B.Wilde
přečtené 59
Kde se les dotýká hvězd
2022,
Glendy Vanderah
Knihu jsem četla nakonec déle, než jsem očekávala a nevyhnula jsem se tomu, že jsem si dala od příběhu několikrát pauzu. Obálka i anotace lákají na velmi zajímavý děj, první kapitoly nejsou vůbec špatné, ale postupem času jsem se do čtení musela vyloženě nutit. Sice jsem byla na jednu stranu zvědavá, co z toho vyleze, ale nebyl tam za mě žádný zlomový bod, který by mě vtáhl a nepustil od čtení a to opravdu velmi dlouhou dobu. Nakonec jsem se během neděle hecla a půl knihy dala během pár hodin, asi i proto, že jsem se už nemohla koukat na to, jak mi tady leží tak dlouho rozečtená kniha. A popravdě, jsem ráda, že jsem to konečně dočetla na jeden zátah, protože další pauza by už možná byla pro tuto knihu konečná a skončila by ve fochu "nedočteno" což by byla zase škoda. Rozuzlení zápletky kolem Ursy byla rozhodně nejlepší část příběhu, kdy jsem zaujatě hltala jednu stránku za druhou, ale vlastně to byla i jediná část knihy, kterou jsem četla opravdu se zápalem, což je docela škoda, když jsem se u tolika stran předtím v podstatě nudila. Námět má kniha je nepopiratelně originální, ale nemůžu říct, že by mě kniha úplně nadchla. Dobrá půlka knihy se točí kolem ptačích hnízd, deště, co měli právě k jídlu a nejasných vztahů mezi hrdiny, kteří neví kudy kam. Ano, netvrdím, že to tam nepatřilo, i takový vývoj je potřeba, ale opravdu mi dlouho trvalo, přijít tomu více na chuť a znovu se do toho příběhu začíst. Za přečtení to stálo, ne že ne, ale znovu bych už po knize nesáhla. Možná i díky mým rozpačitým pocitům a dlouhému čtení dávám hodnocení 3 až 3 a půl hvězdy.... celý text
Papírová labuť
2017,
Leylah Attar
Čtení této knihy bylo rozhodně velmi zajímavé. Během etap příběhu jsem se dostala přes několik emočních fází: vztek - zaujetí - zalíbení - dojetí. Na začátku příběhu jsem naprosto nesnášela Damiana a jeho chladnokrevné chování, které hraničilo až ponižováním a výsměchem vůči Skye. Naprosto jsem se ztotožňovala s tím, jak ho i ona sama v této etapě proklínala a přála mu to nejhorší... ale pak se postupně začíná odhalovat minulost a vše začíná dávat úplně jiné obrysy tomu všemu kolem. A s její probouzející láskou k němu, se začalo probouzet i mé zaujetí příběhem a i když jsem na začátku nevěřila tomu, že by se mi nakonec mohli líbit, stalo se tak a já byla s každou další etapou víc a víc pohlcená příběhem. A ta chemie tam prostě byla, ne že ne! Jo, sice bych pár výhrad měla, ale zároveň nad tím asi dokážu přivřít oči, protože jako celek to do sebe krásně zapadne - až na ten malíček, kdy mi to vzhledem k tomu všemu dobrému z minulosti a chování v budoucnosti přišlo prostě nepatřičné. A chyběla mi tam přímá omluva přesně za tohle. Na druhou stranu, kopanec do koulí to aspoň trochu vykompenzoval. XD Občas se některé věci vrací v nečekané podobě. Nakonec to byl vážně skvělý příběh, i když jsem to po tom začátku ani nečekala.... celý text
Můj nejmilejší suvenýr
2021,
Vi Keeland
Tohle byla velmi příjemní oddechovka, která se velmi dobře četla. Oblíbit si ústřední dvojici nebylo vůbec těžké a bavilo mě odhalovat jejich společný příběh. V knize nechyběly humorné momenty, stejně tak sladké chvilky a i ty žhavější. Líbil se mi kontrast mezi tím, když jde člověk za svým rozumem a jistotou a nebo když jde za svým srdcem a touhou. Jasně, v reálu to nemusí skončit zrovna pohádkově, ale byla to skvělá ukázka toho, že když člověk nedělá to, co ho těší a dělá šťastným, jednou ho to prostě dožene... Ale abych byla upřímná, některé sexuální narážky a i nějaké konkrétní momenty pro mě v některých scénách byly trochu rušivé, jako by mi to tam až tak moc nesedělo tím stylem, jakým to bylo podané... ani nedokážu říct přesně proč... také mi přišlo, že se postavy chovají trochu jinak z vlastního a z toho druhého pohledu, třeba Hazel mi kolikrát přišla odvážnější, když byla vykreslená z pohledu Mattea, než když byly scény z jejího vlastního podání - ale to asi dává smysl, jestli byl každý pohled od jedné z autorek a každá je popisovala podle sebe. Tak jako tak, kniha se mi jako celek líbila a splnila přesně to, co jsem od ní čekala. A to, že jsem si při čtení odpočinula a pobavila se. Sice by se dalo bavit i nad pár momenty, kdy jsem si řekla, "tohle ale trochu nedává smysl, protože kdyby..." ale pak jsem to hodila za hlavu a prostě si to užila jak to je. Za mě tak 4 a půl hvězdy.... celý text
