B.Wilde přečtené 57
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
2022,
Tom Felton
Jedna z nejlepších věcí při čtení je pro mě to, když mě nějaká kniha vtáhne po prvních stranách a nepustí až do samotného konce. A jsem opravdu ráda, že přesně tohle je jedna z nich a mohla jsem si ono pomyslné čtenářské kouzlo naplno užít… protože ač by se mi líbilo, kdyby mě dokázala vtáhnout každá kniha, každý jeden příběh, po které sáhnu (a že se fakt kolikrát snažím sahat jen po tom, v čem vidím nějaký potenciál, že se mi to bude líbit) tak je to s postupem času čím dál těžší a někdy se přistihnu, že jen čtu stránku za stránkou a nic hlubšího to ve mně nezanechává. Ale tady tomu tak rozhodně nebylo. Kdyby mi někdo ještě před časem řekl, že mě takhle nadchne právě kniha od Toma Feltona, kterého si dokážu na první dobrou vybavit jen jako Draco Malfoye, asi bych nevěřila (i když jsem u čtení knihy zjistila, že to nebyl jediný film, který jsem s ním za ty roky viděla). Tady i hodnocení dalších čtenářů mluví za vše, takhle kniha je prostě úžasná a Tom má na psaní skutečně nečekaný talent a velmi osobitý styl psaní! Je to tak, uculovala jsem se u zmínek z natáčení Harryho Pottera (protože to je prostě srdcovka) stejně jako jsem se nahlas zasmála hned u několika příhod z Tomova života. Tak ve mně stejně tak bude ještě nějakou dobu rezonovat i samotný závěr knihy, který rozhodně měl co předat. Tom dokázal na stránky přenést vše dobré i vše špatné s takovým citem, že se na něj už nikdy nebudu dívat stejnýma očima. Střípky z jeho života ukazují, jak jako člověk rostl s každou další životní zkušeností a s každým dalším setkáním s klíčovými osobami v jeho životě a i když to občas hrálo na těžší notu, byla prostě radost tuhle knihu číst. Doporučuju všem! A myslím, že není vůbec potřeba, aby si jí četli jen HP fanoušci, i když pro ně bude mít díky zmínkám z placu a o hercích jistě ještě o to větší rozsah. Přesto si myslím, že tohle je jeden z těch příběhů, kde si každý odnese to své.... celý text
Ano, pane Božský
2024,
Lucie Srňánková
Mé dojmy a postřehy ze čtení jsem tentokrát hodila do sekce recenze, protože to bylo poměrně dlouhé a plné spoilerů, takže kdo by měl zájem si přečíst více, má možnost o sekci vedle.... celý text
Draculova žena
2019,
Michaela Ella Hajduková
Dnes se spoilerovému komentáři bohužel nevyhnu, protože se chci podělit o pár svých nezaobalených myšlenek a bez konkrétních příkladů z děje by to až tak dobře nešlo. Po přečtení můžu říct, že hlavní zápletka knihy je zajímavá a je to přesně takový ten styl, co mám ráda - místy fantasy, trochu zamotané, časové skoky, do toho romance. Ale bohužel to čtení jsem si až tak moc neužívala... s knihou jsem naopak docela bojovala a nejvíc jsem si užila asi až poslední třetinu. Ze začátku se mi to četlo dobře, ale po jednom zvratu jsem se na hlavní pár už prostě nedokázala naladit a docela mi to zkazilo celkový dojem z jejich příběhu. Šlo o scénu znásilnění, která mi tam prostě absolutně nesedla a jen jsem si říkala, jak se na takovém startu dá stavět epický příběh o lásce? Především, když se to velmi rychle a z čista jasna přehouplo k velkému zamilování? Div jsem si při tom neklepala na čelo, co se to tam děje... aspoň že konec knihy mi tohle částečně objasnil (myslím, především to náhlé vzplanutí vzájemných citů) ale stejně to nepomohlo k nějaké kompletní nápravě. Dle mého to tam prostě vůbec být nemuselo a hned bych hlavní dvojici měla o kousek radši. Ten kontrast zlého a zamilovaného Vlada byl za mě prostě těžko uvěřitelný a byla to jen škoda, protože měli i scény, co nebyly vůbec špatné. Co byl ale možná i o kus větší kámen úrazu, tak to, že mi tady chybělo vysvětlené téměř všeho z té fantasy sféry. Většina nějak nepřirozených věcí je tu podaná stylem "prostě to tak bylo a hotovo"... a to mi prostě nestačilo. Pořád jsem si říkala - třeba to bude dávat smysl později, počkám. Ale nedočkala jsem se ničeho. Jak fungovalo cestování v čase? Bylo to místo kouzelné? Jak se Vlad stal nesmrtelným? Prostě měl takový vztek až nedokázal zemřít? A jak je možné, že nezemřeli ani jeho vlci? Koně? Jak se dostal ze zabetonované kobky? Kde pak byl, když byl na území nepřítele? Ležel tam desítky let? A takových dalších otázek bych mohla mít mraky. Přitom by mi snad stačila