Annette
přečtené 386
Sto roků samoty
2006,
Gabriel García Márquez
Ač je to už téměř rok, co jsem Sto roků samoty poprvé držela v ruce a začala pomalu obracet první strany, není snad jediný den (no dobře, ne každý den, ale chápete, jak to myslím), kdy bych se v myšlenkách ke knize nevrátila. Pro mě je to jedna z těch knih, na kterou nikdy nezapomenete, ale zároveň v ní objevíte něco nového pokaždé, kdy vás napadne se k ní vrátit. Přestože musím přiznat, že jsem se zpočátku v ději i stylu psaní docela ztrácela, po určité chvíli jsem knihy téměř doslova vklouzla a následujících několik dní jsem jí nepustila z ruky. I když to není děsně tlustá bichle, přečíst Sto roků samoty mi zabralo delší dobu, ale ze zkušenosti už vím, že takové knihy potom hodnotím jako nejlepší (měla jsem to stejně např. i u Lolity, Pána prstenů nebo Jako zabít ptáčka). Sto roků samoty se pro mě z literárního hlediska stalo téměř modlou, jakýmsi knižním božstvem, ke kterému se neustále vracím a všem ho doporučuji (a to někdy až příliš horlivě, pardon, ale stojí to za to). Bezkonkurenční dílo, osobně je to pro mě nejen jeden z top románů 20. století, ale vlastně jedna z nejlepších knih vůbec. A malé doporučení na konec - pokud se na knihu teprve chystáte, vezměte si ke čtení tužku a list papíru a čmárejte si rodokmen Buendíů. Rozhodně pro vás potom bude jednodušší orientovat se mezi postavami. =)... celý text
Jako zabít ptáčka
2009,
Harper Lee
"Shoot all the bluejays you want, if you can hit them, but remember it's a sin to kill a mockingbird." Jako zabít ptáčka je pro mě takový malý must-read, o který by měl každý náruživý čtenář alespoň jednou zavadit. Osudy a charaktery hlavních hrdinů se musí dotknout snad každého z nás a působivý pohled mladého děvčátka v sobě nese snad všechny lehkosti i těžkosti dětského světa, na který je radost i tíha zavzpomínat. Zároveň ale zdůrazňuje ryzí lidskost v té nejlepší i nejhorší podobě tak, jak to zkušenostmi vyostřené dospělé oko nedokáže zachytit. Výborná kniha, nádherná, dokonalá.... celý text
