azur
přečtené 200
Jiskra
2023,
Linda Boström Knausgård
V této autobiografické novele nám autorka představuje své zkušenosti spojené s léčbou elektrošoky. Zpočátku jsem byla překvapena, že popisuje události mezi lety 2013 až 2017, měla jsem za to, že tato léčba se již nevyužívá. Alespoň mě to tak přimělo udělat si vlastní rešerši na tohle téma, což bylo nakonec dost zajímavé a přínosné. V očích veřejnosti je to stále spíše tabu a asi většina z nás si vybaví ,,Vyhoďme ho z kola ven". Každopádně Lindiny zkušenosti také nevyznívají úplně pozitivně, ale zároveň tuto metodu nezavrhuje. Potýká se s vedlejšími účinky - ztrátou paměti. Pár vzpomínek se ale přeci jen dozvídáme ve zhruba druhé polovině knihy. Častým tématem těchto vzpomínek jsou její 4 děti, rozpad manželství a obava z toho, že už nebude moci psát a živit se tím. Je zajímavé sledovat, v jakém momentě poznala, že už o ni a manželství její manžel nestojí nebo moment, kdy se jakožto těhotná rozhodne k nešťastné události. V několika jejich myšlenkách jsem se sama viděla, ale musím uznat, že někdy byly její myšlenky dost těžké k pochopení (když např. přecházela z obecného popisu události k oslovování během dvou vět) a musela jsem některé pasáže číst vícekrát. Chápu, že to má nejspíše poukazovat na fakt, že myšlenky lidí s psychickými potížemi (a nejen těchto lidí) jsou prostě často chaotické a nemusejí dávat smysl. Ve finále byla tedy kniha přínosná, vzhledem k tomu, jak je tenká tak se nemusíte bát ani rozsáhlých podrobností o léčbě nebo proč přesně Linda skončila tam, kde skončila (i když by to mohlo být i s těmito detaily zajímavé).... celý text
Zlovolné bytosti
2021,
Nelly Černohorská
Od této knihy jsem moc nečekala, ale nakonec velice mile překvapila. Autorka si umí pohrát s jazykem, celé je to čtivé, napínavé a navíc dokázala spojit mytologické zlo se skutečným. V povídce ,,Když se nedíváš" se hned zkraje stane Marianě jedna z nejhořších věcí, která se ženě může stát. To ji poznamená nejen psychicky, ale i fyzicky. Tady musím vyzdvihnout postavu manžela, který byl chápavý a podporující a bohužel často se v příbězích tohle chování nevidí. Do toho se její syn, Adam, dozvídá od stařenky o záhadném mizení dětí, které má v sobě prvek nadpřirozena. Bohužel se sám se zlověstnou čarodějnicí a proslulou pojídačkou dětí setká. Díky věrné fence však čarodějnici dokáže utéct, ale nic není jako dříve. Proto se spolu s bratrancem pustí do pátrání a snaží se zjistit, jak ji zlikvidovat. Mezitím se Mariana stala novopečenou maminkou, ale i přes četná varování nechá malou Terezku osamotě a neštěstí je na světě. Přesto, že se malou nakonec podaří zachránit, happy end nečekejte. Druhou částí této novely jsou balady. Ty jsou taktéž dokonalé a hrozně mi připomněly balady Karla Jaromíra Erbena z Kytice. Takže můžete čekat hodně vydloubaných očí a umrlců. Rozhodně doporučuji i těm, kteří podobné žánry nevyhledávají.... celý text
Chrám Matky Boží v Paříži
2018,
Victor Hugo
Jsem neskutečně ráda, že jsem nakonec této knize dala druhou šanci. Musím uznat, že se jedná o jednu z nejlepších klasických děl, která jsem zatím četla. Uznávám, že detailní a komplexní popisy Paříže a veškeré architektury mohou být pro mnohé odrazující (těmto čtenářům bych doporučila zkrácenou verzi z roku 2000, kde jsou veškeré tyto popisy vyškrtnuty), ale příběh hlavních hrdinů - Esmeraldy, Quasimoda, Klaudia Frolla, je opravdu silný a nádherný. Shrnula bych to tak, že nebohá Esmeralda byla opravdu nešťastně zamilovaná a tato láska se stala i její zkázou. To samé platí pro arcijáhna Klaudia Frolla, který je sice méně sympatický než zmíněná tanečnice, ale i jeho vnitřní pohnutky je zajímavé sledovat. Příběh Quasimoda mi přijde nejvíce emočně nabitý, ohava, kterou všichni odsuzují a on na jejich zlé chování sám odpovídá zlým chováním (,,Jak se do lesa volá, tak se z něj i ozývá."), ale přitom byl oddaný - ať už samotnému chrámu Matky Boží, Frollovi nebo Esmeraldě. Zhruba první polovinu knihy se příběh střídá s popisy a filozofickými úvahami, které byly opravdu zajímavé - o stavbách nebo o tom, jak se architektura stala předchůdcem knihtisku. Hugo také hojně kritizuje moderní sloh a naopak vyzdvihuje gotiku a krásy gotické architektury. ,,Cítíme z nich, do jaké míry je architektura prvotním uměním, dokazují právě tak jako zříceniny staveb kyklopských, egyptské pyramidy a obrovité indické pagody, že největší výtvory stavitelské jsou mnohem více díla společenská než díla jedinců; jsou spíše plodem práce celých národů než výtryskem genia jednotlivců; jsou pokladem, který po sobě zanechává národ, nánosy vytvořené staletími..." Určitě tedy doporučuji všem, kteří mají, stejně jako autor, v lásce gotiku i těm, kteří hledají silné příběhy.... celý text
