Aya81
přečtené 274
Konečná stanice Osvětim
2020,
Eddy De Wind
Strohý styl, věcnost, která je ve vztahu k popisovaným hrůzám až do očí bijící. Je to tím, že jsou to skutečné zápisky autora o skutečně prožitých událostech v Osvětimi. Není to román, který by měl odstup, který by se soustředil na příběh hlavních hrdinů. A to je na knize právě to, co zaujme. Hrůzy není potřeba popisovat košatě a s důrazem na emoce. Ty hrůzy byly totiž skutečné, takže není potřeba šokovat, zaujmout. Je to svědectví neskutečného lidského úpadku, svědectví o tom, jak hluboko můžeme klesnout a co dokážeme provést svým bližním. Záměrně říkám MY, my jako lidstvo, i když určitě zdaleka ne každý by na to dno dokázal spadnout. Ale hrozné je, že nikdy nevíme, kdo všechno ano. A jakmile bude takových více a budou mít svého "vůdce", který dokáže najít "omluvu" nebo dokonce jakousi nutnost pro takové jednání, tragédie se může v různých podobách opakovat. A ono se to děje, na celém světě, jen buďto daleko od nás, nebo v menším rozsahu... Kéž by takové svědectví už nikdo nemusel napsat....... celý text
My z ostrova Saltkråkan
1998,
Astrid Lindgren
Je to sice kniha pro děti.. ale moc jsem si ji užila. Smála jsem se i mrkánim zaháněla slzy, cítila slunce, mořskou vodu, vítr ve vlasech, toužila jíst pod jabloní chleba s marmeládou.. chtěla být zase dítě a vidět svět dětskýma očima...... celý text
Čas žít, čas umírat
2006,
Erich Maria Remarque (p)
Remarque popsat válku umí. To je bez debat. Dokáže přiblížit nejen vlastní boj, situaci v bombardovaném městě, život vojáků na frontě, ale i pocity, myšlenky a nálady. Skvěle vystihne i podstatu příčin, zbytečnosti celé války, politické pozadí. Člověku z toho mrazí a nechápe, nebo vlastně i chápe, proč to musí lidé zažívat zas a znova :(... celý text
Staré odrůdy
2021,
Ewald Arenz
V málokteré knize je tolik smutku, tolik naděje, tolik víry, lásky, vzteku.. tolik emocí. Asi proto si mne úplně podmanila. Dvě ženy, dva osudy. Jeden, který už uběhl a zanechal v nitru bolest, ale zároveň také umění chápat druhé, druhý, který teprve musí poznat, že nelze donekonečna utíkat, pryč, ani do svého nitra. Láska k druhým nevzniká jejich spoutáním, přivlastněním a zavřením do klece, ale pochopením, ponecháním prostoru. To vše v idylické podobě venkova, s vůní hrušek, vína a medu.... celý text
Démon ze sídliště
2021,
Iva Hadj Moussa
Kniha vic na přemýšlení, než by se na první dojem mohlo zdát.