i nějaká blbost, jako že upsal duši nějakému cizákovi, který mu slíbil, že vyhraje válku... prostě aspoň něco a ne to nechat jen tak ladem. Příběh má zajímavé nápady, ale pak to klouže jen po povrchu a do hloubky se člověk nedozví nic. Oželela bych klidně polovinu erotických scén, kdybych se dozvěděla něco víc kloudného k tomu, jak to tam celé vlastně fungovalo. Chápu, někomu to stačit bude, nepotřebuje se nimrat v detailech a stačí mu to podané jak to bylo... no, mě bohužel ne. A dost podobný problém jsem měla i u jiné knihy od této autorky. Jde vidět, že téma historie, cestování časem a nějaké romantické linky jsou jí blízké, ale těm světům prostě něco chybí. A mé rozpačité pocity asi doplní i to, že jsem během čtení zvažovala hodnocení někde mezi 2 - 3,5 * podle etapy knihy, protože mě často něco zaujalo a pak to byl pěkný sešup dolů a to nejednou.... celý text
Vrčící naděje
2023,
Lenka Hnátová
Jako milovník neobvyklých příběhů, postav, postapo a fantasy, můžu říct jediné - tahle kniha byla prostě skvělá! Velmi originální a čtivá. Je mi skoro až líto, že nemá ještě tak o sto stran víc a nebo třeba druhý díl? Protože i to by se hodilo! :) Je mi jasné, že tahle kniha asi nesedne každému, ale jelikož já mám prostě podivné a tak trochu nekonvenční dvojice ráda, rozplývala jsem se nad nimi většinu knihy. A taky jsem se u knihy dobře pobavila. Je tu romantika, akce, humor i několik smutných momentů. Za mě naprosto ideální kombinace. Také bylo super číst knihu z mužského pohledu, celá ta nezvyklá komunikace s Iolou byla osvěžující. Říkala jsem si, jestli to může fungovat celou knihu? Rozhodně může. Její styl komunikace a její chování řeklo daleko víc, než tisíc slov. Žádná přetvářka, žádné lhaní, dělala to, co cítila. Popravdě, kdyby lidstvo mělo některé takové vlastnosti jako jejich druh, bylo by to fakt krásný. Za sebe rozhodně můžu jedině doporučit.... celý text
Vikomt, který mě miloval
2021,
Julia Quinn
Vím, že bych neměla tolik srovnávat seriál a knihu, ale série s Kate a Anthonym u mě nasadila opravdu vysokou laťku. Ty dva jsem si zamilovala na první dobrou a jejich příběh se mi moc líbil - popravdě zatím jako jediný ze všech tří netflixovských sérií. Vlastně i proto jsem se pustila do této knihy, s tím, že na žádnou další z knižní série nejspíš nikdy nedojde... ale bylo to... dost jiné, než jsem čekala. Ano, překvapilo mě, jak moc se děj seriálu a knihy liší, i to, že to ze začátku bylo takové nemastné neslané. Ale to nebyl rozhodně problém mých pozdějších rozpačitých pocitů. Dokonce musím říct, že se mi v knize hodně líbila linka spojená se strachem obou hlavních hrdinů a jejich cestou k tomu, otevřít se jeden druhému a nějak s tím bojovat (což ale bylo zároveň i to jediné fakt velmi výrazné v celém příběhu). Při některých scénách jsem dokonce zvažovala lepší hodnocení, i to, že dám šanci dalším knihám... Ale... potom přišla pasáž s tím, jak se to celé semlelo s jejich zasnoubením a já byla tak zklamaná! Prostě mi to přišlo tak hloupé. A postupně jsem viděla, jak se z Kate Sheffieldové stává další nezajímavá hlavní hrdinka, další z velké kupy těch, co o sobě pochybují, co se podceňují a jsou to "nevinní panny, které nevěří, že by je sexy bohatý hejsek mohl chtít"... ne... já už na takovýhle linky asi fakt nemám. Naštěstí po líbánkách se to zase o něco zlepšilo, ale rozpačité pocity to nevymazalo. Jsem fakt ráda, že něco v podobném duchu nebylo i v seriálu. Seriálová Kate Sharma přesně takováhle nebyla (díky za to) a možná i proto se mi její vyobrazení v seriálu tolik líbilo. Nezapadala do klasických škatulek a i když se mi kniha snažila namluvit totéž, mnohdy jsem neměla pocit, že by se až tak velmi lišila od jiných slečen při svatební sezóně. Celé to prostě mělo úplně jiný vibe. Aspoň že u knižního Anthonyho jsem si ho docela dokázala spojit i s jeho seriálovou verzí. Kathani ale její indické kořeny a vyšší věk rozhodně dost přispěly k tomu, aby pro mě byla mnohem zajímavější a okořenilo to celý seriálový příběh. Kdyby to bylo totiž jen na knize, asi si na ně po pár týdnech ani nevzpomenu...... celý text
Jsem ráda, že moje matka zemřela
2023,
Jennette McCurdy
