alexpo přečtené 104

Výbor z povídek 1959, Anton Pavlovič Čechov

Tak, jako nemusím Čechovova lyrická dramata, tak oceňuji jeho povídky. Jak ty humorné (Koňské příjmení), tak ty smutné. A ruské smutno, je tedy obzvlášť smutné. Nejvíc asi na mě zapůsobila povídka, která se jmenuje (tak nějak) Barce se chce spát. Je o malé, asi desetileté chůvičce, která musí přes den pomáhat od samého jitra a večer už je tak unavená, ale ještě nesmí jít spát, protože musí dohlédnou na mimino, které křičí a křičí a nedá se utišit, a Barce se chce tak spát, už nemůže, klesá jí hlava nad kolébkou, až se dotkne i polštáře a hlavičky miminka, a i to za chvíli přestane křičet, protože je udušeno.... celý text

Jeden den Ivana Děnisoviče 2000, Alexandr Isajevič Solženicyn

Páni! Nuda? pro mne určitě ne. Přestože jsem knihu četla v rámci povinné četby, četla jsem ji ráda, popis jediného obyčejného dne v gulagu úplně stačí, aby měl člověk jasnou představu o krutosti tamějšího života. A ta závěrečná věta na konci dne, v němž se cítí být Ivan takřka šťastný, no , větší paradox jsem nečetla ani v románu Na západní frontě klid.... celý text

Kámen a bolest 1977, Karel Schulz

Newtonův mozek 1898, Jakub Arbes

Proč je to 94. nejhorší kniha? Proč to není nějaký ten Božský bastard? Vždyť toto romaneto je napsané tak nádherným stylem, je tajemné, filozofické, symbolické. Je fakt, že je složité, některé pasáže jsem si musela číst víckrát, ale ta výpovědní hodnota je veliká.... celý text

Na Větrné hůrce 2009, Emily Brontë

No já nevím, tolik jsem o tom četla, dvakrát i viděla různé filmové podoby, a přestože mně obvykle nevadí číst knížku až po zhlédnutí filmu, byla jsem tak trochu zklamaná. Na mě je ten příběh přepjatý, příliš patetický nebo co.... celý text

Jama a kyvadlo 2002, Edgar Allan Poe

Mé první hororové povídky a Jámy jsem se fakt bála.

Havran a jiné básně (14 básní) 2008, Edgar Allan Poe

Rozhodně pro tuto báseň neplatí NEVER MORE!

Evžen Oněgin / Евгений Онегин 1999, Alexandr Sergejevič Puškin

Musím uznat, že některé povinné četby mne dost obohatily. A Evžen do tohoto výčtu nesporně patří. A přestože mi celou dobu nebyl nijak sympatický, v posledních slokách jsem Tatáně přála, aby k sobě nebyla tak tvrdá a trochu si s ním užila :-)... celý text

Piková dáma 1955, Alexandr Sergejevič Puškin

Bídníci I. 1975, Victor Hugo

Nádherný příběh vězně, který byl poslán na galeje kvůli krádeži chleba pro děti své sestry. Nějaký rozsah zásadně neřeším. Kniha je čtivá tak, že jsem si ani nevšimla, že jsem v závěru. A muzikál natočený podle předlohy je díky hudbě ještě krásnější.... celý text

Kouzelný dům 1971, Karel Josef Beneš

Já tu knihu četla jako malá holka u babičky na půdě a tehdy se mi moc líbila. Ovšem tehdy jsem vnímala jen děj a ten byl zvláštní, ještě jsem se ztrátou paměti (v knize :-) ) neměla takovou zkušenost jako dnes (Bleděmodře pruhovaný), takže mě to uchvátilo. Ale hned mě to tehdy donutilo přečíst i Uloupený život a zase vidím, jak se tato stará témata nyní znovu objevují.... celý text

Kočičí hra 1977, István Örkény

Já nejdřív viděla v divadelní podobě a pak si teprve přečetla drama. Obojí bylo moc dobré. Bláznivá paní Eržika i její důvěrnice Myška jsou vděčné postavy. Ukecané, probírají události každodenního života. Eržičinou rádkyní je její sestra Gizela, která emigrovala do Německa, je sice bohatá, ale na invalidním vozíku a přemlouvá Eržiku, aby se k ní nastěhovala. A k jejich sblížení (zeměpisnému) nakonec napomůže frivolní Pavla, která přebere Eržice letitého ctitele.... celý text

Majitelé klíčů 1962, Milan Kundera

Tak to byla úžasná hra. Ty dvě rozehrané partie, kdy jedna polovina rodiny řeší problém klíčů, zatímco druhá odboj, to je rafinované. Také psychologie postav je moc dobrá. Tohle se tedy Kunderovi fakt povedlo. U hry sice byly scénické poznámky, takže jsem si uměla představit, jak se v jednom pokoji zhasne a v druhém nasvíceném probíhá děj, ale třeba tu chvíli , kdy se má hrdina rozhodnout mezi dvěma alternativami, bych raději viděla na jevišti.... celý text

Žert 1969, Milan Kundera

Asi jsem na to už moc jinde. Hlavně mi nesedl hlavní hrdina. Tu zmýlenou jsem mu přála, ještě si měl ty prášky vzít on.

Soukromá vichřice 1967, Vladimír Páral

Tak já z ní depresi měla. Hned jsem si šla přečíst některé pasáže z knihy Vejce a já a bylo mi zas fajn.

Milenci a vrazi 1990, Vladimír Páral

Mně se na téhle knize líbí nejvíc to, jak je napsaná. Co chvíli jiný vypravěč, jiná forma, inzerát, kronika, novinový článek. Páral má velmi osobitý styl. Přečíst dvě tři jeho knihy, a už ho člověk pozná.... celý text

Pod africkým sluncem 1999, Barbara Wood

Zločin a trest 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Jsem ráda, že jsme tuto knihu měli ve druháku jako povinnou četbu. Docela ráda jsem si ji přečetla, ale do mých TOP se prostě nedostane. Není to snad stylem, ten je ukázkový (zvlášť ty vnitřní monology hlavní postavy), ani příběhem, ale je to staré napětím, dobou a hlavně psychologizací postav. Jsme už prostě dál, takových vražd, výčitek svědomí i sebestředných jedinců už jsme zažili víc. Pro mne už Raskolnikov není svým činem výjimečný. Je to další chlap myslící si, že je nadčlověk. druhý díl už byla více méně nuda. Holt už v sobě nemám respekt k autoritám.... celý text

Fiesta 2000, Ernest Hemingway

Pokání 2008, Ian McEwan