andrewd
přečtené 19
Feminismus je pro každého
2018,
Chimamanda Ngozi Adichie
Přečteno v originále. Esej je pěkně napsaná a plná dobrých myšlenek, se kterými souhlasím, mně osobně ale tato útlá knížka nic nového nepředala. Vím, že jde vlastně jen o přepis TED Talku, ale je škoda, že některé myšlenky zde autorka víc nerozvinula. Faktem je, že knížka poslouží jako dokonalý dárek pro rodinné příslušníky, kteří vás iritují svými tupými poznámkami k feminismu. Takže ano, lidé, kteří celou myšlenku feminismu dosud vůbec nepochopili, si rozhodně z této eseje můžou mnoho odnést. Nám "zarytým feministům" ovšem nic nového nenabídne. :) Určitě ale plánuji si od autorky přečíst něco dalšího, protože její styl psaní mi sednul.... celý text
Ztracené
2015,
Eva Urbaníková
V první řadě mi přijde jako velká škoda, že obálka barvou i provedením dělá z knihy četbu výhradně pro ženy, přitom přečíst by si ji určitě měli i muži. Já jsem se k ní dostal vlastně úplnou náhodou a obálka mě téměř odradila. Kniha je jinak napsaná dobře a čte se rychle. Přečtení této knihy rozhodně změnilo jistým způsobem můj pohled na věc, a přestože by mě nikdy nenapadlo odsuzovat plošně všechny Araby nebo všechny kdo praktikují islám, už zdaleka nejsem natolik otevřený multikulturní Evropě jako předtím. Je jasné, že multikulturní soužití může fungovat pouze tehdy, pokud funguje oboustranný respekt a snaha o porozumění, a tohle evidentně mnohým Arabů naprosto chybí. Ze všech šesti příběhů je patrné, že oni se Evropě přizpůsobovat nehodlají ani v nejmenším - naopak, očekávají že Evropa se bezvýhradně přizpůsobí jim. Také očekávají, že bohatství k nim přijde samo, aniž by hnuli prstem, a že kamkoliv přijdou, budou si moct zachovat status quo, na které jsou zvyklí - tedy že jsou jako muži nadřazení a ženy jsou pouze služky do domácnosti a prostředky k uspokojení potřeb a výrobě dětí. Uvědomění, že jejich vidění světa není úplně správné, zjevně většina z nich vůbec není schopná, a to ani po několikaletém (!) vztahu s evropskou partnerkou... Bylo to hodně smutné čtení a hlavně mi bylo líto těch dětí, které v těchto vztazích vznikly. Potažmo pak všech dětí, který v arabských a afrických zemích kvůli kulturnímu a sociálnímu nastavení společnosti trpí. Zejména holčiček, které jsou zmrzačeny ženskou obřízkou a podobnými ohavnostmi a své životy jsou předurčeny trávit ve stínu mužů. Abych to shrnul, ponurý závěr, ke kterému jsem došel po přečtení této knihy, je, že arabské země jsou přes všechno své bohatství opravdu neuvěřitelně zaostalé a bude trvat několik generací, než se tohle změní, pokud se to vůbec kdy změní. Kniha je nicméně zajímavá, občas si ale nad naivitou a hloupostí všech vypravěček budete chtít vytrhat vlasy.... celý text
Balada o ptácích a hadech
2020,
Suzanne Collins
Originální, ambiciózní, napínavé a vcelku čtivé, i když vůbec ne tolik, jak bych si přál... Podtrženo a sečteno, návrat do světa Hunger Games, který neurazí. S původní trilogií se to měřit nemůže, ale to nejspíš nikdo z nás ani neočekával. I tak jde o slušný prequel, který vlastně může fungovat i jako standalone. Přestože by mě mnohem víc zajímaly Hladové hry Haymitche nebo Finnicka, líbilo se mi nahlédnutí do minulosti prezidenta Snowa. Děj bohužel není ani zdaleka tak nabitý akcí, jak by člověk čekal, a místy je naopak vážně rozvleklý. Postavy jsou naproti tomu zajímavé a některé mi i přirostly k srdci. Na posledních cca 150 stranách knize dost znatelně dochází dech, což je škoda. Jelikož má přes 500 stran (!), tak bych v této fázi naopak čekal gradující velké finále. Ono finále (poněkud předvídatelné a zbrklé, spíš než uspokojivé) se ovšem koná až v poslední kapitole a těch mnoho desítek stran, kterými jsem se musel prokousat, abych se k němu vůbec dostal, mě opravdu nebavilo. Taky mě mrzí, že samotné Hladové hry nebyly napsané zajímavěji, nemůžu si pomoct, ale působí to, jako by je autorka chtěla mít rychle z krku. Co se mi líbilo, bylo to, že se nesnažila udělat ze Snowa najednou klaďase a naopak opravdu skvěle vystihla stinné stránky jeho osobnosti, jeho touhu po moci, vypočítavost, nezdravou potřebu ovládat a kontrolovat ostatní apod. Dává to perfektní smysl v kontextu toho, co se z něj o mnoho let později stane. Alespoň tříhvězdičkové hodnocení si to zaslouží, protože je to objektivně dobrá kniha, ale od Suzanne Collins bych přece jen čekal něco víc. Zatímco u původní HG trilogie mám jistotu, že se k ní v budoucnu ještě několikrát vrátím, u Balady tu jistotu nemám. Až tolik mě to prostě nebavilo. Nicméně na filmové zpracování jsem zvědavý.... celý text
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
2020,
Martin Řezníček