Znala jsem Jennette McCurdy před přečtením knihy? Vůbec ne. Ale víte co? Jsem ráda, že ji znám díky tomu, jakou měla odvahu a to nejen proto, že vyšla se svým příběhem na světlo světa. Až od ní vyjde něco dalšího, s chutí si to přečtu, protože jako spisovatelka je naprosto výborná. Jak se to říká? Tenhle příběh ve mně silně rezonoval? Tak tady to rozhodně platí. Se čtením jsem se ze začátku trochu prala (ale to především kvůli tomu, že jsem na čtení neměla tak úplně čas a ani náladu a šlo mi to fakt pomalu) no většinu příběhu jsem dala nakonec za tři dny intenzivnějšího čtení. A jsem za to jedině ráda, byla by velká škoda tohle nedotáhnout. Dost se mi líbil i styl, jakým to bylo psané, protože máte pocit, že se to odehrává v tu chvíli, kdy to čtete, nijak nezkreslené tím, co už Jennette v době psaní věděla a čím si prošla. Bylo to, jako by to při psaní musela prožít od samého začátku znovu. Myslím si, že příběh by fungoval i čistě jako fikce, ale tím, že jde o skutečný příběh je to celé o dost temnější a hlubší. Ač kniha přináší spoustu silných témat, která můžou být pro některé čtenáře dost citlivá, tak si i tak myslím, že tahle kniha má co předat a to každému. Sama za sebe můžu říct, že to byla rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Pevně doufám, že takový příběh se neskrývá za většinou úsměvů herců pro kamery a novináře, kteří začínali svou kariéru jako děti. Bohužel se trochu obávám, že v každém takovém příběhu bude něco temnějšího, co si museli zažít během své kariéry, ať už od blízkých nebo od štábu a kdo ví, jestli by aspoň „jednu takovou historku“ neměl každý herec Hollywoodu, který musí žít naprosto odlišný život, než který známe. Vhled do toho všeho byl totiž až – mrazivý.... celý text
Soused na zabití
2024,
Lusy Adams (p)
Chtěla bych moc poděkovat @lusyadams za možnost přečíst si tento příběh v předstihu. Rozhodně nebudu váhat ani minutu a ráda si knihu koupím v tištěné podobě po jejím vydání, protože ji rozhodně potřebuju mít na poličce. A teď k mému hodnocení musím říct, že kniha se četla sama a byla prostě a jednoduše boží! Mít víc času a nečíst jen sem tam po večerech, dala bych jí na jeden zátah. Alek a Maddie si mě získali hned od prvních stran. Užívala jsem si jejich dohadování, stejně jako pozdější chatování a vzájemnou chemii, která mezi nimi vznikala. Sedl mi humor, líbila se mi zápletka, příběh byl po celou dobu vážně skvělý. Kolikrát jsem se přistihla, jak se u čtení chatovacích konverzací uculuju, jako bych toho snad sama byla součástí a bylo to příjemné zpestření děje. Knihy ze dvou pohledů mi sedí a sem se to krásně hodilo. Pro milovníky hate-to-love romantiky je tahle kniha vyloženě nutnost a rozhodně ji doporučuji. Do dalších dílů série se určitě ráda pustím, jelikož jsou tady velmi zajímavé i vedlejší postavy. Docela ráda bych si přečetla víc třeba o Masonovi nebo například o Libby. No ale, pokud mě paměť neklame, zahlédla jsem, že druhý díl bude o Meredith. Tam možná budu trochu váhat, ač některé její postřehy krásně sedly do děje, jako postava mi asi jako jediná až tak moc nesedla, no uvidíme, třeba by se to změnilo, při čtení dílu, kde by jí člověk poznal tak nějak z jiné stránky. Uvidíme... celý text
Svůdné zlo
2013,
Wendy Higgins
Na tuhle sérii jsem narazila v podstatě náhodou a když jsem viděla to velmi vysoké hodnocení, věděla jsem, že se do knih musím rozhodně pustit a zjistit více. Zajímalo mě, co tenhle příběh dokáže přinést a musím říct, že rozhodně nejsem zklamaná. Naopak, kniha se čte výborně, děj je zajímavý, dokonce mi tady sedí snad i úplně všechny postavy a je jedno, jestli jde o hlavní hrdiny nebo záporáky. Každý tady má své místo... Každopádně musím říct, že jsem tak trochu čekala, že budu z hlavní dvojice paf ještě o kousek víc. Jo, rozhodně mě zajímá, jak to mezi nimi bude dál, rozhodně spolu měli svoje kouzlo, ale po tom, jaké jsem na ně slyšela ovace, jsem čekala, že to na mě bude mít ještě víc wau efekt. Každopádně jsou tu ještě další dva díly, takže mé nadšení kolem nich klidně ještě může přijít později. Z čeho ale jsem nadšená o dost víc, tak jsou to všechny ty záležitosti kolem démonů, andělů, nefilů, hříchů... působilo to na mě naprosto reálným dojmem, jako by to snad přesně takhle fungovalo a nečetla jsem fiktivní záležitosti. Jako by byl člověk ve skutečném světě skutečně v situacích, kdy mu našeptávají legionáři nebo kdy ho chrání jeho strážný anděl přes intuici. Na další dva díly se těším a chci se do nich pustit co nejdříve. První by u mě měl tak 3 a půl hvězdičky, přece jen, myslím si, že jeden z dalších dílů by si mohl vysloužit i více. Uvidíme... Btw, můžete mi někdo říct, proč nevyšel překlad i pro díl z pohledu Kaidana (Sweet Temptation)? Ten bych si zatraceně ráda přečetla. Jo, číst z pohledu Anny je fajn, ale co si budeme povídat, Kaidan mě přece jen zajímá o kousek více a jistě by to bylo zajímavé čtení!... celý text