Cíťa: Proč svět nutně potřebuje citlivé introvert(k)y
2023,
Lenka Blažejová
Velmi příjemná kniha plná zajímavých a nápaditých ilustrací, která se dá v pohodě přečíst za jedno večerní čtení. Introverti si v ní najdou to své a svým způsobem i ujištění, že většina jejich každodenních "podivností" k nim prostě patří. Několikrát jsem se během knihy musela pousmát u určitých pasáží a říkala jsem si "tohle je tak přesné!" ale na druhou stranu, nic výrazně hlubšího mi kniha nepřinesla, protože to bylo jako číst si velmi obsáhlou charakteristiku introverze (i když v opravdu skvělé formě) kterou už přece jen nějaký ten pátek znám na vlastní kůži. Ale pro mladší čtenáře jistě přínosné. Co je ovšem fakt, tak si myslím, že pro extroverty, kteří "tenhle náš svět nechápou" by tohle klidně mohla být povinná četba, protože pro některé by to mohlo být docela obohacující a to nejspíš v každém věku. Vlastně si tak říkám, že nějakou takovou knihu o extrovertech bych si taky s klidem přečetla a nahlédla víc pod pokličku "jiného světa".... celý text
Sedm manželů Evelyn Hugo
2023,
Taylor Jenkins Reid
Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu a o to to bylo lepší. Kniha je velice čtivá a styl jakým je napsaná mi dost sednul, mám ráda příběhy z první osoby. Na samém začátku jsem měla nějaké představy, jakým směrem příběh půjde a hodně rychle jsem byla vyvedena z omylu. Vážně jsem měla pocit, jako bych četla skutečný příběh o skutečné herečce Evelyn Hugo... a to ho dělá ještě zajímavější. Napsala bych toho více, ale tady je prostě škoda cokoliv propálit dopředu... takže dodám jen, že to byla skvělá kniha!... celý text
Hypotéza lásky
2023,
Ali Hazelwood
Já mám prostě pro tyhle sladko-žhavo-vtipné příběhy slabost, jo jo - prostě další dospělácká pohádka, ale přesto v ní něco bylo tak hmatatelně reálného. Knihu jsem přečetla více méně jedním dechem, od samého začátku mě to neskutečně chytlo a nemohla jsem jinak, než číst v každé volné chvíli a i ve chvílích, kdy bych se měla věnovat něčemu úplně jinému... ale nedalo se odolat, potřebovala jsem věděl, jak to celé dopadne! Chemie Adama a Olive byla skvělá, to jejich popichování a jeho "ty potvoro", to bylo prostě skvělé. Nebylo tam vůbec nic navíc, naopak bych si klidně všechny scény dala znovu s chutí, tentokrát z jeho pohledu. Ano, Adam je zase jeden z těch ze škatulky "dokonalých fiktivních chlapů" kdy si prostě říkám, "ach, někoho takového tak potkat"... a nedělejte, že by se vám to nelíbilo, aby po vás chlap tajně toužil klidně několik let a pak se o vás chtěl starat, chránit vás a dělat... ehm, jiné věci. :) Ale abych jen nechválila, musím říct, že mi přišla hrozně zvláštní ta scéna se starými kontaktními čočkami (kdyby si je vzala místo brýlí zcela výjimečně, dá se to pochopit, ale u někoho, kdo je nosí běžně je tohle při nejmenším podivné). Plus proč holka, která neměla sex kdo ví jak dlouho, bere antikoncepci, když navíc šetří každou korunu a jako vědkyně musí vědět, jaký to je pro tělo hnus... takže... některé detaily byly při nejmenším k zamyšlení.... celý text
Pan Romantik
2021,
Leisa Rayven
Na odreagování je tahle kniha vážně skvělá, příběh se mi moc líbil a Paul je neskutečně sexy a zajímavý charakter. Nebudu lhát, Eden mi naopak první kapitoly byla dost nesympatická a ani jsem jí to moc nepřála, ale jak se to rozjelo a začala se měnit, změnil se i můj názor na ni. Nakonec jsem si užívala, jak se to mezi nimi krásně vyvíjí a rozhodně mezi sebou měli tu správnou chemii. Taková moderní pohádka pro velké holky, za mě spokojenost.... celý text
