amysa přečtené 441

Večeře v horách 2010, Sandra Brown

Tak mám za sebou další knížku z pera Sandry Brown, která mě nijak nenadchla, naprosto jednoduchý a opakující se děj, předvídatelný a tak přeslazený konec.... No, možná jako hodně nenáročná oddechovka dobrá, ale mně už ty její neustálé a pořád dokola popisované erotické scény lezly už prostě krkem... Láska je sice pěkná věc, ale já čtu raději knížky, kde se taky děje i něco jiného a věřte, že i takové Sandra umí napsat. Tato mezi ty její pěkné, čtivé, napínavé a vtipné rozhodně nepatří. Tak snad příště...... celý text

Hanin kufřík 2003, Karen Levine

Hezky a srozumitelně napsaný skutečný příběh jedné židovské rodiny, který po letech doputoval až do Japonska a vlastně až tam došlo k jeho objasnění... Pátrání po majitelce malého kufříku můžete dát přečíst i svým dětem, myslím si, že jim především je tato knížka určena, aby pochopily pojem, co to vlastně ten holocaust a genocida je.... Nebojte se, tento smutný příběh nezachází až do nějakých velkých a krutých podrobností, spíš naopak, po jeho dočtení budete cítit velkou naději a sílu žít dál...... celý text

Radostná zvěst 2002, Sandra Brown

Sandru Brown čtu moc ráda, její příběhy patří k mým oblíbeným a proto jsem po ní opět sáhla, ale tato knížka mi tedy přišla dějově slabší, číst se to dá, ale určitě se k ní nevrátím... Tady je ta linie příběhu pořád jen tak nějak nahoru dolů, v podstatě se tady toho zase tak moc neděje a mám pocit, že některá zbytečná a nesmyslná nedorozumění jsou tam asi jen proto, aby se Ria s Taylorem mohli udobřovat v posteli a nebo po sobě neskonale toužit. Zkrátka i té jiskřivé erotiky tam bylo na můj vkus už nějak moc.... Čekala jsem rozhodně více napětí, překvapení a také humoru, tak jak jsem u Sandry zvyklá a myslím si, že i na těch pár stránkách, které tato knížka má, se to mohlo podařit... Tak třeba příště:-)... celý text

Krotitelka snů 1998, Simona Monyová (p)

Čas od času po knížkách Simony Monyové sáhnu, sice jsem ještě všechny nepřečetla, ale v této jsem se doslova našla, jako kdyby psala o mně:-) Nejsem tedy rozvedená, ale dlouhodobě vdaná a to se snad taky trošku "počítá":-), mám 2 děti, staršího syna, malou holčičku, stejnou sestru, maminku, která občas potřebuje naši péči, blíží se mi čtyřicítka a i já už zápasím se zemskou přitažlivostí:-) Knížka je to vtipná, bavila mě, přečetla jsem jí doslova jedním dechem za pouhé jedno odpoledne, ale věřte, že v těch pár větách najdete nejen příběh nás všech, který vás potěší, pobaví, rozesmutní, ale hlavně si mezi pár řádky opět uvědomíte, že v tom životním zápase nejsme nikdy sami a cítíte z ní tu sílu a naději žít dál, bojovat a vyhrávat... Je velká škoda, že se to autorce nepovedlo, čest její památce...... celý text

Smutek v srdci 2001, La Vyrle Spencer

Příjemná a nenáročná oddechovka, která se velmi dobře čte, nenudí, ale "usíná" se u ní taky pěkně:-) Tuto autorku čtu velmi ráda, na její knížky se vždy těším a určitě ji mohu doporučit každé romantické duši:-)... celý text

V zemi bílého oblaku 2010, Sarah Lark (p)

