Bacileus
přečtené 194
Velká kniha o dinosaurech
1994,
David Lambert
Ježišmarja, moje dětství v kostce s Allosaurem na přebalu! A zmínka o tom, že se z Troodona vyvinuli ti divní zelení lidé, které si konspirační teoretici s vyfoukanými vlasy dosadili do role mimozemšťanů! A je tam Mamenchisaurus, dinosaurus s nejfamiliárnějším jménem co znám! Je mi do pláče! Snad ta knížka bude v jedné z krabic v prádelně. Snad si ji ještě přečtu! Nostalgie, kurva!... celý text
Jsem rád, že se dozvím, kolik kdo měří centimetrů a jakou značku bot nosí. Škoda jen, že ani po první třetině knihy nevím, který detektiv je který. Ale hlavně, že mají všechny dívky a ženy pěkně tvarované poprsí, že ho dávají tak na odiv a... Seru na to. Na tohle nemám nervy.... celý text
Paní jezera
2003,
Andrzej Sapkowski
Je dobré ságu shrnout u poslední knihy, tak to tedy udělám. Někde jsem zaslechl, že pan S. je mistrem slova, což po přečtení určitých pasáží Zaklínače nemohu tak úplně popřít. Další velkou devízou je svět samotný, předrenesanční Evropou inspirované (současnými civilizačními problémy okořeněný) universum, jež je vlastně jedna velká, nutno říci krásná a nápaditá alegorie. Ale potom - vzhledem k mé adoraci Zaklínače v letech školních přichází rouhavé vyjádření!!!! - je tady autor. Ano, v autorově egu spatřuji největší slabinu celého díla, což brilantním způsobem ukázali vývojáři (především scénáristé) Zaklínače herního. Tam kde pan S. utápí čtenáře ve skrumáži sebestředných dialogů typu; Já jsem intelektuál s mečem, hňupe a budu s tebou argumentovat o svém světonázoru, i kdyby to mělo zabrat třicet stran - Nebo; Jsem silná a nezávislá žena, což znamená, že všechno, co udělám bude mít takový femme fatale nádech, že by si z toho ukápnul na botu i starý Humphrey Bogart - Nebo; Jsem nejmocnější bytost na světě, což přirozeně znamená, že se mnou chce mít každý děcko, a když už ne děcko, tak mi chce alespoň vyříznout placentu - pokračuji; vytvořili scénáristé herního zaklínače až dojemně lidské postavy a z nich plynoucí dialogy. Dal bych ruku do ohně, že za vytvářením ženských postav muselo stát minimálně několik žen (otázku žen vytvořených mužskými autory vnímám zvlášť citlivě - podle mě je prostě cítit, když o mentálních pochodech pubertální holky píše nevybrkovaný dědek), pointy jsou zde korigované a nestává se, že by jeden světonázor přehlušil celkovou kontinuitu, jak je tomu u Zaklínače knižního. Na závěr chci dodat, že jsem panu S. vděčný za stvoření tohoto universa, protože je tak nosné, jako kterékoliv pozadí čerpajících z reálné historie. Na druhou stranu bych ho chtěl upozornit (věřím že si tenhle komentář přečte!), že je hodně naivní jeho domněnka, že se jeho knihy začaly za mořem i v Asii najednou prodávat jen tak od sebe, a že s tím herní Zaklínač nemá ale vůbec nic společného. Má, pane S., to víte, že má...... celý text
Kmen Andromeda
2008,
Michael Crichton
Postavy, které nejsou postavami, ale jen jmény s nižádným vývojem, mnohdy definované dvěma, až třemi úvodními větami, které předurčují jejich chování po zbytek příběhu. Vedle toho je to úžasná rešeršní práce. Za to mu vážně tleskám. Ale když čtu knihu (a ještě k tomu takovou profláklou), nechci mít pocit, že čtu poznámky pod čarou v nějaké odborné publikaci, kam jakoby náhodou zabloudil vědec, který mi blahosklonně předčítá, aniž by nevhodně upustil byť jen kapku osobitosti. Dočteno do poloviny a byl jsem zhnusen. Třeba se v druhé půli všechno změní a autor dokáže, že vedle přesného přepisování teplotních záznamů z družice, dokáže také psát.... celý text
