spolu s autorem Horečky usuzuji, že pravděpodobnost zániku mají ve svých mikro ručičkách ty zatrachtilé viry... Podle mě nic jiného než právě ony - a potvrzuje mi to současná situace, nedokáže lidstvo vyničit tak dokonale - žádný atom, ani oteplení, obří přírodní katastrofa, ba ani třetí světová... Kniha mě opět donutila k přemýšlení, protože v mnoha věcech souzním s autorem. Proto mě zaujaly některé komentáře - kniha nudila, budování komunity a střety názorů neuchvátily, nepříliš přesvědčivé vykreslení... Jediné "přesvědčivé vykreslení", drazí nudící se čtenáři - ky, bude možné tehdy, až ta situace doopravdy nastane! Pán Bůh chraň a opatruj! Musím vypíchnout jeden komentář: čtenářka se nepřenesla přes situaci, kdy hned v začátku došlo k "násilí na psech" - otce a syna napadla zdivočelá smečka... Chce to ještě získávat životní zkušenosti, doporučuji vycestovat do spíše jižnějších krajů, kde není neobvyklé, že se městy potulují početné smečky toulavých psů, živí se odpadky a občas, spíš v zimě, když je nouze a hlad, sem tam napadnou a dokonce sežerou člověka - což se vskutku stává! To, že pro někoho byl příběh nudný, připisuji tomu, že zde nebyl žádný sex, prostě nula, že tu nebyl žádný úžasný svalovec bez bázně a hany, ani žádná kráska, která by mu nakonec - s detailním popisem - podlehla ve vášnivé noci lásky... "Hodně pomalý román, místy nezáživný... Idealistická, utopická, celkem nudná pohádka..." Haha!! Fascinuje mě, vím to bezpečně a na 100%, že pokud by opravdu něco podobného nastalo, zklamaní a nudící se komentátoři a komentátorky by rázem zapomněli na napínavý boj o přežití, který jim v knize tolik scházel a přáli by si vrátit se do bezpečných starých časů, kdy o pádu civilizace a globální katastrofě četli jen v knihách, vleže na pohodlném gauči. Závěrem. Tuším, a fascinuje mě to, co je dobře zmíněno ve Dnu trifidů: jak mnoho, opravdu mnoho lidí by očekávalo, že "přijedou Američané" a všechno to (za ně) vyřeší a že jim prostě stačí jenom počkat, a věci se dají znovu do pořádku... A nehnuli by ani prstem, aby se sami vlastní silou snažili přežít, aby budovali komunitu a spolupracovali na tom s dalšími přeživšími. Prostě by čekali - a maximálně jenom fňukali. Fakt, srandy kopec! Ale takoví jsou lidé... Takoví jsme prostě my, lidé... Tak se nechejme překvapit. Určitě to nějak dopadne :-).... celý text

Veřejná tajemství 2012, Nora Roberts

Veřejná tajemství mají všechno, co má zábavný! (zdůrazňuji!), zajímavý, dramatický a spletitý román mít. Jistě, je to opět jenom další "román pro ženy". Přiznám, mám jen málo zmapovanou tvorbu známé, velmi plodné autorky Nory Roberts, ale troufám si domnívat se, že toto je jeden z jejích vrcholů. Jistě jich má ale víc a tuším, že mám mezi těmi fantasy, krimoškami a dalšími žánry co dohánět... Takže co? Anotace je správně podaná. Je tu nakousnuté sotva jedno promile z děje, který přesahuje období přibližně dvaceti let. A pořád se něco děje a nechybí nic. Víme jediné, že hlavní postavy (a zde nejenom ony) na konci dojdou svého štěstí :-). Hurá! Doporučuji - je to jedním slovem zábava na každé stránce a to, řekla bych, nejen výlučně "pro ženy" :-).... celý text

Dívka s perlou 2004, Tracy Chevalier

Ne nepodobná létavici, co probudila město spící... Tvůj tichý pohled... Něžný pel tvých lící... Je z tebe prach pár hrstí zvící, Dívko s perlovou náušnicí. Čas, prchavý jak světlo svící, kéž proměnil tě v holubici... Nádherná, velmi zajímavá kniha, dokonalé popisy prostředí, skvělý příběh, který autorka vytvořila jako fikci pouze na základě obrazu. Použila dostupné informace z malířova života, ale všechno kolem vzniku Dívky s perlou je, jak jsem pochopila, zcela vymyšlené. Všechna čest! Díky úsilí a imaginaci spisovatelky jsem se pobavila, poučila, zamyslela... a kdo ví, co ještě. Kniha mi dala mnoho. Jsem nadšená! P. S. Nevím, proč je tato kniha zařazena do Románů pro ženy, což je myslím zavádějící. To odradí mnoho mužů, kteří by si ji možná přečetli.... celý text

Starý kraj 2016, Dörte Hansen

Už nebudu přidávat nic dalšího ke komentářům níže pode mnou. S mnoha názory souhlasím, něco bych možná víc zdůraznila a něco potlačila, ale celkově většina čtenářů a čtenářek vystihla můj pohled na tuto knihu. Je absolutně vynikající, i přes to málo přímých řečí má děj dynamiku a spád. Ano, konec zůstal - trochu bezohledně, paní autorko - doširoka otevřený! No, nedá se nic dělat. Mohu si jen představovat, jak to bylo dál. A doufám, že s odchodem pamětníků do vytracena pomalu vyšuměla, vymizela, ztichla ozvěna dávných bolestí, smutků, ztrát... Ostatně, tak to prostě je! Překryly ji jiné události, některé radostné, jiné už méně. Tak to přece v životě chodí, že čas odnese do zapomnění, co bylo pro životy tehdejších lidí nesmírně důležité, a přinese cosi úplně jiného, co ale stejně tak dopadá - tentokrát na současné aktéry - se stejnou intenzitou. Skvělá kniha, jsem nadšená! Ráda bych přečetla ještě Polední hodinu, snad se podaří :-).... celý text

