Aymira
přečtené 474
Za všechno se platí
2013,
Liselotte Hammer
Rozhodně lepší než předchozí Bestie uvnitř, ale pořád zvláštní. I když se to četlo mnohem lépe. Některé linie vyšetřování naprosto zbytečné - v tom smyslu, že když se k nim autoři vrátili, chvíli trvalo uvědomit si, o co vlastně jde. Závěr opět překotný, bez akce, tajemství.. A zase platí, že pachatele známe prakticky od začátku.... celý text
Bestie uvnitř
2012,
Liselotte Hammer
Zvláštní styl psaní. Takové jakoby ploché. Občas jsem měla pocit, že chybějí kapitoly, ale samozřejmě nechyběly. Téma zajímavé, s důrazem na morálku a na to, zda si oběti zaslouží trest. Konec nijaký. Co ti ostatní pachatelé, ty nikdo nezatkl? Možná ano, ale asi mi to proklouzlo mezi řádky.... celý text
Klikatá cesta
2020,
Brian Freeman
Opět to není na plný počet hvězd, ale nudit se rozhodně nebudete. Příliš mnoho mrtvých, záhadný muž a otevřený konec, který naznačuje (?) pokračování. Uvidíme.... celý text
Vnitřní hlas
2019,
Brian Freeman
Lepší než první díl, ale pořád je to takové jakoby bez překvapení. Ruší mě rychlá vyřešení situací - např. zemře kolegyně a není rozepsáno, co se s tím dělo dál. Chybí interakce s kolegy vyšetřovateli, snad až na pár formálních útržkovitých rozhovorů s nadřízeným. Pro vnímavého čtenáře nebylo závěrečné rozuzlení žádným překvapením, přesto to celé opět skončilo až moc rychle, bez dramatu. Proto nemůžu dát plný počet hvězdiček.... celý text
Noční pták
2018,
Brian Freeman
Nedostatečný popis postav. Inspektor téměř bez kolegů a týmu (no dobře, šéfka a pár řadových policistů se tam občas objeví). Nezajímavé vedlejší postavy příběhu. Po vcelku působivém úvodu na nás Freeman vybalil těžko uvěřitelný modus operandi. Ale budiž. Tempo kniha neztrácela, pachatel zůstal až do konce tématem k rozluštění. Jak zde již někdo poznamenal, nejpovedenější postavou byl Shack. Ale opět - inspektor, který s sebou do práce tahá přepravku s kocourem? Kladem knihy je dějiště. San Francisco musí okouzlit opravdu každého.... celý text
Ochránci
2020,
John Grisham
Něco tomu chybělo. Nějaká gradace, moment překvapení, závěrečné drama... Jinak jde o dobrý vhled do amerického právního systému. Už ale nikdy z hlavy nevyženu krokodýly. (Jen mě napadá, že na Floridě žijí aligátoři, ne krokodýli –mají to v Karibiku stejně a šlo o špatný překlad, nebo ne?)... celý text
Deset plus jeden
2015,
Ed McBain
Velmi příjemné čtení. Zajímavý námět. Líbí se mi, jak to celé hezky odsýpá i díky pohotovým dialogům.
Nákaza
1992,
Robin Cook
Cestování skrz naskrz Spojenými státy. V první polovině knihy pomáhá hlavní hrdinka řešit nákazu smrtícím virem na různých místech USA. V druhé polovině najdete návod na to, jak můžete sami, bez jakékoliv pomoci, zdolat partu mocných, kteří na vás poštvou drsné zabijáky.... celý text
Temné říční proudy
2018,
Sharon J. Bolton
Odmala mám fobii z hluboké vody, proto jsem se při čtení necítila vůbec dobře. Navíc mě celou objímala hnusná, chladná, smradlavá Temže. Příběh samotný mě úplně nazaujal. Vedlejší postavy mi byly tak nějak jedno, téměř obejít jsme se tentokrát museli bez Marka, takže červená knihovna se nekonala. Ne že by to bylo na škodu, ale jeho postava je přece jen dost zajímavá.... celý text
Promlčení
2015,
Jiří Březina
Není to detektivka. Je to vyprávěný příběh o tom, co se stalo začátkem 90. let v kdysi nepřístupném rakouském pohraničí. A součástí tohoto vyprávění je další vyprávění o tom, co se tam stalo ihned po válce při odsunu německých občanů. Že v souvislosti s tím nebyly věci úplně sluníčkové, to si všichni už dávno umíme představit.... celý text
Polednice
2016,
Jiří Březina
Oddechovka na jeden večer. Dva v podstatě paralelní příběhy, které se nakonec samozřejmě spojí do vcelku zajímavého rozuzlení. Kniha se odehrává v depresivním prostředí, těžko říct, jestli by to v reálném životě mohlo celé roky zacházet až takhle daleko. První případ mladých vyšetřovatelů a hned se jedná o vraždu. Hlavní postavy nenadchnou, ani neurazí.... celý text