Dopisy, které nikdo nečetl
2017,
Iona Grey
Z téhle knihy mám docela smíšené pocity... musím říct, že čtení mi nešlo tak lehce, jak jsem čekala, první čtvrtina vyprávění pro mě byla dost nezáživná a ke čtení jsem se horko těžko dokopávala, prostě mi chyběl takový ten vtahující moment... jenže i tak jsem to nechtěla nechat nedočtené (hlavně jsem chtěla vědět, proč to má tak velmi vysoké hodnocení, když ten začátek byl takový nemastný neslaný) takže jsem nakonec přešla na audio knihu a tu jsem dala komplet za dva dny, zajímavé jak to najednou šlo rychle... od chvíle, kdy se zjevil Dan, to pro mě začalo být konečně zajímavé a jeho postavu jsem si velmi oblíbila a to až do samotného konce. Jejich lásku se Stellou jsem jim naplno věřila, ale i tak děj poté nabídl dost nepěkné momenty, které jen tento hořko-sladký příběh dokreslovaly (a bohužel byly dost realistické). I když jsem z jisté strany chápala, proč tam kdo udělal, co udělal, proč se kdo rozhodl jak se rozhodl... tak jsem to na druhou stranu vlastně i nedokázala úplně přijmout... prostě jsem tam i přes to všechno viděla takový zmar a promarněnou příležitost, jen proto, že Stella byla nakonec takový sebemrskač, že si řekla, že si za své činy nezaslouží být šťastná a tak vzala tu možnost i Danovi. Jasně, měl rodinu a prostě se i tak posunul dál, nechci úplně tvrdit, že by celý život za ní truchlil... ale svým způsobem i ano... když jí celé roky psal a celé roky doufal. Byla jsem za něj ráda, že nakonec mohl odejít v klidu, že to mohl tak nějak uzavřít, že mohl aspoň poslední hodiny strávit s ní... ale i tak pro mě bylo prvních pár minut po doposlouchání takových... vyčerpávajících... neměla jsem ten pocit zadostiučinění a že to dopadlo tak, jak mělo nebo jak mohlo. Vlastně se to dalo čekat, bylo to jasné od samého začátku... bylo jasné, že spolu zažili jen krátkou chvíli štěstí, že to bude smutné... ale... prostě je to jak koukat na Titanic a doufat, že tentokrát se na ty dveře vlezou oba... myslím, že už si knihu nikdy nepřečtu, neposlechnu, ale jsem ráda, že jsem to nakonec dotáhla do zdárného konce, který rozhodně v člověku něco zanechá.... celý text
Neviditelný život Addie LaRue
2021,
Victoria Schwab
Luc - nevěřila bych, jak moc mi tahle postava nakonec přijde zajímavá! Jak na začátku vypadá jako "ten špatný" a postupem času se z něj stane pomalu nejzajímavější postava ze všech. Na začátku to bylo takové neutrální, že to prostě byla "jeho práce", že mu šlo o to, získat co bylo domluveno a sem tam se tam prostě zjevil, něco provedl a zase zmizel... ale i tak jsem ho nikdy neviděla jako nějakého záporáka příběhu... V té pasáži, kdy Addie poprvé zachrání, před těmi vojáky a přemístí ji jinam... tak to bylo poprvé, kdy mě skutečně začal zajímat o kus víc... s tím jak se Addie zeptal, proč si myslí, že by měl mít rád válku... nevím proč, ale poprvé mi to přišlo jako takové "vybočení" které ani neplánoval... kdy to prostě nebylo jen o tom "tak co, dáš mi tu duši?" No a pak už to jelo... až později jsem zpětně viděla, jak se vlastně proplétal tím příběhem celou dobu, že spolu vlastně měli tolik scén, které se spojili v jeden komplexní příběh. ;Když tam pak byla pasáž, kdy Luc nějak řekl (nebo je to někde napsané na lístku, už nevím přesně) o Addie "má lásko" tak to jsem si říkala "moment, co se to tady děje?" protože to bylo nějak předtím, než se ukáže, že si spolu ti dva začali... no a to bylo prostě neskutečně žhavé, ta chemie sálala ze stránek. Jejich poprvé, u toho jsem se přistihla, jak se nadšeně culím, protože to tam prostě najednou neskutečně sedělo. Já prostě ty příběhy "from enemies to lovers" miluju. Ano, Luc nebyl člověk a byl to nějaký bůh či démon, ale i tak mi nepřišlo, že by byl vyloženě