Těch "pár stránek" jsem přelítla celkem rychle a to nejen proto, že na ní v knihovně čekali další dychtiví čtenáři:-) Tento novozélandský příběh je opravdu čtivý, hezký, zajímavý, místy i napínavý a samozřejmě nechybí ani láska, bez ní by to asi ani nešlo:-) Moc ráda si přečtu i další díly této rodinné ságy, i když si dovolím podotknout, že se mi ten závěr zdál malinko uspěchaný, nebo useknutý a možná asi i zbytečně tragický... Neprozrazuju vůbec nic, je to jen můj osobní pocit... Vy se vůbec nebojte a klidně se začtěte, myslím si, že vás příběh o osidlování Nového Zélandu nezklame:-)... celý text

Kukaččí mládě 2010, Magda Váňová

Tak já nevím, druhá přečtená kniha autorky a tedy žádná sláva... Omlouvám se za kritiku, ale mně se prostě ten zbytečně překombinovaný a zbytečně dramatický styl psaní nelíbí... Na nezvyklá jména jako Riva, Jorika, Oliva, Donáta se zvyknout snad i dá, ale proč autorka většině postav přisuzuje takový ten věčný a urputný zápas o život a pozice na úkor druhých, kdy všichni mají jen ostré lokty, myslí jen sami na sebe a na svůj vlastní píseček a pohodlíčko? Těch kladných momentů, lidí a jejich myšlenek je tu opravdu tak poskrovnu, že já z toho prostě nemám dobrý pocit. A hlavně proto já knížky čtu, abych se při jejich čtení cítila příjemně a hezky... Nejsem naivní a vím, že někdy takový život skutečně i je a že některé skutečné příběhy opravdu dramatické jsou, ale tady prostě cítím, že to nebylo na místě. Autorka tak důrazně tlačí na pilu a snaží se do příběhu vklínit co nejvíce postav a co nejvíce dramatických a tragických situací, že by nebylo na škodu, kdyby lehce zvolnila, ubrala a příběh mohl plynout na mírnější, laskavější a láskyplnější linii. Pak by nebyl zase tak úplně špatný a hlavně by nevyzněl tak smutně a hlavně prázdně... Je to věc názoru, chápu a respektuju, že se tento "akčnější" styl a častější setkání se smrtí může někomu líbit, ale já asi mezi nadšené čtenářky patřit nebudu a ani nějak nemám chuť to zkoušet dál... A to tady mám ještě dvě knížky Pavouk v síti a S tváří beránka. Co myslíte, mám jim dát ještě šanci? Mám doufat, že to drama nebude tak "přitažené za vlasy"? A abych ani já nekončila nijak dramaticky, trošku to odlehčím:-) Vyloženě jsem se několikrát pobavila, jak autorka neustále "upozorňovala" a popisovala stav Daliborova ohryzku:-) Jestli vás zajímá, kolikrát to bylo, neprozradím, spočítejte si to sami, ale věřte, že i mým slabým odhadem vám nebudou stačit obě ruce:-)... celý text

Vidlačka z Chytrova 2002, Gabriela Doušová

Souhlasím s anotací, tato útlá knížečka je opravdu čtivá, milá a příjemná a jsem moc ráda, že jsem na ní v knihovně náhodně narazila. Strávily jsme spolu moc hezký večer a nakonec jsem usínala s veselým úsměvem na tváři:-) Je to taková jednohubka, příběh jedné pražandy, která přesídlí na vesnici do chalupy po svém dědovi, kde stále ještě platí, že "dobří lidé ještě žijí". Tak doufám, že se vám bude příběh Týny taky líbit:-)... celý text

Dům U Tří borovic 2011, Hana Marie Körnerová (p)

Moje úplně první setkání s autorkou a zcela určitě nezůstanu jen u této jediné knížky, chci si zkusit přečíst i další. Hezká, příjemná a velmi čtivá oddechovka, zasazená do francouzského venkova minulého století. Styl psaní mě příjemně překvapil a moc se mi líbil, písmenka před očima ubíhají úplně sama a nepřestanete číst, dokud nejste až na úplném konci. Chvílemi se mi zdál příběh malinko nastavovaný a natahovaný, ale i tak jsem spokojená a určitě mohu doporučit jako odpočinkovou četbu:-)... celý text

Otcomilky 2005, Simona Monyová (p)

