Andělka16
přečtené 83
Playground
2016,
Lars Kepler
Zklamání nad zklamání. Knihu jsem si pořídila kvůli jména Kepler... U knihy Playground mi došla jediná věc: K čemu oba autoři potřebovali a použili nálepku fantasy. Pokud v knize píšete scénu o zabití sedmilétého dítěte sekyrou a jsou tam další brutální prvky, nad kterými se čtenáři obrací žaludek naruby, udělejte z toho... fantasy! A všechna hrůza půjde (?) mimo vás. Však tohle není realita, že? Fantasy souvisí (světe div se!) se slovem fantazie, týká se snění, zamyšlením se nad spravedlností, dobrem a zlem, týká se věcí vyšších, není pouze řemeslným popisem brutality, která zamýšlí šokovat čtenáře. To zavání pachtěním se po laciném humbuku a prodejnosti za každou cenu. Ke ztotožnění se s hlavní postavou chyběla bližší perspektiva. Vypravěč byl hrdince příliš vzdálený, dokonce občas viděl i do hlavy jiným postavám a za zavřené dveře. Záměr nebo začátečnická chyba? Kniha je sice dobře napsaná, přesto byla pro mě velkým zklamáním. Nepřinesla mi vůbec nic, neobohatila mi volné chvíle ani nepovznesla mysl. Lepší by bylo, kdybych ji bývala nečetla.... celý text
