Arisu3
přečtené 194
Na východ od ráje
2006,
John Steinbeck
Já tak nerada píšu recenze, na druhou stranu u oblíbených knížek chci mít aspoň pár řádků než to zas všechno zapomenu - takže čas na velmi chaotický rant nad postavami. Tyhle dumací knížky plné rozvah nad dobrem a zlem s vývojem charakterů jsou prostě nejlepší. Když jsem se dočetla, že to je založeno na biblickém příběhu, tak nějak jsem očekávala, že Charles prostě Adama zabije a *the end* už ne s tím, že se celá knížka otevře dalším postavám a život půjde dál, kdy se každý musí vypořádat s následky svých rozhodnutí jako v normálním světe. A jak jsem měla raději mladšího Adama, jak stárli, tak se oblíbenství překlopilo k Charlesovi, který nebyl slepý vůči zlu kolem sebe a ve svém nitru. Žil dobrý a spokojený život? Asi těžko, ale žil život stejně jako činil svá rozhodnutí. S další generací se Kain/Ábel paralela ještě více rozvíjí a komplikuje. Kdo je kdo z obou bratrů a kdo učiní jaký hřích je zřejmé, ale vztah mezi nimi je rozdílný (tak ještě aby ne, když jedni mají za otcovskou figuru Cyruse a druzí Leeho). Teda já bych si mezi svým duševně-čisťounkým-nábožensky-fanatickým synem a synem s penězi vybrala jinak, ale tak, chápem. Vybere si jedinou věc, kterou mu Caleb nemůže dát. A i přes svůj hřích (já to jako stoprocentní hřích nevidím, u Árona to bylo dobrovolné rozhodnutí plynoucí z omezené mysli, která nedokáže pochopit věci mimo svůj světonázor... tak z toho holt bude dobrovolná kulka v hlavě, navíc i Adam na tom měl velký podíl - nic svým synům neřekneš, přestěhuješ se do města, kde jejich matka žije a čekáš, že to nezjistí??) měl Caleb díky rozdílné výchově a lepšímu chápání svého nitra stále možnost změnit svůj osud a zvolit si svou vlastní cestu, která nebude plná sebedestrukce. Ač jsem Adama a Árona nemusela, tak se mi líbilo, že nám byly ukázány jak dokonale lidské postavy s dobrými i špatnými vlastnostmi, tak i opačné extrémy - na jednom pólu byla Cathy/Kate jako čiré zlo, na druhém zase právě ten Adam a Áron, kteří nedokázali pochopit skutečný život a všechno si romantizovali (pak otázka, zda je to symbol čistoty a nebo zda už je to hází někam do šedé zóny, ale špatně se porovnávají s postavami ve středu, když jsou tak odtrženi od reality... navíc, Cathy nevidí dobro, ti dva nevidí zlo - takže protipóly a tečka). Pak měl člověk ty postavy ve středu jako Leeho, Caleba, Abru, Charlese, Samuela a další podstatně raději. A celkově Hamiltonovi byli skvělí, už jen kvůli příběhu s maminkou a pilotem ta knížka musí dostat plný počet hvězdiček.... celý text
Na Větrné hůrce
2009,
Emily Brontë
Tuhle knihu mám ráda kvůli všem svým nenaplněným očekáváním. Vlastně jsem zrovna přečetla dvě knihy krátce po sobě, které se vydávaly za něco, co nejsou (v tom dobrém, vědomém smyslu). Tady to byla chorobná obsese až za hrob vyvolaná hrozivým traumatem z dětství, která nám byla podána v přestrojení za romanci. Vyhnula se mi jakákoliv propagace nebo filmové zpracování, nedejbože aby byla zanesena do našich školních osnov, a tedy jsem k ní přistoupila naprostou náhodou, když jsem si zrovna kupovala něco od Austenové. A přesně to jsem od ní také očekávala... nějaké mírumilovné předmanželské tahanice. Co jsem ovšem už nečekala bylo tolik zkažených a nelíbivých charakterů zasazených do nepříznivého venkovského prostředí, kde se divím, že se všichni rovnou nepovraždili. A jak já jsem si to množství nenávisti užila! Však je nám jako lidstvu mnohem bližší než nepodmíněná láska. Na tom byla ostatně celá knížka stavěna - děje mimo vztahy mezi postavami bylo málo a vše se točilo kolem toho, jak někdo další reagoval na něčí pohnutky (mé oblíbené, ač chápu, že spoustu lidí by to unudilo k smrti). Veškeré motivy skvěle seděly k celkovému charakteru postav, který se autorka nebála líčit ve veškeré své surovosti a já si je oblíbila více než kteréhokoliv hrdinu. Pokud mě něco překvapilo, byl to konec knížky a já stále přemýšlím, jak se k tomu vlastně postavit. Na jednu stranu si cením jediného možného překvapení, kterého se mi mohlo dočkat - a tedy happy endu, kde si k sobě nový pár našel cestu (aneb věrná kopie toho, jak by to pokračovalo pro staré, kdyby žádný Edgar neexistoval) a posmrtný happy end starého. Na druhou stranu by k celkovému nádechu knihy lépe pasoval podstatně pochmurnější závěr, kde by mladá Katka zůstala uvězněná a nikdo by nebyl šťastný. A nebo kde by zemřeli Heathcliffovou rukou, že.... celý text
Anna ze Zeleného domu
1982,
Lucy Maud Montgomery
Četla jsem ji v originále, takže nevím, co přesně se skrývá pod "lehce upraveným vydáním" v češtině, ale překvapilo mě, jak jednoduše se četla. Ale to tak asi bývá, když sklouznu k žánru určeném pro jinou věkovou kategorii. Neubráním se srovnáním se seriálem Anne with an E, díky kterému jsem se ke knížce vůbec dostala. Líbí se mi, že obě díla jsou na svou dobu progresivní. V knížce hlavně co se výchovy a přístupu ke vzdělání u žen týkalo, seriál zase zrcadlí problémy našich časů:) Trochu mě mrzelo rozložení děje a chybějící spád. Naprostá většina knížky byla zalita optimismem, ale na úplný závěr se na nás autorka rozhodla naházet smrt Matthewa, výrazné zhoršení zraku Marilly, (skoro) prodané Green Gables a z mého pohledu zničení Anniny cesty za vzděláním. Přišlo mi to strašně líné a myslím si, že navrstvit to šlo podstatně lépe. A zatímco v seriálu se mi vývoj postavy Anne líbil, v knize mi přišlo, že ji autorka strašně rychle oškubala o všechny její dětské výstřednosti a udělala z ní dospělejší, ale méně zajímavou a plochou postavu. Také jsme byli ochuzeni o jakoukoliv scénku s Gilbertem a to přitom ve školních letech měla k vybudování přátelství mezi nimi tolik příležitostí. Takže za mě skvělý námět, postavy a styl vyprávění, ale novodobé zpracování u mě přece jen vyhrálo (a to se opravdu moc často nestává) a maličko se bojím číst dál, jelikož se zase vzdálím od toho dokonalého začátku, který mě na tom tak bavil.... celý text
