bookemma přečtené 729

Prach 2016, Hugh Howey

Trilogie Silo - Turnus -Prach mě nadchla! Kupodivu, nejvíce na mě udělal dojem 2. díl, ve kterém se čtenář částečně dozví JAK. PROČ ovšem nepřichází, a to ani po konci třetího dílu, a to je skutečnost, která mě nutí odebrat 1 a půl hvězdičky. Já, sakra, ještě pořád nevím, PROČ to někdo udělal?! Proč nechal vyhubit vlastní druh? Proč tolik let udržoval jedovaté ovzduší? Proč, proč, proč??? A těch je ještě možná více, než na začátku. Na druhou stranu, možná, že to trilogií nekončí. Příběh je přeci jen kus, kus vytržený ze života postav. A ty postavy žijí dál. A kdo ví, třeba bude čtvrtý díl. Smekám svůj imaginární klobouk a dívám se na zelenou trávu, na slunce, užívám si otravné mouchy a včely, a holuby, a houby a hady a vzduch a prostor. Bůh ví (anebo možná jakýsi senátor...?) na jak dlouho ještě.... celý text

Rybí krev 2012, Jiří Hájíček

Kniha smutná, těžká, tíživá, protkaná láskou, křivdou a neochotou odpustit. Motivy, které utkví v paměti, a to snad více, než temelínské věže. Hrušky v sadu. Dětský pokoj pro duchy. Psací stroj. Vaťák. Odpouštějte. Než bude pozdě.... celý text

Malevil 1974, Robert Merle

Každodenní boj o přežité ve světě, který se vrátil do středověku. Do středověku se vrátil smýšlením lidí - zabij, nebo budeš zabit. Zabít puškou dá ale podstatně menší práci. Středověké buranství s moderními zbraněmi. Malevil mě velmi příjemně překvapil, čtení ubíhalo rychle, podobně neurčitě jako čas ve světě, kde už nikdo nemohl zkontrolovat, kolik je hodin, když došla poslední baterka v hodinkách. Čas je zajímavým motivem celé knihy, je neurčitý a nedůležitý. Čas plyne, my s ním. Téma náboženského a politického rozporu bylo v knize všudypřítomné, a někdy poněkud vyhnané do extrému - ale možná že v tak jiné době všichni potřebovali pevný kus půdy pod nohama - a ten pevný kus mohl být cokoli, politická ideologie nebo náboženský fanatismus.... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Povinná literatura pro všechny zabedněné Pozemšťany. Ve Vesmíru fakt a opravdu nejsme sami. Dokonce už ani nejsme. Jak smutné. Pokud si ale na cestu po galaxii zabalíš ručník, nemusíš se ničeho bát, více či méně ochotní šílenci, které střetneš cestou, ti půjčí vše podstatné. Nepropadej panice a užívej si let prostorem. Na ničem stejně moc nezáleží. Kniha šílená a geniální s jedním či více velkými poselstvími - život je přesně takový, jak přístupní se rozhodneme mu být.... celý text

Černé světlo 2017, Peter May

Kritik 2016, Peter May

Turnus 2015, Hugh Howey

Druhý ( i když vlastně časově první) díl ságy Silo se mi líbil především z toho důvodu, že přinesl odpovědi. S napětím se pustím do třetího dílu, abych zjistila, jak se Julietta dostala zpět, jestli se prokopali k dalším silům, a hlavně...co je to den E. Je takřka neuvěřitelné, a stejně tak takřka nevyhnutelné, že zkázu lidstva si způsobili lidé sami. Stroječky, které umí opravit člověka zevnitř. Lidský faktor, který chybuje, a proto je kompletně nahrazen technologií. Která je nastavená tak, aby fungovala. Lidé, kteří přestávají být lidmi a stávají se jen stroji, roboty, kteří vraždí jedním stisknutím tlačítka. Tak blízko tomu jsme. A to je děsivé.... celý text

S leopardem v patách: Zápisky lékaře nomáda 2017, Jean-Christophe Rufin

Zajímavá životní cesta inspirativního člověka napříč všemi možnými odvětvími lidských činností. Autor velice čtivě popisuje, že politika je v dnešním světě (i v 60. letech) takřka všudypřítomná a prakticky se jí nelze vyhnout. Ocenila bych o trochu více popisu jednotlivých misí a lékařské praxe na nich. I tak mi ale kniha dala zajímavý vhled na zakládání organizace, do které jsem sama chtěla vstoupit, a sice Lékaři bez hranic, která, ač nevládní, nepolitická a zkrátka "bez hranic", často sama čelí bojům větším, než mohou být ty, ve kterých pomáhá.... celý text

