Anežka010101
přečtené 300
Nejsmutnější příběh
1989,
Ford Madox Ford
Kniha s jasným příběhem a nespolehlivým vypravěčem mi učarovala. Přebujelá dějová linka se zdánlivě roztříštěným pohledem do mnoha srdcí proradných a pokryteckých na jedné straně a do duší milujícich a trpících na straně druhé vykresluje nesnadnou cestu k srdci milované osoby a trnitou stezku do srdce vlastního. Čte se poměrně dost obtížně, avšak obraz poskládaný ze střepů i z poměrně matoucích výpovědí nakonec čtenáři poskytne překvapivě ostrý dojem utrpení, marnosti, ale nakonec i lásky samé.... celý text
Hodina vlků
2018,
Ingmar Bergman
Temné, ale jemné. "..věrná hlava Medusy." Nečte se snadno, ale stojí rozhodně za přečtení. Mistrovství Bergmana spočívá v tom, že se narodil spisovatelem. Umí dokonale popsat dno duše. Myslím, že vlastně nejlépe ze všech autorů, co znám. Přečtěte si to, už jen proto, že dobrá povídka je vždy silný impuls pro čtenáře: nedovolí nám nezamyslet se nad sebou. Povídka mi vždy přišla vůči románu jako prvotní zamilovanost k nesmrtelné lásce. Je sice obvykle méně trvalá a hrozí jí rozprášení v čase, zatímco dobrý román věky přetrvá; ale pokud je povídka dobrá, překoná toto úskalí, je tak silným impulsem jako pověstný blesk z čistého nebe. A tak Bergman právě píše:... celý text
Vladař
2009,
Niccolò Machiavelli
Tak obecně nerada čtu navodné knihy, rady a knihy, kdy si autor mysli, že zna problém dokonale. Ale už po pár stranách mi došlo, že Machiavelli musel vynikat ve své době jak intelektem, tak úsudkem. Moc se mi líbilo, jak přimo pojmenována dané situace pravými jmény, to už se dnes moc nevidí.Dnesni hraná hyperkorektnost by mu asi svazala ruce. Je to velmi nadčasové, svěží dílko a s úvahami i po 500letech platnými.Obdivuhodné.Myslim, že autor nebyl.nekritický nebo samolibý ( jak.mnozi jeho soucasnici o nem psali, naopak, byl upřímný.Uprimnost se trestá v každé době;-))... celý text
Fragmenty devoluce
2023,
Tomáš Král
"Poslední tři písmena otevírají vždy dveře." neznámý hráč Minecraftu Přesně tato poznámka, kterou jsem někde zaslechnula, mi připomněla jednu dokonalou báseň, která mě kdysi v některém dubnu utkvěla v hlavě (dostupná na webu autora www.tomas-kral-tvorba.cz) Jakou radost jsem měla, když jsem zjistila, že už je jich celá sbírka. Přečtěte si ji, ze všech stran. Anotace možná navádí k jakýmsi postupům, jak tyto básně vnímat. Radí čtenáři kudy a kam. Blbost. Dívejte se zpříma a po svém, jak jste zvyklí. Obzvlášť, když bezesporu všechny básně, které tato pozoruhodná sbírka obsahuje, jsou vystavěny z vůní, chutí, barev, peříček, snů, vzpomínek na vzpomínky a hlavně z krve, masa a kostí; obzvlášť tehdy je nutné číst básně, ne řeč o básni. I můj komentář je irrelevantní: zachycuje jen velmi zhruba moji náladu z knihy. Znáte ten pocit, když ráno v sobotu vstanete a najednou máte chuť celý den všechno dělat jinak, než obvykle? Jít jinou cestou ráno pro rohlíky, usmát se na všechny, které po cestě potkáte a pozorovat stromy a mraky? Loudat se. Připomenout si svoji první lásku, představit si ji teď, co asi dělá? Poslat dopis svojí tetě, kterou jste měl tak rád, ale už za ní vlastně vůbec nejezdíte. Uspořádat piknik pro dva v lese. Cokoli. Přesně takové nápady ve mně tato sbírka vyvolala ( a piknik s mojí tetou doopravdy proběhl a trochu jsem nastydla: ale byl skvělý.). Nevím, čím to přesně je. I to mě baví. Zamilované básně v knize jsou maskovány monstrózními mušelínovými závěsy, hvězdným prachem a ...a nějakými tajnými ingrediencemi- uvidíte sami: jsou intimní, krásné, neopakovatelné, dechberoucí, ach tolik dechberoucí.. nebo...no ano: dojemné. Básně o literatuře, o životě a údělu básníka jsou vtipné a kritické zároveň: bavila jsem se skvěle. Utrpení nepopsatelnosti krásy života....lapeno, rozsekáno na kousky, poskládáno a vystaveno v naději, že náhodný přihlížející pomůže dobrat se východu ve světě, kde "všechny dveře vedou jen dovnitř." "Pozorovat tě, nic víc Pleješ záhony s tak samozřejmou zručností Jako jsi plela můj život od všeho nicotného Je to stejný princip jako když si vymysleli boha a rozdělili nic na dny Pletí je přesně to, co bohové dělají s lidmi Nemohu si vzpomenout zda jsi stvořila ty mne či já tebe" (str.25) "Město mne pozoruje Myslí, že jej nevidím, protože je všude okolo Proto píšu Prozatím nic nenasvědčuje tomu že by město umělo číst." ( str.49)... celý text
Jana bude brzy sbírat lipový květ
2022,
Miloš Doležal
Moc, moc krásná sbírka. Škoda číst o ní. Doporučuji opravdu všem. I těm, kteří poezii obvykle nečtou.
