asanita přečtené 200

Třetí stříbrná kniha snů 2017, Kerstin Gier

Milý a příjemný závěr snové trilogie po nekonečném čekání konečně přišel. Závěrečné rozuzlení bylo možná trochu uspěchané, ale i tak mě Třetí stříbrná kniha snů nezklamala. Hádanka se Secrecy byla nakonec úspěšně vyřešena, spolu se záhadou tajemného démona a sekty. Liv zůstala dál příjemnou hlavní hrdinkou a další postavy v knize nadále překvapovaly. Okrb a svatební plánovač byli také příjemnými přínosy v už tak velmi oddechové a pohodové knize. Co Vám budu vyprávět? Drahokamy jsou drahokamy ale přeci jenom, pokud se Vám autorčin styl psaní líbil, rozhodně čtením této trilogie chybu neuděláte. Na závěr musím ještě dodat, že téma celé série bylo vážně zajímavé a rozhodně jsem se něco málo dozvěděla o lucidním snění. :-)... celý text

Královna stínů 2016, Sarah J. Maas

Královna stínů, coby čtvrtý díl stále se rozšiřující série, rozhodně nepatří mezi oddechovější knihy v sérii. Je tomu totiž právě naopak. V knize se nachází zhruba čtyři velké akce, ze kterých Vám zůstane rozum stát. Je tedy pravda, že mi ze začátku dělalo o něco větší problém se začíst, jelikož jsem si po Dědičce ohně musela dát od této série tolik potřebnou pauzu. Tento problém ale zmizel hned v průběhu první již zmiňované akce, takže jsem ho už dál řešit nemusela. V knize se také objevilo pár nových postav jako například tajemná Elide, která tak trochu není tou, za níž se horlivě vydává, Nesryn Faliq v čele rebelů a pohledná Lysandra se svou svěřenkyní, malou Evangaline. Charaktery postav se také mění až do sytosti počínajíc už tolik nefňukající Aelin, přes Chaola a Doriana až po Jeřába, u něhož jsem ani nedoufala, že v tomto díle bude. Manon také nepřestává překvapovat a prostor je, alespoň ke konci knihy, věnován i její (bývalé) první pobočnici Asterin. Myslím, že zrovna Manon začínám mít z celé série asi nejraději. Velmi jsem se těšila na případné setkání Aelin s Manon a nakonec jsem se dočkala a opravdu - zklamaná jsem rozhodně nebyla. Jen doufám, že se setkají v příštích dílech alespoň ještě jednou, třeba i na stejné straně barikády. Na sérii mě také zaujalo to, že tam od v podstatě minima magie v prvním dílu množství nadpřirozena stále přibývá a díky tomu se dá série označovat za fantasy jako takové. To postupné stupňování mi trochu, ačkoli nevědomky, připomnělo Hru o trůny ale co už. :-) Nemůžu se dočkat pokračování a vážně nevím, jak to do té doby vydržím. Každopádně bych ale uvítala o něco méně chyb vzniklých z překladu. Vážně, některé z nich byly přímo do očí bijící a tak chtě nechtě velmi kazily celkový dojem z knihy. Proto by možná bylo pro příště lepší vydat knihu o něco později a s minimem chyb než brzy a takhle... Ale to je asi má jediná výtka k jinak skvělé knize.... celý text

V šedých tónech 2013, Ruta Sepetys

V pořadí již druhá válečné kniha, kterou jsem četla. Tato je ovšem tak trochu z opačné strany barikády - totiž že v knize na rozdíl od Hitlera vystupuje Stalin. Ruta zde velmi živě a přesvědčivě líčí osudy pobaltských zemí a odvod lidí nepohodlných režimu do gulagů rozptýlených po Sovětském svazu. Tady začíná příběh Liny, Jonase, jejich matky a otce a Andriuse. Linu si nelze neoblíbit, je silná a přes obrovské riziko kreslí, píše a dokonce i krade jídlo, dřevo a další věci u srubů NKVD. Na knize se mi líbí právě to, že rozhodnutí všech postav nejsou jen černá a bílá, je to právě naopak. Lina například odsoudí matku Andriuse a následně i Andriuse samotného, protože mají jídlo a jsou čistě oblečení, takže tolik netrpí. Potom se ale ukáže, že je situace ve skutečnosti trochu jiná, než jaká se na první pohled zdála. Takových situací je v knize více a občas ani nevíte, co si o tom všem máte vlastně myslet. Příběh plynul velmi rychle a než jsem se nadála, tak už byl konec. Málem jsem i uronila pár slz, což se mi normálně nestává, ale nakonec jsem se ovládla. Postavy byly vykresleny vážně skvěle a například i vedlejší postavy (pan Stalas) dostaly v knize svůj prostor. Epilog a dodatek autorky už jen nasadil knize pomyslnou korunu.... celý text