Nájdem ťa v čase
2016,
Michaela Ella Hajduková
Nebýt knižní štafety, k téhle knize bych se asi jen tak nedostala. Námět je zajímavý, je tu hned několik pasáží k zamyšlení, ale kniha mi přijde poměrně krátká na to, co vše se snaží předat. Zrovna tohle je příběh, kde by třeba takových sto stran navíc nebylo na škodu. A i to by možná bylo málo. První půlka by se skoro dala považovat za takový dlouhý úvod a druhá půlka knihy toho vysype na tak malém prostoru docela dost. Některé části pak působí trochu chaoticky, uspěchaně, nekonzistentně. Některé věci mi přišly takové nakousnuté a nedořešené... což byla docela škoda. Mimo to, jsem občas měla při čtení pocit, že se k sobě pasáže s cestováním do minulosti (hlavně do té skutečně vzdálené) celým tím jejich výzkumem a příběhem hlavních postav vlastně ani tak moc nepasují. Jasně, historické okénko bylo fajn, ale občas mi to přišlo jen jako vycpávka děje a natažení stran. Bylo to trochu jako upečené sušenky, co se mi v ruce začnou rozpadat, chuťově budou dobré, ale nebude to prostě ono, protože ten poměr ingrediencí prostě úplně nevyšel a vím, že asi přijdou i lepší sušenky. No, každopádně i přes několik mých výtek, nemůžu říct, že bych byla vyloženě zklamaná, to ne. Kniha se mi četla dobře (dokonce jsem ani nečekala, že mi čtení ve slovenštině nebude dělat žádný větší problém - ale přiznávám, že co je kozub a paplón jsem si musela googlit :) a některé kapitoly se mi hodně líbily. Hlavní dvojice mi byla sympatická, i když jsem si k nim taky chvíli hledala cestu a velké plus u mě měly i všechny hudební scény. Přečetla bych si knihu znovu? Nejspíš ne, ale za jedno přečtení určitě stála. Za mě je to tak mezi 3 až 3 a půl * podle etapy knihy.... celý text
Lapeni
2023,
Emily McIntire
Teda, tohle bylo nakonec až nečekaně zajímavé! Skoro je mi až líto, jak jsem se s tím čtením táhla. Jeden den jsem dala pár kapitol, pak přišla skoro měsíční pauza a zbytek jsem dala na jeden zátah - no kdybych tušila, jak mě to chytne, dala bych to nejspíš za jeden den a to z fleku... Věděla jsem, že tohle bude temnějšího rázu a při čtení jsem si uvědomila, že jsem moc dark věcí zatím ještě nečetla. Nejblíž tomu byla asi Papírová labuť, se kterou jsem tady narazila hned na několik podobností. A jelikož ta je skvělá, ani se nedivím, že mě nakonec zaujal i tento příběh. Tohle fakt nebyla pohádka, ale ty narážky na příběh Petra Pana byly za mě docela trefné a do příběhu mi to sedělo. Když jsem o knize slyšela úplně zčerstva, čekala jsem, že jde o nějaký retelling. Ale tomu to snad nemůže být vzdálenější. Naštěstí, to jsem před čtením už věděla, jinak bych byla asi lehce překvapená, co se tady z toho vyklubalo. Při čtení jsem pár dějových zvratů vytušila (a docela mě potěšilo, že jsem měla nakonec ve svých úvahách pravdu) a pár mě jich naopak dost překvapilo. Hlavně za to finále jsem se rozhodla i pro lepší hodnocení, protože tam mě toho překvapilo zdaleka nejvíc a mělo to rozhodně ten správný spád. A abych byla jó úplně upřímná, fakt jsem si většinu knihy říkala "tohle nemůže mít šťastný konec!" a jak jsem byla překvapená, že to nakonec šlo (i když to bylo teda na můj vkus docela urychlené oproti tempu většiny knihy). Stejně tak jsem nevěřila, že by se mi hlavní dvojice, kde to bylo do značné míry fakt poměrně nezdravé a zvláštní, mohla líbit... ale to jsem si říkala i u jiné zde zmíněné knihy a jak to nakonec dopadlo. Myslím si, že kdo má rád dark romance a nevadí mu ostřejší scény z kriminálního prostředí, bude jistě spokojený. Za mě 4,5* a do dalšího dílu série se mile ráda pustím také.... celý text
Sama doma
2022,
Amélie Salingerová
Milá vánoční povídka, kterou přečtete za pár minut, ale i tak jsem se na konci usmívala a to nejen kvůli narážkám na profláknutou sváteční klasiku Sám doma.
Přání!
