bookemma
přečtené 729
Duna
1988,
Frank Herbert
Nejsem moc veliký fanoušek sci-fi, Duně konkrétně jsem odolávala cca 4 roky. Ale nakonec mě zdolala, a já jsem se zamilovala!
Vlčí štěstí
2022,
Paolo Cognetti
"...jen ten, kdo si zvykne, vidí doopravdy, protože zbavil svůj pohled veškerého sentimentu..." Cognetti je pro mě srdcový autor, dávám jeho knihy pár důležitým mužům ve svém životě, a přeji jim ve věnování omo servadzo sopra di lago morto, par sempre...... celý text
Oči nebes
2017,
Syaman Rapongan
Oh! Do Orchidejoveho ostrova jsem se zamilovala na prvni dobrou, a to i kdyz jsem trihodinovou cestu na trajektu proti vlnam Pacifiku celou pro**ila xD. Nasledovalo cyklistikovani kolem pulky ostrova, bez mapy, proste "nekam dojedes, kdyz pojedes porad dokola", v totalni apokalypse,mokrych hadrech, s mokrymi nahradnimi hadry v mokrych brasnach, vsechno bylo od soli, nesvitilo mi ani jedno svetlo na kole, na ostrove zadny verejny osvetleni, jediny otevreny obchod v pulce ostrova a that's it, prselo, jak jsem v zivote nezazila, stan byl uplne na nic, a perak by se vesel do pullitru od piva. A tam jsem se zamilovala ! Fatalne, nepopsatelne a navzdy! Tak moc, ze tenhle ostrov a kmen na nem zkoumam na diplomku, a kdyz to dobre pujde, budou dalsi povidky... Takze za me 10/5* a vic vic vic... P.S. nebojte, v turisticke sezone to tam takhle nevypada ! Ale ja bych tak chtela, aby vypadalo !... celý text
Dětská nevěsta
2019,
Xiao Hong
Drsné a nadčasové příběhy mladé a vnímavé autorky, které jsem přečetla za jedno ráno, zůstávají ve mně ale podstatně déle... Přemýšlím o tom, proč se tolik lidí v Číně přiklonilo k levici, a nepřijde mi na tom vlastně vůbec nic překvapivého ani nelogického - co jiného by jim slibovalo vymanit se z otrokářství feudální společnosti? Nikdo nebude nikoho bít, všichni budou mít vše, tudíž vlastně nikdo nic (ale takhle to bylo vnímáno až mnohem později), ženy a děti se nebudou prodávat.. . Ideální představa společnosti pro statisíce lidí tehdejší, v této knize tak syrově a zároveň poeticky, popsané doby...... celý text
Tchajpejčané
2014,
Paj Sien-jung
Mám z celé knihy pocit takové smutné dusivé reality - neschopnost a v mnoha případech i neochota adaptovat se na nový život, a neustálé sentimentální ohlížení za tím starým. Hrůza, kterou ti lidé ale prožívali, se dá jen velmi těžko pochopit, nejlépe nebo možná nejteskněji, jsem ji vnímala u stárnoucího učitele, který čekal 15 let na svou snoubenku z pevniny. Kolik takových příběhů tahle doba stvořila? Tanečnice ze šanghajského Paramountu a jejich smutné osudy, společnice zničené nejen muži, ale i okolnostmi. Melancholické čtení.... celý text
Kde zpívají raci
2020,
Delia Owens
Už se mi snad několik let nestalo, že bych se na konci knihy rozplakala, ale tahle kniha to dokazala...velmi krasny a poeticky pribeh, oslava prirody a spojeni s ni... Vsechny ty predsudky...rozdily v rase... tesim se na film, a doufam, ze nebudu zklamana :)... celý text
Nekonečno vítá ohleduplné řidiče
2002,
Rob Grant
Seriál jsem nikdy neviděla, a krom občasných hlášek svých seriálově vzdělaných přátel, jsem s k této kultovní sérii nikdy ani nepřiblížila. Potom jsem ale koupila na poslední chvíli e-knihu jako vánoční dárek a protože na mě svítila ve složce nejnověji stažené, řekla jsem si, proč ne. To teda byla jízda!! Trošku mi to připomínalo Stopařova průvodce, hlavně tím dokonalým a inteligentním humorem, ale jsem si jistá, že kdybych nejprve četla Trpaslíka a až potom Průvodce, připomínalo by se mi to přesně naopak. Už se těším na pokračování a jakmile budou knihy přečteny mířím na seriál! Asi jsem si ocitla v nějaké návykové hře...sakra!... celý text