Hostina pro vrány 2012, George R. R. Martin

Mně osobně se kniha celkem líbila, akorát mě mrzela absence mých oblíbených postav. Hostina pro vrány však odhaluje to, že každá vedlejší postava v sérii hraje hru o trůny, a tak je nám chce autor přiblížit. Téměř okamžitě jsem si oblíbila Dorne a myslím, že je to (hned po Zimohradu) mé druhé nejoblíbenější místo v Západozemí. Mám ráda popisy tamních jídel, vín a dokonce i hru cyvasse. Škoda, že v knize bylo kapitolám z Dorne věnováno tak málo prostoru. Kniha je protkána všemožnými intrikami, křivdami i vnitřními pohnutkami postav a celkem jsem si tento vnitřní svět postav užívala. Mezi mé oblíbence patří rozhodně Alayne/Sansa Stark v Orlím hnízdě, Arya Stark v Braavosu, Arianne Martell a překvapivě i Samwell Tarly a Jeime Lannister, kterým jsem do té doby příliš neholdovala. Nejnudnější se mi zdály kapitoly z pohledu Cersei, v nichž se v zásadě (kromě samotného závěru) nic nedělo. Proč byla tedy každá druhá kapitola věnována jí? Nevím jak vy, ale já bych se opravdu obešla bez zdlouhavých popisů jejího napůl šíleného počínání a obav z valonquara. Brienne zase pořád dokola pátrá po Sanse, i když je jasné, že se jí to jen tak nepovede (setkání s lady Kamenosrdce bylo ale fajn). Myslím, že se ale vůbec nejnudnější část knihy odehrávala u Greyjoyů. Ano, Aša a Theon (jehož kapitoly budou ale až v Tanci s draky) jsou z celé té jejich sebranky asi nejlepší. Ale ten zbytek? Škoda slov. Královolba byla rozvleklá a klidně jsem ji mohla bez výčitek svědomí celou přeskočit. Ale co už. Martin se tímto dílem připravuje na velké finále, které jak doufám, brzy nastane. Proto mi nezbývá nic jiného než si pořídit Tanec s draky a čekat. Nebo začít sledovat seriál? No, to se ještě uvidí.... celý text

Ten den jsem se rozhodl zemřít 2015, Jonathan Destin

Hned vedle Odpusťte mi, Váš Leonard se jedná o mého favorita co se týče tématu sebevraždy. Jonathan je milý a citlivý kluk, který trpí poruchou soustředění, dyslexií a kvůli tomu mu nejde učení - také je trochu při těle. Kniha nás provádí jeho smutným příběhem spolu s výpověďmi Jonathanovy rodiny a kamaráda. Co může mladého člověka přimět k něčemu tak radikálnímu jako ukončit svůj život a ještě k tomu upálením? Přesně na tyto otázky najdete v knize odpovědi a možná se i trochu zamyslíte nad stále aktuálním tématem šikany. Myslím, že by bylo třeba, aby si tuto knihu přečetlo více (mladých) lidí. Alespoň by si agresoři potom třeba uvědomili, co všechno může šikana způsobit.... celý text

