Arisu
přečtené 160
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Nikdy jsem neměla za to, že je nezbytně důležité přečíst si jednu z nejznámějších knih od Murakamiho - právě proto, že je nejznámější. Ne že bych ji zatracovala a nechtěla se k ní někdy uchýlit. Jen mi to jaksi evokovalo spíš masy, které první co vyhrknou při jméně Murakami, je "Norské dřevo". Vždyť přece Sputnik nebo Afterdark jsou ne tak protěžované a přitom skvělé. Nebude Norské dřevo jen snůžkou něčeho, co vlastně nechci číst? A nebylo. Opět skvělé charaktery a vcelku až bolestně "normální" děj plný smrti. A jak je zvykem, konec ze kterého mrazí, mrazí... a mrazí znovu, když si na něj vzpomenete.... celý text
Celebrity
2009,
Ondřej Neff
Knihu jsem si přečetla na základě hodnocení v Ikarii, kde se kniha držela na prvních příčkách čtenářského žebříčku poměrně dost dlouho. Po pár stránkách jsem zoufale doufala, že se něco zlepší... cokoli. Styl psaní, charakter postav se rozvine, příběh nebude tak šílená slátanina. Bohužel. Výraz "wtf" mi na tváři zůstal do poslední stránky (hlavně u té...). Všechno jsem překousla. Nicholsona, Deppa, Steepovou, Browna... ale když přišel na řadu mr. Giger, už to nemohlo být horší. A kupodivu bylo. Otázka tedy zní: Kdo proboha sestavuje žebříčky v Ikarii - aneb- ano, říkali mi, že poslední dobou tento plátek není co býval. Příběh nanicovatý, charaktery postav otřesné, děj podivně poslepovaný. Jediné za co je ta jedna hvězda, kterou uděluji - střídání pohledu postav na děj, čili jedna kapitola Karel, jedna Veronika. Tím se to trošičku ozvláštnilo dejme tomu. Zatím jsem od Neffa četla jen Tmu, takže jsem od konce neočekávala, že bude soudný, ale že bude "nesoudná" celá kniha.. no, každý den není posvícení, že?... celý text
