alekis přečtené 619

Oko jehly 1996, Ken Follett

Na nevelkém ostrově u pobřeží Skotska žijí kromě nezjištěného počtu ovcí jen čtyři lidé. Starý ovčák Tom, mladí manželé David a Lucy a jejich tříletý synek. Jednoho dne, za velké bouře, která trvá několik dní, u břehu ostrova ztroskotá loď a její jediný pasažér se objeví u dveří domku Davida a Lucy. David přišel po úrazu o obě nohy, jinak má všechny funkce v pořádku, přesto se ale vzdálil své mladé ženě jak duší, tak tělem. Frustrovaná a nešťastná Lucy podlehne volání přírody a zažije s trosečníkem několikrát mimořádně bouřlivý sex... Páni! O čem to tu píšu? Copak tahle kniha je lechtivá erotická romance? Mladá žena a tajemný muž, zjevivší se odnikud? A žili šťastně až do smrti? Takhle to opravdu není. Je to hodně dobře napsaný román, plný zvratů, dramat, předčasných násilných úmrtí, román o vlastenectví... K tomu bych dodala, že krom obyvatel Británie, stejně i ten německý špion se honosí silným vlastenectvím a na nepřátelské půdě bojuje za svou vlast, za Říši a za Vůdce. "Bojuje" tak, že vraždí jak na běžícím pásu, například. No, dosti bylo řečí! Přečtěte si knihu, opravdu má něco do sebe a navíc se člověk i něco málo zábavnou formou poučí o historii 2WW.... celý text

Na hraně temnoty 2013, David Morrell

Když mlha padne na Londýn, hustá, že nos si nevidíš, ať brunet jsi, či ať blondýn, neochrání tě zámek, klíč, ni mříž... Tlumeně hrčí drožky ulicemi... Zní klapot kopyt noční tmou... Plíží se vrah, nebezpečný a němý, tou hustou mlhou londýnskou... Než první pták se ozve z výšky a vzejde rozbřesk, každodenní div, mlask..! Hňácnul botkou do kobližky chudáček detektiv... :-) Skvělá kniha! Úžasné období! Jsem nadšená! Mlha, tma, plynové lampy, nádherné kočáry, ponuré ulice, zchátralé prostitutky, zloději, žebráci, vrazi... Strážníci s řehtačkami, konstáblové, detektivové... proslulý Skotský Dvorek, dnes už neexistující londýnské doky... k tomu malý, hodně zajímavý kousek Indie... Prostě, krásné anglické 19. století a jeho veskrze neobyčejné kriminální případy.... celý text

Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota 2006, Agatha Christie

Roztomilé, zajímavé... nepříliš napínavé... ale hlavně, je tu bezpečná jistota. Vždycky známe vítěze! Je jím samozřejmě Poirot! Jako audiokniha při žehlení ideální, jedna povídka tak na jednu várku prádla. Připadám si jako na setkání vážených pánů a dam v nějakém salonu, kde se podává občerstvení ve formě příjemných jednohubek... jejichž chuť asi brzy zapomenu, ale budu vědět, že když na ně narazím znovu, zase nad žehlicím prknem, určitě jimi nepohrdnu.... celý text

Anna krví oděná 2013, Kendare Blake

Krásná obálka a poeticko - hororový název... Nejsem cílová skupina, ale když pominu obvyklé americké středoškolské rekvizitky (není jich mnoho), příběh má něco do sebe. Děj je popsán v anotaci, a snad nebude spoiler, když prozradím, že zde máme neobvyklou zamilovanou dvojici... Cas miluje ducha dívky Anny, zavražděné před šedesáti lety, a Anna miluje jeho... V závěru knihy byli rozděleni... Doufám, že v druhém díle se setkají... a budou šťastně žít až do konce svých životů (?). Příběh samotný je jednoduchý, dobře se čte, děj odsýpá. K čemu je vůbec dobré si tuto vymyšlenost přečíst, když ani těch romantických prvků mnoho není? Dva zamilovaní se sice políbili... ale líbejte ducha, který je vidět, ale jinak vlastně nic.. Bez chuti a bez zápachu. Kniha mě znovu podnítila k zamyšlení, jak to s těmi duchy asi vůbec je. Mám na to své teorie, ale žádné důkazy, proto o nich pomlčím. Každopádně tuším, že pokud někdo z lidí doopravdy ví, jak je to s věcmi mezi nebem a zemí, určitě to neprozradí... Děkuji mému příteli z DK za poskytnutí knihy :-).... celý text