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Analfabetka, která uměla počítat je má vůbec první kniha od Jonase Jonassona (Staříka zatím ještě v knihovničce přichystaného nemám). Dlouho jsem oproti ní dávala přednost jiným knihám, ale když jsem se k Analfabetce konečně dostala, rozhodně jsem nelitovala. Rychle jsem se vžila do dost těžko uvěřitelného a místy zcela naivního příběhu Nombeko Mayeki, jež se podaří uprchnout ze slumu v Sowetu vstříc lepšímu životu. Těžce ironický styl psaní mi v zásadě vyhovoval a nedělalo mi problém se sem tam opravdu zasmát. Ze začátku mě docela štvalo neustálé přeskakování v ději z Holgerů na Nombeko, jejíž příběh byl (tedy alespoň pro mě) určitě zajímavější. Po setkání těchto klíčových postav, ale tato starost odpadla a mohla jsem si nerušeně užívat potíže s "nechtěnou" atomovou bombou ve Švédsku. Zápletky se, zvláště ke konci příběhu, ukázaly jako velmi absurdní až nereálné a Jonasova snaha za každou cenu děj ozvláštnit a konec příběhu odložit mě taky dost iritovala. Přesto, pokud na knihu nahlížíte spíše jako oddechovku, od které nic moc nečekáte (zvlášť v oblasti zápletky a děje), tak si Analfabetkou můžete zpestřit (často) uspěchané vánoční svátky.... celý text

Kdo chytá v žitě 2015, J. D. Salinger (p)

Opravdu zajímavá kniha, ke které jsem se dostala ve své podstatě náhodou. Kdo chytá v žitě se dá přirovnat k dalším knihám, jež jsem už četla a líbily se mi (Ten kdo stojí v koutě a Odpusťte mi, Váš Leonard). Holden Caulfield se projevil jako kluk vhozený do světa dospělých, jenž si neví s tím vším tak nějak rady a pořád říká slovo páni nebo také "To mě umrtvilo". Ano, přiznávám, že byl chvílemi opravdu dost nesnesitelný, ale stejně mě zajímalo, jak se bude jeho příběh vyvíjet dál a jak nakonec skončí. Holden totiž dokázal velmi vtipně a lehce vyprávět, takže kniha díky tomu velmi rychle ubíhala (navíc měla jen něco přes sto stran). Líbilo se mi také procházení vánočním New Yorkem a letmé přiblížení poválečné doby. V knize lze najít nespočet pěkných citátů a vcelku vzletných myšlenek - například to že by Holden chtěl chytat děti hrající si v žitě, aby nespadly do propasti. Konec knihy byl určitě nejlepší, protože tam vystupovala moje oblíbená postava Phoebe. :-)... celý text

Šťastně až navěky 2016, Kiera Cass

Vcelku nudná a nezajímavá kniha povídek. Pořád se omílalo to samé dokola, jedna událost byla v knihách líčena třikrát. Jen druhé výročí bylo podle mě fajn spolu s povídkou o Maxonovi. Tím to ale končí.... celý text

Bouře mečů 2011, George R. R. Martin

Co jen dodat? Asi to že Bouře mečů je dějově mnohem, mnohem akčnější než Hra o trůny či Střet králů. Ze začátku se kniha zdá taková nemastná, neslaná, všechny postavy jsou na tom tak nějak dobře a daří se jim. Pak to ale přijde. Stane se zde spoustu klíčových událostí a nemálo postav (včetně těch důležitých) zemře. Tak to ale u George R. R. Martina bývá, že? Gradující děj ještě doplňovalo to, že si postavy opravdu neoddechly, i když bych to konečně některým přála (například Arye). Čtivost knihy podtrhuje také to, že se mi jí podařilo přečíst za pro mě neuvěřitelné dva měsíce, což se o předchozích půl roku čtených knihách opravdu říct nedá. Ani nevím, kterou z postav bych měla nějak vyzdvihnout, protože všechny byly skvělé. Pokud bych to ale měla nějak zúžit, tak mezi mé favority budou určitě patřit: Jon (protože: "Ty nic nevíš, Jone Sněhu."), Tyrion, Arya, Sansa a Daenerys v Zálivu otrokářů se svým "drakaris". :-) Přibyly také kapitoly z pohledu Samwella Tarlyho a Jeimeho, který je spolu s Brienne úplně skvělý. Ukazuje se navíc, že některé vedlejší postavy mohou být pro děj velmi důležité třeba Barristan Selmy, Sandor Clegane, Berik Dondarrion a nebo Malíček. Pobyt Dornů a Tyrellů v Králově přístavišti také velmi zpestří situaci. Konečná kapitola s Lysou Arryn úplně šokovala a epilog s Catelyn nakonec podtrhl celou brilantnost a promyšlenost knihy. :-D... celý text

