Balrog Balrog přečtené 321

Než pomine tvůj hněv

Než pomine tvůj hněv 2012, Åsa Larsson
1 z 5

V detektivních románech jde vždy o kompromis mezi tím, co opravdu obnáší vyšetřování trestných činů, a napětím. A protože vyšetřování trestných činů zas taková zábava není, dobrá detektivka se soustředí na akci (jako např. série Harry Hola, kterému čtenáři rádi odpustí chaos a soustředí se na zápletku, která bývá velmi komplexní). Larsson však takové zápletky bohužel není schopna. Četla jsem Sluneční bouři i Než pomine tvůj hněv a musím říct, že autorka v psaní nezaznamenala žádný posun. O zápletce se pomalu nedá vůbec hovořit, protože ani v jedné z nich žádná nebyla, jenom se našla mrtvola a vyšetřovalo se. Čtenář stále čeká na nějaký šokující zvrat, až nakonec zjistí, že žádný nebude. Pak je ale těžké odpustit postavám zbabraně vedené výslechy, chaotické cestování sem a tam mezi jednotlivými podezřelými, abychom si poslechli tlachy, které příběh nikam neposunou. A to, co je na obálce prezentováno jako velké tajemství z minulosti, zažil každý druhý. Knihy nemá cenu číst ani kvůli sympatiím k jednotlivým postavám. Ženské hrdinky jsou vysloveně protivné a jakoby neživé. Autorce se je prostě nepodařilo oživit, nemají žádnou osobnost. Vyprávění Stavinga o tom, jaká byla Rebecka jako dítě, nefunguje, a ačkoli je cítit zjevná snaha autorky vyvolat u čtenáře náklonnost k hlavní hrdince, na mě to nezabralo. Obě knihy na mě působily velmi prostým dojmem. Pokud bych měla přirovnat Stiega Larssona nebo Jo Nesba k hodně silnému kafi, tak tohle je špaldové kafe a ještě neoslazené.... celý text


Hry o život

Hry o život 2009, Suzanne Collins
1 z 5

Námět je docela zajímavý, ale dalo se z něj vytěžit podstatně víc. Autorka si očividně neví rady s psychikou postav, které se docela ochotně podřizují systému a skáčou tak, jak od nich tvůrci her očekávají. V momentě, kdy začínají hry, jsou postavy omezené pouze na přežití, jejich další vnitřní boje kniha nezaznamenává, kvůli čemuž pak působí úplně dutě a nerealisticky. A to nemluvím o vnitřních bojích po skončení her, které kniha úplně ignoruje. Hrdinové se po skončení her vracejí do běžného života, jako by se nic nestalo (kromě bolavého srdíčka z lásky...). Pardon, ale tohle nežeru. Kniha se hodí jen pro náctileté, kteří ještě věří, že láska je nejsilnější cit. Lidem s životními zkušenostmi knihu rozhodně nedoporučuji.... celý text