Atekram
přečtené 170
Beton, kosti a sny
2009,
Pavel Renčín
Moje první Renčínova kniha, kterou jsem četla - soubor temných fantasy povídek s originálními motivy.
Dědička ohně
2016,
Sarah J. Maas
Co dodat, autorka příběh "konečně" vmanévrovala mezi víly, kde je ve svém živlu. A bohužel si nejde nevšimnout spousty podobností a paralel s Dvory. Docela mě mrzí, jak jsou ty postavy šablonovité. Skoro ke každému charakteru z Dvorů tady (popř. v dalším díle) najdete podobný. Hned jak se na scéně objeví potetovaný samec Rowan, je jasné, jak to celé dopadne. Aelin musí projít duševním uzdravením a spárovat se s původně nenáviděným mužem, který už bude ten doživotní. Celá ta její změna z Celaeny na Aelin, mě zpočátku dost mátla, celé to bylo takové WTF, ale zvyknete si. Na konci se z Aelin, ale stane taková Molly Sue a tohoto pocitu jsem se bohužel už nezbavila ani v dalších dílech. Ze začátku je hlavní linka nudná a tak je celkem osvěžující, že se tu střídají pohledy několika postav. Příběhy s Chaolem a Dorianem mě příliš nezaujaly, Manon už je zajímavější - celý ten svět čarodějek se mi líbí, je neokoukaný a odsýpá. Ke konci se opět dočkáme i několika zvratů. Mohlo by se zdát, že jen remcám, přesto knihu řadím mezi ty lepší z celé série :)... celý text
Půlnoční koruna
2016,
Sarah J. Maas
Jako celek se mi kniha dost líbila. Oceňuji hned několik nečekaných zvratů, z nichž některé mě opravdu zasáhly. Vždycky, když jsem byla na autorku naštvaná, jsem si zároveň říkala, že ji vlastně musím obdivovat, protože vyvolat u čtenáře emoce je asi dobrá vizitka. Akční scény a linka s rebely a Celaeninou vlastní agendou proti králi je výborná. Milostná linie je roztomilá, ačkoli se mi zdá neuvěřitelné, že po životě ve zločineckém podsvětí a následně ve vězení, je hlavní hrdinka stále panna. Ale co už :) (SPOILER) Jediné, co mě docela irutuje, jsou konflikty a zvraty vyvolané tím, že se vesměs inteligentní postavy najednou chovají jako blbci. (respektive, když je vlastně za blbce čtenář) Kdyby spolu některé z nich mluvili, jako normální dospělí lidé... Co víc, kdyby spolu mluvili PO určitých událostech a nechovali se jako totální zabedněnci (Celeana) a ufňukanci (Chaol). Takhle mi to totiž přijde, že je to celé uměle vytvořené, aby Celaina mohla odjet pryč. To to nešlo odůvodnit přirozeněji? Celkově ale dávám palec nahoru a těším se na další díl :)... celý text
Skleněný trůn
2015,
Sarah J. Maas
Knihu jsem začala číst po přečtení série Dvorů. Líbila se mi, je odlišná a kratší, takže neobsahuje moc hluchých pasáží. Hlavní hrdinka se mi líbí, jenom mi nesedí její nízký věk k tomu, že se jí bojí celá země. I další hlavní postavy jsou hodně mladé a podle toho taky občas jednají. Např. kapitán Chaol by i vzhledem ke svému postavení měl mít aspoň 10 let navíc. Zápletka mě zaujala, líbilo se mi, že tu nehraje prim magie a celkově je to trochu jiné a jinak podané než Dvory. Jsem zvědavá na pokračování.... celý text
Dvůr křídel a zmaru
2018,
Sarah J. Maas
