Aykiru
přečtené 732
Tráva
2021,
Keum Suk Gendry-Kim
Korejská kniha Tráva mi silou svého vyprávění velmi připomínala, cenami ověnčený komiks o osudech židovské rodiny za druhé světové války, Mause. Pro mě dosud neznámé téma sexuálních otrokyň mě velmi zaujalo a vřele doporučuji si o něm dohledat na internetu další informace, je pozoruhodné, jak události druhé světové války, dodnes ovlivňují politické dění a životy nás všech. Domnívám se, že tato kniha by se spolu s výše zmiňovaným Mausem měla stát nedílnou součástí školních osnov.... celý text
Když teče krev
2021,
Stephen King
Začátky novel z Když teče krev připomínají Kinga v době jeho největšího rozletu, ovšem ve chvíli, kdy by děj měl gradovat a vy byste se pod peřinou měli třást hrůzou, (asi jako já v deseti letech, když jsem poprvé četla Cuja) se hodinový strojek příběhu zadýchá, škytne nějakou velmi nevybíravou nadávku a chcípne. Do cíle se dochrchlá a doplouží s radostí a svěžestí těžkého kuřáka zdolávající Eiffelovku. Pokud Kinga nekriticky milujete a obdivujete, nebudete mít žádný problém, pokud jste ovšem jako já - vybíraví a kritičtí - nezbyde Vám nic jiného než konstatovat prostý fakt, že Stephen King jednoduše stárne ... a (opravdu jsem netušila, že to někdy řeknu) měkne. Tam, kde byste dřív v příběhu našli malý masakřík či nějaké zešíleníčko, máte dnes jen provinilou hlavní postavu, která poslušně zpytuje svědomí. Netvor uvnitř nás je poražen a beze zbytku zničen. Odpovědí na hřích je se kát, na konci tunelu nacházíme světlo, nikoli další příšeru. Pro milovníku hororu zklamání, pro pacifisty - no, stejně asi nic ... Tím, nechci říct, že by novely bylo vyloženě špatné, to ne, jen tak nějak ztrácí tu kovovou pachuť strachu a zhnusení a na místo ní servírují sladký nádech prozření a dobrého konce. Škoda jen, že jsem spíše na to první.... celý text
Chlapec, krtko, líška a kôň
2020,
Charlie Mackesy
Překrásně ilustrovaná snaha o znovu napsaní Malého prince, která však z mého pohledu, tak úplně nevyšla. V zásadě má kniha dva problémy. První je, že Chlapec, krtek, liška a kůň je spíše než příběhem pro děti knihou citátů, sestavených tak, aby příběh pro děti pouze připomínala. To, co je u Malého prince krásné a přirozené, tady působí jako bazar použitého zboží. Proč? Protože na rozdíl od Malého prince, který opravdu nějaký děj má a čtenáři se tak dostává možnost si postavy oblíbit, pochopit je a nějaké to poučení si doopravdy odnést (popřípadě si na něj sám přijít), je tato kniha jen domečkem ze slámy, který sfoukne sebelehčí větřík. Postavy-symboly jsou jednoduché, klišovité a z mého pohledu trestuhodně nekomplexní a nevzniká mezi nimi ani žádná větší interakce, která by stála za řeč (tedy když pominu vzájemné udělování rad). Jako druhý neméně důležitý problém vidím (a možná opravdu jen já, protože přemýšlím o Chlapci, lišce atd. jako o knize pro děti, a protože věřím, že i knihy pro děti by měly mít kvalitní obsah nikoli jen obálku) prostý fakt, že samotný obsah je pro čtenáře absolutně nezapamatovatelný. Uvedu příklad: Jak by se Vám líbilo, kdybyste si místo bajky, přečetli jen ponaučení? Sice všichni víme, že ponaučení je to nejdůležitější, ale pamatujeme si ji jen díky příběhu, který ho "obaluje" a činí ho "stravitelným", o což se autor této knihy ani nesnaží. Kniha, která by mohla mít potenciál zařadit se piedestal vedle Malého prince, se tak nestává ničím víc, než další zapomenutelnou knihou citátů. Pokud bych měla hodnotit jen ilustraci, dala bych pět hvězdiček z pěti, protože Chlapec, liška a kůň je po této stránce skoro mistrovské dílo. Bohužel kniha není jen o obálce, a proto (snad i kvůli nesplněným očekáváním) dávám dvě z pěti.... celý text
Pistolník
1999,
Stephen King
Na Pistolníkovi je patrné, že se jedná o úvod do poměrně rozsáhlého eposu Temná věž, a jako takový skýtá všechny klady i nedostatky prvních dílů dlouhých sérií. Je proto nutné k němu přistupovat nikoliv jako k uzavřenému příběhu, který vyjeví všechny svá tajemství naráz, ale jako k vyprávění do něhož vstupujeme v půlce, neznalí počátku ani konce. Jestli od Pistolníka očekává oddechové čtení, budete nejspíš zklamáni. Inspirace starými westerny je patrná a příběh je zdánlivě jednoduchý a umožňuje čtenáři povrchní čtení, jenže příběh samotný zbavený otázek a mysterií, bohužel nevyzní. Pokud se však rozhodnete pro poctivé čtení, naleznete příběh, který vám opravdu umožní objevovat. Při četbě knihy také zakusíte pocit čehosi známého, co tu bylo a minulo, jako sen, který zmizí s vulgárním hlasem budíku. Mohou za to zdánlivě přehlédnutelné prvky, které navozují pocit „domova“ a zároveň melancholie doprovázející jeho ztrátu (mluvím na příklad o písni Hej Jude, nebo starých strojích nacházejících se ve světě, který by je neměl (?) znát). Atmosféra zpoza zapomenutého snu, která je pro Pistolníka příznačná s četbou dalších dílů (obávám se) vyvane. I přestože je Pistolník jednou z „nejmladších“ Kingových knih, je na ní již opatrné autorovo mistrovství, které se postupem času bude jen rozvíjet. I proto mám už na nočním stolku připravený další díl.... celý text