2022,
Leandra Sold (p)
Do knihy jsem se pustila zcela bez většího očekávání a zjišťování, o čem vlastně příběh pojednává... jednoduše jen s tím, že bych si přes vánoční svátky ráda přečetla knihu se zimní tématikou... a myslím, že jsem se svým výběrem rozhodně nešlápla vedle. Ono už jen ta obálka a vločky rozeseté na stránkách dokážou v zimním období krásně nalákat, to je bez debat. Přání je přesně taková fajn vánoční pohádka (pro dospělé) která nabízí i pár lehce pikantnějších momentů, které jsem tam popravdě vlastně ani nečekala, ale nijak mi to nepřekáželo (ale je mi jasné, že někomu by mohlo). Příběh je velmi čtivý, odsýpá to a je to něco mezi fajn oddechovkou a příběhem, který dokáže vtáhnout do děje a sem tam si řeknete: Tak, co tam asi bude dál? Postavy mi také přišly dobře napsané a vlastně mi bylo i trochu líto, že čas s nimi není ještě o kousek delší. Mimo to byla i trochu škoda, že některé pasáže nebyly trochu víc rozvedené nebo se nakonec nekonaly (těšila jsem se třeba na jednu teasovanou část, která se v průběhu děje změnila) ale na druhou stranu jsem si užila všechny fantasy části a seznamování s novým světem. Suma sumárum to bylo velmi příjemné čtení a po delší době jsem si knihu užila bez nějakého vnitřního přemlouvání, ať jdu konečně zase číst, jelikož se s tím čtením v poslední době docela peru...... celý text
Začátek po konci
2021,
Jana Jordanová
Říkám si, jak by na mě kniha působila, když bych jí četla v době, kdy jsem milovala Twilight (který mi kniha v pár směrech i dost připomínala)? Myslím, že by mi asi před lety sedla mnohem více. Nechci tvrdit, že by příběh Ellie nebyl zajímavý, to rozhodně byl ale přiznám se, že jsem byla při čtení často na vážkách, jak to na mě celé vlastně působí. Kniha je velmi dobře napsaná, je čtivá a kapitoly odsýpají. Bohužel jsem se ale do příběhu nedokázala za celou dobu naplno vžít a skutečně si ho užít. A bylo to především proto, že celé Podsvětí i „život po smrti“ bylo na můj vkus velmi polidštěné a neměla jsem z toho pocit, že by skutečně něco ztratili a jsou tak nějak - jinde. Chápu tento záměr, asi se s tím mladší čtenář dokáže více ztotožnit, ale já jsem si nemohla pomoct místo nadpřirozeného místa a nadpřirozených bytostí mi to více připomínalo kolej s mladými studenty, kteří studují něco mezi lékařsko-vojenským oborem, někde v odlehlé lokalitě za městem. A i když jsem měla za to, že ta věková skupina nováčků je tam docela rozmanitá, často se tam všichni chovali poměrně nevyzrále. To mě z těch fantasy částí (které byly samy o sobě velmi zajímavé) neskutečně vytrhávalo. S první polovinou knihy jsem se tak docela prala, v druhé půlce to už bylo lepší. Ellie a Black měli fajn potenciál, ale jejich vztah mi přišel taky takový hodně urychlený, ani na jejich příběh jsem se nedokázala docela dlouho naladit, což byla fakt škoda, protože ta pointa, jak to mezi nimi je, byl rozhodně dobrý nápad. Ale v tom vývoji mi něco chybělo. Možná bych uvítala, kdyby tam byly kapitoly i z jeho pohledu, pak by mi to možná nepřišlo vše tak nějak – náhlé? Každopádně oni dva za mě patřili k tomu lepšímu, co mě v knize zaujalo. Musím pochválit i celkové zpracování všech zkoušek, tyhle části mi přišly opravdu nejlepší a nejvíc z nich dýchalo to pravé fantasy pojetí. Stejně tak se mi líbilo dozvědět se více o jejich moci, a jak to celé vlastně funguje. Asi už mě někdo bude mít za hroznou šťouru, ale neodpustím si ještě tyhle dvě věci: První - názvy kapitol, občas mi přišlo, že zbytečně prozrazují děj dopředu. Kdyby to bylo nazvané jen „x. kapitola“ bylo by to dle mého o kousek lepší. Stejně tak mě i překvapilo, jak byly nekombinovaná anglická a česká jména. U překladu z jiného jazyka by mi to asi dávalo smysl, jako překladatelský záměr, ale takhle mi to v mnoha ohledech přišlo spíš úsměvné. Ale to už je asi můj osobní problém, lépe se mi čte o postavách, které jsou „poangličtěné“ tak nějak všechny, tohle byl inu, zajímavý mix. Suma sumárum, kniha rozhodně nebyla špatná, ale za mě byla spíše neutrální. Vím, že jsem vypíchla hlavně věci, které mi neseděly, ale chtěla jsem vyjasnit, proč dávám takové hodnocení. Jsem si jistá, že si kniha své čtenáře najde, kteří „takové věci“ vůbec nebudou řešit, ale prostě jsem si říkala, že sem hodím, jak jsem to při čtení cítila já. Jestli se pustím do dalšího dílu zatím nevím, ale je pravda, že jsou věci, které bych ještě ráda o Ellie zjistila. Uvidíme. Za možnost si knihu přečíst, děkuji autorce knihy.... celý text
