Atuin přečtené 1323

Zemětřas 2011, Cherie Priest

Lovci monster s.r.o. 2012, Larry Correia

Doktor Živago 1990, Boris Leonidovič Pasternak

Mám s touto knihou úplně opačný problém. Začíst se do ní není nikdy problém, neboť Pasternak byl v tomto směru neuvěřitelný umělec. Problém je se vždy " odečíst" protože věty a vrstvy mi dlouho rezonují v hlavě a to jsem knihu četla již mnohokrát. Její vnitřní zápal a poetický podkres prostě vždy zadrnčí na těch důležitých místech. Nezapomenutelná kniha.... celý text

Domov 2013, Toni Morrison

Jedna z nejlepších knih Morrison. Některé věty vás úplně odzbrojí. Například událost ve vlaku to byla doslova facka. Morrison opravdu dokáže člověka udeřit.

Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu 2017, Rebecca Marie Chambers

Já jsem nadšená, je to fajn čtení, vyložená space opera, po které jsem se dlouho ohlížela a když kniha vyšla úplně mě minula. Přitom jsem v té době přečetla Iluminae a lovila jsem zda není nějaká verze pro dospělé. ( Tím nechci spojovat že jsou si tyto série nějak výrazně podobné, to asi ne, minimálně ne jistě pro všechny, ale na mě to v pozadí působí v některých oblastech podobně a vše ve mě plesá.) Mám už přečteného i druhého Poutníka a musím říct že tam je to sice komornější ale stále výrazně dobré. Celkově 4,5/5...... celý text

Dvě místa na slunci 2018, Becky Chambers (p)

Zatmění 2018, Winston Graham

Chvilku jsem se nechala ošálit a málem jsem dala tomuto dílu znovu 4*, ale po přečtení dojem rychle vyprchal. Po raketovém vstupu obsah celkově zvlažněl a zmalátněl, autor se svého času snažil nakombinovat všechny možné prvky z knih na které si lze vzpomenout. ( Od Rozumu a citu po Ságu rodu Forsythů)...ze začátku( 1,2 díl)si tak nelámal hlavu s formou a bavil se skutečně jen příběhem, od chvíle kdy začal dohánět svou inspiraci ( konec 3.dílu, s určitostí od 4. dílu), to trochu ztratilo kouzlo. Nebo je to jen únava materiálu. Pokud dokázal napsat 12 dílů takto už to je celkem obdivuhodné, ale víc jak 3 či 3,5/5 že mě kniha asi už nedostane, ačkoliv mě osudy hrdinů dál zajímají. To je tak jak se jednou ocitnete v sérii :-)... celý text

V Brooklynu roste strom 1970, Betty Smith (p)

Fanny je bezesporu obdivuhodná hrdinka. A nachází se v neuvěřitelně silném, lidském příběhu, který je tak neobyčejně obyčejný, že mi doslova zlomil srdce. Napsán je málem poeticky, bez vychloubání se, tak docela tiše a komorně, aby se čtenář snadno uchytil v prostředí, které je vykresleno neobyčejně srdečně, a doslova se chytil za ruku, třeba Fanny, a nechal se jí vést.... 5/5... celý text

Zelený stan 2016, Ljudmila Ulická (p)

Po celou dobu čtení mám jednu zásadní a velmi neodkladnou chuť pustit se do Živaga, do mého miláčka. Takovou chuť jakou mi vlila Ulická do žil jsem dlouho nezažila. Začala jsem z knihovny tahat knihy a tvořit si kupičky čím se nechám pohltit příště. Vypadá to asi následovně Doktor Živago Vzkříšení Hukot času Běsi Bratři Karamazovi Netvrdím že spolu knihy nějak zvlášť souvisejí ale jisté společné prvky mají všechny. Zelený stan je kniha která leźela přes rok v knihovně a nic se mnou nedělala, kupovala jsem jí s nadšením a pak jsem z ní dostala strach a navíc mi jakýsi " dobrák" podstrčil Werfela a Manna, konkrétně Josefa a bratří jeho a Jeremiáše a to byl konec. Ovšem tohle kniha která vám nejen hodně řekne ale ještě vás vtáhne do říše, kde vládne jiná magie a perspektiva a nazírání. Do říše literatury, té literatury kterou jakmile máte pod kůží to je další konec.... Ovšem tu magii vloží do obyčejného, každodenního, bolavého světa kde velkolepé snění může zachránit nejednoho z nás a kde se nelze vyhnout i jiným veskrze nemagickým skutečnostem. Postavami nešetří a láskou svého druhu také ne..... celý text