Martin Řezníček v této knize dokazuje, že je nejen kvalitním novinářem, ale také velmi dobrým spisovatelem. Je vidět, že skutečně ve Státech strávil podstatnou část života a nasbíral tam spoustu zkušeností. Knížka je nabitá informacemi, ale zároveň je psaná velmi poutavě. Hodně věcí jsem musel googlit a některé kapitoly mě tolik nebavily, jiné mě zase bavily hodně. Myslím, že nutnost pro každého, kdo se o dění v USA zajímá.... celý text
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
2017,
Timothy Snyder
Opravdu hodně dobrá kniha, která vám ukazuje, jak tenká a snadno odstranitelná je hranice mezi demokracií a autoritářským režimem. Při čtení si uvědomíte očividné paralely mezi událostmi 20. století a událostmi dnešních dnů. Knížka je psaná primárně pro Američany, a tak odkazuje místy na americkou politickou situaci v roce 2017, ale je úplně stejně aktuální i pro nás v ČR v roce 2021. Ano, máte ji přečtenou za chvilku, protože je psaná velmi jednoduše a stručně a chápu, že tohle každému nemusí vyhovovat. I tak myslím, že knížka vám toho předá fakt hodně. Jen se trochu obávám, že ti, kterým by toho předala nejvíc a kteří by si ji měli přečíst povinně, si ji nikdy nepřečtou.... celý text
Jantarové kukátko
2007,
Philip Pullman
Prvních pár kapitol se hodně táhne a musel jsem vynaložit určité úsilí, aby se přes ně dostal. Navíc se objevuje záplava nových postav i světů a člověku chvíli trvá, než se v tom zorientuje. Ovšem přibližně od druhé poloviny knihy jsem se nemohl od čtení odtrhnout. Z konce jsem nebyl vůbec šťastný, právě naopak, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že je to takhle nejlepší. Klobouk dolů Pullmanovi, že dokázal nitky pospojovat tak, aby všechny postavy dospěly ke koncům, které dávají smysl. K tomu má naprosto úchvatný styl psaní (doporučuji číst v originále) a já se s radostí nechal vtáhnout do všech těch nádherně vykreslených světů, pozoroval, jak Lyra s Willem dospívají, a prožíval všechno s nimi. Líbilo se mi, že hlavní protagonisté nejsou dokonalí a že jsou charkaterizováni zápornými vlastnostmi - Lyra je lhářka a Will vrah a oba jsou nuceni se ke tomu uchylovat, aby přežili. Byl tu taky skvělý vývoj jejich vztahu s Gallivespiany. Příběh paní Coulterové mě hrozně bavil a tento díl mě ujistil, že je to moje nejoblíbenější postava z Esencí. I pasáže s Mary Malone byly zajímavé, i když paradoxně pro děj nepříliš důležité a párkrát jsem se přistihl, že počítám, kolik ještě stránek, než její kapitola skončí a přesuneme se zase k hlavním hrdinům. Bohužel se nemůžu zbavit pocitu, že potenciál téhle série se dal využít o trošku lépe. Máme zde manipulující, represivní a zkorumpované Magisterium, které se nezdráhá absolutně ničeho, aby dosáhlo svých cílů a udrželo si moc. Evidentně tedy bylo cílem vytvořit epickou fantasy, která má poukázat na problémy církve, nebezpečí fanatismu, vyvolávat otázky, stavět se proti dogmatům, atd atd. To je výborný nápad, ale myslím, že když už do toho autor jde, měl by do toho jít se vším všudy. Což se zde bohužel úplně neděje. Pullman přitom v této knize měl prostor se do toho pustit a celou problematiku víc rozvinout, ten prostor ale nevyužil. Prezident MacPhail tady má jen jedinou zajímavou scénu, když mluví s paní Coulterovou, otec Gomez je zase zbytečná a plochá postava, která má přinést laciné drama, ale její příběh čtenáře vůbec nezajímá. Působí to ve výsledku až moc zjednodušeně a autor nám prakticky říká, že Magisterium je špatné, jen protože úplně všichni jeho členové jsou zlí, a to je celé. Jenže tohle prostě nestačí, svět přece není černobílý a svět Jeho temných esencí rozhodně ne. Jantarové kukátko je každopádně důstojným zakončením velkolepé trilogie. Trilogie, která je v mnoha ohledech jedinečná, předkládá zajímavé myšlenky a nutí vás nad nimi uvažovat. Překypuje komplexními postavami, které si zamilujete, a kombinuje do detailů promyšlený fantasy svět s prvky ze světa vědy. Je to trilogie, která na mě udělala velký dojem a vím jistě, že až se k ní někdy vrátím, budu okouzlen úplně stejně, jako při prvním čtení.... celý text
Pán much
2003,
William Golding
Kniha pro mě byla asi do poloviny poměrně zdlouhavá, až nezáživná. Rozhodně jsem do ní šel s očekáváním něčeho trochu jiného. Autorovy detailní poetické popisy všeho na ostrově jsou sice krásné, ale po čase už mě začaly unavovat. Nicméně posléze se příběh konečně začíná rozjíždět, zlověstná a temná atmosféra se stupňuje a zbytek knihy jsem přečetl jedním dechem. Poslední kapitoly, kde se dostane k moci opravdové zlo, onen Pán much, číhající v každém z nás, jsou mrazivé. Hodně se mi líbil skvělý závěr, který jsem vůbec nečekal. Poselství knihy je jasné a zanechá ve vás velmi silné emoce. Co mě úplně neuspokojilo, byly postavy, které, byť prošly velkým vývojem, mohly mít o něco lépe propracované charaktery a chovat se uvěřitelněji. Knihu jako celek ale rozhodně hodnotím kladně.... celý text