špatnej... ano, bral lidem duše... ale oni s tím sami souhlasili, i když to teda nebylo vždycky ideální, jít si jí vybrat... ale "dohoda je dohoda" sice využíval slabé chvilky lidí, ale oni s tím prostě souhlasili... a to je dle mého dost podstatná část... to že někteří nevěděli, že tu cenu zaplatit nechtějí a pak toho litovali... to už je věc další. Bylo tam krásně vidět, kdy se "jeho práce" proměnila "v hru a zábavu" a pak i v něco víc... popravdě, to, že Addie miluje, tak tomu jsem prostě bez debat věřila... ano, nebyla to úplně čistí láska, nesobecká a čistě lidská... ale co si budeme povídat, kolik lidí takhle skutečně miluje? Zcela bezpodmínečně, tak že to není sobecké a toho druhého "nechtějí vlastnit"? Myslím, že v rámci možností ji miloval přesně tak, jak mohl... a to se mi hrozně líbilo, protože to je další věc, na které ujíždím, když je nějaká taková netradiční postava do někoho zblázněná (a snaží se dělat, že to tak vlastně vůbec není)... Ono bylo i vidět, kolik věcí pro ni udělal "a nemusel"... kolikrát za ní byl "když nemusel"... ano, věřím, že ze začátku mu šlo jen o to, aby ji zlomil, pak o to, vyhrát nějakou jejich hru... ale právě už jen proto, že nebyl člověk, tak neměl ani ty "lidské potřeby"... a to že jí nakonec potřeboval, to určitě nebylo něco, co by si plánoval... a přesně taková láska je. Popravdě, myslím si, že svým způsobem milovala i ona jeho, i když na konci knihy říkala, že ne... když tam přišla s tím svým plánem, jak se osvobodit... ale za mě měl pravdu, že on je prostě jediný, kdo k ní patří "navždy" protože s ní byl celou tu dobu, protože si pamatuje tolik co ona, jo asi mu dost pomohl ten vzhled toho jejího vysněného chlapa (ono, rozdávat si to s mlhou by bylo poměrně těžké ) ale i tak si myslím, že si ji získal i jinak. Taky ho dost podceňovala, kolikrát si myslela, že je pět kroků před ním a on byl tak o sto kroků vpřed, když pak došlo na lámání chleba. Takže nevěřím, že do ní nevidí... někdo, kdo má takovou moc... kdo dokázal naplánovat tolik jejich kroků... možná je tak trochu jeho hračka, ale to je tak nějak dynamika jejich vztahu... nenávidět se, bojovat mezi sebou, milovat se... bez toho by ta věčnost byla asi docela nuda... protože kdyby fakt chtěl, tak se jí může zbavit lusknutím prstu... No, zabloudila jsem hned po přečtení k hledáním nějakých fan fikcí a myslím, že nebudu jediná, kdo tomuhle pokračování fandí. Prostě to bylo boží a jsem neskutečně ráda, že jsem tuhle knihu četla. ... celý text
Znamenitá mrtvola
2022,
Agustina Bazterrica
Příběh o lidské zvrácenosti a pokrytectví. Námět je to rozhodně zajímavý a některé scény jsou poměrně znepokojivé (bohužel ale spíš jen když se nad tím člověk zamyslí hlouběji a ne tím, jak je to v knize popsáno)... o to hůř, když si představím, že někteří by za daných okolností opravdu byli schopni takhle fungovat. Jenže, svět už takhle funguje... jen ne pro lidi. Abych byla upřímná, dobrá půlka knihy byla docela o ničem a nějaký výraznější bod tomu dává hlavně ten konec - je šokující, ve své myšlence rozhodně odporný... a i když na samém začátku se nabízí, v průběhu děje už tolik ne, i když... jak se říká, když ptáčka lapají... Co mi ale opravdu hodně vadilo a kazilo mi celý dojem od začátku do konce, byl styl jakým to bylo napsané... to věčné "on udělal, on řekl, on to a on ono..." jak kdybych četla něčí slohovku ze střední. Dialogy vepsané ve vyprávění a ty, co už tam teda byly přímo, tak jich bylo opravdu pomálu. Některé přechody scén a kapitol byly hodně zvláštní, samotné scény často zkratkovité, kapitoly které by si i zasloužily nějaké větší rozvětvení byly třeba jen na dvě stránky... k postavám jsem si neudělala pomalu žádný vztah a když už jsem si říkala, že se tam najde někdo, kdo prozře... tak to bylo snad ještě horší. Určitě by tenhle nápad šel zpracovat mnohem lépe... styl psaní je dost jednoduchý a bohužel i dost průměrný...... celý text