Dám ti slunce 2016, Jandy Nelson

Dlouho jsem čtení této knihy odkládala a když jsem se k ní konečně dostala, tak nevím, co mám napsat dříve. Kniha vypráví o velmi blízkých dvojčatech Noahovi a Jude (CJ) a o tom, jak se oba dva snaží dostat na výtvarnou školu IVU (každý tedy trochu jiným způsobem, ale to rozvíjet nebudu). Dvojčata se postupem času začínají čím dál tím více odcizovat a v tu chvíli to začne být zajímavé. Děj se zamotává a Vy prostě musíte číst dál a dál, abyste zjistili, co se vlastně v ten "osudný den" stalo. Dám ti slunce se může mylně zdát jako kniha o ničem, i když to tak ve skutečnosti vlastně vůbec není - ta kniha je spíše "o všem", pokud se to tedy tak vůbec dá říct. Na jednu stranu jste stáli za Noahem, na druhou zase za Jude a přesto jste jejich chování občas nechápali. Knihu navíc ozvláštňují skvělé citáty a povídání o různých obrazech a o výtvarném umění jako takovém. Snažíte se zjistit, které z dvojčat je zmiňovaný "anděl" z citátu a které zase "ďábel" a přesto to nějak nejde určit. Další postavy v tomto příběhu také celkem bodovaly - třeba Oscar, Guillermo nebo Brian se svým batohem plným meteoritů. Říkáte si, jak jsou všechny tyto postavy rozdílné a přesto je něco spojuje, protože: "Některým lidem je prostě souzeno, potkat se ve stejném příběhu," což prostě mluví za vše. Samozřejmě se knize dá i pár věcí vyčíst jako třeba pomalý rozjezd, příliš dlouhé kapitoly či Guillermova absence používání se a si (což zmiňují i komentáře níže). Přesto je tato kniha tak nějak mou srdcovkou, protože (no já vlastně ani pořádně nevím proč) není nějak moc náročná ale ani oddechová a přemýšlíte o ní rozhodně i nějakou tu dobu po přečtení. Doteď se trochu pousměji, když si vzpomenu na Noahovo a Judyno "rozdělování světa" a čeho všeho se byla Jude ochotná vzdát kvůli jednomu kubistickému portrétu: "Ale květiny mi zůstaly." Konec knihy se mi také moc líbil, nejvíce asi to, jak se všechny záležitosti vyřešily a přesto zůstaly svým způsobem otevřené, takže si můžeme spoustu věcí domyslet. Určitě musím vyzdvihnout také to, jak se v knize řešila otázka homosexuality, vztahu s rodiči, dospívání, šikana ale třeba i pověrčivosti a vyrovnávání se se ztrátou blízkých. Myslím si, že Dám ti slunce rozhodně není kniha pro každého, ale pokud si k ní dokážete najít cestu, tak Vám dá mnohem více než jen zajímavý čtenářský zážitek a objevení svého alespoň malého slunce.... celý text

Saeculum 2014, Ursula Poznanski

Příjemná kniha tolik odlišná od Erebosu. Konec určitě překvapil a Iris byla skvělá, děj se ovšem ze začátku rozjížděl opravdu dost zdlouhavě. Přesto je to ale kniha s velmi ojedinělým námětem a určitě si bude postupem času získávat další a další čtenáře.... celý text

Dědička ohně 2016, Sarah J. Maas

Celaena se opravdu vyšvihla! Její výcvik i odhalování minulosti bylo prostě dech beroucí. Konec jsem tedy tušila předem, ale to nevadí. Celaena už jen nefňukala a konečně i něco dělala a Jeřáb... No, bylo to prostě skvělé a všechny nové postavy svým způsobem celou knihu oživily (i Manon). Pokud se budou následující knihy stále takto zlepšovat, tak opravdu nevím, co napíšu u dalšího hodnocení. :-D... celý text