Eseje
1995,
Michel de Montaigne
Pokrokový to muž! Lidské problémy jsou stále stejné, stále nás trápí věci podobné, dokonce i ten přístup k nim je podivně stejný... Akorát, že dnes je takových, kteří rozebírají lidské problémy, osobnost, bolístky a naděje, plno a více než plno... Tady tenhle pán byl jedním z mála, a ještě ve své době, a to ho pro mě dělá tak moc zajímavým... Unešena moudry z knihy, o pár se tu podělím, ať už jsou pána M., nebo antických mudrců... Život, to je chtít i nechtít stále totéž. Největší věc na světě je umět náležet sám sobě. Lidi zkažené musíš bud napodobit nebo je nenávidět – obojí je nebezpečné. Kdekoli duše uvázne, uvázne celá – trampoty rodiny jsou stejně dotěrné jako trampoty správy státu. Schopnost těšit se z životních rozkoší je třeba hájit zuby nehty. Světu se můžeš šlechetně propůjčit, abys splnil svou lidskou povinnost, darovat se mu však k použití a zneužití, nikdy ! Štěstí člověka záleží v tom, aby svůj život organizoval a vedl podle své přirozenosti, to ale vyžaduje, aby se poznal a přijmul, aby vyslovil souhlas se svou povahou, světly i stíny – nechť se sám sobě zalíbí, jedině to ho může zachránit, aby nepřijal pošetilou ideu uskutečnit v sobě dokonalost šitou na cizí míru. Klobouček!... celý text
Navzdory básník zpívá
1988,
Jarmila Loukotková
Ze začátku jsem měla problém zvyknout si na styl psaní, přestože se mi velmi líbil, středověká Paříž!! Dojem umocněn tím, že jsem v době četby v Paříži zrovna pobývala. Hnus a hluk, nepořádek, na tom se zas až tak moc nezměnilo, ale luxus, ten je teď mnohem větší, než za časů chudáka...anebo génia...milovníka života, Villona. V druhé polovině už jsem s napětím četla básníkovy osudy, život se s ním nemazlil, středověk se ostatně s nikým nemazlil. Chuďas byl v moci pánů, ale před Bohem, chuďas nebo král, někdy nebylo záchrany. Teď ty verše mají hned větší rozměr, hned je více chápu...... celý text
Harry Potter 1–7 (box) – Sedm let v Bradavicích
2008,
J. K. Rowling (p)
Sedm let v Bradavicích jsem za necelé dva měsíce dočetla, až je mi líto, že se s Harrym musím rozloučit, tak hezky mě v batohu všude doprovázel a každà cesta vlakem byla díky němu o něco příjemnější... Budu se těšit, že se k němu v budoucnosti zase navrátím, a to třeba sama, když se mi zasteskne po fantastickém světě, kde sledujeme vývoj od nejmenších pokusů o kouzla až po kletby, které se nepromíjejí, nebo s dětmi...... celý text
Básně
2009,
François Villon
Středověká literatura, kterou čtou dnešní čtenáři, a to ještě dobrovolně a v hojném počtu. Co je špatně? Poprvé jsem se s Villonem seznámila na střední, recitovala jsem myslím tenkrát někde jeho "Já u pramene jsem a žízní hynu...ztracen v krajině, kde mám svou domovinu..." Jak mi ty verše tenkrát rezonovaly v duši! A po několika letech se stále nic nezměnilo, Villon je prostě zázrak mezi středověkou kurtoázní poezií, která opěvuje dokonalost absolutně nedokonalé dámy, a ještě ke všemu vdané a nedostupné. Jakoby. Villon na tohle všechno kašle, jaká nedostupnost, jaké skrupule, život je o rozkoších, láska je rozkoš, i když umí potrápit, smrt je všudypřítomná a nic netrvá věčně. Tak je potřeba si života užívat, dokud člověk může. Když může, tak musí... :). A kdo tvrdí opak, tak je na hlavu...podle Villona. Jak přímočarý pohled na svět, jak správný a pokrokový, a přesně proto to pořád čteme, a ještě se nám to líbí, protože to jsou témata, která jsou pořád živá, nehledě na to, jestli lidé umírají ve 30 nebo 90.... celý text