Výjimeční lidé 2015, Peter May

Na další detektivku od Maye jsem se moc těšila, ale po zkušenostech s Lewisovskou trilogií a prvním dílem trilogie čínské, byla Akta Enzo mírným zklamáním. I tak jsem si však knihu užila, v mém případě za to bezpochyby mohlo francouzské prostředí a výrazy v knize. Enzo je vcelku sympaťák, poměrně dobře je v něm vykreslená charakteristika učitele ve středních letech na univerzitě, který poblázní dívky :) Ale zbytek postav se mi příliš nelíbil, ani k jedné jsem si nedokázala vytvořit vztah. Byl to průměr.... celý text

Silo 2014, Hugh Howey

"Hnijeme. A už nevyrosteme. Nikdy." Fuuu, moje rychlost čtení byla kosmická, stejně jako rychlost umírání čističů... Po delší době jsem opět zatoužila po nějaké "oddechovce", kde nebudu muset hledat významy v každém slově a metafoře, a Silo rozhodně nebyl přehmat! Dostala jsem se dokonce tak daleko, že jsem jedním okem přeskakovala stránky, abych se co nejdříve dozvěděla, co se stalo s Juliettou. Příběh má spád, neděje se v něm nic nepatřičného, nic vás nerozptyluje od linie děje, text jako stvořený pro scénář akčního filmu dnešního uspěchaného a vizuálního věku. Jen mám pocit, že zde proběhla jistá forma inspirace THX 1138, studentským snímkem George Lucase :-).... celý text

V břiše velryby, esej o Henrym Millerovi 1996, George Orwell (p)

Některé eseje jsou jako vždy skvělé, některé mi neříkaly nic moc, pokud jsem zrovna nebyla obeznámena detailně např. s dílem Charlese Dickense. Silnější průměr. A poraďte prosím: Ve které sbírce esejů se nachází "My a atomová bomba"?... celý text

Den mravenců 2006, Bernard Werber

Na "mravenčí trilogii" už jsem nalákala spoustu dalších čtenářů. Spojení sci-fi, detektivky a odborné literatury je zkrátka neodolatelným mixem! Mravenci zabijáci? Individualistická mravenčí samička 103? Duchovní společenství hmyzu? Malý a rozmařilý Bůh Nicolas? A co když i my jsme jen hračkou v rukou někoho nad námi? Postupujeme. A postupujeme stále....vpřed?... celý text

Jak šel život 2019, Jiří Černý

Pan Jiří Černý je úžasný a inspirativní člověk, sama jsem ho zažila na Úvodu do studia jazyka v prvním ročníku na romanistice. Živě mám v paměti jednu příhodu, která se studiem nesouvisí, ale vypovídá mnohé. Seděli jsme v obrovské posluchárně, kolem 70 - 90 studentů namačkaných všude, kde se dalo. Jedna studentka měla s sebou malé dítě, které začalo uprostřed přednášky žvatlat a pokřikovat. Pan Černý se zvedl ze svého křesla, ač už to skoro nikdy nedělal, došel až do zadu, podíval se na maminku s děťátkem, usmál se a povídá: To je krásné. Děti jsou kořením života. A šel zase zpátky za katedru. Jeho paměti jsem četla s radostí. Je až neuvěřitelné, jak moc toho pro fakultu udělal a kam všude se za svůj život podíval. Jeho poselství budoucím generacím na konci bylo velice dojemné.... celý text

Vřava, Polní tráva 1951, Lu Sün

Dějiny Čínské lidové republiky (1949–2018) 2019, Ivana Bakešová

Pánové Kučera a Lavička jsou naši profesoři na UP v Olomouci, a jejich hodiny jsou vždy zážitkem, informativní, kontroverzní, nutící myslet a dávat do souvislostí. Jejich kniha je na tom úplně stejně. Porovnání názorů i interpretací, to vše poměrně přístupné zainteresovanému čtenáři.... celý text