Mág – Mistr 1996, Raymond E. Feist

Dva kluci, Pug a Tomas, které jsme poznali na začátku prvního dílu, a kteří objevili ztroskotanou loď vetřelců, Tsuranů, jsou dnes už muži. Od svého odchodu z Crydee nejen dospěli, ale úplně se změnili, možná ne zcela o své vůli. A ještě něco se změnilo. Nevím, zda je to dobré, či špatné, to se teprve ukáže, ale stalo se: ten nejúžasnější fenomén, Trhlina mezi světy, je uzavřená. Proto, mimo jiné, čtyři tisíce tsuranských válečníků zůstalo uvězněno na cizím světě Midkemii - z níž ostatně hrdinové našeho příběhu znají jen velice malou část. Vskutku, všechno se mění. Přátelství, lásky, ruce podané ku pomoci... a naproti tomu úklady a zrady, válčení a zabíjení... Je toho hodně ke čtení v tomto díle a tuším, že se navíc otevírá cestička ještě i jiným směrem... Něco se chystá, někdo asi přijde, a myslím, že nebude vítán s radostí... Uvidíme. Nechám se překvapit... Tak tedy, jdu bez meškání na třetí díl! Autor mi na jeho začátku přihrává stručný souhrn událostí minulých. Osvěžím si, co už znám, a hned potom: vzhůru do víru nových událostí!... celý text

Roztříštěná růže 2000, Jo Beverley

Zase po čase - malá odbočka do romantických sfér... Muž se vrací po dvou letech z křížové výpravy a má jedinou myšlenku: dojet na svůj hrad, najít tam milovanou ženu a svého synka, který se narodil až po jeho odjezdu, a po hrůzách, které spatřil a zažil, zase znovu normálně žít. Hrad sice stojí na místě, ale jinak je veškeré vše rozvráceno. Jeho malý syneček leží v hrobě u hradní zdi a jeho žena chová v náruči holčičku, která je dítětem jiného muže... A co teď? Vždy říkám, že autorky romancí nejsou hloupé a umějí vymyslet zápletku a napsat ji (pokud zrovna nesekají harlekýnky jednu za druhou asi pro peníze). Tato kniha je ve svém žánru určitě jedna z těch lepších, protože přivede (obvykle) čtenářku i k zamyšlení. Je klasickou, dosti dramatickou romancí. Hrdinové se musí poprat s mnoha překážkami, než se mohou definitivně vrátit na svůj hrad a žít tam v lásce a štěstí. Co mě zaujalo a přidalo knize bod? Jak říkám, autorky romancí nejsou hloupé husy. Příběh je zasazen do středověku, kdy bylo náboženství nedílnou součástí života. To se v příběhu dost výrazně promítá - je to do něj, podle mého názoru, inteligentně, nenásilně a solidně vsazeno. Paní Johana ví, že "zhřešila" a vysvětleno je, proč se tak stalo. Dnes bychom ji omluvili a poslali k psychiatrovi, v té době hluboce věřící lidé vnímali svou chybu tak, že musí být potrestána. Johana se kaje a vnitřně přijímá trest za svůj "hřích" (myslím, že podle dnešních "pravidel" bychom ho spíš odmítli a snažili se sebe sami před sebou i před druhými omluvit). Potom, už s klidnou a "očištěnou" myslí, může zase žít svůj život, neboť jí manžel odpustil, miluje ji a její malou dcerušku přijal za svou. Středověcí lidé měli úplně jiné pohledy, a v tomto románu je to trochu naznačeno - a to mě zaujalo. Často měříme všechno z hlediska dnešní doby - a to je podle mě úplně zcestné.... celý text