Četla jsem už několik věcí od autorky a musím přiznat, že tato útlá knížečka se mi zatím líbila úplně nejvíc. Nezdá se mi až tak humorná a pohodová, jak se tady uvádí, ale nijak depresivní taky ne. Jedná se zkrátka o životní náhled do jedné rodiny, kde se jejich život a momentální situace rozebírá z více stran a z více pohledů členů rodiny. Některé věci nebo dialogy vtipné jsou, ale mezi řádky cítíte, že vás ten příběh vtahuje do sebe a prožíváte s ostatními příběh plný smíšených pocitů, zrady, křivdy, nevěry, pochopení, lásky, štěstí, radosti i smutku a i vy sami se alespoň na chvilku zamýšlíte a bilancujete nad svým vlastním životem.... Já sama jsem to tak tedy cítila a moc ráda si knížku přečtu kdykoliv znovu a jsem hodně zvědavá, jestli ty pocity budu mít i příště naprosto stejné... Schválně zkuste, co to udělá s vámi:-)... celý text

Slepá mapa 2013, Alena Mornštajnová

Slepou mapu jsem začala číst na mnohá doporučení a jsem za ně opravdu ráda, knížka si moc líbila a chválu si rozhodně zaslouží. Dokonce jsem jí zakoupila i své mamince k blížícímu se svátku, čte české autory moc ráda, tak věřím a doufám, že bude spokojená a ráda zavzpomíná na dny svého dětství... Příběh tří žen a jejich blízkých, zasazený do české historie, je opravdu čtivý, hezký, napínavý, místy i hodně smutný a trpký, ale i přesto ve mně nezanechal nijak špatné nebo zlé pocity. Spíše naopak, cítila jsem z něj neuvěřitelnou sílu a vůli "přežít". Knížka mi zůstane ještě dlouho v hlavě a mám o čem přemýšlet, jak bych se asi já sama zachovala a jak bych ty životní situace prožívala, zvládala? Byla to hodně těžká doba a lidé, kteří v ní žili, si zaslouží obdiv a pochopení a vnímám ji i jako takové poselství do budoucna, že by jsme hlavně neměli zapomínat a snažit se chránit a užívat si nabyté volnosti...... celý text

Dopisy z ostrova Skye 2014, Jessica Brockmole

Uf, to je tak nádherný, láskyplný příběh, až jsem jim malinko záviděla:-) Jednotlivá písmenka doslova hltáte, aby jste se dobrali konce, jak to asi dopadne a i když si přejete happyend, jistého není vůbec nic, protože je prostě válka... A ne vše je tak jasné, jak se zdá... JanceDor moc děkuji za doporučení, jsem šťastná, že jsem si knížku koupila a určitě se k ní moc ráda vrátím! A ty dopisy, to je něco tak hezkého, škoda, že se v dnešní době píší čím dál méně... Dávám plný počet hvězdiček a doporučuji s nadšením dál, protože krásných příběhů není nikdy dost...Neváhejte a zkuste, nebudete litovat!... celý text

Motýlí křídla 2012, Veronika Bicker

Jako knížka pro teenegery to není, myslím, vůbec špatné a se zařazením mezi nejhorší knihy nesouhlasím. Tento příběh má v sobě totiž mnohem víc, než se na první pohled zdá. Je to takové to čtení s poučením. Ne, není trapně výchovná, ale zajímavě a napínavě popisuje situace, do kterých se člověk velmi snadno a rychle dostane, které nejdou vzít zpět a poznamenají člověka na celý život. Z úst nás dospěláků je to asi značná nuda, ale když si o tom mládež přečte, uvědomí si to lépe a po svém... Thrillerem bych knížku asi tak úplně nenazvala, ale asi to beru z toho dospělého pohledu, místy napínavá opravdu je a někdy se budete i trochu bát... pro teenegery tak akorát:-) Četla se mi dobře a sama jsem byla zvědavá, jak to tedy vlastně nakonec bylo. A když si vzpomenu a porovnám, co jsem v daném věku četla já, myslím, že by pro mě taková knížka byla docela "bomba". A to, že tady někdo napíše, že je Elena naivní, tak s tím taky nemůžu souhlasit, to prostě k tomuto věku patří a ona byla přeci zamilovaná, prožívala svou první lásku a ucítila svoje první "motýlí chvění, křídla"... Přiznávám, že jsem ke čtení tohoto příběhu přistupovala s lehkou nechutí, ale jsem moc ráda, že můj despekt tentokrát nebyl na místě a mohu napsat pochvalný komentář. Knížka se mi líbila, vůbec mi nevadila a mohu jí klidně doporučit dál. Sice to není veselé čtení - v tom smyslu, že se rozebírá situace smrti Eleniny sestry Laury a souvislost s další nalezenou mrtvou dívkou, ale žádné drastické scény tam neprobíhají, to se nebojte, jen se na konci dozvíte jak to všechno vlastně bylo...... celý text