Dcera války 2018, Sara Nović

Bolavé, depresivní, silně uzavřené v sobě a jaksi opravdové. Možná to nebyla vhodná kniha na vánoční svátky ale možná to byla ta nejlepší volba. Lépe změřit síly s něčím co vám otevře oči než co vám je stereotypně zavírá. Nic není samozřejmé a jsou věci které nahradit nelze. Věci kterým je nutno naslouchat, porozumět a ty které je třeba vymýtit.5/5... celý text

Pražské jaro 2018, Simon Mawer

Kniha je uvnitř přesně taková jakou slibuje její zevnějšek. Není to žádné překombinované dílo s mnoha nesouvisejícími prvky, ale je to dost poutavé a charismatické čtení, jehož děj plyne jako Vltava či jiná evropská řeka. Hraje to na takovou tu základní kontinentální notu s tím, pocity a situace ( jakékoli) jsou popsány decentně a přitom s velkou škálou prvků a barev. Historické " odkazy" vyvolávající přesně ty depresivních emoce a skutečnost je psána lehkým perem a přitom nezapomenutelně. Člověk se dokáže na 100% vžít jak s mladým párem a jeho osobitými a osobními peripetiemi, které začnou v podstatě ještě než opustí Anglii, tak se Samem. Chytlavé proudění a zajímavé podání se v knize nezastaví a to je velmi žádoucí, ocitla jsem na stránkách knih mžiknutím oka. Funguje to dobře, autorovi se to dost povedlo.5/5... celý text

Sedm dní spolu 2018, Francesca Hornak

Příjemné čtení, pokud si člověk nechce pustit tématicky podobný film,ale dá přednost knize, v zásadě přístoupí na jistá scenáristická pravidla. Takže po takové knize člověk sáhne ve chvilce kdy se nechce zahltit hlubokým a propracovaným příběhem, ale příběhem který je veden " po přímkách" ( subj.názor) Proč jsem i za těchto okolností dala tři hvězdy? Což v mém překladu znamená průměr ..No protože je tam nakombinováno příliš mnoho prvků na sílu a pro efekt, nechci být konkrétní, ale ráda bych i byla :-). Protože jsem čekala trochu víc ( maličko) komornější přístup a tím pádem mám pocit že by ji slušel jeden vypravěč, tato cesta to maličko nahrbila. Kniha je pro mě trochu osudová přišla mi 17.12. Začala jsem jí číst 17.12., kniha tím dnem i začíná a to flashbackem na 17.11. a to mám narozeniny...takže tak úplně nerada jí mít nemohu. .:-)). Ale jelikož jsem knihu během dvou večerů přečetla je to opravdu maličkost s kterou bude každý čtenář hned hotový a zase nic velkého to nezanechá... Ovšem s výhradami jen 3/5... celý text

Bella Figura: Jíst, milovat a žít po italsku 2018, Kamin Mohammadi

Dvojí život Heleny Grahamové 1995, Anne Brontë

Ani jedné ze sester B. nelze nic vytknout. Dokonce nejméně lze vytknout právě této. Rukopis je nepřekonatelný ( poznatelný) a přitom hodně osobitý. Dost to připomínalo stylem Middlemarch, především svým suchým, anglickým humorem, který jde napříč všemi autorkami/autory té doby Jane Austen počínaje. Pokud je tato knížka upozaděná je to škoda.... celý text

Sestry 1969, Olga Scheinpflugová

Není to zrovna veselé čtení, tedy když jsem to četla ve škole pod lavicí vyděsila jsem tím jen učitelku chemie, ale dnes po letech musím říct že už jí chápu. Navíc mi dochází, proč se její životopisná kniha jmenuje Český román. Dost to sedí. Opravdu.... celý text