Příběhy ze staré Anglie 1983, Agatha Christie

Nadarmo není Agatha Christie královnou detektivních příběhů. Živila jsem v sobě domněnku, že jsem spoustu jejích knih přečetla, ale byl to omyl. Hodně jsem jich totiž viděla ve filmovém zpracování, a až teď, když jsem si přečetla Dva příběhy ze staré Anglie, došlo mi, jak madam Christie skvěle a čtivě píše. Byl to drobný, ale velmi milý zážitek. V Nulté hodině je letmo zmíněn Hercule Poirot, a jinak obě záhady řeší dva policejní inspektoři. Přesto mi Nultá hodina byla známá - po poradě s ČSFD zjišťuji, že ji ve filmu řešila slečna Marplová. První příběh má temné pozadí, skrývá se v něm velké zlo a šílená touha po pomstě. Naštěstí jsou úklady prohlédnuty a oběť, která se měla ocitnout na šibenici místo padoucha, je zachráněna. Čtenáři detektivek by možná měli brzy jasno, kdo je vrahem v Sittafordské záhadě. Na výběr bylo dost kandidátů - dědiců. Já jsem měla pouze mlhavé, ale neodůvodněné podezření, takže odkrytí pachatele pro mě bylo víceméně překvapením. Rozhodně však nepřekvapilo zjištění, proč došlo k vraždě. Přece pro peníze! Těším se, až si zase vyhledám některý z příběhů z pera madam Christie :-).... celý text

Mág – Učedník 1996, Raymond E. Feist

Stalo se. Objevila jsem R. E. Feista a jeho Trhlinové války! Jako vůbec první přečtená vynikající série Dcera Impéria mě dostala někam do prostředka událostí, zatímco s tímto dílem - prvním, ve kterém se objeví Pug, jsem nejspíš na úplném začátku. A je to hodně dobré čtení. Feist je mistr v popisování dramatických dějů. V úvodu je kniha poměrně pomalá, vleče se, nechci říct že nudí... ale autor prostě nějak musel začít, že? Posléze to vypukne. Nebezpečná cestování, nebezpečná setkání v lesích i v podzemních chodbách, a především, těžké boje mezi Midkemiany a Tsurany, vetřelci z Kelewanu, z cizího, úplně jiného světa. Závěr tohoto prvního dílu je víc než dramatický, popis obléhání hradu ve zničeném Crydee a boj jeho obránců s Tsurany nemá chybu! Načala jsem už další díl a ten slibuje opět bohatý děj a skvělou zábavu. Ó, Raymonde Eliasi Feiste! Jsi bez pochyby hoden zabydlet se v Síni slávy spolu s mými dalšími oblíbenci, kteří tam už navždy mají svoje místo :-).... celý text

Světlo mezi oceány 2013, M. L. Stedman

Už si dokážu představit, jaký je život strážce majáku na liduprázdném ostrově. Z knihy vyplývá, že tyhle věci byly ošetřené a perfektně organizované, a že strážce musel být mužem na svém místě. Technika, splnění všech podmínek, aby maják fungoval jak má - a tady se bavíme o 20. letech minulého století, přičemž to už všechno bylo dokonale zaběhnuté a funkční. Paráda! Perfektní, hodně zajímavé - protože dnes už asi majáky s lidskou obsluhou neexistují, jen automatické, s pravidelnou údržbou a doplněním potřebných věcí - ale bez strážce. Příběh, který kniha popisuje, nebudu nijak přibližovat. Je velmi spletitý, složitý, těžký a smutný. Hodně smutný... Mnoho smutných událostí, a že jsou docela reálné, je holý fakt. Vzpomenu pouze padlé Australany na evropských bojištích 1. světové války... Strašné, že rodiče ztratí syna kdesi na druhém konci světa, že jejich dítě zahynulo bez aspoň zdánlivé přítomnosti svých nejbližších. O ostatním nic nesdělím, protože psát cokoliv bez spoilerů je skoro nemožné. Ještě mě čeká film, který, počítám, doplní celkový dojem z příběhu. Uvidím ostrov, jak asi vypadal doopravdy a ne jak si ho představuji... s majákem, skalisky, zátokami, s širým oceánem okolo, s třemi smutnými keříky rozmarýnu... Kdyby tam nebyly, tento příběh by byl o něčem jiném... A zapomněla jsem poděkovat svému příteli z DK - díky za tuto neobyčejnou knihu!... celý text