Šepot včel
2021,
Sofía Segovia
Kniha, jejíž děj odkapává pomalu a líně jako med včel, které jsou součástí příběhu. Stejně jako ten med je sladký život v Linaresu a jeho okolí. I přesto, že vám dá často bolestivé žihadlo, někdy i spoustu žihadel... Válka, španělská chřipka, pozemková reforma, to jsou úklady, které klade hlavním hrdinům do cesty osud. A přesto je nakonec nejvíc ze všeho doženou ne celosvětové (nebo alespoň celostátní) dějinné zvraty, ale lidská závist a zášť. Příběh obyčejný, a přesto magický. Četba, která stála za to, každá stránka.... celý text
Šeptuchy
2019,
Alena Sabuchová
Kniha syrová a temná, a přece poetická a plná naděje. O místech, kde i přes všechen moderní pokrok ještě převládají tradice, pověry, víra i animální magie. O místech, kde byste v žádném případě nechtěli žít, ale někdy ani z nich odejít... Příběh dvou kamarádek - studentek je spíše pozadím pro líčení atmosféry, ducha Podlasí, způsobu života místních a myšlenek o koloběhu života i smrti a tenké hranici mezi nimi. Zajímavá a zvláštní kniha.... celý text
Šestnáct stromů na Sommě
2022,
Lars Mytting
Hrozně zvláštní kniha. Příběh mne zaujal, doslova vtáhl. Obrazy z války byly v mých představách jako živé. Atmosféru dokázal autor vykouzlit skvěle. Zato hlavní hrdina a jeho rozhodnutí mne často hrozně štvaly. Celkově ale hodnotím vysoko.... celý text
Půl žlutého slunce
2008,
Chimamanda Ngozi Adichie
Láska, válka, poměrně časté spojení, které zní jako paradox, ale vlastně není.. Jak mám říct, že se mi kniha líbila, kdyz popisovala takové hrůzy? Proč mají lidi v sobě tolik zlého, že se masakrují i když nemusí, že se to znovu a znovu děje kvůli moci, vlivu, postavení, rozdílnosti nebo podobným důvodům? Ve válce pak trpí všichni, nejvíc ti, kdo z ní žádný prospěch mít stejně nebudou.. vždycky. Brečím, když si představím hladem umírající či zmrzačené děti, které by si měly šťastně hrát nebo se učit, starostmi a strachem vyčerpané ženy, které navíc znasilňují a bijou, nebohé seniory, kteří by měli již v poklidu žít své poslední roky, ale i muže, kteří bojují prostě proto, že musí.. proč, proč, proč? V Africe, na blízkém východě, nyní v Ukrajině.. vždyť je to jedno kde, válka je vždycky svinstvo :( Autorka píše čtivě, i když v něčem mi ten styl úplně 100% neseděl, proto (ne kvůli válce) jen 4 hvězdy.... celý text
Univerzální katalog zoufalců
2016,
Přemysl Krejčík
Někdy méně znamená více. Spousta skvělých myšlenek, neotřelých literárních nápadů, kombinace různě využitých stylů psaní.. ale bylo toho až moc. Jedno přechází do druhého, vzájemně se doplňuje i omezuje v pavučině propletených vztahů, situací i úhlů pohledu. Jako celek se ale jeví překombinovaně. Autor se mohl při takovém šmodrchanci dějových linek (který se mi, dlužno říct, líbil) držet jen jednoho způsobu zpracování, nebo prolínání dvou, jiné si zas nechat pro příště. Zbytečně to roztříštilo mou pozornost a bránilo hlubšímu ponoření do "děje". Není potřeba najít za každou cenu vždy něco nového.... celý text
Irské báje a pověsti
1996,
Michael Scott
Příjemné "pohádkové" příběhy, krátká ponoření se do světa zeleného a kouzelného Irska.
Propast smrti
2021,
Robert Bryndza
Četlo se dobře, ale trochu takové "neurazí - nenadchne", chybělo tomu k 5 hvězdám něco malinko navíc.