Komturova smrt 2018, Haruki Murakami

Není to od autora nijak neobvyklá kniha. Totiž není to nic co by již sám svému publiku nevyjevil. Musím uznat ale že zde mu však celý ten koncept slov nějak víc sedí, slova mají barvu a dají se považovat za skutečnější, vymazlanější. Není to o nějakém zdoláváním hory( :-)), kniha se čte ( jako všechny jeho knihy) velmi dobře - dokonce ani písmenka nejsou tak malá, u Odeonu mi začíná dost vadit ten silně přebělený papír, s nímž by se zcela určitě dalo něco udělat, kvalita knih by jistě neutrpěla) Mě kniha silně připomíná Kroniku ptáčka na klíček a nejen jí ( v jistých rovinách i Mitchellovo sencislo9, což je ovšem pocta Murakaminu, takže to se ani nedivím). A v tom je ten zádrhel. Sebevymazlenější forma tuhle chybu ( v uvozovkách) nemůže odstranit. Kdo Murakamiho nečetl, pro toho to musí být nečekané. Ostatní mají trochu smůlu, ale jen trochu Nehodnotím, mám pocit že můj systém vůči této knize zamrzl. Něco mi nmi to vyloženě. Láme se to ve mně mezi 3 a 4/5.... ovšem stále v tom nemám jasno. Možná že mi Murakami svou poslední knihou trochu víc zamotal hlavu, protože opravdu mě se to zdá víc lyrické ( což není to přesné slovo), víc slohově propracované..a to má v mém v mém případě každý autor u mě z poloviny vyhráno, dovedu mu to potom sníst úplně. Za to bych mu tady klidně dala těch hvězd 5. Douška : Ještě takový drobný detail. Už v létě kdy kniha vyšla v Polsku ( s přebálkou na které jsou štětce), jsem si myslela že Murakami zde bude mít jakési těžiště v tolik známé knize Obraz Doriana Graye, ale Murakami se chytil jiného scénáře a to Velkého Gatsbyho...( ve spojení když se nechá autor strhnout jako vždy hudbou a ještě k tomu Don Giovanni...) Nejlepší řešení jak se vyhnout problému s formátem a topologii knihy je pořídit si ji v elektronické podobě. Nakonec jsem to tak udělala a odbouralo to hodně diskomfortu, Murakami má tak větší šanci pro svůj vlastní prostor a protože přežívá druhé přečtení tak záhy po sobě, a přežívá ho dost výrazně hodnotím 4,5/5. Evidentně jsem před tím válčila spíš s Odeonem než Murakamim. ( Což mě trochu mrzí protože s Odeonem na kordy být nechci :-)). Čtivé, velice čtivé, chytlavé a umění jako prvek v komorním přístupu autora je dost vyvedené... Když si člověk odmyslí že mu některé postavy cestují z románu do románu a že jeho tvorba je vlastně jeden velký epos, jsou tam prvky jako vždy hudební, takže kdo miluje klasickou hudbu a ví jaké to je jí poslouchat, i tady bude mít šanci vstoupit za oponu dojmů, prvky historické, takže kdo má rád Japonsko bude opět poučován a odváděn do síní dějin, prvky umělecké, takže vstoupíme do palety skutečné i abstraktní, prvky erotické, protože to jsou Murakamiho poznámky pod čarou. Chvíli se točíte v atmosféře málem gotického románu. Je to kniha atmosférická jako vždy, nevybočuje z řady, ale nutí vás se ptát. Je to záměr? Nebo omyl. Já pochybuju že autor který by se vešel do takového množství žánrů a uspěl by, se vlastně může mýlit, zejména nad vlastní knihou... Překlad výborný...... celý text

Tymiánové dopisy 2016, Eve Makis

Srpnové světlo 1973, William Faulkner

Typické, vrcholný Faulkner. Vytáhl na povrch všechna svá témata a nakombinoval je mistrovsky v jemu známém prostředí. To vše dává knize komorní ráz a na druhou stranu se i zde ukazuje jeho obrovský přesah do hlavy člověka - potažmo potom čtenáře- který ten komfort komorního rázu boří. Umí knihu vést v přesných jednoduchých tazích i v složitějších opisech, kde však není " zbytečně ukecaný" jen až nebezpečně poetický v situacích které by člověk poskládal jinak. Vyrazí dech. Podle mě je to velice přístupné dílo, ačkoli s jistou spoluprací musite počítat, ovšem příběh je to silný.... celý text

Všichni jsme z toho úplně na větvi 2015, Karen Joy Fowler

Když jsem na přebálce viděla doporučení typu : ' Už jsou to roky kdy mě nějaká kniha takhle sebrala .......' maličko s nedůvěrou jsem nadzvedla obočí, ovšem anotace a první stránky mě velice nalákaly. Do knihy jsem vyklouzla jako do papučí a opravdu je to velice silný a dobře napsaný příběh. Je nejen zajímavý a působivý, ale svým způsobem opravdu skutečný...5/5... celý text

Vesnice 1985, William Faulkner

Já už jsem Faulknerovo knihy četla a mám dojem že až na povídky všechny, věděla jsem že je to " paráda" ale evidentně jsem to četla dost dávno na to abych stačila zapomenout ( ačkoliv atmosféru jsem neopomněla, ta vás neopustí- minimálně di na ní hned po začteni hned bleskurychle vzpomenete) jak velká je to " paráda". Jeho styl není z nejlehčích, ale na druhou stranu není to zase ani neobvykle těžké. Těžké je to co u něj nemusíte číst, tedy to co předává čtenář sám sobě skrze neviděné a netušené. 5/5...... celý text