Vždyť je to hračka 1971, Agatha Christie

SPOILER :-) Ve snaze odpoutat se od neveselých celoplanetárních reálných událostí, i od příběhů literárních všemožných sort, rozhodla jsem se přečíst zas nějakou mně dosud neznámou knihu od "klasičky" detektivního žánru - je to správný tvar pro ženu - klasika? Abych neurazila! Klasička... Zní mi to divně. Prostě, u paní Agathy přece člověk nemůže sáhnout vedle... No, tak to zase prr! Nebylo to ono. Zdlouhavé, nudné, žádné napětí, skoro nic... Což mě trochu mrzí, autorka je pro mě jednou z hvězd... Zaujala všímavá paní Pinkertonová... Bohužel si v knize moc nepobyla. Zato samozvaný detektiv Luke, tak ten bloumá na každé stránce od jednoho podezřelého ke druhému, tvoří hypotézy a zas je opouští a stíhá se i zamilovat. Bohužel... nic moc, až se kvůli tomu kaju... Nejdražší paní Agatho... :-)... celý text

Městečko Virgin River 2012, Robyn Carr

Za mě určitě za 5*, když vezmu v globálu oblast literatury pro ženy (i když - proč ne i pro muže, trochu tuším, že někteří si rádi přečtou milý příběh, co dušičku potěší). Konec je jasný, děj je zajímavý, barvitý, pár dramatických situací se taky najde, pár hezkých milostných, případně postelových scén rovněž, a celkově je to pěkné, inteligentně podané čtení. Na konci může čtenářka opustit knihu pobavená, s příjemným pocitem, že svět je ještě - aspoň v tomto fiktivním městečku, v pořádku, a s představou nadcházejících radostných věcí příštích v životě Mel a Jacka - snad se o tom něco málo dozvím v druhé části série, kde už ovšem budou jiné hlavní postavy. Takže za mě jo - pro ten příjemný pocit, že láska a přátelství vyhrává (ve Virgin River určitě), to nebyl ztracený čas. :-)... celý text

Útěk do Virgin River 2013, Robyn Carr

Druhá část série, jejíž další pokračování bohužel asi nebudou, navazuje dokonale na tu první. Je ale podstatně propracovanější a řekla bych, že o stupínek lepší. K předešlým hlavním postavám přibyly další, některé více, jiné méně důležité. Znovu opakuji, je to klasický příběh žánru Čtení pro ženy, který si na nic víc nehraje - ani omylem. Je tu však bohatý děj, patřičná dávka dramatu, hodně lásky (té ale přece není nikdy dost!), opět hezké popisy přírody, stejně jako v 1. díle, takže celkově nemohu této inteligentně napsané romanci nic vytknout. Čtenář(ka), která očekává, že se čtením pobaví, toho pobavení dostane přehršle a účel je splněn dokonale. Není třeba zde hledat hluboké filosofické myšlenky, popisy pocitů rozervaných duší či tak podobně. Ty lze nalézt v jiných knihách, které samozřejmě mají rovněž své čtenáře (-řky). Je to velice obyčejné: o obyčejných lidech, o jejich obyčejných životech, o přátelství, lásce, důvěře a vzájemné pomoci... O věcech, které tvoří pilíře života, po kterých, si myslím, většina lidí nejvíce touží.... celý text

Černé lži 2015, Alessandra Torre

Miluje dva muže a ani jednoho se nedokáže vzdát... A ani jeden se nechce vzdát jí... Jak jenom tohle skončí? Čeho je moc, toho je příliš. Kdyby člověk jedl celý den pouze sladkosti, tak se mu nadlouho zprotiví. Asi 60% této knihy, hlavně ze začátku, totiž tvoří podrobné popisy sexuálních prožitků, a to je myslím až až dost. Puritánka nejsem, naopak, žádné knize neublíží, když je v ní třeba jen naznačen, přiblížen nějaký milostný vztah a sem tam neuškodí i sladké erotično. Ovšem... atd. Knihu zachraňuje to Tajemství... o kterém se dozvíme podrobnosti až o něco později. Na toto téma jsem viděla jeden už starší film, ale protože nechci ani omylem prozrazovat, o co se jedná, neuvedu ani název, ani jméno velmi známého režiséra (pozor - prozrazeno v Diskuzi). Každopádně, ve filmu je to Tajemství - podle mého - velmi dobře zpracováno. Pominu-li přemíru erotiky, téma knihy bylo zajímavé a styl psaní autorky mi vyhovoval. Myslím ale, že mohla z námětu vytěžit mnohem víc. Škoda. P. S. Nedoporučuji číst komentáře, v mnohých je totiž to Tajemství vyslepičeno...... celý text

18 oříšků k rozlousknutí 1976, Agatha Christie

Pohoda džez... Žádní úchylové...Ani ohavné mučení obětí... Jenom jednoduché, obyčejné, většinou vesnické či maloměstské vražděníčko pro zisk, ať materiální, nebo morální. Při čtení povídek se slečnou Marplovou jsem v duchu slyšela její hlas, jak ho znám z TV, a tam kde exceluje Hercule Poirot, viděla jsem v duchu navoskovaný knírek a všechna tajemství odkrývající bystrý pohled Davida Sucheta. Jednoduché, obyčejné, žádný velký vzruch. A vo tom to je, přátelé. Občas je moc dobře vrátit se ke starým prověřeným mistrům detektivní literatury... mezi nimiž hvězdou z největších je paní Agatha. Jo jo, tohle jsem si tedy opravdu užila s potěšením :-).... celý text