avel
přečtené 203
Poslední noc na Klikaté řece
2010,
John Irving
Půjdu dost proti komentářům níže, ale při čtení Klikaté řeky jsem si vzpomněla, proč jsem dřív i jiné knížky od Irwinga odložila (a jiné dočetla). Jazyk je hezký, námět mě též zaujal, Ketchum je jednička, ale číst tak nekonečnou knihu je úmorné (a to mám bichle ráda). Permanentní skákání v ději, osobách, čase mě prostě ubíjelo. Až moc, dle mého, bylo tlačeno na zvědavost čtenářovu tím, že se profláklo něco z děje budoucího, pak vzduchoprázdno a pak hurá - slavné vysvětlení (nejsilnější mi to přišlo u úmrtí postav - plonkový děj z něhož plyne, že postava zemřela, k čemuž se dostaneme o 50 stránek později...). Knihu jsem dočetla, ale prostě to není můj šálek kávy.... celý text
Anatém
2012,
Neal Stephenson
Velice zajímavý námět, do kterého se čtenář velice pomalu dostává. Asi nejsem z nejbystřejších, ale trvalo mi, než jsem pochopila, kde se v časové ose civilizace nachází. Dost mi vadila snaha po originálních názvech věcí, které běžně známe - bez slovníku se těžko v textu orientuje. Znám jiné knihy, které jsou do složitosti podobné a přesto slovník být nemusí - vše je v textu, aniž by to autor otravně opakoval. V závěru knihy je podobnost s naším světem vysvětlená, takže chápu autorův záměr, ale záčátek knihy (rozuměj cca 170 stran) je skutěčně náročný :) Co mě ale nebavilo a občas jsem se uchýlila k přeskakování byly filosofické úvahy - opět - mají pro děj knihy opodsatnění, ale prostě to nebyl můj šálek kávy... Takže času věnovaného knize rozhodně nelituji, věřím, že při druhém čtení bych pochopila mnohem víc a víc by mě to bavilo, ale natolik mi Erasmas k srdci nepřitostl, ale třeba se zas někdy potkáme... V jiném vyprávění :)... celý text
Geraldova hra
1996,
Stephen King
Pro mě skvělá kniha, která není nabytá dějem, ale psychologií a počátky šílenství. Velmi se podobá Holčičce, která měla ráda Toma Gordona. Fantasie se prolíná s realitou tak, že mnohdy může člověk jen hádat, co se skutečně děje a co je výplodem přetažené mysli. A někdy, jen někdy, se tyto roviny protnou. Silná kniha. Ne že bych se u Kingových knih vysloveně bála. Skoro by se dalo říct, že atmosféra je již trochu "ohraná", ale Geraldova hra probudila mé hrůzy z dětství - nedůvěru ve tmu, strach z prázdného prostoru pod postelí, nepojmenované obludy v místech mimo zorné pole nebo skryté ve stínech, ... Nutno podotknout, že většinou si čtu v posteli, takže tentokrát to mělo náboj ještě víc... Takže vážně doporučuji. Kniha rozhodně není špatná, jen asi nebude pro někoho, kdo potřebuje strhující děj. Ten se odehrává převážně jen v hlavě jedné moderní ženy a spočívá v bojí mezi rozumem a šílenstvím...... celý text
Dítě času
1994,
Isaac Asimov
Z knihy jsem rozpolcená. Poměrně zajímavý nápad, ale velmi mě iritovaly části z minulosti. Tak nějak bych očekávala, že výborná práce s textem bude spočívat ve změně způsobu vyprávění, nebo skladby vět, osekání větné zásoby.. Ale číst z úst neandrtálky různá současná klišé stran mužů, uspořádání společenství (namátkou si vzpomínám na prohlášení, že jejich kmen je přeci civilizovaný, ...). Skoro jako by chybělo, aby prohlásila, že přeci nejsou jako ti barbaři... Za mě celkově zklamání. Buď se neměli snažit představit neandrtálskou společnost a nebo si s tím měli více pohrát, mentálně se přiblížit úrovni lidí, kteří o dnešní společnosti neví naprosto nic a svět poznávají jen svými smysly. Za mě se panům autorům tato kniha moc nepodařila.... celý text