Když jsem viděla, jak je kniha tlustá, trochu jsem se bála, že se bude opakovat nudná prostřední část jako u dvojky. Musím však říct, že oproti ní má trojka spád a bavila mě. Úvod na Jarném dvoře je zajímavý, ačkoli je to od Feyre opravdu dost kruté vzhledem k tomu, kolik dalších lidí zaplatí spolu s Tamlinem. Tamlin je celkově hodně tragická figura. Autorka ho sice prostřednictvím Feyre neustále vykresluje tak, abychom ho nenáviděli, zkuste se na to ale dívat jeho očima. Není sice nejbystřejší a nejempatičtější, avšak celou dobu si myslel, že jeho milou unesl ze svatby šílený sadista, očaroval ji a drží jí někde v podzemní kobce. Co se týče dalších postav, mnohem víc než osudy ústředního, příliš idealistického páru, mě zajímaly ty vedlejší, jako Lucien, Cassian a Nesta, Elain, Jurian... Podle mě mohlo být věnováno více prostoru jim, místo toho, abychom věděli o každém orálním sexu, který Feyre provedla Rhysandovi. Co se týče finální bitvy, líbila se mi, i když je možná malinko překombinovaná (super silné entity a tak). K úplnému závěru snad jen, že podle mě co je jednou mrtvé by tak už mělo zůstat, pak by to byl teprv velmi silný závěr.... celý text
Dvůr mlhy a hněvu
2017,
Sarah J. Maas
S knihou mám jeden zásadní problém, a tím je její prostřední část, která je neskutečně zdlouhavá a nezajímavá. Tento dojem mám i z dalších knih od Mass, čím více mají stránek, tím více je v nich "omáčky". V prostřední části máme sice objevovat svobodný život ve Velarisu a spolu s Feyre projít uzdravením duše, nemyslím si však, že by se něco zásadního stalo, kdyby kniha měla o 100 stran méně... Další věc, která mě zarazila je vývoj Rhysanda - více se mi líbil v prvním díle. Vůbec nerozumím jaký účel má celá ta komedie se zlým králem atd. Teď už ke kladům. Líbí se mi, že ačkoli příběhu vévodí silné emancipované ženské postavy, muži tu většinou neslouží jen jako doplňky (jako je tomu u série Skleněný trůn). Oblíbila jsem si také některé vedlejší postavy a ráda se o nich dozvím více. Další plus je finále knihy a zvraty, které se v něm odehrají. (i když by bylo ještě lepší, kdyby nás autorka nechala ohledně Feyre v nevědomosti až do dalšího dílu). Sexuální scény mi v zásadě nevadily, je to přece jen young adult (i když deseti stránková soulož a komedie na dvoře Nočních můr byly trochu na hranici únosnosti :D). Oceňuji, že hrdinka má více osudových lásek a nejen tu první. Celkově vývoj Feyre a změna jejího pohledu na život, je vcelku svěží. Sérii musíte brát jako oddychové čtení. Nad spoustou věcí nesmíte příliš přemýšlet, ale jako odreagování se mi líbí.... celý text
Dvůr trnů a růží
2016,
Sarah J. Maas
Převyprávěný klasický příběh o krásce a zvířeti. První z mnoha. Kniha se mi líbila jako oddechovka, už je to pár let, co jsem ji četla a funguje dobře i sama o sobě, bez ohledu na následující díly.... celý text
Říše bouří
2017,
Sarah J. Maas
SPOILER Na knize se mi líbí finální zvraty na konci. Líbí se mi taky postava Elyde, která se konečně trochu vymyká ostatním hrdinkám v sérii. Skvělý je hlavně její příběh v démonském hradě. A i když pak celá jejich story s Lorcanem je úplně průhledná (viz komentář u předchozího dílu) a plná "náhod", je stále zajímavější než osudová romance ústřední dvojice. Zaujala mě taky linka s procesem rození démonů. Naproti tomu mínusem je pro mě jednoznačně naprosto nesnesitelná Aelin. Pasáže s ní jsem několikrát musela přeskočit (hlavně když si začala čistit nehty). Nechápu, proč celá její družina toleruje její výstupy, to že z nich několikrát udělala totální blbce a evidentně jim (včetně Rowana) vůbec nedůvěřuje. Každopádně jsem docela zvědavá jak to celé dopadne a doufám, že konec nebude moc podobný dvorům.... celý text
Les mytág
1994,
Robert Holdstock
Zvláštní kniha, která mě vtáhla do temného lesa a už nikdy nepustila zpět. Našla jsem ji úplně náhodou v antikvariátu. Asi to byl osud.