Atekram přečtené 170

Nejtemnější část lesa 2015, Holly Black

Miluju Holly Black a její ztvárnění světa nadpřirozených bytostí, které jsou krásné a kruté zároveň. Přesto je kniha trochu slabší než třeba Daň peklu, nebo u nás bohužel nepřeložená Valiant. Vždycky si v ní ale něco najdu a čas od času se k ní vrátím.... celý text

Krutý princ 2018, Holly Black

Po Dani peklu, Valiant atd., mě Krutý princ tolik neuchvátil. Ale i tak, je to prostě Holly Black, kterou si vždycky ráda přečtu, ačkoli už nejsem cílová věková kategorie. Její knihy mají kouzlo, které u jiných podobných postrádám a hrdinové jsou sympatičtí a uvěřitelní, i když se jedná o puberťáky. Příjemná oddechová kniha, určitě si nenechám ujít druhý díl.... celý text

Řbitov zviřátek 1994, Stephen King

Geniální a pro mě velmi děsivá kniha. Je o smrti, naději a poznání, že některé věci nejdou vrátit a existují síly, s nimiž by si člověk neměl zahrávat. Už si ji znovu nepřečtu, přesto si myslím, že je to hororová špička (alespoň z toho, co jsem četla já).... celý text

Dámy a pánové 1997, Terry Pratchett

Těžké melodično 1998, Terry Pratchett

Jednoduše geniální! Opět :D

Maškaráda 1998, Terry Pratchett

Čarodějky na cestách 1996, Terry Pratchett

Šeptající lebka 2015, Jonathan Stroud

Tenhle druhý díl má opět skvělou detektivní zápletku a vyvolal u mě zase příjemné mrazení v zádech. Líbí se mi, jak kniha dokáže děsit, i když je určená mnohem mladšímu publiku než jste vy, a jak buduje a udržuje tajemství. Jediný problém byl ten, že pro mě bylo místy těžké se začít. Kniha má svá hluchá místa. Ale jakmile je překonáte, vše je odpuštěno :D. Mrzí mě, že v češtině nevyšly další díly (je jich dohromady asi 6), nejspíš nakonec neodolám a sáhnu po originále.... celý text

Kvílející schodiště 2014, Jonathan Stroud

Jako malá jsem četla Stroudovu Barthemaiovu trilogii, která mě moc bavila. Teď v dospělosti se ke mě dostal Lockwood a hned se mi zdál povědomý :D Kniha je skvělá, celý námět s duchy je propracovaný a originálně pojatý, dětští hrdinové sympatičtí a chytří, detektivní příběh poutavý a věřím, že pro děti i více překvapivý. Pokud jednou budu mít svoje děti, určitě tohle dostanou ke čtení.... celý text

Inheritance 2012, Christopher Paolini

Pozor spoilery. Je hodně znát, že během příběhu nedospěl jen Eragon, ale i sám Paolini. Čtvrtá kniha je vyzrálejší, ale přesto se bohužel nevyhne zbytečně zdlouhavým částem. Poprvé jsem ji četla před několika lety a to některé pasáže rychločetbou, popř. jsem je přeskakovala. Podruhé jsem ale všechny díly poslouchala jako audioknihu v podání Martina Stránského. Mohu vřele doporučit, jeho hlas i přednes jsou skvělé a pozvedlo to příběh o kus výš. Co se týká postav, velmi mě nudí pasáže s Roranem. Pořád řeší ty samé situace, které nemají žádný vliv na příběh a k tomu má obludný plotarmor, takže celou dobu víme, že se mu vlastně nic nestane. Čekala jsem, že zemře při likvidaci Barsta, ale ne... Dokonce ani Birgit ho na konci nezabila, což by byl prostě neuvěřitelný zvrat, co si budeme povídat. Safira je vážně skvělá. Eragon je sice někdy nechápavý (viz co znamená kočkodlakova "většba" atd.), ale líbí se mi jeho finální změna a elfí způsob myšlení. Jen mě mrzí, že je jeho postava taková příliš kladná a plochá a vlastně pokaždé má hrozné štěstí. Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že příběh z pohledu Murtagha jako hlavního hrdiny by mohl být lepší. Je to asi tím, že Murtagh umí myslet i na sebe, má špatné vlastnosti, silnější příběh, je tvrdší. A nakonec je to láska, která ho vykoupí a osvobodí. Je mi líto, že v knihách nebylo víc kapitol s ním, nebo nějaké z jeho pohledu (třeba místo části Roranových). Také nás to ochudilo o Trna. Moc ráda bych poznala jeho a to jak vnímá situaci. Závěr linky Murtagha s Nasuadou byl poměrně realistický, přesto bych se nezlobila za nějaký náznak šťastného konce. Všechny kladné postavy mají totiž nepřirozený smysl pro povinnost a sebeobětování, bylo by svěží, kdyby Nasuada nakonec trochu myslela na svoje štěstí i třeba na tajňačku :D Vyvrcholení vztahu Eragona a Aryi se mi naopak líbí. Bylo by divné kdyby to skončilo jinak. V podstatě se ani nevyplnila tahle část Angeliny věštby, protože žádný neobyčejný milostný vztah se nekonal. Galbatorix mě zaujal, jeho motivace mají smysl. Taky by neuškodilo vložit ho do příběhu dřív. Závěr knihy a Eragonovo rozhodnutí mohlo přijít po delší době. Vlastně když o tom přemýšlím, dráčata by se přece nevylíhla všechna najednou, určitě by trvalo roky, než by jich bylo tolik, aby dělala problémy obyčejným lidem. Celkově mám ale sérii ráda, je to pro mě nostalgie :).... celý text