Sladké zapomínání 2013, Kristin Harmel

Moc hezká knížka, kterou určitě mohu doporučit všem čtenářům, kteří mají rádi příběhy s nádechem rodinného tajemství, překvapení, velké lásky a také smutku.... Po pár řádcích se postupně ponoříte do současnosti, ve které žije sympatická hrdinka Hope, která kromě neustálého řešení svých rodinných starostí, peče ve své pekárně samé laskominy. A nakonec ani vy nemusíte zůstat ochuzeni a klidně si to sami vyzkoušet, protože v knížce je pár receptů, jak si takové dobroty vyrobit:-) A najednou se před vámi pomalu a postupně začne odvíjet i velmi silný a láskyplný příběh z minulosti, který vás z Ameriky zavede až do Evropy a zase zpátky... Doufám, že vás taky tak zasáhne, důležité je hlavně vydržet, protože chvílemi je to i lehce napínavé... Nic víc prozrazovat nebudu a přeji velmi hezké a příjemné počtení:-)... celý text

Gejša 2006, Arthur Golden

Gejša se mi líbila, četla se mi dobře, i když jsem od ní v půlce odběhla k jiným knížkám a zbytek dočetla až teď během 2 dní, takže jsem jí četla dohromady snad skoro celý měsíc... Ale času, který jsem nakonec s touto knížkou strávila, vůbec nelituju a kdo o Sajuri ještě nečetl, určitě to zkuste:-) Já skutečné příběhy čtu moc ráda, byť většinou nejsou vždy tak veselé a šťastné a i tady je to vše laděné spíš smutně a melancholicky, ale to je prostě realita života, tak dříve gejši zkrátka žily a pro krásu a úspěch trpěly.... Vůbec jsem malé Čijo neměla co závidět, po celou dobu jsem jí jen litovala a přála jí, ať se jednou dočká svého štěstí a lásky. Určitě nic neprozrazuji, natočený film je hodně známý a možná jsem ho kdysi i viděla, ale já si na něj moc nepamatuji, takže teď mám příležitost a možnost srovnání:-) Jsem ráda, že jsem mohla lehce proniknout i do historie, zvyklostí a také mentality Japonska a tahle země je pro mě tak vzdálená ( nejen na mapě ) a někdy tak nepochopitelná, že jsem zkrátka ráda, že žiju tam kde jsem:-) Původně jsem dala tři hvězdy, to je pro mě dobré hodnocení, že se mi kniha líbila, ale maličko mi vadila ta rozvláčnost a některé věci opakované stále dokola, ale s odstupem času mi připadá, že to vše zkrátka asi tak mělo být.... Netuším, jestli si jí ještě někdy přečtu znovu, asi mi to zatím jednou stačí, ale kdo ví...... celý text

Selský baroko 2005, Jiří Hájíček

Moje první a také hodně rychlé setkání s autorem, knížka se čte v podstatě sama a docela pěkně. Líbila se mi hra se slovy a popisy jihočeské krajiny, kterou mám ráda a je znát, že i autor sám k ní má velmi blízko. Ač je knížka útlá, tak i na těch pár stránkách se vrátíte do nedávné, a pro řadu z nás, i nelehké minulosti a znovu prožíváte staré křivdy, které přetrvávají napříč generacemi až do současnosti... Pro mě to byla i zajímavá sonda do oboru genealogie a láká mě o to víc tu naší rodinnou historii prozkoumat:-) Knížka se líbila i mé mamince a obě si určitě přečteme i Rybí krev, až na nás dojde řada v knihovně:-)... celý text