Láska po španělsku
2023,
Elena Armas
Máte rádi Hypotézu lásky? Tak tohle je Hypotéza lásky po španělsku, která se přenesla z prostřední univerzity a výzkumu do prostředí kanceláře v New Yorku a později do krásného Španělska. Ale víte co? Vůbec ničemu to nevadí! Jsem si jistá, že inspirace tady byla rozhodně velká a jestli by někdo tvrdil, že je to náhoda, tak neuvěřím... ale kdo má tenhle typ příběhu rád, bude nadšený. Mě to popravdě lokačně sedlo asi více, než právě ona zmíněná HL. Stejně i tady narazíme na dokonalého černovlasého krasavce, který má slabost pro naprosto slepou trubku, která do poslední chvíle nevidí a později nechce věřit tomu, že její kolega je do ní už nějaký ten pátek zamilovaný. Ale já tohle prostě miluju. Bavila jsem se u každé scény a užívala jsem si tu postupnou gradaci jejich vztahu. Atmosféra scén byla úžasná a krásně se to četlo. Španělské fráze byly velmi příjemné zpestření a jelikož jsem se kdysi něco málo naučila, tak mě to při čtení donutilo k úsměvu. Na druhou stranu, pro někoho, kdo o španělštinu ani nezakopnul, to mohlo být poměrně rušivé. Za mě rozhodně spokojenost, ale asi bych to nebyla já, kdybych neměla i jednu výtku na vrub překladu. Hrozně mi vadilo oslovení "kotě" strašně mi to k těm charakterům nesedělo. Je to jak od nějakého týpka z ulice, co má kalhoty na půl žerdi a žvýká žvýkačku s otevřenou pusou, za mě... ne... v originále bylo "baby" tak by to možná bylo snad i lepší nechat podle toho. Každopádně, určitě doporučuju všem, co mají tenhle typ romantiky rádi, nedivím se, že je to považované za nejlepší romantickou knihu letoška. Zcela právem. A už teď jsem zvědavá na díl o Rosie.... celý text
Kráva a kretén
2023,
Jana Slaninová
Tohle byla taková jednodenní jednohubka. Kniha je čtivá a děj hezky odsýpá - takže na volný večer ideální. Ze začátku jsem čekala klasickou hate-to-love romantickou komedii, ale nakonec nic nebylo tak, jak se z počátku zdálo. Kromě zaměření na ústřední dvojici je tady třetí, velmi důležitá postava a to nejlepší kamarádka Kláry - Vanesa. Se kterou se znají od dětství a vyvádí spolu už roky všelijaké vylomeniny. Tyto tři postavy během několika týdnů zažijí hned několik životních zvratů a čtenáři spolu s nimi... I když se mi kniha četla dobře, nad příběhem jsem často jen kroutila hlavou. Na druhou stranu, když vezmu v potaz název knihy, možná to všechno bylo přesně takhle chtěné... a nebo možná taky ne... Pokud hledáte něco nenáročného, je kniha vlastně docela fajn, ale s chováním postav jsem se jen horko těžko dokázala nějak ztotožnit. Možná že i naštěstí. Spoilerová část mého hodnocení, pokračujte ve čtení jen na vlastní riziko. Přiznám se, že mi na začátku dost nesedla zápletka, kdy Vanesa měla poměr s Adamem a on během toho bez ostychu nabaloval Kláru, ještě v moment, kdy měl Vanesu vedle sebe v posteli. Představa, jak mi volá chlap a říká mi, jak mě chce poznat a já vím, že chvíli předtím si to rozdával s mou nejlepší kamarádkou, mi tedy přijde poměrně zvrácená. A to si fakt nemyslím, že jsem nějaký puritán... ale vysvětlení "je to jen živočišný" by mě nechávalo absolutně chladnou a ten člověk by neměl absolutně šanci. A asi i proto jsem tomu vztahu ze začátku ani moc nevěřila, prostě mi tohle celé přišlo jako strašně zvláštní začátek a neměla jsem z toho pocit, že to jako byla práce Vanesy, že věděla, jak by se k sobě hodili a chtěla je zkusit dát dohromady. Opravdu jsem z toho měla rozpačité pocity a asi bych si čtení užila více, kdyby to bylo pojaté trochu jinak. Bylo mi líto, že jsem se na jejich vlnu nedokázala úplně naladit... Konečná zrada taky nakonec měla své vysvětlení, čtenářsky rozhodně zajímavé (i když se dalo něco vytušit i v dřívějších scénách) ale s některými rozhodnutími všech tří hlavních postav jsem se nedokázala úplně ztotožnit. I když nebudu lhát, že scéna v hotelu mě vážně překvapila a částečně i pozdější vysvětlení. Jinak souhlasím s některými komentáři, cílený humor (hlavně ten mezi Klárou a Josefem) mi úplně nesedl. Možná i kvůli tomu, že se tam jejich interní vtip opakoval několikrát. A také jsem nebyla úplně fanoušek používaných zdrobnělin jména Klára a dalších jejích přezdívek.... celý text
O minutu později
2020,
Susan Lewis
