alekis přečtené 618

Má jediná láska 2004, Katherine Sutcliffe

Ať v zimě, či v létě. ať ve svetru, či v tričku, není nad dobrou romancičku! :-) A tahleta je jednoduše boží!! :-)

Noční můry zabíjejí 2006, Frédéric Lenormand

Ohýnek se musí uhasit hned v zárodku. Proto se soudce Ťi rozhodne vyjet z města a zjistit, co bylo příčinou bitky mezi obyvateli dvou sousedících klášterů - buddhistickými mniškami a taoistickými mnichy. Později se dozvíme pikantní detail: mniši, ač v přesile, byli zmláceni namodro a nadobro poraženi prchli. Ťi míní vyjet k taoistům a vše vyšetřit. Ale koho vyslat k mniškám? Ejhle, nápad! Pošle tam svou První paní, velitelku domácnosti. Ta je totiž nadobro otrávená životem, unavená a velmi nervózní. Ač sama bezdětná, musí si nechat říkat maminko od rozjívených ratolestí, které soudci povily (a ještě budou povíjet) další dvě manželky. A to netuší, že Ťi hodlá kroužek rozšířit o bujně prsatou a širokými boky oplývající čtvrtou manželku... Možná by se Ťi musel zabývat další násilnou smrtí... I když, zavražděný vlastně svou vraždu vyšetřit nemůže... Soudce Ťi po komplikovaném pátrání samozřejmě vyřeší záhadné úkazy, sebevraždy a také vraždu v mužském klášteře. První paní si pobyt s mniškami (podle mého soudu) skoro užívá. Mimo jiné se cvičí v bojových uměních... Zprvu se jí nedaří. Když si ale namísto slaměného panáka představí postavu oděnou do soudcovského taláru, v čapce s křidélky, a mrští po ní olověné kuličky, trefí dokonale svůj cíl... Manželský pár Ťi se vrací zpátky domů s dobrým pocitem, že jejich mise byla úspěšná. Jen kdyby soudce Ťi tušil, co se jeho První dámě honí hlavou... Můj velmi oblíbený van Gulikův soudce Ti tohle opravdu není a zbytečně zde budu ty dva porovnávat. Rozpitvávat, jak hrozně zničil ten francouzský spratek dokonalý obraz kultovní postavy skvělého čínského detektiva... Soudím, že ji nezničil. Prostě úmyslně vytvořil jiného soudce - soudce Ťi. S tím prvním, neskonale lepším a skvělým, nemá tenhle nic společného - ale určitě po něm nebudu metat kameny. Lenormand vystavěl kriminální příběh a oživil ho vtipnými situacemi a hláškami. Není to tak špatné - pobavila jsem se - a v tom je podle mě účel autorova psaní. Tak jako jsem přečetla, a ne jednou, všechny příběhy soudce Ti, hodlám přečíst i ostatní dostupné příběhy soudce Ťi.... celý text

Královna Slunce 1998, Christian Jacq

Královna Slunce je rozsáhlý historický román, plný informací o životě ve starém Egyptě. Lze předpokládat, že autor využil všechna dostupná fakta, a ostatní děj dotvořil tak, aby co nejvíce odpovídal možným skutečnostem. Kniha rozhodně stojí za přečtení. Bohužel, a toto bohužel zdůrazňuji, způsob autorova psaní je suchopárný, bez šťávy a bez barvy. Mohl napsat překrásný dramatický a napínavý příběh, neboť námět je veskrze zajímavý. Nepodařilo se. Škoda. Knihu samozřejmě doporučuji, ale potvrzuji, co píše níže tenax: nadšení ne, ale rozhodně spokojenost.... celý text

Legenda 2013, Marie Lu

Moje oblíbené téma - postapo, ale zpracované tak, jako už mnohokrát jinými autory. A čeho je moc, toho je příliš. Jednotlivec bojující proti tyranii... a jako přídavek trocha romantiky, protože hlavními postavami jsou mladý chlapec a dívka. Kniha se dobře čte, to je potřeba přiznat, ale děj je velmi předvídatelný. Pokračování si odpustím.... celý text

Slavík 2016, Kristin Hannah

Nechci, nemůžu hledat slova, jimiž tento příběh popíšu. Kdo chce, ať si ho přečte, a věru že to stojí za to. Tak snad jen ocitovat úplný konec knihy: "Všechno žije dál v mých vzpomínkách. Rány se zacelí. Láska přetrvá. My přežijeme."... celý text