Brisingr 2009, Christopher Paolini

Je zvláštní, že vždycky, když se pokouším vzpomenout na děj Brisingru, vůbec se mi to nedaří. Kniha je pomalejší a obsahuje více hluchých pasáží než Eldest a Inheritance. Zejména ty části s Roranem mě vůbec nebavily a ani vlastně nebyly důležité. Začátek a konec jsou ale velmi působivé, akční a strhující. Celkem jsem si užila Eragonovu (tentokrát duševní) proměnu, i když se mi zdá velice rychlá. Uvěřitelnější by byla v řádu několika let. Brisingr je moje asi nejméně oblíbená kniha ze série, ale má momenty, které opravdu stojí za to.... celý text

Eldest 2006, Christopher Paolini

Můj názor na Eldesta je složitější. V době, kdy vyšla, jsem se na ni velmi těšila, ale už tenkrát si vzpomínám, že mě některé pasáže nudily. Kniha je plná rozvleklých popisů (hlavně prostřední část) a rozebírání filozofických témat, které ji natahují a nejsou vždycky tak hluboká, jak bylo zamýšleno. Přesto jsou v ní překvapivé momenty a závěr knihy je napínavý, i když ne tak překvapivý. Líbí se mi, že je tu nakousnutá myšlenka, proč vlastně Eragon bojuje proti králi (tuhle otázku jsem si mnohokrát položila i já sama). Také Roranův oblouk v této knize se mi líbil.... celý text

Eragon 2004, Christopher Paolini

Knihu jsem si koupila asi ve 14. Stála mě všechny tehdejší úspory, ale byla tak nádherná a já tolik milovala draky, že jsem nemohla jinak. Příběh mě tehdy upoutal a četla jsem ji několikrát. Teď po tolika letech nemůžu nevidět chyby a zjevnou inspiraci jinými fantasy, přesto si ale myslím, že na tehdy patnáctiletého kluka je to dílo obdivuhodné. Líbí se mi, jak je kniha naivní, stejně jako hlavní hrdina, tak nějak to dává smysl. K Eragonovi se vracím s hezkými vzpomínkami a určitě patří mezi knihy, které mě ovlivnili.... celý text

Abarat: Magické dny, krvavé noci 2005, Clive Barker

Abarat 2004, Clive Barker

Nádherná kniha. Poprvé jsem ji četla v dětství a dodnes si pamatuju pocity a dojmy, které ve mě vyvolala. Po přečtení v dospělosti pak vidíte i další věci a symboly a zase je to zážitek. Příběh dokreslují nádherné barevné ilustrace (obrazy) a verše na začátku jednotlivých částí. Četla jsem od Barkera i další knihy, a ty mě příliš neoslovily. Abarat je ale masterpiece.... celý text

Kůže plná stínů 2018, Frances Hardinge

Ke knize jsem se dostala náhodou, čistě kvůli obalu, který mě zaujal v obchodě, takže jsem nevěděla, co očekávat. Trochu jsem se děsila jména hrdinky, ale je rozumně vysvětleno. Rozjezd je trochu zkratkovitý, ale postupně jak se zaplétáte do děje, nejde se odtrhnout. Na knize se mi líbí, že ačkoli je určena dospívajícím, vyvarovala mnoha klišé svého žánru. Hlavní hrdinka není na první pohled výjimečná ani neomylná, není otravná, ukňouraná atd. V příběhu je spousta zvratů a věcí, které čtenář neočekává, nejsou tu žádné hloupé milostné eskapády, svět je díky historickému kontextu uvěřitelný a námět zajímavý a neotřelý. A závěr s koncem světa a nohama jezevce je výbornou tečkou za prožitými událostmi hrdinů. Být o pár let mladší, věřím, že by se mi příběh líbil ještě víc.... celý text

Zlatý kříž 2011, Pavel Renčín

Za mě originální urban fantasy. Na působivosti jí hodně přidává, že je od českého autora, který pracuje s reálnými, dobře známými lokacemi a postavami a českou mytologií. Celá ta myšlenka oživených měst je skvělá. Další, co mě zaujalo je hlavní hrdina Václav, který je pro hlavního hrdinu naprosto nevyhovující. Je nesympatický, zbabělý, sobecký... Bohužel se nemůžu zbavit dojmu, že jde o zcela záměrný prototyp "obyčejného člověka" a to je trochu děsivé... Václav reaguje na nadpřirozené věci podle mě dost autenticky a je zábavné sledovat, jak se mu postupně odhaluje "druhý" svět, ta "druhá Praha", kterou předtím neviděl. Celkově je příběh poutavý, ale také děsivý, nechybí ošklivé zvraty a myslím, že na čtenáře útočí podobně, jako na Václava. Až zase půjdete do města, možná už se nebudete dívat stejně.... celý text

Runový meč 2011, Pavel Renčín

Druhý díl je skvělý, plný akce, není nouze o opravdu velké a opravdu nečekané zvraty. Přibudou nové postavy a nová města. Celá ta autentičnost a důvěrnost postav a prostředí způsobuje, že vás to mnohem více zasahuje a zajímá. Také hlavní hrdina ujde dlouhou cestu a drsně se transformuje z toho nesympatického obyčejného člověka. Na konci jsem ani nedýchala!... celý text

Labyrint 2010, Pavel Renčín

Nepohádka 2004, Pavel Renčín

Oproti ostatních knihám Pavla Renčína pro mě byla Nepohádka zklamání. Nebavila mě a nemohla jsem se začíst, a to i přes tu úžasnou fantazii, zajímavé postavy a důvěrně známé lokace. Dokonce si po pár letech ani nedokážu vybavit děj, kromě toho úplného základu. Prostě mi bohužel nesedla.... celý text