Chcete si u čtení odpočinou a načerpat trochu energie? No, myslím, že už jen díky anotaci je znát, že u této knihy to rozhodně nehrozí... na druhou stranu kniha otevírá jedno velmi důležité téma, které bylo víc než jen k zamyšlení a mělo by se o něm více mluvit... a i já jsem ráda, že jsem si přečetla o problematice, se kterou jsem se (naštěstí) nemusela nikdy potýkat. Ale člověk nikdy neví, kdy se ho něco takového týkat může, protože i minuta dokáže změnit opravdu vše... Při čtení ihned vstupujete do dvou příběhových linek, které spolu zdánlivě nesouvisí, než se vše pomalu začne propojovat. A až se tak stane, začne to konečně nabírat ty správné obrátky, které doprovází chvilky radosti i chvilky smutku. Co za mě byla vada na kráse tohoto příběhu, tak že se dobrá první půlka knihy na můj vkus až moc vlekla. Kniha se sama o sobě nečte úplně snadno, ale nebudu lhát, že asi až na dvě scény, mě děj nechával poměrně chladnou a to čtení mě prostě nebavilo po dobu nějakých 200 stran. Ale já nejsem úplně trpělivá čtenářka, takže moc na tyhle "omáčky kolem" nejsem. Samozřejmě později i toto mělo svůj význam, ale pokud také máte rádi, když děj trochu více odsýpá, je dost možné, že u té první půlky budeme opravdu na vážkách, jestli to stojí za to dočíst. Ale víte co? Rozhodně to za dočtení stojí!... celý text
Asher Black
2023,
Parker S. Huntington
Takhle kniha se tak výborně četla, přesně takové mám ráda. Kdy je ve volném dni rozečtu a ideálně i ten samý den dojdu do finále - baví mě, když má děj ten správný spád a čtení tak rychle odsýpá. A s Asherem Blackem byla ta sobota hned zajímavější. I když první kapitoly děj rozjedou na plné obrátky, k mému příjemnému překvapení se to pak celé překulí k slow burn příběhu mezi Asherem a Lucy, kteří spolu uzavřou výhodnou dohodu pro obě strany. Další kostra děje je z většiny předvídatelná, protože jistě už každý četl nějaký příběh, kde se potká pohledný nezadaný milionář a mladá holka, kterou by si s ním nikdo nikdy nespojil... ale je to přesně ta, která vše změní. Na druhou stranu, kdo má tyhle příběhy rád, jistě nebude zklamaný. Velké plus za mě bylo, že mi neskutečně sedl humor, který v knize byl, který ve velkém pramenil z myšlenek a vnitřního blábolení Lucy. Což možná pomohlo i k tomu, že mi Lucy byla dost sympatická (což rozhodně nemůžu říct o každé knižní hlavní hrdince) a netáhl to tam jen dokonalý a sexy hlavní hrdina. Ale rozhodně i spolu se postarali o několik momentů, kdy jsem se u knihy upřímně zasmála. Jako třešnička na dortu bylo i poměrně velké množství pop kulturních narážek na známé filmy a knihy. Za mě rozhodně spokojenost a jsem moc ráda, že jsem měla možnost si knihu přečíst v předstihu, díky knižním závislákům.... celý text
Moje vina
2022,
Mercedes Ron
Jsem si jistá, že má recenze asi moc nepotěší nadšené fanoušky této knižní série, ale ty dojmy ze sebe potřebuju vysypat a konečně si je i trochu zesumírovat sama pro sebe. Na knihu jsem byla hodně zvědavá, možná jsem měla i nějakou neurčitou představu, co od příběhu čekat, ale ta vzala při čtení docela rychle za své. I přesto, že jako celek příběh není špatný, tak jsem si to čtení neužila tak, jak jsem doufala a přiznávám, že většina scén mě nechávala docela chladnou. Nějak jsem se na ten příběh nedokázala naladit, prožívat ho s hrdiny a u mnoha pasáží mi hlavou proběhlo, že jim to prostě až tak moc nevěřím což mi bylo docela i líto, ale bylo hned několik věcí, co mi tam haprovalo a které mé nadšení asi nějak brzdily. Z těch lepších momentů bych určitě vypíchla závody, vztah Nicka s jeho malou sestrou Maddie a závěrečnou část knihy to bylo několik momentů, kdy mě děj vtáhl do čtení o kus víc. Jenže problém byl, že to hlavní - vztah ústřední dvojice - mi přišel uvěřitelný až téměř v závěru knihy, dejme tomu od scén, kdy Nick Noah zachrání na nepovedené školní party a konečně se dozví, co se jí v minulosti stalo. Tam jsem tu jejich chemii viděla, věřila jsem jim jejich vzájemné city. Ale předtím to pro mě bylo takové moc na efekt. Docela mi vadilo, jak rychle se mezi nimi jejich vzájemná přitažlivost projevila. Ten začátek jsem si představovala asi trochu zdrženlivější a váhavější z obou stran. Přišlo mi to, jako kdyby šel Nick jeden večer spát s tím, že Noah je otravná a nechce s ní žít v jednom domě a druhý den ráno se probudil s tím, že je vlastně hrozně sexy a nebylo by špatné s ní něco mít. Aspoň že později mi jeho pozvolný přechod v zaláskovaného chlapa přišel docela uvěřitelný, v rámci možností samozřejmě (i když je to naivní a v reálu se to stává horko těžko, mám prostě tyhle zvraty ráda, co už s tím) a jeho postavu jsem si postupem času oblíbila. I když té jeho agresivní žárlivosti na mě bylo už taky nějak moc, ale to mi aspoň tak nějak sedělo k