Ochránkyně duší 2005, Lois McMaster Bujold

"Matko! Ona září strašlivým světlem a její průvodce je mrtvý muž!" Moje asi nejoblíbenější fantasy kniha, aspoň z těch, co jsem dosud přečetla. První díl, Prokletí Chalionu, je v závěsu za ní. Royina vdova Ista je absolutně moje nej fantaskní hrdinka, příběh mám přečtený několikrát a pořád mě baví. Istě je čtyřicet, šedivějí jí vlasy a už není tou štíhlou krásnou dívkou, která dosáhla nejvyšší mety, když se před dvacítkou let provdala za krále Chalionu. Jenže ta léta prožila, krátce řečeno, tak, jak vůbec nechtěla, a jak by nikomu nepřála. Teď stojí na cimbuří rodného hradu ve Valendě a dívá se do kraje. Vidí mnoho cest... a všechny někam vedou... "Chtěla bych se vydat po takové, která nevede zpátky". Hořkosladká Isto! Konečně jsi vykročila na cestu a vzala jsi život do svých rukou! A všem, a především sobě teď ukážeš - co dokážeš! :-)... celý text

Zpěv drozda 2008, Walter Tevis

SPOILER Hodnocení jsou vysoká, tak co tomu podle mě chybělo? Asi jistá dávka napětí. I když jsem ve skutečnosti ráda, že oba hrdinové přečkali bez úhony a větších strádání 320 stran. Nechci, aby přišli o život, byli mučeni, aby je zničily útrapy... Paul sice zažije vězení a útěk z něj, a potom strastiplné putování, ale vše je popsáno skoro nebolestivě, ač v reálu by to rozhodně bolestivé bylo. Někteří autoři dokáží pár větami zdramatizovat příběh, dát mu šťávu... To tady trochu schází. Paralelou k této knize je 1984, ale zatímco Orwellovu hrůzyplnou verzi budoucnosti jsem dokázala přečíst jednou a nemám odvahu si to zopakovat, neb to, o čem píše, je opravdu možné, Zpěv drozda, ač se 1984 svým námětem podobá, je limonádička nevýrazné chuti, vycucaná bez většího zájmu - oproti Orwellovu panáku ostré slivovice vypité na ex. Přesto tato kniha stojí za přečtení a za zamyšlení. Je to jedna ze stovek verzí budoucnosti, které vytvořili autoři sci-fi. Podle mě se však nic takového nepřihodí. Budoucnost se rýsuje úplně jinak a řekla bych, že hůř.... celý text

Legenda o Ostojovi 2010, Zdeněk Smetánka

Ostoj vychází z nízkých dveří svého domu. Překračuje vysoký práh a tak se musí hodně sklonit... Je časné ráno, svět se probouzí, temnota noci s jejími nebezpečenstvími je pro tuto chvíli pryč... Dívá se na nebe a přemýšlí, jaký bude dnešní den... A v koutku jeho mysli se skrývá otázka, která trápí zemědělce od věků až po dnešek: jaký bude tento rok? Příznivý? Bude úroda dobrá? Vystačí na zajištění povinného odvodu dvanácti denárů, na přežití zimy a i na zasetí políček v příštím roce? Zakokrhá kohout, ozývají se slepice, zabučí kravka, jsou slyšet ovce. Ve větvích ovocných stromů v sadě u domu z plna hrdla zpívají ptáci. Ostojova žena rozfoukala žhavé uhlíky na ohništi a připravuje první jídlo tohoto dne. Nejspíš to bude kaše. Kromě hlasů zvířat, tlumeného lidského hovoru a snad ojedinělého pláče malého dítěte, či šumění větru a zurčení vody, není nic jiného slyšet. Svět je tichý. Je teprve 12. století, Levý Hradec u Prahy... Místo žití zemědělce Ostoje a jeho rodiny... Kdo ví... Přemýšlel někdy tento člověk o daleké budoucnosti? O předaleké? O tom, že jeho vzdálení potomci možná budou žít ve 21. století? Asi těžko. Podíval se nahoru na nebe, vrátil se zpět do domu - dveře nechal otevřené, aby šlo dovnitř světlo, pojedl, snad prohodil něco málo slov se ženou, pohlédl na spící děti a vydal se za svou každodenní prací.... celý text