Zakázaná přitažlivost 2014, Kateřina Petrusová

Všechny autorčiny knížky mám doma a vůbec nelituju! I na Plyšáka jsem čekala hodně netrpělivě a slupla ho jako malinu! Opět jsem se po celou dobu čtení tak nějak "přiblble" culila a nejen díky Emily a spol. se výborně bavila. Navíc má Em velmi sympatického koníčka jako já, miluje knížky, tak tím mě taky hodně "dostala"... Celý příběh a celá série je prostě hezká, vtipná, napínavá, zkrátka přesně taková, jak to mám ráda! Káčo, prosím, piš ty knížky ještě delší a pokus se, prosím, i ten interval ( je-li to v Tvých silách ) poněkud zkrátit, ať máme zase co číst:-) Už teď se moc se těším na "Pekáč buchet":-) Jednoznačně doporučuji!!!... celý text

Past 2008, Magda Váňová

Moje první knížka od této autorky a přemýšlím, jaké hodnocení napsat, protože tak nějak nemám z knížky moc dobrý pocit... Čtivá je, to nepopírám, ale stačilo by mi asi, kdyby měla poloviční rozsah.... Vím, že takhle může žít řada lidí, ale tady autorka těch zlomyslných úkladů, věčných bojů o majetek a peníze, rodinných tragédií, tajemství a náhod nahustila na můj vkus až moc... Prostě přitažené za vlasy nebo jsem asi už "přečtená", ale fakt bych byla spokojenější s jednodušším a daleko obyčejnějším příběhem... Mám připravené ještě další dvě její knížky, tak budu doufat, že se mi budou líbit více než tato...... celý text

Jak jsem se zbláznila 2013, Ivanka Devátá

Já jsem se na knížku tak moc těšila, ale tentokrát to nějak "dřelo"... Četla se dobře, to jo, ale asi jsem očekávala nějak víc... Jako že bych se řehtala smíchy, tak to tedy ne, ale zase na druhou stranu udělat si srandu z toho, že někdo skončí v blázinci, to jen tak někdo nezvládne. Ale to je prostě celá Ivanka, ta to zkrátka umí, mám jí ráda a to nejen proto, že z jejích knížek cítím autobiografický nádech. Knížku četla i moje maminka a té se líbila, možná je to i tím, že k sobě mají věkově přeci jen blíž a trápí je stejné neduhy stáří, jako třeba nespavost... Zkusím jí ještě někdy příště, s odstupem a bez očekávání a těším se, že mě něčím ještě překvapí:-)... celý text

Volání Kukačky 2014, Robert Galbraith (p)

Kukačka je příjemná detektivka, velmi dobře se čte a její obsáhlost nebo již zmiňovaná rozvleklost mi vůbec nevadila.... Kdyby byla knížka moc stručná, třeba by jsme se ani nedozvěděli o velmi originálním "vyšetřovacím nákupu" Robin a Cormorana a to by byla, myslím, veliká škoda. Tato dvojice je prostě skvělá, sympatická, moc se mi líbí a zkrátka mi sedí:-) Těším se na další díly této série a jsem moc zvědavá, jak se budou jejich osobní životy nadále vyvíjet a jak se jim bude dařit řešení dalších kriminálních případů. Kromě příjemně plynoucí detektivky je mi knížka sympatická nejen počtem stránek, ale i moc pěknou obálkou. Kukačka se mi líbila víc jak Prázdné místo, to bylo pro mě daleko víc depresivní. A i když už vím, kdo je kdo a znám už i vraha, stejně si Kukačku ráda, s odstupem času, přečtu znovu:-) A to je myslím slušné doporučení pro ty, kteří váhají zda se do ní mají vůbec pustit, dle mého za přečtení určitě stojí!... celý text