Bouřit se je správné 1994, Liang Cheng

V rámci učení se na zkoušku z Dějin moderní Číny jsme si doma s mužem-nesinologem několikrát pustili Maův projev u příležitosti založení ČLR. Od začátku mě naprosto fascinovalo, kde toho Maa "vyhrabali". Revoluční hrdina, čínský kluk plný ideálů z vesničky v Hunanu při své největší slávě na ochozu Brány Nebeského klidu ani nebyl vidět. Hm. Následná propaganda ovšem ukazuje Maa jako muže číslo jedna. A to už hned od začátku. Je vyobrazen na ochozu v centru dění, vystrčen dopředu, jakoby zvětšen a zbožštěn. To jemu děkujte, on je náš spasitel. V autentickém videu se ovšem nic takového neděje. Muž, čínských poměrů znalý pouze z mého vyprávění, stopnul video, ukázal na Zhou Enlaie a povídá: "Ten to vede, ne?" A to stálo za zamyšlení. Straním se dalece konspiračních teorií o nastrčenosti Maa jako loutky do politiky komunismu, ale... při zapojení veškerých informací... V lednu 1976 umřel Zhou Enlai. V těch měsících, které dělily jeho smrt od smrti Velkého kormidelníka, už Mao údajně nebyl schopen komunikovat s okolím. A pak zemřel. Jen pár měsíců po smrti Zhou Enlaie. Jak náhodné. Trochu mi to připomíná situaci smrti císaře Guangxu a císařovny vdovy Cixi. Skutečný vládce zemřel, je třeba ho následovat. I politika po smrti Maa je nanejvýš bizarní. Šedá eminence v podobě Deng Xiaopinga, který nikdy nezastával žádnou nominálně mocnou pozici v ČLR. Ať tak či tak, pravda je v čínský poměrech vždy relativní a i my, ač možná nedobrovolně, často zastáváme stanovisko Deng Xiaopinga "Realita je kritériem pravdy". Jen toho krtka mohli nechat bez pandy. Nic proti.... celý text

Pohlednice z Číny 1954, Adolf Hoffmeister

Československá delegace na návštěvě Číny v roce 1953 - básník Adolf Hoffmeister, Marie Pujmanová, Marie Majerová a spousta dalších, samozřejmě "prověřených" účastníků zájezdu... Sloh pana básníka je moc milý a pohladil po duši, a to dokonce i ve chvíli, kdy básním zatracuje zvrácené kapitalisty a imperialisty a oslavuje svobodu danou dělnictvu cestou komunismu. Museli jít s proudem, jinak by nedoplavali ani na nejbližší větvičku. A tak vlastně dobře, že pan Básník plaval, a nešel proti proudu. Jinak bychom si tento drobný jazykový klenot dneska nemohli přečíst:).... celý text

Čínský úsměv 1954, Marie Pujmanová

Doba se mění. Mění se názory, vlády i nálady. Ve své době bylo umění Pujmanové jistě hodně oceňované, však oslavuje Sovětský svaz, mírovou modř uniforem a "Velkého kormidelníka" v době jeho největší slávy. To, že básnická sbírka není přístupná dnešnímu čtenáři, to je už věc jiná. Když tedy nechám stranou obsah, byla tam i místa, která se mi líbila, a to dokonce velmi. "Za oknem couvá rovina, a člověk už jen vzpomíná"... celý text

Sylvie / Aurelie 1957, Gérard de Nerval (p)

Král Ubu 1966, Alfred Jarry

"Matko Ubu, ty jsi dnes ale obzvláště ošklivá. Je to tím, že máme hosty? " Geniální divadelní hra! Jarry je předchůdce absurdního dramatu, a tahle hra, to je mistrovský kousek! Ukrutnost a blbost otce Ubu nezná mezí, stejně tak chamtivost matky Ubu. Je to vtipné do chvíle, než člověku dojde, že je to absurdní drama dosti často se odehrávající na prknech světa. Otec Ubu: Druhý šlechtici, kdo jsi ty? (šlechtic neodpovídá) Odpovíš, holomku? Šlechtic: Velkovévoda Poznaňský. Král Ubu: Výborně! výborně! To mi úplně stačí. Do díry! .... Král Ubu: Jaké máš důchody? Šlechtic: Jsem na mizině. Král Ubu: Za tu drzost táhni do díry.... celý text