Čenž 2005, Jaroslav Velinský

Tentokrát Ota Fink se svým kámošem Květou Knedlíkem vysvobodí sami sebe a hlavně unesenou Radku Moldánkovou z pochmurné staré hrobky, kde to páchne čerstvou umrlčinou a ze zteřelé rakve čouhá vyschlý hnát... Ale to je skoro až úplně na konci. Předtím s Otou sjezdíme na kole půlku Prahy a poznáme spoustu lidí. Taky se decentně dozvíme, které krásné mladé děvče připravil (se svolením dotyčné) o panenství. A na úplném začátku se objeví mrtvola stará dvě stě let... A teď si to přeberte, lidičky. Prostě - Ota píše!... celý text

Tajné sestry 2016, Amanda Quick (p)

Takhle to dopadá, když se kriminální případ zkříží s romancí... Spousta mrtvol, spousta padouchů.... dva zamilované páry... A samozřejmě, happyend. Takový čokoládový bonbón, sladký cukřík mezi jiným čtením :)... celý text

Himmlerova kuchařka 2014, Franz-Olivier Giesbert

Kuchařka Róza je zhusta srovnávána se Stoletým staříkem. O něm nic nevím, nesetkali jsme se, a vyprávění Rózy jsem si užila. Přes všechny ztráty, a že jich za 105 let jejího života bylo bezpočet, a to mluvím o ztrátách, po nichž bolest se nikdy nevytratí, stále žije a hodlá v tom pokračovat. Příběh se klidně mohl stát i v realitě, třeba ne stejný, ale podobný určitě. Pokud je člověk schopen, nebo donucen zvednout kotvy a opustit - i vícekrát - vše, co považoval za trvalé a neměnné, pokud bojuje a pere se s nástrahami, s pastmi, co se mu staví do cesty, a pokud s radostí přijímá to dobré, co mu život dává... tak o tom potom ve sto pěti letech může vyprávět... snad i s úsměvem.... celý text

Palác na jezeře Ču-An 2006, Frédéric Lenormand

Spisovatelův zákon: když postava v knize pověsí na zeď srubu pušku, v příští kapitole se z ní musí vystřelit. Tak tohle se autorovi podařilo, zanedbatelná zmínka na začátku se jemně rozvinula kdesi před koncem a přispěla k rozluštění případu... Jinak ale mám dojem, že si z nás autor brutálně střílí. Tohle přece není bezkonkurenčně nejlepší čínský detektiv! Tohle je parodie na něj! Co si máme myslet o situaci, kdy je Ti v noci přepaden (cituji): Zaujal pozici "rozzuřený tygr", aby se vrhl na protivníka, ten mu však uštědřil kopanec do břicha, takže vzápětí se už soudce Ti svíjel a sténal v pozici "hlemýžď v ulitě". Přečetla jsem všechny u nás vydané příběhy z pera Roberta van Gulika. Soudce Ti je můj nejoblíbenější detektiv. To jak řeší, udoláván, ale nezdolán strašlivou rýmou, případ ve Strašidelném klášteře, nemá chybu. Myslím ale, že to nevzdám ani s jeho imitací, už pro ten pocit, že můj starý sympaťák se vrací, i když v trochu jiné podobě.... celý text

Strážcové hor / Rychtář Šoman / Hraničářští hrdinové 2000, Čeněk Kramoliš

Jako určitý obraz doby - stojí za přečtení.

Višňový sad 2005, Anton Pavlovič Čechov

Pár postav pobývajících trvale, či dočasně v starém domě, k němuž patří nádherný višňový sad. A plno nenaplněných, až směšných lásek. Je tu rozhazovačná majitelka panství Raněvská. Bohatý podnikatel Lopachin (vzešlý z chudých poměrů, z čehož má komplex), který ji pravděpodobně od mládí potají miluje. Raněvská zas miluje mizeru, jenž, těžce nemocen, dlí v Paříži, kde ji předtím okradl o peníze a zradil. Bombarduje ji telegramy... Přijeď za mnou! Je tu dcera Varvara, která by se snad chtěla za Lopachina vdát... ani jeden z nich však nedokáže vyslovit ano, ani ne. Služebná Duňaša mluví o jednom muži a má dostaveníčko s druhým... a tak dále... A další lidičkové s legračními jmény a pozicemi. Vedou v příběhu nesmyslné řeči, v nichž něco rozumného a logického vysledovat je dost těžké... A nade vším se vznáší Damoklův meč: neřešitelná zadluženost a následná chudoba rodiny. Jediným řešením je prodat drahocenný sad. Zájem má Lopachin. Vykácí ho a postaví na jeho místě chaty pro hosty... Zjevně jde o turistiku, přičemž hra vznikla v roce 1904, krátce před smrtí autora. Ale paní Raněvská nehodlá rodinné jmění prodat, ne, nikdy..! Pro mě je tato hra spíš smutná, nakonec však všichni zúčastnění dokáží vykročit do nového, jiného života - protože jim v jejich situaci nic jiného nezbývá.... celý text