Poslední hřebík
2022,
Stefan Ahnhem
Skvělé zakončení celé série, neskutečná gradace. Boj na život a na smrt. Jasně, má to své mouchy. Ale vzhledem k tomu, jak průměrně působí většina knih, které poslední dobou čtu, musím toto hodnotit jen a jen pozitivně. Není nad kvalitní severskou krimi. K celé sérii mám ale i jednu negativní poznámku. Neskutečně mě ve všech šesti dílech vytáčely hlavní ženské postavy. Sonja, která netrávila čas s rodinou. Šéfka alkoholička. Naivní a trochu hloupá Dunja. Nejnormálnější byla nakonec vlastně Matilda se svojí Gretou. Po Fabianovi se mi bude stýskat, přiznávám, že na konci i slzička ukápla.... celý text
Motiv X
2019,
Stefan Ahnhem
Je jasné, že tato kniha je pouze jakýmsi překlenovacím můstkem mezi třetím a pátým dílem. Snad u žádné jiné krimi série neplatí tolik, že je důležité číst ji od samého začátku, než právě zde (začněte tedy Obětí bez tváře). Setkává se zde více případů a žádný není pořádně propracovaný - každý člen týmu si v podstatě řeší to svoje. Neonacisty, pedofily, vraha ve vlastních řadách, záhadné vraždy... Muž s kostkami, který se objevil již na konci 2. dílu, se stále pořádně nedostal ke slovu. Pritom je o něm sem tam zmínka. A takových nepatrných náznaků je v Ahnhemových knihách celá řada. Pokud dočtete tento čtvrtý díl, rozhodně se musíte pustit do pětky. Jenom tak se dozvíte rozřešení.... celý text
Oběť bez tváře
2017,
Stefan Ahnhem
Pustila jsem se do pro mě nové série a nejsem zklamaná. Jak tady někteří píší, že to není ani Kepler, ani Larsson, tak já bych to nesrovnávala. Každý má svůj osobitý styl a je samozřejmé, že na ty, kteří udělali v daném žánru díru do světa jako první, se jen těžce navazuje. My, co jsme se již někdy v životě vydali trajektem přes Öresundskou úžinu, si při čtení rádi zavzpomínáme na Helsingborg, případně na Hamletův zámek. Zasazení děje do menšího města na úkor třeba Stockholmu bylo rozhodně šťastnou volbou. Pozitivní je, že v novém policejním týmu není nikdo vysloveně nesympatický nebo zlomyslný. A oslovily mě rovněž svižné dialogy, které jsou plné takové té běžné omáčky a pošťuchování, které v mezilidských vztazích zažíváme všichni. Čtení tak příjemně ubíhalo. Švédsko je známé svým liberálním způsobem života, a tak bych ani nekritizovala poměry v rodině hlavního rodiny. Nám přijde divné, že o vlastním dítěti, které s nimi navíc bydlí pod jednou střechou, pár dní neslyší, oni to mají zřejmě nastaveno jinak. Na druhou stranu, kdyby se postavy ničím nevymykaly z průměru a nedělaly chyby, bylo by po pár stránkách po románu. To platí i pro konkrétní vyšetřování. Více než 500 stránek už je pořádný rozsah, takže je jasné, že se toho bude dít hodně. Ani po dočtení vlastně nechápu pachatelovy motivy – nikdo mu neubližoval, nikdo ho netýral a on kvůli tomu po třiceti letech vyvraždí celou třídu? Závěr se společným pobytem v jedné místnosti už byl trošku přes čáru – říkám si, jak je možné, že v momentě, kdy Švédskem hýbe sériový vrah, se ochrany možných obětí ujmou jen dva naprosto obyčejný vězeňští hlídači. Vy, kdo jste knihu četli, také vám v jeden moment v hlavách naskakoval jako možný vrah Molander? Ta žena, která nakonec spáchala sebevraždu, přece začala vyšilovat poté, co se komisařce na mobilu objevila Molanderova fotka, a navíc pak říkala, že už si vzpomněla a poznala ho. Navíc se ve vyšetřování vyskytla i teorie, že ona se možná stala obětí jiného pachatele. Vím, že to autor asi tak zamýšlel, abychom ho podezřívali, ale celé to po dočtení nedávalo vůbec žádný smysl. Nicméně pět hvězdiček dávám, protože jsem v poslední době četla pár průměrných knížek a zážitek při čtení Ahnhema se s tím nedá vůbec srovnávat.... celý text