Střet králů 2011, George R. R. Martin

Po dočtení Střetu králů zjistíte, že Hra o trůny byla oproti tomuto akcí napěchovanému pokračování pouze nepatrný rozjezd. Nyní se už s tak dobře známými postavy setkáváme znovu (a přibude samozřejmě i pár nových) a sledujeme, jak se dále jejich příběh vyvíjí. Ve všech koutech Západozemí události gradují a postavy vyprávějící příběh se spolu málokdy potkávají. Přeci jen tolik králů v říši dokáže vytvořit na rozpadajícím se kontinentu opravdu pořádný zmatek. Trvalo mi než jsem se po krátké pauze mezi prvním a druhým dílem opět zorientovala v ději, ale když se mi to konečně podařilo, tak to bylo opět skvělé. Mrzí mě, že byl v knize dán tak malý prostor Daenerys, ale i těch několik málo kapitol s ní rozhodně naplnilo má očekávání a doufám, že v Bouři mečů bude mít zase o něco více prostoru (ona opravdu může hrát postupem času velkou roli). Ze slabé by se daly považovat kapitoly s Catelyn, která pořád řešila to samé. Nejlepší postavy pro mě ale nadále byly čím dál tím více Tyrion, Arya, Sansa a Jon. Davos byl také celkem fajn. Konec knihy se dá považovat za strhující - zvlášť vyvrcholení na Zimohradu a v Králově přístavišti. Mám dojem, že jsem přišla na to, kdo se chopí vlády. Podle mě je to jasné. Každopádně by nebylo špatné knihu o pár (desítek) stran zkrátit tím způsobem, že by byly vynechány zdlouhavé popisy brnění, loďstva a snů. To byla občas dost nuda. Další díly budou ale rozhodně zajímavé a postavy by měly nejen ubývat, protože - jak řekl Tyrion Lannister: „Bohové jednou rukou dávají a druhou berou." ...a u George R. R. Martina to platí dvojnásob.... celý text

Dcera 2016, Kiera Cass

Čím začít? Tak třeba tímhle. Eadlyn byla nudná, arogantní princeznička, které jsem občas měla chuť sebrat všechny ty její korunky, jen protože by mě zajímala ta následná ufňukaná reakce. Na druhou stranu zde kromě Eadlyn byly ale i lepší postavy jako třeba Ahren nebo Osten. Nápadníci v Selekci byli také velmi různorodí a samozřejmě by se z nich nějaký ten nápadník dal vybrat. :-) Trochu mě mrzí, že v knize nebyl dán větší prostor Maxonovi a Americe, podle mě by si ho určitě zasloužili. Eadlynina povaha se také postupem času zlepšovala a už jsem na nad ní ani tolik nekroutila hlavou (asi jsem si už začala zvykat). Jako pozitivum beru určitě stálé prostředí paláce a změny, které v období Maxonovy vlády nastaly, což podtrhovala čtivost a nenáročnost knihy. Možná by se dal také ocenit otevřenější konec, protože bych opravdu psychicky nevydržela rozsudek v podání Eadlyn. Takže co z toho vyplývá? Oproti "základní" trilogii Selekce je zde cítit úpadek, ale pokud Vás další přídavné knihy zajímají (a já věřím že ano), tak určitě hlavní hrdinku přetrpte. Teď jen doufám, že další knihy budou jen lepší...... celý text

Půlnoční koruna 2016, Sarah J. Maas

Zajímavé pokračování série Skleněného trůnu. Celaena už mě tolik neubíjela svým charakterem a připadala mi tak nějak snesitelnější. Události se začaly bleskově vyvíjet a to šokující odhalení na konci první části - Královy bojovnice? K tomu prostě nemám slov. Samozřejmě bylo také skvělé pozorovat Celaeniny změny nálad od zaláskovanosti až k vražednému klidu, upřímně by jí v tomto stavu málokdo chtěl vkročit do cesty. Objevují se zde samozřejmě i nové postavy jako třeba Archer, Mort či Dorianův bratranec. Děj se posouval dál a objevují se zde nové věci o znameních Sudby i o Celaeně samotné. Konec byl navíc tak otevřený, že si hned potřebuji obstarat Dědičku ohně a doufat, že mě tato autorka v pokračování série nezklame. :-D... celý text