Na dně v Paříži a Londýně 2015, George Orwell (p)

Doposud jsem George Orwella znala jen jako autora 1984 a Farmy zvířat, ostatní šlo úplně mimo mě. Obě dvě tyto knihy jsou holé fikce, i když kdo ví, co když se fikce 1984 může stát skutečností? Tato kniha o pádu na úplné dno je hodně poučná a zajímavá, dobře se čte, děj ubíhá, má spád... Nevím jistě, zda i toto je úplná fikce, či je to poctivý popis prožité skutečnosti, nebo něco půl na půl. V životopise se píše, že si Orwell na vlastní kůži vyzkoušel žití v bídě... Přitom však kniha je psaná dobrým stylem, rukou spisovatele... Jak by mohl takovýto inteligentní muž klesnout tak hluboko, trpět hladem, žít ve špíně, v hrozných podmínkách těžce pracovat 18 hodin denně za směšný peníz? Každopádně text vyznívá zcela pravdivě. Autor se vší určitostí něco podobného prožil... Možná, že část má jen z rozhovorů, z vyprávění, které potom pojal v textu jako svoje zážitky. Nevím. Je to hodně zajímavé a místy dost děsivé čtení. Nevím, zda je možná paralela mezi Francií a Anglií 30. let 20. století a dneškem. Předpokládám, že to není úplně takové... K výrazným změnám došlo, je nová doba... ale něco tu určitě je. No, kdo chce, může si to zkusit a poznat na vlastní kůži, co obnáší být nejmizernějším z mizerných - jako to udělal Orwell. Znovu říkám: je to kniha zajímavá a v mnohém poučná.... celý text

Já ti to opepřím, miláčku 2015, Ellen Berg

Roztomilé! Zábavné! Pro jedno přečtení jako dělané... :-)

Chůva 2019, Gilly Macmillan

Dost předvídatelné, ale velmi dobře zpracované téma. Nejde o pravou detektivku, kde je hlavním těžištěm, jak kriminalisté hledají pachatele. Je to spíš příběh o ctižádostivé manipulátorce bez skrupulí, která se nezastaví před ničím... a o vyústění, které se trochu dalo čekat a trochu překvapilo. Každopádně, ačkoliv jsou zde přeskoky v čase, kniha se čte velmi dobře. Váhám, jak ji ocenit. Myslím, že jsou i lepší, tento námět byl už víckrát využitý. Ale protože jsem ji se zaujetím přečetla v jednom zátahu, dávám nejvyšší hodnocení.... celý text

Hypnotizér 2010, Lars Kepler

O severské duši toho mnoho nevím, je ale jasné, že dlouhá zima a tma mají na ni špatný vliv... Pak se není co divit, že je tolik magorů v těch studených pochmurných krajích. Asi ještě víc jich je v těch ponurých knihách, co se v těch krajích odehrávají. Psáno v přítomném čase. To sice přidává textu na dynamičnosti, ale můj šálek čaje to není. Přespříliš podrobností, často naprosto zbytečných... Další čtení o J. L. asi odložím na neurčito...... celý text

