Annette
přečtené 386
Soumrak království
2013,
Morgan Rhodes (p)
Ze začátku jsem se bála, že to bude hloupé a nebude to stát za přečtení (a už vůbec ne za pokračování), ale byla jsem příjemně překvapena. Je to zase něco trochu jiného, ale krásně napsané, rychle pohltí a přečte se jedním dechem. Rozhodně mohu doporučit.... celý text
Mrtví do soumraku
2009,
Charlaine Harris
Knížku jsem četla až po shlédnutí seriálu a byla pro mě obrovským zklamáním. Seriál je podle mě jeden z nejlepších (tedy aspoň většina jeho sérií), ale celá kniha se nese v duchu "jsem sice blondýna s velkýma kozama a pracuju jako sevírka, ale to neznamená, že jsem hloupá". Autorčin styl psaní je velice jednoduchý, nevtáhne čtenáře do děje, ani nezaujme. V polovině druhého dílu jsem to prostě musela vzdát a proto radím - zůstaňte u seriálu.... celý text
Padesát odstínů svobody
2013,
E. L. James (p)
Neříkám, že se to nedalo. Když se nad tím zamyslím, asi mě to bavilo víc než druhá polovina předchozího dílu, při které jsem někdy měla opravdu chuť toho nechat a nikdy se k tomu nevrátit. Nakonec jsem se ale překonala a přetrpěla i třetí díl. Ten už je o něco čtivější, dokonce ani Anastasiina vnitřní bohyně už nedělá přemety na lenošce tak často a její podvědomí si víceméně odpustilo i kritické pohledy zpod půlměsícových brýlí. Asi to dočte každý, už jenom proto aby věděl jak to dopadne (ne že by to nebylo jisté hned od první kapitoly prvního dílu, ale...), ale kdyby ten příběh autorka trochu víc propracovala a promyslela (pokud je takové mozkové činnosti schopná =D) a třeba začala chodit na nějaké kurzy psaní, tak by to nemuselo být tak špatné. Chtěla jsem si to přečíst a přečetla jsem si to, ale není to nic, k čemu bych se někdy chtěla vrátit.... celý text
Jednou provždy
2012,
Kiersten White
Dočetla jsem, ale... Do prvního dílu jsem se pustila jen proto, že jsem zrovna neměla nic jiného na čtení a byla jsem překvapena, jak rychle mě příběh pohltil. Proto jsem se ihned pustila do druhého dílu a následně do třetího... A původní nadšení mě opouštělo stejně rychle, jako přišlo. Posledních sto stránek bylo vlastně jen utrpením, které jsem překonala jen proto, abych dokončila sérii. Znovu bych do toho nešla a rozhodně bych sérii nedoporučovala.... celý text
Velký Gatsby
1991,
Francis Scott Fitzgerald
Velký Gatsby mě nadchnul. Prvních pár kapitol mě tolik nechytlo a zezačátku bych rozhodně neřekla, že to je kniha, od které se nelze odtrhnout. Když jsem ale hlouběji pronikla do děje, kniha mě úplně pohltila. Pokaždé, když se mě někdo ptal, jak bych tuto knihu popsala, okamžitě mě napadlo slovo ,nádherný'. Propadla jsem kouzlu Fitzgeraldova stylu psaní, zamilovala jsem se do jeho slov a výrazů, které použil. I když jsem některé věty musela přečíst dvakrát, aby mi plně došel jejich význam, pokaždé mě okouzlilo, jak si Fitzgerald s jednotlivými větami pohrál a dal si záležet na každém detailu. Jediné, co mě mrzí, je, že jsem film viděla dřív, než jsem stihla dočíst knihu. Nejen že jsem věděla, jak příběh skončí (od toho momentu jsem Daisy nenáviděla a řekla bych, že se pro mě stala nejhloupější ženskou hrdinkou, i když konkurence je v dnešní literatuře dost vysoká), ale přišla jsem o kouzlo vytvořit si v mysli vlastní svět. Upřímně řečeno, film je moc dobrý, nechybí v něm skoro nic (což mě příjemně překvapilo, v dnešní době se málokdy film skutečně podobá své literární předloze, ale vzhledem k rozsáhlosti a propracovanosti díla se nic vynechat nedalo, aniž by se příběh zbortil jako domeček z karet), ale přece jenom Gatsbyho večírky nejsou popisovány až tak velkolepě. Jinak nemám absolutně co vytknout a celkový dojem, který ve mě kniha zanechala jsem už dlouho z jiné knížky neměla.... celý text