Druhá stříbrná kniha snů 2015, Kerstin Gier

Druhá Stříbrná kniha snů se mi líbila snad ještě více než první díl, protože přinesla spoustu zvratů a skvělý děj. Opravdu mě bavilo zpříjemňovat si dny čtením této nenáročné knihy spolu s ironickými poznámkami Liv, nesnášenlivou babičkou (Okrb), perfekcionistkou Florence ale i s příjemnými postavami jako je třeba Mia, Henry a Grayson. Moc se těším na třetí díl, kde by mělo přijít konečné rozuzlení. :-)... celý text

První stříbrná kniha snů 2014, Kerstin Gier

Po dlouhé době jsem se vrhla na novou sérii od Kerstin Gierové - autorku Drahokamů, které se mi tak moc líbily. Tahle kniha je ale o tolik jiná, že se jí s Drahokamy ani nebudu pokoušet srovnávat. Snový námět rozhodně zaujal spolu s celou propracovaností "hřbitovních" rituálů. Liv byla zajímavou hrdinkou a určitě nebyla nějak otravná nebo nesnesitelná. Kniha byla psána vtipně a občas jsem se dost nasmála. Zápletka na konci se tedy dala celkem očekávat, ale stejně mě díky poutavosti celé knihy zajímá, jak se děj bude vyvíjet v dalších dílech. Proto zatím dávám čtyři hvězdičky, uvidíme, jestli pokračování úvodní knihu překonají - věřím, že se tak stane, protože na to je Kerstin doopravdy expert. :-D... celý text

Ten, kdo stojí v koutě 2016, Stephen Chbosky

Skvělá, citlivá, místy smutná kniha. Charlie je velmi zajímavá postava a dá se do něj velmi snadno vcítit (stejně jako do Sam a Patricka). Moc se mi na něm líbí to, jak se postupem roku popisovaného v knize vyvíjí a narážíte i na další stránky jeho osobnosti. Jakmile tuto knihu začnete číst, tak musíte počítat s tím, že už jí jen tak lehce neodložíte, neboť je protkána skvělými citáty, knihami, písněmi i filmy. Dopisová forma mě bavila, protože jsem na ni nikdy předtím ještě nenarazila a do této knihy navíc skvěle pasovala. Autor měl děj dobře promyšlený a závěr mi nepřišel ani nějak zvlášť uspěchaný či nedotažený, vadilo mi na něm snad jen to, že jsem to "velké odhalení" Charlieho dětství v úplném závěru už předem tušila, takže to pro mě nebyl takový šok - což ale není nutně mínus. Už se mimochodem moc těším na zhlédnutí filmu, který bude snad tak skvělý, jak se o něm povídá. :-D Myslím, že si časem budu muset přečíst tuto knihu znovu a všechny ty pěkné myšlenky si tam nějakým způsobem podtrhávat, protože jich bylo tolik, že si v důsledku toho dokážu vybavit z každé kousek, ale žádnou pořádně - snad jen... "Snažím se zapamatovat si, jaké to je, cítit se skvěle jako teď, abych měl v zásobě, co nejvíc detailů, až jednou přijde nějaký další příšerný týden, a mohl si je vybavit. Věřím, že bych se pak zas cítil skvěle. Moc to nefunguje, ale myslím, že je důležité to zkusit." a pak samozřejmě klasika: "Cítím se nekonečně."... celý text

Sněží, sněží... 2015, Lauren Myracle

Úchvatná kniha, už první povídka o Jubilee mě nádherně vtáhla do děje, John Green potom vánoční atmosféru svým příběhem s roztleskávačkami udržel a nakonec přišla bomba v podobě Archanděla prasátek. Městečko Gracetown čekaly opravdu Vánoce, o kterých se plní i nejtajnější sny a dokonce i andělé se v knize objevili. :-D... celý text

Kytice 2010, Karel Jaromír Erben

Díky povinné četbě jsem Kytici konečně přečetla celou a rozhodně nelituji. Tato sbírka balad přináší spoustu děsivých, zvláštních a dobře zpracovaných básní k zamyšlení. Kytice, Polednice, Vodník, Svatební košile a Poklad se řadí mezi mé nejoblíbenější. Film jsem viděla a navíc jsem byla i v kině na nově zpracované Polednici s Annou Geislerovou a to byl teprve zážitek. :-)... celý text