Správce Impéria – Císař 1998, Raymond E. Feist

Dočetla jsem, podruhé, Ságu o Impériu, a když čtu po sobě předešlý komentář, tak víc už asi nedodám. Všemi pěti díly se postupně prolíná a posiluje snaha o změnu tradic, změnu starých návyků... Když paní Mara pochopí, že to, co v Císařství stačilo po stovky, tisíce let, ve skutečnosti není užitečné ani správné, naopak spíš škodlivé, jde po svojí vytčené cestě ke změnám a nakonec dosáhne svého cíle. Podaří se jí to, za cenu vlastních velkých a často krušných poučení, neboť i ona je produktem oněch tradic... Za cenu mnoha obětí. Ztrácíme postavy, které jsme si oblíbili... Ale tak to chodí v realitě, natožpak tak ve fantasy... Kdo rád čte fantasy a nepotřebuje k tomu neustálý "humor", a draky a čaroděje ve špičatých kloboucích a s kouzelnými hůlkami, užije si tuto ságu docela jistě. :-)... celý text

Správce Impéria – Vrah 1998, Raymond E. Feist

I při druhém čtení mě tato sága nesmírně baví! Zajímavé je, že většina, možná všechny rody - šlechta v Císařství - mají svoje špehy, kteří špehují ostatní. Všichni se špehují navzájem a to hned od první části, prostě pořád. Paní Mara zatím stále žije, ačkoliv na ni její zavilí nepřátelé posílají vyvrhele všeho druhu, s cílem ukrátit ji na životě. Má to těžké, takto žít... Žádná pohoda. Možná by raději chtěla být nenápadná obyčejná žena, na kterou není upřená pozornost mocných - ale toto je to její osud a s ním se musí vyrovnávat. Jak jen to jde.... celý text

Ochránce Impéria – Milenec 1998, Raymond E. Feist

Jak si čtu svůj předešlý, tři roky starý komentář k tomuto dílu, zjišťuji, že nic víc už asi nedoplním. Takže pouze zas můžu jen doporučit k přečtení tuto skvělou fantasy... Ta trocha politiky se prostě musí přežít... Už jsem vstoupila do další části a hned v úvodu je tady další dramatický děj... Maro, my ženy vydržíme hodně, ale nevím, nevím... dokážeš překonat bolesti ze ztrát, dokážeš znovu zvítězit, neboť nepřátel máš neúrekom... dokážeme, ty a já, spolu dojít až ke konci ságy? Protože je to moje druhé čtení, vím, že paní Mara... ne neprozradím! A já se musím snažit vydržet do trnek, ať mi neunikne ani slovo! Toto čtení mě totiž moc baví!... celý text

Ochránce Impéria – Otrok 1997, Raymond E. Feist

Konstatuji, že už mám asi paměť přeplněnou knihami a celkem životními událostmi (je třeba pořídit nový počítač - tedy, snad novou hlavu), protože jsem už dříve přečetla další sérii z Trhlinových válek a dokonce jsem k jednotlivým dílům (Mág ad.) psala komentáře! Že by skleróza? Nic si z toho nepamatuju a bylo to před třemi lety! Ó jé! Vjemy a dojmy asi smázly jiné záležitosti... No, každopádně, pokud vydržím do trnek, se k zapomenutému můžu vrátit... Takže jak pokračuje opakování pozapomenuté Ságy o Impériu druhou částí? Skvěle! Proto to taky čtu podruhé. Nebudu natahovat - v závěru jsme vstoupili do výšin politiky... a naše přítelkyně Mara z Acomy tam nemůže chybět. Předtím ale musela přestát mnohá nebezpečí. Vydržela... i když mnozí její věrní, od důstojníků armády až po poslední služebníky ztratili životy při obraně její a jejího domu. Jo, je to boj! Ale jak je známo, my ženy vydržíme hodně. Maro, fandím ti! Je tu malý problém. Případní čtenáři, navnadění mými oslavnými ódami, by se mohli oprudit, dostat kopřivku a pod., protože by mohli zjistit, že je tu... nedej nejvyšší bůh fantasy... že je tu romance!!! Lidi! Ta "romance" zabírá asi 2% textu, sex je jenom naznačen a žádná uslintaná vyznání v této knize nenajdete! A buďme probůh přející! Mara žije ve stálém napětí, bojuje s ohrožením a zatím pořád přežívá, též díky lidem, které má kolem sebe! Dopřejme jí tu milující náruč! Dopřejme jí lásku muže... který, jak se zdá, ačkoliv je jen literární postavou, tak ve skutečnosti by stál za hřích a za potěšení :-).... celý text

