Balrog
přečtené 321
Písečný muž
2013,
Lars Kepler
SPOILER ALERT! Po přečtení knihy mě mě napadá pouze jediná věta: Proč, bože proč? Proč by žena, která nesouhlasí ani se stěhováním do zahraniční, o stránku dál souhlasila s kompletní změnou života – předstírat svou smrt a žít s dcerou bez manžela? Proč je celá operace super tajná a není kryta žádnými jednotkami? Aby se zde Kepler čím jak nejvíc podobal Larssonovi? Proč Saga používá samé eufemistické výrazy jako „obtěžoval mě“ nebo „podobné prasárny si od něj už líbit nenechám“ (toto si pomyslí, když už je svázaná na posteli a nemůže se hýbat, opravdu vtipné)? Proč si ta holka nepomyslí, že doktůrek je sadistická svině, dobytek a násilník? Proč Saga nedokáže přesvědčivě zahrát svou roli psychopatky a nezlámat prsty hovadu, které brutálně znásilnilo několik žen a obtěžovalo i ji? Proč Linnovi trvá celou věčnost, než ho napadne, že by oběť mohla být držena v nějaké pískovně, když Mikael od počátku upozorňuje na to, že pachatel je cítit pískem? Proč milionářský tlusťoch nemá v každém pokoji svého paláce po ruce lék, který často potřebuje a bez něhož ho skolí infarkt? Proč ho skladuje v kabátě schovaném v šatně? Proč si autoři ani jednou nedají tu práci, aby se některá jejich postava vyjádřila ke způsobu zacházení s cizinci ve Švédsku? Proč každý jen opakuje, že to zjevně dělali s dobrým úmyslem? Nebo jsou postavy Larse Keplera pouze mainstreamoví šašci bez názoru, kteří bezhlavě opakují, co jim nadiktuje televize nebo co si přečtou v rozhodnutí? KONEC SPOILERU Proč je to proboha psané v přítomném čase? Některá slovesa jsem v přítomném čase viděla napsané snad poprvé. Kvůli tomu jsem na některých místech nevěděla, kde v příběhu se nacházím. A proč se souvětí nevyskytuje ani tam, kde to vyloženě bije do očí? Kvůli těm krátkým větám text vůbec neplyne. Odhaduju, že odměna Larse Keplera se odvíjí od toho, kolik bude mít kniha stran, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč má každá kapitola stránku a čtvrt, následuje tři čtvrtě volné stránky (rozuměj vyplýtvaného papíru) a na další stránce se pokračuje tam, kde předchozí kapitola skončila. Dělení do kapitol postrádá jakoukoli logiku. Kepler absolutně nezvládá duchovno postav. Všechny působí podivně neživě, bohužel nestačí napsat, že má někdo kostýmek na míru a příjemný parfém. Vůbec nechápu, proč by kohokoli mělo zajímat, jak se má a co dělá Joona Linna, protože on je jen duch, týpek, který jako stroj vyšetřuje trestné činy. Nic zajímavého na něm není – není vtipný, charismatický, nemá žádné neřesti, nemá prostě žádnou osobnost. Jednoduše řečeno - nedoporučuju. Je to slátanina všeho, co jste už četli nebo viděli v originále.... celý text
Quo vadis
1990,
Henryk Sienkiewicz
Kniha je výborně napsaná, akorát některé pasáže mi připadaly zbytečně zdlouhavé - např. neustálé popisy téhož a hlavně nudné pasáže o lásce, která se zrodila z ničeho. Zřejmě jsem cynik, ale opravdu nevěřím na lásku "z celé duše" mezi lidmi, kteří se sotva poznali, nemají si za co poděkovat a nic spolu nezažili. Opravdu jsem si ale užívala chvíle, kdy v knize vystupoval Petronius. Už dlouho jsem v literatuře nenarazila na tak charismatickou postavu. A teď k části o víře... SPOILER ALERT! Z některých pasáží jsem měla pocit, že autor upozorňuje na pokrytectví věřících - nesmíme odmítnout pomoc, protože tak nám to káže naše učení. Tato věta byla v knize snad třikrát a nejdříve jsem si myslela, že je tím poukazováno na to, že křesťanství nezměnilo duše a smýšlení lidí, ale že je postavilo do pozice loutek - toto děláme ne proto, že si myslíme, že je to správně, ale proto, že nám to přikazuje naše víra. Vinicius nakonec píše, jak je bezmezně šťastný ve svém "království víry" na Sicílii a jak se jim tam skvěle žije, ale i v tomto království má takový dobrý křesťan otroky! Měla jsem pocit, že autor opravdu poukazuje i na stinné stránky víry, ale po přečtení posledního odstavce knihy mi došlo, že to tak nemyslel. KONEC SPOILERU Kniha mi nepřipadala tak dobrá, že by musela být oceněna Nobelovou cenou, spíš mám teď pocit, že to bylo politické rozhodnutí přilákat pozornost ke knize oslavující křesťanství v době, kdy víra začala trpět krizí.... celý text
Osvobození zvířat
2001,
Peter Singer
Singerova kniha určitě ve své době znamenala přínos, protože poukazuje na dvě hlavní oblasti vykořisťování zvířat. Za prvé je v ní zpochybněna nutnost provádět testy na zvířatech velmi dobře podloženým tvrzením, že absolutní většina takových testů nemá ani vzdálený vliv na kvalitu života lidí, jak je často proklamováno. Za druhé popisuje podmínky, za kterých jsou chována hospodářská zvířata, o čemž má veřejnost pouze velmi zkreslenou představu. S čím však nemůžu souhlasit, je autorovo nedůsledné chápání druhové nadřazenosti, patrné hlavně ve 4. kapitole. Tím, že se autor snaží v živočišné říši nalézt dělící čáru mezi živočichy, kterým by se měl člověk ve využívání a konzumaci vyhnout, a ostatními, k nimž takový postoj není nutný, a tím, že pro uznání schopnosti cítit bolest vyžaduje po živočiších podobnost jejich nervového systému s lidským (čili čistý antropocentrismus), popírá sám sebe a evidentně není natolik radikální, aby přiznal právo všem živočichům na to, aby je člověk nechal na pokoji. Singerův postoj v tomto ohledu nelze pochopit a je pouze důkazem toho, že samotný autor podléhá pocitu druhové nadřazenosti. Kniha má v současné době význam právě proto, že v ní čtenář nalezne informace o zbytečnosti pokusů na zvířatech a o způsobu jejich hospodářského chovu. Filozofické pojetí veganství nenabízí, ale to lze následně načerpat jinde.... celý text