Netvor je zver 2017, Peternelle van Arsdale

Tak rychle, dokud to mám sobě. Psát na tuto knihu hodnocení bude docela boj. Jak to jen říct? Jak zachytit sen, který s probuzením zmizel a zůstal po něm jen mlhavý pocit? Alys od svých sedmi let, kdy ztratila rodiče, žije, ale k žití to moc není. A jak postupně vyrůstá, definitivně pochopí, že nejen kolem ní, ale také v ní je cosi zlého.. Potká Netvora... který asi není takovým netvorem, jakého bychom si představovali... Moc se o něm nedozvíme. Je to nějaký její utajený přítel, který nad ní tak trochu bdí, něco od ní potřebuje... protože sám toho moc nezmůže Požíračky duší, takové trochu jiné upírky, zabijí spoustu lidí a vytvářejí tím obrovskou propast, do které nakonec spadne svět, ve kterém Alys žije a všichni lidé spolu s ní. Je to svět, o kterém se toho také mnoho nedozvíme, je přesně jako ze sna... Jenom Alys tu propast může zavřít. Tak jí to aspoň řekne Netvor... Kniha se dá přečíst v jednom dni. Je to takový malý hororek, ke kterému se už asi nevrátím. Stojí za přečtení, v určitých popisovaných scénách se lidé - my - můžeme bezpečně poznat. Copak bychom nekamenovali, neupalovali, netopili děvče, o kterém bychom byli přesvědčeni, že může za naše problémy a těžkosti, za náš strach, za naše noční můry? Rozhodně bych tuto knihu nedala přečíst mladé dívce (podmínkou je samozřejmě, že dívka čte knihy a ne jenom zírá do mobilu...). Mladý človíček vnímá věci mnohem silněji, představivost pracuje na plné obrátky. I dospělý při čtení pocítí určitou drobnou tíseň, představí si Alysinu beznaděj a její strach... Snad smím prozradit, že Alys nakonec... Ach... Ne... Raději ne :-).... celý text

Bubny podzimu 2012, Diana Gabaldon

Hořící kříž 1 2013, Diana Gabaldon

Hořící kříž 2 2014, Diana Gabaldon

Hořící kříž 2018, Diana Gabaldon

Ledový dech 2019, Diana Gabaldon

Několik tisíc stran v (zatím) šesti částech... Netroufám si odhadovat, kolik asi postav, desítky příběhů... Na tak obrovském prostoru se žádný autor nevyhne chybám, ale řekla bych, že měřeno na procenta, Diana Gabaldon jich spáchala opravdu málo. Nemá cenu zde rozebírat děj. Od první knihy stále pokračuje. Jamie a Claire sice trochu zestárli, ale milují se pořád vroucně a věrně. A není to červená knihovna, jak je tato série občas označována. Protože vzájemná láska milenecká a manželská určitě není červená knihovna. Sérii Cizinka by si klidně mohl přečíst i muž, je tam přiblížená spousta historických událostí. V Ledovém dechu se musí Jamie veřejně vyjádřit, zda se staví na stranu Koruny, nebo se připojí k boji za nezávislost kolonií. Protože díky informacím od Claire ví, že anglické državy v Americe se osamostatní, je mu jasné, co musí udělat, ale je to strkání hlavy do oprátky. To, co jsme se učili v dějepise na dvou třech řádcích, je tu ukázáno v kruté realitě. Boj horalů proti horalům, jedni za krále, druzí za nezávislost, v ranní mlze u potoka, je vylíčený s celou beznadějností a zbytečností. Autorce může být vytýkáno, že postavila příběh na možnosti cestovat časem. Claire je z 20. století a Jamie z 18., a přesto se setkají, zamilují se a stráví spolu tolik času, kolik jim osud nadělí. Tento sci-fi prvek je tady ovšem velmi osvěžující, a navíc: kdo to až tak bezpečně ví, že se časem cestovat nedá? Vždyť přece láska, ta pravá láska i hory přenáší..:)... celý text