Pod krvavými nebesy
2018,
Mark Sullivan (p)
Kniha, kterou stálo za to číst. I když je teď doba, kdy se nám aktuální válečné příběhy odehrávají doslova za humny. Tenhle příběh je strašný i krásný zároveň. Strašný, jak ukazuje hrůzy, jichž jsou lidé schopní. Krásný naopak tím, že líčí i dobro, které dokážou dělat pro druhé, a riskovat při tom vlastní štěstí a život. Mám z toho husí kůži a míchá se ve mě koktejl emocí - dojetí, obdiv, zhnuseni, strach ...... celý text
Po otřesech
2010,
Haruki Murakami
Tenhle Murakami mne neoslovil. Jak ho jinak mám ráda, tak tohle bylo takové nezvykle prázdné. Pro mne vyčnívaly povídky Tanec pro všechna dítka boží a Krajina s žehličkou. Ostatní povídky mne nezaujaly.... celý text
Největší záhady kriminalistiky
2018,
Jaroslav V. Mareš
Velmi pěkně zpracovaná kniha. Člověk se dozví spoustu zajímavých informací o dodnes nevyřešených kauzách, a tak trochu i o politickém pozadí a zametání pod koberec. Nevím, zda je to náhoda výběru případů, nebo zda to nějak přitahuje - nějak často v těch kauzách figuruje moje rodná Plzeň a její okolí :)... celý text
Serotonin
2019,
Michel Houellebecq
Deprese je hrozný stav. Dokáže člověka úplně rozežrat zevnitř. Myslím, že je to taková nemoc doby. Máme na všechno v podstatě strašně moc času. A máme všeho moc. Nemusíme bojovat o fyzické přežití, nemusíme v potu tváře dobývat potravu, prchat nebo bojovat. Neřídíme se výhradně svými pudy k zajištění přežití svého i svého druhu. To všechno nám umožňuje náš mozek. Naše inteligence, naše sociální cítění. Ale mozek, ten úžasný orgán, spolu s celou CNS, je zároveň často i naše zhouba. Místo boje o existenci je tu zase tlak na výkon, společenská představa o tom, jaký by měl být náš spokojený život, atd. Hlavní hrdina to prostě, a omlouvám se za výraz, v mládí prosral. Udělal tehdy pár chyb a jejich vinou skončil ve stavu v jakém je, hlavně v osamění. Ale takový stav sám o sobě nemusí být konečná. Chyby se dají napravit, člověk může hledat smysl života v jiných věcech. Člověk stižený depresí ale ne. Jemu to nedovoluje jeho nemoc. I když se můžeme nakrásně divit, proč hlavní hrdina nehledá dál štěstí, proč nezkusil jít za svou bývalou láskou, když neměl vlastně co ztratit.. proč si nenašel cokoli jiného, co by ho těšilo. Pro něj je těžké i vstát a udělat osobní hygienu. Antidepresiva ale přináší zase jiné problémy. Je to začarovaný kruh. Hlavní hrdina nás může neskonale štvát, ale on prostě nedokáže jednat jinak... Zajímavá kniha, která se opět nebojí společensky aktuálního a trochu tabuizovaného tématu. Podaná v typicky Houellebecqovském stylu, s pornografickými prvky na jedné straně a intelektuálními rozbory na straně druhé. Nečte se snadno, sledovat myšlenky autora je kumšt. Ale rezonuje v hlavě ještě dlouho po dočtení.... celý text
Bestie
2020,
Jakub Ćwiek
Pátrání po bestiálním vrahovi? Soudní proces s vrahem (nebo ne?) hlavy jedné z mafiánských rodin? Jak to zapadá dohromady? V Grimm city rozhodně. V tomto díle se dostáváme konečně i na "druhou stranu" města, setkáváme se krom řady starých známých i s novými postavami. Pod povrchem města přitom něco bublá.. a obří krev to není. I Bestie drží laťku vysoko. Sup rulezz ;)... celý text
Vlk!
2020,
Jakub Ćwiek
Jooo, tohle byla lahůdečka! Jako bonbón, který se pomalu rozplývá v ústech, příjemně sládne na jazyku a někde uvnitř, tam je ukryta šťavnatá náplň. Akorát že tohle není žádná slaďárna. Spíš trochu černota. No, když si představím Grimm City, tak asi spíš hodně černota :) Detektivka v tak trochu tarantinovském stylu, zasazená do smyšleného světa. Název (jak jinak) i obálka tak trochu odkazovaly na legendární Sin City, to mne na tom asi zaujalo. A nelituju. Ne není to Sin City, hlavní postava není žádný hrdina ve stylu Bruce Willise, ale to vůbec nevadí. Je to zatraceně čtivý, napínavý, má to super hlášky... a okamžitě jdu rozbalit další bonbón - Bestii.... celý text