tomu, v jakých kruzích se pohyboval a s jakými lidmi se stýkal. Co mi ale uvěřitelné opravdu nepřišlo, tak Noah. Celá její postava byla prostě zvláštní, těžko uvěřitelná a většinu knihy mi přišlo, že si autorka nemohla vybrat, jestli bude Noah nevinná teenagerka, co neví nic o reálním světě anebo jestli se bude chovat jako třicátnice ošlehaná životními karamboly. Jestli se takhle chová traumatizovaná holka, co na sebe nenechala sáhnout ani svého ex přítele, se kterým byla několik měsíců? Já vám tedy nevím. Většinu knihy na mě působila dojmem, že je vlastně úplně v pohodě a začne se její trauma projevovat jen tehdy, když se to hodí do děje. To, že v jejím věku řídila, jak kdyby sama byla závodnice Nascar, to ještě nějak pominu... ale že holka, co s nikým pořádně nic neměla, se s Nickem bude v každé scéně líbat, jako by byl její desátý milenec a bude se co třetí kapitolu seznamovat s nějakým dalším klukem, jako by se nechumelilo? Takové chování mi teda opravdu nesedí k holce, co by byla v intimních věcech zdrženlivá a devět měsíců by se svým přítelem nic neměla (a k němu mi teda taky nesedělo, že by byl až tak ochotný čekat) když s Nickem spala po pár týdnech. A takových věcí tam bylo více, kdy jsem si připadala, jako bych četla o dvou různých hrdinkách. Jestli se pustím i do dalších dílů? Popravdě, nevím, asi si počkám, jaké budou reakce na finále série a podle toho se rozhodnu. Za mě to bylo ukončené tak, že by to pokračování ani mít nemuselo. Dávám 3,5* a možná o kousek víc díky filmu, který se mi moc líbil.... celý text
Kde se les dotýká hvězd
2022,
Glendy Vanderah
Knihu jsem četla nakonec déle, než jsem očekávala a nevyhnula jsem se tomu, že jsem si dala od příběhu několikrát pauzu. Obálka i anotace lákají na velmi zajímavý děj, první kapitoly nejsou vůbec špatné, ale postupem času jsem se do čtení musela vyloženě nutit. Sice jsem byla na jednu stranu zvědavá, co z toho vyleze, ale nebyl tam za mě žádný zlomový bod, který by mě vtáhl a nepustil od čtení a to opravdu velmi dlouhou dobu. Nakonec jsem se během neděle hecla a půl knihy dala během pár hodin, asi i proto, že jsem se už nemohla koukat na to, jak mi tady leží tak dlouho rozečtená kniha. A popravdě, jsem ráda, že jsem to konečně dočetla na jeden zátah, protože další pauza by už možná byla pro tuto knihu konečná a skončila by ve fochu "nedočteno" což by byla zase škoda. Rozuzlení zápletky kolem Ursy byla rozhodně nejlepší část příběhu, kdy jsem zaujatě hltala jednu stránku za druhou, ale vlastně to byla i jediná část knihy, kterou jsem četla opravdu se zápalem, což je docela škoda, když jsem se u tolika stran předtím v podstatě nudila. Námět má kniha je nepopiratelně originální, ale nemůžu říct, že by mě kniha úplně nadchla. Dobrá půlka knihy se točí kolem ptačích hnízd, deště, co měli právě k jídlu a nejasných vztahů mezi hrdiny, kteří neví kudy kam. Ano, netvrdím, že to tam nepatřilo, i takový vývoj je potřeba, ale opravdu mi dlouho trvalo, přijít tomu více na chuť a znovu se do toho příběhu začíst. Za přečtení to stálo, ne že ne, ale znovu bych už po knize nesáhla. Možná i díky mým rozpačitým pocitům a dlouhému čtení dávám hodnocení 3 až 3 a půl hvězdy.... celý text
Papírová labuť
2017,
Leylah Attar
Čtení této knihy bylo rozhodně velmi zajímavé. Během etap příběhu jsem se dostala přes několik emočních fází: vztek - zaujetí - zalíbení - dojetí. Na začátku příběhu jsem naprosto nesnášela Damiana a jeho chladnokrevné chování, které hraničilo až ponižováním a výsměchem vůči Skye. Naprosto jsem se ztotožňovala s tím, jak ho i ona sama v této etapě proklínala a přála mu to nejhorší... ale pak se postupně začíná odhalovat minulost a vše začíná dávat úplně jiné obrysy tomu všemu kolem. A s její probouzející láskou k němu, se začalo probouzet i mé zaujetí příběhem a i když jsem na začátku nevěřila tomu, že by se mi nakonec mohli líbit, stalo se tak a já byla s každou další etapou víc a víc pohlcená příběhem. A ta chemie tam prostě byla, ne že ne! Jo, sice bych pár výhrad měla, ale zároveň nad tím asi dokážu přivřít oči, protože jako celek to do sebe krásně zapadne - až na ten malíček, kdy mi to vzhledem k tomu všemu dobrému z minulosti a chování v budoucnosti přišlo prostě nepatřičné. A chyběla mi tam přímá omluva přesně za tohle. Na druhou stranu, kopanec do koulí to aspoň trochu vykompenzoval. XD Občas se některé věci vrací v nečekané podobě. Nakonec to byl vážně skvělý příběh, i když jsem to po tom začátku ani nečekala.... celý text