Dcera Impéria 1997, Raymond E. Feist

Některé knihy si s odstupem času čtenář(ka) rád(a) přečte podruhé. I mně se to stává. Sága o Impériu mě při prvním čtení velmi oslovila a tehdy jsem si slíbila, že přečtu všechno o Trhlinových válkách... Nadarmo se neříká, že slíbené drží sto roků :-). Takže pro případ krize si zajistím silnější brýle na čtení a v budoucnu se určitě vypravím na Kelewan, potažmo na Midkemii. Anotace dost výstižně navozuje, o čem tento složitý příběh vlastně je. Pokud přijmeme jako fakt, že na Kelewanu je feudální zřízení a pokud nebudeme požadovat, aby se myšlení a chování postav přiblížilo tomu našemu, neboť třeba pojem cti, jak se mi zdá, se z naší kultury víceméně vytrácí (naštěstí, věřím, že ne úplně, že čest a dané slovo tu sem tam ještě přece jen přežívá), tak máme šanci představit si něco neobyčejně zajímavého, mimo obvyklé kulisy fantasy a můžeme se dokonale pobavit. Výborná série, doporučuji. Je tu méně fantasy a o to více příběhu z fiktivního světa, více propracovaného děje a zajímavých postav... Je to zajímavé, je to skvělé! :-)... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

"Když uvážíme, že jediný člověk, odkázaný jen na prosté zdroje fyzické i duševní, dokázal, aby z pustiny vznikla země kananejská, zdá se mi, že člověk je přece jen obdivuhodný tvor. Ale když pomyslím, kolik bylo třeba vytrvalosti a ušlechtilého úsilí, aby se dosáhlo takového výsledku, pociťuji hlubokou úctu k tomu starému venkovanu bez jakéhokoliv vzdělání, který dokázal úspěšně dokončit dílo, hodné díla božího." Mám pocit, že v informacích je uvedený špatný počet stran. Povídka je to kratičká... ale stačí. Cesty ke štěstí a k fungujícímu řádu jsou vlastně velice jednoduché a přímé... ovšem, po takové cestě dokáže jít možná jeden jediný člověk ze... ze všech lidí na planetě.... celý text

Umění zabíjet 2003, Daniel Silva

Moje první setkání s Gabrielem a asi se uvidíme víckrát. Svět tajných služeb, konspirací, svět soubojů jedněch proti druhým, o kterých naprosto nic nevíme... o tom je Umění zabíjet. Kniha je to zajímavá, napínavá a protivníci jsou vůči sobě nemilosrdní... Někdo zabíjí tak snadno, jako když si koupí v pekařství rohlík... jiný, protože musí a trápí ho to... ale je to zkrátka o zabíjení. Je to samozřejmě kniha fiktivní, ale autor nejspíš vychází ze skutečnosti. Možná se nám tady odkrývá čtvrtina, nebo polovina toho, jak to v těchhle kruzích chodí, a určitě je všeho mnohem víc, o čem se nikdy nedozvíme. Pozorujeme dění na povrchu, domníváme se, že jsme získali všechny dostupné informace z médií, a přitom nejspíš ty skutečné a důležité věci jsou určeny jenom pro úzkou skupinu lidí. Tak nějak to vidím. V knize jsou pasáže k zamyšlení. Izraelci - Palestinci, dlouholetý konflikt, rozpory, mnoho o tom nevím, zdrojem jsou opět jen omezené zprávy z médií... Člověk nemůže mít nikdy úplnou jistotu, kde je pravda. Děj knihy bych ohodnotila na 4*, ale jednu* přidávám právě kvůli tomu, že nutí k hodně hlubokému zamyšlení. Vědomí, že "vím, že nic nevím" je totiž docela děsivé.... celý text